obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915776 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39710 příspěvků, 5825 autorů a 392902 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Archon 2: 1 kapitola: Konec nudy-1 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Archon: Twin Kanes
 autor Iserbius publikováno: 28.01.2012, 14:13  
Nové rozkazy přicházejí a doba stagnace končí. Ten, kdo posledně chyběl nyní nesleze ze scény.

PS: Anglické texty zásadně nepřekládám. Píseň je Final frontier od Iron maiden... :D
 

1 Kapitola- Konec nudy

„Neměl byste kouřit ve stíhačce, komandére.“
„Ale no tak, Fergie,“ odfrkl si Matt a oklepal si svoji černou cigaretu do popelníku po své levici. „Nějakej zlozvyk mít musím ne?“
„Vy jich máte dostatek, komandére,“ odpověděla Fergie a na tváři se jí rozlil drobný úsměv. „Kouření, lenost, sebestřednost, lehkomyslnost…“
„Bez kritiky prosím, nebo ti ztlumím reprák.“
Fergie okamžitě zmlkla a pozorovala ho svýma hnědýma očima. Fergie nebyla skutečný člověk. Byl to palubní počítač na Archonu a nějakého dobráka napadlo mu dát lidské vzezření a hlas. Matt kdysi udělal něco obdobného, ale nikdy by si nedovolil počítač naprogramovat tak, aby bez přestávky popichoval velitele lodi.
Stíhačka se vznášela poblíž pásu asteroidů. Svým lesklým, pískovým nátěrem byla jasně vidět i na větší vzdálenost. Vznášela se tam klidně, bez jakékoliv známky života. Vyčkávala. Matt vyčkával. A začínal být nevrlý. Trpělivost nepatřila mezi jeho silné stránky a za těch osmatřicet let jeho života se mu na tom nepodařilo nic změnit. Vlastně, ani nechtěl.
Seděl ve své stíhačce, čekal a přemýšlel. Nic jiného mu už nezbylo, protože právě típl svoji poslední cigaretu a jeho nenapadlo si vzít náhradní krabičku. Rozhlížel se po hvězdách. Letmo se podíval na hodinky. Jeho cíl měl zpoždění. Ještě chvíli a zabalí to.
Celou tu dobu zde čekal na jednoho majora od modrásků. Před pár dny podnikl Archon nálet na jednu planetu na jejich straně hranic a při tom zabil nějakého příbuzného dotyčného majora. Major kontaktoval Kana a vyzval ho na osobní souboj, neboli na demokratickou férovku. Tato férovka spočívala v tom, že jste byli napadeni přesně stejným počtem protivníků, jako kolik je vám let. Tudíž Matta čekalo osmatřicet stíhaček, nebo něco silnějšího kalibru. Původně se této férovce říkalo „cikánská,“ ale jelikož romové už nepatřili mezi nejpočetnější (rozumějte, neexistovali vůbec,) tak se výraz rychle adaptoval na nejvýstižnější skupinu.
Matt bubnoval svoji levačkou o plynovou páku a pravačkou bubnoval o sklo přilby, kterou měl položenou vedle. Netrpělivost z něj přímo vyzařovala. Opět si překontroloval svoji levou ruku. Při bitvě na Sorrenu na něj spadla hořící přepážka a spálila mu ji téměř na kost. Jen díky viru se ruka dala do kupy a dalo se s ní normálně hýbat. Potíž byla v tom, že co se vyléčilo kvůli viru, zůstalo nadobro změněno. Tudíž měl Matt na levačce delší vyzáblé prsty zakončené drápy. Ruka byla navíc celá světle šedá, což korunovalo nelidský zjev. Matt se jí časem naučil schovávat za zády a navíc na ní měl neustále speciální rukavici. Snubní prstýnek nosil pro jistotu v náprsní kapse, na ruku ho prostě nenarval. Nejdřív oko, pak ta ruka, zajímalo ho, o co přijde příště.
V dáli před ním se cosi zablesklo. V nicotě se objevil světle modrý kruh a ten se roztáhl, až zůstalo cosi černé uvnitř. Postupně vyjela mohutná příď, poté uzoučký trup a nakonec plochá záď. Celá loď připomínala z boku jakési podivné L.
Lehký eskortní křižník, pomyslel si Matt, ty ale stíhačky nenosí, pak ale spatřil drobnou kovovou konstrukci přidělanou pod spojnici se zádí. Hangár byl dodán na loď dodatečně. Matt toto viděl už hodněkrát. Při bitvě u Sorrenu přišli modráskové o hromadu lodí a hlavně o spoustu letadlových nosičů. Tehdy začali montovat dodatečně hangáry na lehké křižníky a jiné lodě. Obvykle to byl přepravní kontejner z nákladní lodi. Tyto hangáry sice unesli jen pět, nebo šest strojů, avšak stačily na chvilkovou obranu.
Nejprve vyletěla jedna a s menším zpožděním dalších pět. Ta první byla nová, naleštěná YF- 220 a zbytek zastaralé F-160. Sto šedesátky byly zastaralé už na začátku války, ale dodnes se hojně používaly, zatímco u KAVS se již dávno přešlo na moderní SU-350. To byla taková odlehčenější verze Kanova prototypu. Stejná konstrukce, vybavení a výzbroj. Jen hyperpohon chyběl. Archon měl upravené startovací tubusy speciálně pro tyto stroje.
Kanova stíhačka se stala za ty roky legendární. Když se vrátil po půl roce do aktivní služby, první věc, co udělal, bylo nalezení jejího vraku. Našel ho na šrotišti na Sorrenu a okamžitě ji dal odvézt na nový Archon. Vyčlenil četu opravářů a s nimi ji skoro dva měsíce opravoval. Málokdo tehdy věřil, že bude schopna opět létat. A dnes? Matt měl téměř sedmdesátku sestřelů a stroj fungoval báječně. Pořád svojí výzbrojí, pancířem a mrštností strkal do kapsy většinu strojů obou stran.
Stíhačky se vyrovnaly do klasického véčka a letěli k pásu asteroidů a přímo k němu.
„Jste tu, komandére?“ ozvalo se na všech frekvencích.
„Ano, jsem tu, majore,“ odpověděl Kane chladně a nahodil přístroje. „Už jsem myslel, že jste to vzdal.“
„Vy jste tu sám?“ řekl podezřívavě major. Byl to mladík, nejvíce pětadvacet. Víc toho helma a hlas neprozrazovaly.
„Ano,“ usmál se Kane. „Víte, u KAVS je běžná stíhačka s hyperpohonem. My jsme ve vývoji trochu napřed.“
Tohle rýpnutí si Matt nemohl odpustit. Byl to prostě rejpal od přírody. Sto šedesátky se mezitím odpojily a zůstaly v povzdálí. Majorův stroj letěl přímo k němu. Nakonec zůstaly stát čumákama proti sobě.
„Ha ha ha,“ odvětil chladně major. „Chcete něco říci?“
„Nemám v plánu žádnej patetickej proslov.“
„Dobře, pustíme se tedy do toho, co vy na to?“
„Měl bych jen otázku.“
„Jakou?“
„Co vám trvalo tak dlouho, majore?“ vycenil zuby Matt a vypl kanál.
„Fergie, spusť mi hudbu,“ řekl a pak to začlo.
Matt odpálil takzvané vějířovky, krátké slabé neřízené rakety a přepl na zpětný chod. Prudce se otočil, přepl na normální chod a stíhačka vypálila na plný výkon k asteroidům. Do sluchátek mu začala hrát jeho oblíbená, klasická píseň od Iron Maiden a to Final Frontier.

„I`m stranded in space
I`m lost without a trace
I haven`t a chance of getting away

Too close to the Sun
I surely will burn
Like Icarus before me
Or so legend goes,“ zpíval si, zatímco uhýbal řízené střele.
Major odpálil několik dalších střel a letěl za ním. Matt palcem stiskl tlačítko forsáže a stroj vystřelil ještě rychleji. Major ho jen pomalu doháněl. Dostihl ho až u hranic pole asteroidů. Tam Matt začal rychle manévrovat a ani neubral. Kličkoval mezi asteroidy na plný výkon a přetížení ho střídavě vytlačovalo nebo zatlačovalo do křesla. Major přestal střílet raketami a přešel na klasickou dvojici třicítek kanónů. Ty svoji palbou krájely asteroidy před sebou, avšak Matt stále unikal. Našel jeden z větších asteroidů a zalétl za něj. Tam zpomalil.
„I think of my life
Reliving my past
There`s nothing but wait
`til my time comes

I`ve had a good life
I`d do it again
Maybe I`ll come back
Some time afresh.“
Major proletěl kolem asteroidu a ani se neohlédl. A to neměl dělat. Myslel si, že Kane letí rovně, ale on místo toho zpomalil a asteroid obletěl a tím se mu dostal přímo za záda. Role se prohodily. Matt však nestřílel. Vyčkával. Kličkovali mezi asteroidy a naháněli se. Jako Tom a Jerry, řekli byste si.

„For I have lived my life to the full
I have no regres
But I wish I could talk to my family
To tell them one last goodbye.“
Mattovi zapípala signalizace zaměření a jeho displej zčervenal. Lehce předsadil zaměřovač před cíl. Vypálil jedinou dlouhou dávku. Plazmové kanóny zapištěly v jeho uších. Každá střela zasáhla cíl. Střely prošly štítem a zahryzly se do pancíře bez sebemenšího slitování. Oba dva motory vzplály, ocasní plochy se odlomily a stroj začal rotovat. Pak začal narážet do jednoho asteroidu za druhým, až narazil do jednoho z těch větších. Tam explodoval. Matt zkontroloval místo a ujistil se, že dotyčný nepřežil. Pak se vydal ven z pole.
„The Final Frontier...
The Final Frontier...
The Final Frontier...
The Final Frontier,“ dozpíval, jakmile vyletěl ven a Fergie automaticky ztlumila hudbu.
Stíhačky tam čekaly bez jakékoliv známky aktivity. Matt před ně přiletěl, jako předtím major před něj.
„Váš šéf zemřel ve férovém souboji,“ řekl chladně, dávaje jim poslední možnost zdrhnout. „Být váma, stáhnu se.“
Stíhačky nejevily sebemenší zájem zmizet a Matt tři z nich zaměřil. Připravil se. Všiml si, že se onen lehký křižník pohnul. Letěl normální, podsvětelnou rychlostí k němu. Signalizace zapípala a poté zařvala, aby upozornila na pětici řízených střel. Matt prudce přidal plyn, vystřelil klamné světlice a odpálil trojici svých řízených střel. Prudce uhnul a mířil výkruty od stíhaček. Během okamžiku mu zmizely dvě malé tečky z radaru. Dvě dostal, tři zbývají a on měl nejméně tři rakety na ocasu. Neustále měnil směr a nepřestával vyhledávat příležitost zaměřit alespoň jednu ze stíhaček. Prudce se otočil, přepl na zpětný chod a vypálil jednu střelu, pak se opět přetočil a mizel na plný výkon s přidanou forsážní. Zmizela další tečka na jeho radaru.
Vypaloval jednu světlici za druhou a snažil se setřást střely, které se nepřestávaly přibližovat. Všechny se mu podařilo odklonit, až na jednu. Ta ho dohnala. Stihl ještě přesunout veškerou energii do zadních štítů, aby minimalizoval škody. Raketa ho zasáhla přímo do motorů. Za zádí se mu rozzářil výbuch. Stroj se zatřásl a na chvíli všechny obrazovky zčernaly. Pak opět naběhly. Štíty zeslábly a jejich výkon se usadil na třiceti procentech. Levý motor lehce zablikal a oznámil poruchu. Pak vypadl úplně. Pravý zůstal nedotčený.
Prudce se otočil a odpálil poslední dvojici řízených střel. Obě dvě zbylé stíhačky se otočily a chtěly uprchnout. Pozdě. Rakety si je našly a oba dva stroje se okamžitě změnily v ohnivé koule.
Dalších šest sestřelů, pousmál se. Bohužel tu však zůstal ten lehký křižník a on byl už bez řízených střel. Měl pouze jedno lehké torpédo, které si šetřil pro podobné případy. Měl však ještě jedno eso v rukávu. Jelikož tušil, spíše věděl, že demokraté budou silně demokratičtí a dostojí své pověsti, tak si připravil malé překvapení.
„Kowalski!“ zařval do vysílačky, zatímco nabral rychlost a mířil na křižník v předstíraném sebevražedném ataku. „Teď!“
„Jak si přejete veliteli,“ ozval se kapitán Jake Kowalski. „Jdem na to.
Z pole asteroidů se z nenadání vynořila pětice SU-350. Stroje byly vybavené torpédy pro boj s křižníky. Jejich maskování tvořené směsicí odstínů šedé a černé se pouze zalesklo a kužely plamenů z motorů ukázaly, kde se stroje nacházejí. Nacházely se přímo za křižníkem. Kowalski čekal v poli na opačné straně. Plán vyšel téměř na jedničku.
Křižník nyní nevěděl, kterým směrem se vydat. Mohl pokračovat v útoku na Matta, nebo se mohl otočit a jít po nových příchozích. Velitel musel dobře vědět, že vletěl do pasti. Z každé strany se k němu blížily stíhačky s torpédy. Postavil se do nejlepší pozice, jakou mohl zaujmout. Boky k oběma uskupením. Boční děla začala pálit a útočníci se museli rozprchnout. Kane však stihl odpálit své torpédo a výkrutem se odvalit do boku. Kowalskiho skupina odpálila deset torpéd a také se rozprchli. Torpéda směřovala ke svému cíli a dělům křižníku se podařilo zničit jen tři. Zbytek zasáhl. Prošli štíty, jakoby tam ani nebyly. Zabořily se do trupu a explodovaly.
Křižník se otřásl, avšak nevybuchl. Zůstal bez pohybu levitovat v prostoru. Jeho děla zmlkla a z děr v bocích šlehaly plameny a odlétaly trosky. Jeho osvětlení párkrát problesklo a poté zhaslo.
„Dorazíme je?“ tázal se Kowalski, zatímco kroužil okolo vyřazené lodi.
„Serte na to,“ odvětil Kane. „Ti už nás nepotřebujou. Zavolám na loď.“
Problém se vyřešil sám během okamžiku. Lehký křižník se pomalu naklonil na bok a postupně od přídě k zádi explodoval. Nezbylo po něm nic jiného jež oblak trosek. Pravděpodobně byl poškozený reaktor a nestihli ho uchladit, pomyslel si Kane.
„Kane volá Archon.“
„Archon na příjmu,“ ozval se něžný hlásek Leticie Sparksové, které za zády neřekl nikdo jinak než Vossice. „Přejete si, veliteli?“
„Hochům a mě by se hodil transport,“ odpověděl Kane. „Můžete nás vyzvednout?“
„Samozřejmě, veliteli,“ řekla Letty. „Ještě něco?“
„Dva cheeseburgery s pivem prosím,“ zaironizoval Matt.
„A mě jablečný koláč!“ vložil se do toho Kowalski.
Okamžitě přišly různé žádosti od ostatních pilotů. Od různých pokrmů až po připravené striptérky v hangáru. Matt v tu chvíli litoval, že není na můstku a nevidí, jak se Letty tváří.
„Chápu,“ utnula vše chladně. „Pět minut.“
Matt si sundal přilbu a nechal si ji na kolenou. Důkladně si promnul obličej a čekal. Jelikož Archon čekal ve vzdálenosti pro okamžitý zásah, tak oněch pět minut byla spíš taková malá pomsta od Letty. Jelikož už nehrozilo nebezpečí, použili hyperpohon a ne skokové motory, které umožnily okamžitý skok na kratší vzdálenost.
Archon vystoupil z hyperprostoru a okamžitě otevřel hangáry. Dvě dvojice podlahami k sobě postavených hangárů posloužila k rychlému odbavení všech strojů. Nejdříve přistávali Kowalskiho chlapci a Matt až naposled. Ucítil drobné brnění v kniplu a to značilo poškozené ovládání. Proto několikrát obletěl loď.
Stříbrno-černý trup Archonu se v matném světle vzdálené hvězdy leskl. Nakonec se přiblížil ze zadu a přistál do pravého horního hangáru. Přistál hladce, jen chvílemi musel vyrovnávat tah, kvůli nefunkčnímu motoru. Po dosednutí vyjel ze zdi drapák, který ho vzal a přesunul na pojízdnou plochu a ta ho přesunula do hlavního hangáru.
Tam už na něj čekali technici. Ti obklopili jeho stroj jako mušky a jeden z nich přitáhl žebřík. Vylezl na něj a pomohl Mattovi s odepínáním bezpečnostních popruhů. Pak mu Matt podal helmu a rukavice, pak on slezl a Matt opustil kokpit. S těžkým zaduněním dopadl na nohy.
Před strojem už stepoval Voss a ti dva si plácli levicemi. Byl to takový jejich zvyk. Matt měl levou ruku zmutovanou a James o ni přišel při bitvě o Sorren. Nyní místo ní měl protézu a teprve po třech letech si na ni zvykl. James měl v pravici připravený malý kulatý balíček, který okamžitě podal Mattovi. Matt jej zručně otevřel a zakousl se do připraveného cheeseburgeru. Matt nevěděl, co by ho mělo trápit víc. Potřeba jít na záchod nebo ukrutný hlad a touha po kousku masa.
„Kane, já vás zabiju!“ zařval Alexander Telička, vrchní letecký technik.
Matt pozvedl oči v sloup a šel se podívat na záď stroje. Podíval se na technika menší postavy a pak na stroj. V levém motoru měl místo trysky jednu velkou díru. Okolí bylo opálené a místy chyběl pancíř. Matt měl ve skutečnosti obrovské štěstí, že výbuch se zastavil u trysky a nepostupoval dále. Jinak by z něj byly nyní jen molekuly letící vesmírem.
„Jsem si říkal proč ten motor vypadl,“ okomentoval to suše.
Matt stroj obešel a při tom nepřestával ukusovat z cheeseburgeru. Kousky hovězího masa, žemle a taveňáku mu klouzala do žaludku. Prohlížel si poškození. Až na ten motor byl stroj v pořádku. Doufal, že kostra není nijak poškozená, to by znamenalo další úpravy konstrukce a další Teličkovo brblání. Telička nebyl špatný chlap. Byl to výborný technik a pohodář, jen nesnášel, když se čerstvě opravený stroj vrátil s dírou na ocase a on si musel vzít dvě služby za sebou, aby to opravil. Málokdy svěřoval práci ostatním technikům, zvláště když měl na starosti takovou raritu, jakou byl Kanův stroj.
„Volal admirál,“ řekl Voss nevzrušeně.
„Kerej zas?“ otočil se Matt prudce a zmuchlal v ruce papír po cheeseburgeru.
„Gracky.“
„A co chtěl?“ zeptal se Matt, zatímco vyhazoval papír do odpadkového koše.
„No,“ připustil James. „Vzhledem k tomu, že ví o naštvané posádce a tvém věčném natahování hlídky, tak ti mám předat tenhle papír. Prej bys mi to jinak neuvěřil a dál by jsi sral modrásky na hranicích. Sakra Matte, trčíme tu už půl roku. To se bojíš vrátit domů? To čekáš, že tě Annie umlátí válečkem na nudle?“
Matt převzal obálku s logem nejvyšší důležitosti a tiše Jamese proklel. Matt se hodně dlouhou dobu snažil skrýt svoje manželství a ještě více utajit dcerku. Nebylo by to proto, že by se za ně styděl, ale proto, že bylo nemalé riziko výskytu nějaké pochybné existence, která by se mu hodlala pomstít za něco, co v minulosti udělal. Ostatně, celá jeho minulost byla pokrytá šlapáním na kuří oka někomu jinému. V pozici, v jaké se Matt nacházel, nesměl mít slabiny a tím byla jeho rodina. Tu ukrýval, protože netušil, kdy se najde ten, kdo si účty s Mattem vyřídí s nimi a né s ním. Takových zbabělců se po vesmíru potulovalo dost. To mu věčně znesnadňoval jeho první důstojník zmínkami o ní.
Matt otevřel obálku a vylovil z ní dopis. Přečetl jej a pak to vrátil Jamesovi. Admirál Gracky se sem tam ozval, aby zjistil Mattův stav a jinak mu nechával volnou ruku. Nyní přišla změna. Rozkazy zněly jasně a naléhavě. Vrátit se na Sorren co nejdřívě. Matt počítal, že s letem na plný výkon tam budou za čtrnáct dní. Přece jenom, nové motory byly výrazně lepší a tak cesta, která kdysi zabrala minimálně měsíc a půl, nyní zabrala čtrnáct dní, nebo měsíc v případě, že jste se hodně flákali.
„Tak fajn,“ povzdychl si. „Dej nastavit kurz na Sorren, a to jsem si myslel, že trhnu rekord v délce hlídky.“
„Ten je kolik?“
„Oficiálně dva roky, jeden měsíc, tři dny a nějaký drobný.“
„Aha, no máme rozkazy, tak je splníme ne?“
„Určitě,“ uzavřel debatu Matt a odešel do své kajuty.


XXX


Matt vešel do kajuty a shodil dolů vršek skafandru. Hned na to sundal boty s kalhotami, takže zůstal jen v ponožkách, trenkách a bílém vojenském triku s krátkým rukávem. Udělal svoji potřebu a vysprchoval se. Poté sebou bezvládně praštil na postel.
Tak vysílený dlouho nebyl. Ač nerad, musel si přiznat důvod, proč tomu tak bylo. Stárl. Hodně rychle stárl. Z venku vypadal možná na svůj věk, ale uvnitř vypadal na šedesát. Ne duševně, fyzicky. Nemoc ho požírala a on se snažil najít způsob, jak to zastavit. Nejlepší doktoři z celé KAVS dostávali jeho složku s tím, že mu musí pomoci. Nikdo však nepřišel na to, jak mu pomoci. Našel se ale způsob, jak nemoc drasticky zpomalit. Jednou za týden ampulka protijedu, kterou si mohl aplikovat sám. Díky tomu ještě nezemřel. Jediná nevýhoda, na jeho psychice to zanechalo následky. Proto žil poslední roky zcela sám, jen občas navštívil Anne. Pořád ji miloval a svým způsobem nemohl bez ní být. S ní bohužel taky ne, protože nechtěl, aby viděla, jak se z něj pomalu, ale jistě stává stvůra.
Usnul. Tvrdě.

XXX

Zase se mu zdál ten samý sen. Měl ho svým způsobem rád, protože se již stal a připomínal mu jednu událost. Když se vraceli z hlídky, Anne mu zavolala a oznámila mu, že by se chtěla rozvést. On věděl, že ji nepřemluví. Věděl, že chce žít a že ji stahuje do hrobu sebou.
Archon se vrátil do doků a on za ní zašel druhý den. Měla den před narozeninami, tak koupil obří pugét rudých růží, které tak milovala. Zaklepal na dveře vily, a ač měl klíče, počkal, až otevře. Byla překvapená, když spatřila růže.
„Není na usmiřování pozdě?“ zeptala se.
„Zítra máš narozeniny, tak jsem si vzpomněl,“ odpověděl. „Tamto ti vymlouvat nebudu. Chápu to.“
Vešel dovnitř. Anne na sobě měla opět svoje milované oblečení. Černé kalhoty a bílou halenku. Kate zrovna odcházela do školy a tak ji vypravil. Pak měli soukromí. Sedli si do jedné obývací místnosti do dvojice velkých křesel a Matt tam rozložil papíry. Dlouho je probírali. Anne byla překvapená, když jí oznámil, že dům a veškerý jeho majetek je její. Prostě jí přenechal vše, co měl. Měl jediné přání. Jednou za čas navštívit dcerku. Celé rozvodové řízení se neslo v poklidném duchu.
„Tady to podepiš,“ ukázal prstem. „A je hotovo.“
Anne podepsala a on také.
„Mrzí mě to,“ dodal.
„Mě taky, Matte,“ řekla smutně a pak oba vstali. Matt o hodně pomaleji.
Jejich pohledy se střetly. Zadíval se do jejích tmavě modrých očí. Její oči měly vždy něco pro sebe. Jejich tváře nebyly od sebe víc než třicet centimetrů. Pořád ji miluješ, blesklo mu hlavou. Pořád s ní chceš být a ona ti to může odpustit, i když ses zachoval jak idiot, řekl mu jeho vnitřní hlas. Měl pravdu.
Matt se rozhodl udělat něco, o čem věděl, že toho bude litovat. Pokusil se jí políbit. Naposled. Kupodivu neucukla. Objal ji a přitiskl ji pevně k sobě. Rukou ji zajel do jejích hustých černých vlasů. Začali se vášnivě líbat. Vzal ji do náruče a pomalu ji vynesl po schodech do ložnice. Zabouchli za sebou dveře a Matt pro jistotu zamkl. Shodili ze sebe oblečení a společně zmizeli v rozestlané posteli.
Dvě hodiny na to stále leželi vedle sebe. Matt ji ochranitelsky svíral v náručí, hladil ji po tváři a nepřestával se jí dívat do očí.
„Chyběla jsi mi,“ špitl nakonec.
Ona mlčela. Jen jí po tváři přeběhl nepatrný úsměv.
Nyní se sen změnil. Místo toho, aby klečel u krbu a pálil rozvodové papíry se Anne zvedla a nahá odešla k zrcadlu. Matt ji nepřestával sledovat. Znal skoro každý chloupek na ní, ale nikdy se nemohl vynadívat. Anne se chvíli prohlížela v zrcadle a pak se vrátila k posteli a sedla si vedle něj. Levou rukou ji za bok přitáhl k sobě.
„Víš, miláčku,“ řekla studeným hlasem, který slýchával obvykle, když byla naštvaná. Oči měla ledové, takové vídával málokdy. Byla najednou bledá. „Mrzí mě, že si pořád neuvědomuješ, že všichni tví blízcí zemřou kvůli tobě.“
„K tomu jsi mě tímhle odsoudil,“ vstala a ukázala na díru po kulce ve svém pravém boku. Díra to byla trhaná a kolem ní spousta modřin. Tuto stopu zanechávala pouze tříštivá kulka. Pohlédl ji znovu do očí. Byly bez života a z úst ji vytékal pramínek krve.
V tu chvíli se Matt probudil. Ruce měl zase změněné ve drápy a třásly se mu. Byl zpocený. Celé tělo měl jako z rosolu. Udělal to jediné, co mohl. Pokusil se ovládnout své svaly a natáhl se po injekční pistoli na nočním stolku. Dávka s protijedem byla už připravená. Sáhl po ní a pak si urychleně píchl obsah do krku. Okamžitě usnul.


XXX


Archon se blížil k Sorrenu plnou rychlostí. Za deset dní letu se prakticky nic nedělo. Posádka cvičila, odpočívala, nebo byla ve službě. Matt za těch dnů vysedával v jídelně pro posádku. Neměl co na práci. Posádka i loď fungovala bez problému. Dobře je vycvičil. Jen jediné ho trápilo. Ten sen. Zdál se mu pokaždé, když zavřel oči. Přikládal to viru a nemoci. Musela být opět na postupu, když měl noční můry. Bude muset zvýšit dávku. Opět.
Den před příletem se probral o něco později, než měl. Urychleně se oblékl a při odchodu zjistil, že má dva pokusy o spojení. Jeden byl od admirála Grackyho a druhý od Anne. Žena má přednost, řekl si a zavolal nejprve jí. Když se konečně dovolal, na obrazovce se objevil její neupravený pobledlý obličej. Byla vystrašená k smrti. Matta napadlo, že se začíná plnit jeho sen.
„Co se děje?“ zeptal se překvapeně místo pozdravu.
Anne chvíli váhala a bylo to poprvé, co ji viděl, jak ji došla slova. To, co mu řekla ho málem zarazilo do podlahy.
„Kate zmizela. Nepřišla domů.“


 celkové hodnocení autora: 94.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.01.2012, 14:13:13 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkné, možná ses "sem tam" (jako vyprávěč) nechal malinko unést. Dumal jsem nad tím, zda za těch x století budou znát Toma a Jerryho! ;-))) Stejně tak netuším, zda bude ona kapela (viz Iron Maiden) skutečně tak nesmrtelná, aby se text její písně vyskytl i ve sci-fi příběhu zasazeného do daleké budoucnosti! Avšak proti gustu, znáš to! Jinak se textík hezky četl, výrazných nedostatků jsem si nevšiml a konec mne pěkně navnadil k čekání na pokračování! Psaní zdar!
 ze dne 28.01.2012, 18:43:00  
   Iserbius: Zdravím a díky za publikaci.
No dneska nevím co bych dodal. Jen pokud jde o tu výtku k Iron Maiden, tak sám jsi říkal, že ve sci-fi je všechno možné, ne? :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
(Revoluční rok)...
Rebekka
Tajemství Irské...
P&M
Nový život
Robbie
obr
obr obr obr
obr

Mlčky
BaD
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr