|
| |
|
|
Ukápla slza do prachu dole,
slečince zatřásli se rty,
je to snad poslání, je to role
a marný boj s milými zly.
Sveze se tiše na kolena
tak pevně skousne si vlastní ret
a sladkou touhou oslepena
zašeptá modlitbu nazpaměť.
Nenajde sílu zavřít oči
už zase stojí na nohou
a než do světa spánku skočí
pobrukuje si píseň svou.
Už nechce víc, jen sevře pěsti
a slzy nechá kutálet
zavzpomíná si na neštěstí
všech uplynulých, marných let.
Proč se dál snažit vzdorovat
své touze, touze po krvi
společnost dělá němý kat
teď si jen užít námluvy.
A přijdou nové, neskončené
vzpomínky na to, co bylo
nabídni únik, džentelmane,
otevři svůj vchod, mohylo.
Dřív než by snad chtěla, slečna
vyskočí kapičky na kůži
ozve se chuť její věčná
žít jenom v myšlenkách zatouží.
Stejně jak Šípková růženka
jakmile ostrého dotkne se
Rozmazávají se písmenka
a krev ji do spánku zanese.
A tak už odešla do snění
princezna prokletá
nenabídne jí utěšení
tahle zlá planeta.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 11 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
