» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141741

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303545 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Odcházení ::

Caprice	publikováno: 25.01.2012, 23:26

Je to něco, co mě napadlo z čista jasna...


	Ležíš tu – oblečená do nahých přání. Do přání, která si nikdo nepřeje, ale přesto tu jsou. Holá a skutečnější, než slova vyřčená do studeného ranního světla v téměř prázdném bytě. V samotě těl obnažených až na kost a zápasících dát tomu druhému život, anebo se do něho alespoň proměnit. Skutečnější než prosby, ať ještě zůstaneš; ještě alespoň malou chvíli, která neumí skončit, než ti stihnou říct… všechno. Tváře s maskou úsměvu se rozprostírají po vlnících se stěnách. Mlčí, avšak zdá se, jako by chtěly něco říct. Nejspíš to všechno a nic. Ale marnost slov je přesvědčila o tíživém tichu, které zní bílým prostorem jako němý výkřik. Slzy skrývají do prázdna mezi prsty, ve kterých už nic nedrží. Za rozechvělá oční víčka, která jsou podlitá únavou. Tak už běžte, chceš jim říct, ale rty jsou slepené hnijícím dechem z rozpadajícího se těla. Slova se lepí k jazyku, bobtnají v ústech, padají hluboko do prasklin; v tobě, stejně jako němé okamžiky. Hromadí se. Běžte a nechte mě jít, už mě nechte jít brodit se v už dávno zapomenutých dětských vzpomínkách. Plavat v kalužích a propít se až na samé dno myšlenek. Být a prostě nebýt. Až překonáš tu bolest, nastoupit do vlaku poznání a zapomnění, odjet za umírajícím sluncem a snít sny o neskutečném, chtít nemožné. Utopit se ve vlastním rozkládajícím se těle. V krvi vytékající z neexistujících, ale přesto otevřených ran. Říct sbohem a pak se možná probudit. Někde jinde, ale přesto skutečněji než kdy dřív.


celkové hodnocení autora: 100.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 9		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Maruška	28.01.2012, 12:46:34

Ahoj, posilám jedničku. Moc se mi to líbilo. Silné zachycení okamžiku umírání.

Radmila Kalousková	26.01.2012, 10:37:39

Ahoj, tak popravdě jsem z tvého textu tak trošku rozpolcená. Je zahalen do takového jinotaje, že jsem se sem tam dost ztrácela. Ale možná to nemá nic společného s textem, ale se mnou! :-) Některé pasáže vyznívají vážně silně. Nejprve jsem myslela, že se jedná o rozmýšlení milence, ale potom se to změnilo a obracíš se ke "smrti"? Tak jako tak je to dost deprimující text, ale já je mám ráda. Hezký den RK

Šíma	25.01.2012, 23:25:32

Zdravím a vítám na SASPI. Rozčarování a zklamání čpí celým textem. Vlastní popisy nejsou špatné (zdá se, že "našlápnuto to máš dobře"), ovšem tu a tam bych ještě některé věty (či slovní spojení) dopiloval. Pozor na přílišné útočení na city čtenářů (aby text nesklouzl až k patosu). Nejspíš by si textík i zasloužil více rozvést (snad nejsem sám, kdo bude mít pocit, že mnohé myšlenky jsou jen "nakousnuty" a nedotaženy až do konce, malinko bych se přiklonil i k "poezii v próze" - viz ona přílišná obraznost a abstrakce), pokud ovšem tato práce opravdu není jen něčím, co autorku napadlo během okamžiku (odbytě tato práce nevypadá, spíš ji chybí více pozornosti). Ačkoliv máme dobré múzy, chce to ještě jejich "myšlenky" dopilovat k "dokonalosti". Hezký večer přeji a psaní zdar.