» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."

Ingrid Bergmanová

počet přístupů: 2141742

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Srdce DrakaS ::

Jana Seemannová	publikováno: 12.11.2006, 15:22

Kniha kterou píšu už dva roky...pokračování ale už nedělám


	Srdce Drakas Bitva Tanirů Kdysi,před 1000 lety existovala země jménem Dragelie.Říkalo se jí také „Země Draků“. Tato země byla rozdělena na šest království,třem vládli lidé a třem rod Tanirů.Mezi nimi byla ale ještě jedna země a její vládce nebyl člověk ani Tanir...Byl to Drak.Jménem Mulagor,nejvyšší ze všech draků.Byl všemi obávaný,protože napadal ostatní země.Ta jeho se jmenovala Dračí Země a nebylo to království.Něměla jiné obyvatele než takzvané Inomy.Nikdo nevěděl co přesně Mulagor chystá... Jedna mladá dívka žila ve vesnici Timo v Mivilthiském království.Vlasy měla černé,modré oči a štíhlou postavu.Její jméno bylo „ilraen“,osmiletá dívka žila s rodiči ve staré chalupě.Jistě vás zajímá proč zrovna začíná náš příběh tady....Brzy pochopíte..Jednou její otec Mathim,musel jít do lesa ,pro trochu dříví,aby v blížící se zimě,měli alespoň trochu tepla.Když už byl Mathim v lese,našel si nejsušší strom a pokácel ho.“Už aby jsem to měl . „ řekl si Mathim.Bylo již chladné počasí a Mathim byl nemocen a proto mu trvalo nějakou dobu,než strom pokácel,nasekal a odvezl na voze,který táhl jeho starý a věrný hnědák.V tom Mathim uslyšel zvláštní zvuky,znělo to jako když se k němu žene bouře.Spadané listí ze stromů se začalo příčinou silného větru vznášet a pak létalo a padalo kolem Mathima.“Co to je? „ vykřikl zděšeně.Špičky jehličanů se začaly divoce ohýbat.Mathim si zakrýval oči před padajícím listím a prachem ze země,který se zvedal a tvořil mlhu.Hnědák,který táhl vůz,se vzepřel a odtrhl se od provazů,ke kterým byl přivázán k vozu.Pelášil pryč,jako by ho honili vlci,kterých se vždy velmi bál.“Jatine,vrať se! „ zavolal na hnědáka Mathim.Ale Jatin už byl z dohledu,jediné co pak Mathim uslyšel,bylo Jatinovo zaržhání,které zanikalo do hloubi lesa.Vítr byl stále prudší a divočejší.Pak Mathim uslyšel velmi hlasitý zvuk.Bylo to nepopsatelné.Zvuk byl opravdu hlasitý a žádné jiné zvíře by takhle neřvalo.Byl to drak.Obrovský a s křídly dlouhými několik metrů.Oči měl rudé.Byly taky to jediné,co se dalo z drakovi siluety rozpoznat.Drak se řítil přímo proti Mathimovi.Mathim si odkryl úplně oči a vyděsil se.Pak se rozeběhl pryč.Jak se k němu drak blížil,lámal větve a stromy,které mu stály v cestě.Otevřel tlamu a z ní vyšlehly plameny.Ozval se výkřik a po něm následovalo ticho.Drak se vznesl a odlétl.Neletěl však do Dračí země,kam všichni draci patří....... Ve vesnici Timo byl klid.Dřevěné domy se slámovou střechou se tyčily ve výšinách.Lidé byli pokojní.Jedna chalupa na pahorku,oddělená od ostatních,patřila Ilraeniným rodičům.Byla obklopena jehličany a květinami.Střecha,ale nebyla ze slámy nýbrž ze dřeva.Uvnitř seděla na židli žena a šila ubrus.Její vlasy byly černé a oči hnědé,šaty potrhané a tvář od sazí.Byla to matka Ilraen,jmenovala se Ithia.Po nějaké chvilce uslyšela zaržhání.Byl to Jatin.Byl vyděšený a zraněný na krku,po kterém stékala krev.“Co se stalo? „ řekla Ithia a vystoupila z chalupy v domění,že se Mathim vrátil.Když však spatřila,že Jatin je tam sám,přiběhla k němu.Chytla ho za provaz,který měl na krku.Pak ho pohladila a on se začal uklidňovat.Ozval se řev.Vycházel z lesa,který byl kousek od vesnice.Ithia si hned uvědomila co to je a běžela najít dceru.Když uviděla svého přítele Setera,ihned za ním přiběhla a řekla mu:Setere,k vesnici se blíží draci!Běž varovat ostatní! „ pak Seter zmateně přikývl a běžel k malé věžičce,kde byl na střeše zvon.Chytil za provaz a zatáhl.Ozvalo se varovné zvonění.“ Draci!Draci! „ Lidé zpanikařili,začali utíkat.Bylo ale pozdě.Zvedl se veliký vítr a začal odnášet slámové střechy.Ozval se hrozivý řev,který se rozléhal po vesnici.“Ilraen,Ilraen! „ volala zoufale Ithia.V davu který byl kolem ní,to bylo ale těžké ji najít.Hledala ji a volala.Pak ji uviděla sedět v koutu u domu.Zvedla ji a odvedla z davu vyděšených lidí.Když se dostala k Jatinovi,posadila mu ji na záda.“Musíš rychle odjet,není času nazbyt. „ řekla jí Ithia.“A co ty mami?Ty pojedeš se mnou viď? „malá Ilraen hleděla na svojí matku,která se smutně usmála.“ Ještě se musím o něco postarat.Ty se zatím schovej s Jatinem hluboko v lese.Neboj se,všechno dobře dopadne.... „ odpověděla jí.Pak plácla koně a ten se rozeběhl do lesa.Ilraen se stále dívala za matkou.Byla si jistá,že za ní matka přijde.Ale stále s v malé Ilraen budil pocit,který jí tu naději bral.Byl to strach.Všimla si,že její matka se za ní dívá.Z dálky ještě ale viděla,že její matka pláče......Pak už se jí vesnice i matka,ztratila v dálce.Jatin se zastavil hluboko v lese a Ilraen tam s ním čekala na matku jak jí slíbila.Z dálky viděla šedý mrak,který se nesl k modré obloze.Vystupoval z vesnice Timo.Ilraen na něj hleděla a ustoupila o krok dozadu.Bála se.Byly slyšet výkřiky a zoufalé volání o pomoc.Ilraen začaly slzet oči , zacpala si uši a klesla k zemi.“ Prosím už dost,maminko kde jsi? „ zvolala a rozplakala se.I přes to,že si zacpávala uši,slyšela volání o pomoc a vřískot.Hlasité rány,které vycházely z vesnice,po chvíli ustaly a nad ilraen se přeneslo několik obrovských černých stínů,které po chvilce zmizely na západ.Ilraen se zvedla a pohlédla směrem k vesnici.Bylo hrobové ticho.“Maminko ,kde jsi? „ řekla potichu.Jatin jí popostrčil a zařehtal.“ Ty se taky chceš vrátit viď?Tak pojď. „ řekla smutně a nasedla na něj.Pomalu se rozjel směrem k vesnici.Čím blíž byli u ní,tím bylo méně vidět na cestu,přes šedá oblaka mraků.Ilraen hledala svojí matku a volala na ni: Mami!Mami!Kde jsi? „ žádné odpovědi se jí nedostalo.Všude byl kouř a bylo špatně vidět.Ilraena se podívala matně kolem sebe a pak rozpoznala chalupy.Pokud se tomu ještě dalo tak říct.Všechny chalupy ještě hořely,některé se už ale dávo rozpadly a na jejich místě byly jen nějaké věci a popel.Domy jejích přátel byly zničené a její přátelé......byli pryč.“Mami! „ volala Ilraen tentokrát se slzami v očích.“Tiname,Ktomi,Ijo!!!!!! „ nikdo se jí neozýval.Bylo jen ticho.“ Je tu někdo?...... „ řekla tiše Ilraen a rozplakala se.Snažila se najít její dům a rodinu,ale bezúspěšně....Nakonec se jí povedlo najít jejich chalupu.Jediné co z ní zbylo,byly ohořelé stěny a kousek dřevěné střechy,která sotva držela.Běžela dovnitř.“ Mami!tati! „ volala zase.Nic.Slyšela jen praskání zbytku dřevěné střechy,která se postupně lámala.Hledala v troskách,ale nic nenašla.Pak uslyšela tiché zasténání.přiběhla k místu odkud to šlo a vyděsila se.Na zemi v troskách ležela její matka.Až po lokty na ní ležela těžká prkna ze střechy,zřítila se na ni.Když uviděla svojí dceru usmála se a Ilraen k ní přiběhla:Mami,neboj dostanu tě odtud“řekla a chtěla jí pomoci.“ Ne Ilraen,už je pozdě..... „ řekla Ithia a zastavila jí.“ Ne není,určitě to dokážeš maminko,určitě.Budeme zase spolu. „ řekla Ilraena a plakala.Ithia se pousmála a slabě řekla : tohle je teď tvůj osud,Ilraen.Ty musíš žít,jsi moje nejmilejší dcera a já věřím,že dokážeš žít svobodně. „ pak se usmála a po tváři jí začaly stékat slzy.Ilraen se na ní smutně dívala a přitom plakala.“ Tvůj otec by si přál,aby tě teď mohl vidět.Svojí malou a statečnou Ilraen.Rozhodla jsi se i přes nebezpečí vrátit...Nikdy nezapomeň Ilraen:Věř svému srdci a věř jen těm,kteří věří tobě.... „ řekla Ithia,usmála se a zemřela.Stále měla otevřené svoje hnědé oči,ale ty už byly bez světla.Ilraen začala plakat víc a objala svou mrtvou matku kolem krku.Stříbrné slzy jí stékaly na chladnou tvář.Přišla o svojí rodinu a přátele....Začal padat déšť a s ním se mísila krev.Po chvíli se Ilraen zvedla od své mrtvé matky a zavřela jí oči.Sundala jí modrý šperk,který měla na krku.Pak dala vedle ní květinu,kterou měla ve vlasech a řekla:“ Nikdy na tebe nezapomenu mami,ani na otce....sbohem. „ Pak vyšla z ohořelé chalupy,která se pak sesypala a stala se tak hrobem Ithiy.Ilraena se ještě pomodlila a pak vstala a šla k Jatinovi.“ Už jsi mi zůstal jen ty Jatine,jediný kdo přežil..... „ řekla a pohladila ho po hřívě.Pak na něj vyskočila a odjela s ním do lesa,kde zmizela mezi stromy....... Srdce smutkem zasažené Radost zničená Lidské životy opovržené Mysl zmatená......... Návrat O 10 let později ve hvozdě Irva a v Modré zemi: Vysoké stromy se tyčily k obloze.Byl krásný letní den.Psal se rok 3.sima 194.Mezi stromy se mihla postava.Na pláni,uprostřed hvozdu se pásli laně a jeleni.bylo slyšet tiché napnutí tětivy a svist šípu.Jeden ze skupinky jelenů padl se šípem v hrudi.Ostatní vyděšeni utekli.K padlému jelenovi přišla zahalená postava s lukem v ruce.Pohlédla na jelena a svlékla si plášť.Byla to Ilraen.Přebývala ve hvozdě,od doby,co odešla od svého opatrovníka Wanima Tikaro.Byla krásná,na povrchu se ukazovala jako bojovnice,která vyhrála mnoho bitev,odvážná,spravedlivá a přátelská.Uvnitř se ukrýval ale stín.Nesmazatelná skvrna bolesti.Skvrna,která jí vzala rodinu a přátele.Ano,tou skvrnou je Mulagor.pán Dračí země,stále se svými poskoky napadá kouty Dragelie.Národ Draků má ale dvě rasy.Rasu Inome,to jsou draci posluhující Mulagorovi a rasu Minar.Tato rasa je úplně odlišná.Jsou to Strážci.....teď ale zpět k Ilraen.Již je připravena najít Mulagora,ale nejdřív.....se nají.Vytáhla nůž a začala jelena stahovat z kůže,pak si vzala maso a jelenovu vzdechlinu zakopala do země.Odešla ke svému doupěti v koruně stromu.Byla to malá bouda,sestavená ze dřeva.Uvnitř byl dřevěný stůl,židle a na malé posteli kožešiny z kančí kůže.V rohu byla kamna z kamenů a dřeva.Police nad stolem byla z polen a na ní byly dřevěné misky a talíře.V místnůstce bylo světlo z venku.Ilraen si připravila maso a najedla se.Pak vytáhla zpod postele něco zabaleného v hadru.Rozbalila to a vyndala čepele.Byly dvě a obě se leskly.Dala si je za pas svého loveckého ošacení.Pak vyšla ven.Zavřela dveře od chatky a seskákala po větvích ze stromu.Nakonec zmizela ve stínu stromů. V království Gilenire a paláci ve městě Tasta : Nádherný palác se zelenavými zahradami,plnými voňavých květin.uvnitř v hlavní síni,právě začala rada.Na druhé straně síně byl trůn s ozdobenými opěradly a dvaceti schody.Stěny byly bílé a sochy před hlavnímy dveřmi byly mramorové,byly to sochy předešlých mocných vládců království Gilenire.Místnost byla plná lidí a tanirů.Panoval opravdu velký zmatek,Mulagor napadl další město,Nero.Lidé vinili taniry.Do místnosti vstoupil vládce.Všichni ztichli.“Toto je rada,tak se zde prosím nehádejte. „ řekl.Byl krásný,bílé vlasy,na čele znamení půlměsíce.Modré oči,které byly velice zvláštní.Byly v nich místo panenek ,čtyři trojúhelníky poskládané proti sobě.Pak měl na sobě ozdobené bílé ošacení.Tvář měl jemnou a skrývala se v něm moudrost.Nebyl vůbec starý.Byl to totiž tanir.Do síně s ním přišel i Tarin,jeho rádce .Měl bílé vlasy , modré oči a modré ošacení.Byl o něco mladší.Zvláštní ale bylo,že si byli neuvěřitelně podobní.“Už nemůžeme déle čekat,Mulagor napadá naše země! „ říkali zoufale lidé. „ Použijte Srdce Drakas „ .“To nemohu,Srdce Drakas může použít jen ten koho si zvolí.Vyslal jsem Strážce,kteří ho pomocí magie Srdce vyhledají. „ odpověděl Istarin.Ale ai jeho slova ostatní vládce neuklidnila.“ Proč se tedy nevracejí? „ zeptal se jeden z nich.“Musíme jim dát čas,bylo by to velké neštěstí,kdyby Srdce vybralo špatnou bytost.Nesmíme nic urychlit.Srdce je velmi silné a i s touto mocí se musí šetřit.Vyhledat vyvoleného stojí Srdce tolik magie a síly,že by ho zbytečný nátlak zničil.Buďte trpěliví a odpověď na vaše otázky brzy přijde. „ řekl Istarin usedající na trůn.“ Pane,tvoje slova jsou moudrá a určitě i pravdivá,ale uř déle nedokážeme drakům vzdorovat.Spousty našich nejlepších bojovníků padlo,když se pokusili Inomům vzdorovat a chránit náš lid.Už déle nevydržíme se bránit. „ řekl vldce Itilu.Nastalo dlouhé ticho.Istarin zavřel oči a pak promluvil.“ Nemohu ochránit váš lid,ale mohu dočasně bránit Inomům ničit vaše města.Válka s draky trvá již velmi dlouho.nastal čas,aby jsem použili Srdce Drakas jednou a provždy.Lid Dragelie už velmi dlouho lpí a umírá příčinou Mulagorových útoků.Dochází mi mé síly a tak už dlouho ochranné bariéry ve vašich zemí neudržím.Bohužel lid v Izumu odmítal mou pomoc a padl.Srdce Drakas má opravdu velkou moc a kdyby padlo do rukou nepřítele....Dragelie by padla.Proto jsem vyslal Strážce.... „. „Kdo jsou ti Strážci? „zeptal se lord Whillenamma .“.Je to národ Ain a Minar. „odpověděl klidným hlasem Istarin.“Draci?Ty důvěřuješ Drakům?Těm,kteří nás napadají a berou nám domovy? „ řekl vyděšeně muž s černým vousem.Istarin se na něj podíval.“ Lorde Kiarne,chápu že Inomové napadli a zničili vaše města,ale s tím nemají Minarové nic společného.I když kdysi Mulagorovi sloužili,přišli ke mně a začali nám pomáhat,porazit jeho služebníky Inomy.Minarové se k nám přidali ještě než začala válka mezi lidmi a Draky.Proto vás žádám,důvěřujte mi.Pokud nechcete spolupracovat se Strážci,nenutím vás.... „ řekl.“ Všichni Draci jsou stejní a protože jim máme věřit,že nám chtějí pomoci nás zničí.Jsi moc důvěřivý pane,věříš že někteří jsou stále dobří,ale možná jsou to jenom špehové... „ rozkřikl se Kiarn.“ Uklidněte se,mluvíte s králem Dragelie! „ řekl Tarin.“ Nebudu poslouchat někoho,kdo není schopen ochránit svůj lid a důvěřuje služebníkům nepřítele!Nejsou snad Tanirové polodraci? „ vykřikl Kiarn.Istarin sklopil oči.“Istarine,jsi v pořádku?.... „ řekl Tarin,když viděl ho viděl jak sklonil hlavu.Všichni se začali hádat,tanirové s lidmi.Začal v místnosti velký rozruch.Najednou Istarina ozářilo modré světlo a začalo hlasitě hřmít.Vlasy se mu vznášely a oči byly prádné.díval se dopředu,všichni se vyděsili a ztichli.Pak všechno ustalo a Istarin klesl na koleno.“Istarine! „ vykřikl Tarin a klekl si k němu.Istarin slabě řekl.“Je pravda,že tanirové jsou polodraci,ale to neznamená že jsou s Mulagorem.Pokud budete všechny rasy vidět jako posluhovače nepřítele,nebudete mít už v nikoho důvěru.Hádání nic nevyřeší,spolupracujte a všechno se vyjasní..... „ pak ztichl a klesl k zemi v bezvědomí.“ Istarine! „ vykřikl znovu Tarin a podepřel mu hlavu.Přiběhli tam poddaní a snažili se mu pomoci.Odnesli ho do jeho komnat.Tarin pak řekl:Rada je u konce... „ Město Anige v Modré zemi: Již se stmívalo a ulice byly prádné.Ilraen jimi pomalu procházela a dívala ,jak se malé děti vrací zpátky domů k rodičům.Usmívají se.Ano,domov je to o co kdysi Ilraen přišla.“Teď se tím přece nemohu sužit,nejsem ještě připravená abych šla za Mulagorem....ještě nevím co tam na mě čeká a jestli se tam vůbec dostanu. „ řekla si v duchu a šla dál.Věděla,že na minulost se těžko zapomíná a obzvlášť na tu její.Dokud nebude ale připravená,nemůže se Mulagorovi pomstít.Ví,že není jediná kdo přišel o své milované.Jde se pomstít jak za smrt svých rodičů a přátel tak za ostatní,které Mulagor zabil.Pokud se tam dostane,nepočítá s tím že se ještě někdy vrátí.Jakmile se dostala na konec ulice,byla tam malá chatrč se slaměnou střechou.Naprosto se lišila od ostatních domů.Ilraen zaklepala na dřevěné dveře a ozval se hluboký hlas:“ Pojď dál „ Ilraen vstoupila.Byly tam jen dvě místnosti.U stolu seděl starý muž a jedl.Podíval se na Ilraen a šel ji přivítat.“Ilraeno,už jsi se tu velmi dlouho neukázala.Rád tě vidím. „ řekl radostně a přistoupil k ní.“Také tě ráda vidím Naone,přišla jsem tě o něco požádat... „ řekla Ilraen a objala se se staříkem.Pak se posadili a Naon jí přinesl něco k pití.“ Přišla jsem za tebou kvůli tomu,že hledám muže Asato Karn.Nevíš kde bych ho našla? „ pak se napila.Naon chvíli přemýšlel a pak řekl:Už jsem o něm něco slyšel.Prý je to Tanir a zabil svojí rodinu.Proč ho ale hledáš? „ Ilraen se na něj podívala a odpověděla:Potřebuji jeho pomoc,ví něco moc důležitého.Víš tedy kde ho mám hledat? „ Naon se zvedl a odešel do vedlejší místnosti,pak něco přinesl.Bylo to něco jako přívěsek.Malý předmět na provázku se zaleskl ve světle.“To je Imio.Šperk vytvořený Taniry.Dej ho Istarinovi.Je v Tastě. „ řekl Naon a podal ho Ilraen.Ta přikývla.“Atai,Neon .. „ ozvala se ode dveří a pak odešla.“ Atai Ilraen,dávej na sebe pozor..... „ řekl potichu Naon. Osud na Ilraen čekající Se zkouškou Malou nadějí přicházející Nadějí skrytou pod temnou rouškou


celkové hodnocení autora: 79.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Envel	11.01.2007, 14:16:01

Příběh není špatný a je to jen výraz tvé duše. To že se takto stavíš ke svému dílu i sama sobě něco o tobě vypovídá, ale to nebudu rozebírat. Je zde pár chyb, které se učí na základce v 7. třídě-nevím přesně, v jakém jsi ročníku, ale to tolik nevadí. Hodně mi v poklidném čtení bránilo opakování slov. PS: nemusíš se chovat nepřátelsky až agresivně, když někdo vyjádří názor, který by ti měl lichoti.

Kaunaz Isa	28.11.2006, 21:27:52

To je mi líto, že se ke svým dílkům stavíš takhle.... Ten příběh má něco do sebe. To něco je skrýváno za nedostatečnou úpravou (odstavce a tak). Hm...připomíná mi to moji první povídku na saspi....stejně nepřehledné....(o= Těším se na tvou další povídku.


ze dne 29.11.2006, 18:50:29
Jana Seemannová: hm..to se nemáš

Jana Seemannová	12.11.2006, 17:38:14

no to teda nepošlu,už jsem to tam napsala jestli neumíš číst! Už nepíšu ten příběh protože už nevím jak.Už mě to nebaví protože je to trapný a debilní příběh,který mě neměl nikdy napadnout!

duddits	12.11.2006, 15:22:09

V prvé řadě bych doporučil text zpřehlednit. Za čárkami a tečkami je dobré dělat mezeru, také použití uvozovek se řídí svými pravidly. A když si ještě trochu pohraješ s odstavci, celé dílo se bude mnohem lépe číst a výsledný dojem to značně zlepší. Na stylu by to také chtělo ještě zapracovat. Vzhledem k tvému věku to není špatné, ale i tak je stále co zlepšovat. Chce to hodně psát a ještě víc číst – zlepšení se určitě dostaví ;-) Jinak příběh docela zajímavý. Doufám, že nám pošleš i jeho pokračování ;-)