obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: We are the greatest, kap 1. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: We are the greatest
 redaktor Nancy Lottinger publikováno: 14.11.2006, 14:46  
KAPITOLA 1. Výpomoc
 

Zase ta ukrutná bolest hlavy. Jana zavřela oči. Jestli tohle někdy skončí! Tak… tak… Potřebovala ticho. Naprosté ticho. Aspoň nějaká výhoda existence na vesnici. Kdykoliv se mohla sebrat a odejít. A to právě teď udělala, potřebovala si pročistit hlavu. Ty zvuky, to vřískání, už se to nedalo vydržet. Ze začátku to sváděla na únavu ze školy - jakoby slyšela vrčení mobilu. Fungovalo na to silné kafe a odreagování u počítače. Jenže se to postupně zhoršovalo.
Seběhla několik pater do přízemí a přidržela vstupní dveře právě přicházející mámě.
„Kam zase jdeš? Neměla by ses učit?“ zeptala se jí a odložila nákupní tašku.
„Jedu za Evou, přijedu posledním busem. A naučená jsem,“ zalhala ještě, když se na ní máma tázavě podívala.
Opravdu měla namířeno za svou nejlepší přítelkyní. Původně se chtěla jít projít na nikým nerušené místo, ale společnost jí teď pomůže víc. Jen co ale ušla pár kroků, náladu jí zkazila místní parta. Sházeli se v ní nově přistěhování a už od začátku si s nimi Jana nerozuměla. Kdykoliv měli nějaké řeči, měla sto chutí jim jednu vrazit. Nebo se s nimi klidně i poprat. Ona by jim ukázala, probliklo jí vždycky hlavou. Jenže dneska neměla náladu jakkoliv reagovat.
„Ale, Hermiona jde,“ řehtali se a v klidu dál pokuřovali. Další věc, co nesnášela. Kouření a chlast. Nebyla abstinent, taky si občas skleničku dala, ale opíjet se do bezvědomí jí přišlo nechutné.
„Sklapni,“ zamumlala si spíš pro sebe a raději vyndala z kapsy svůj nový iPod, vybrala playlist Scooter a dala si sluchátka do uší. V klidu pak pokračovala na blízkou autobusovou zastávku. Mělo by to tu být každou chvíli.
Za pár nepříjemných minut, které strávila sledováním party, se na silnici ukázal autobus. Zastavil kousek před ní a jako jediná cestující do něj nastoupila.
„Do Kdyně,“ řekla a přiložila kartičku k magnetickému strojku. Řidič na něj něco naťukal a podal jí lístek. Pokračovala dál do vozu a z okna ještě pohlédla na partu těch idiotů.
Posadila se do předposlední řady a rozvalila se k oknu. Aspoň že hudba ji dokázala trošku uklidnit.
Autobus se rozjel. V tu samou chvíli začalo mírně poprchávat a kapky začaly stékat po okně. Jana se zhluboka nadechla. Ještě, že byl autobus relativně prázdný. Když jezdila do školy, nikdy si nesedla.
Prohrábla si své dlouhé vlasy. Proč jí vlastně říkali Hermiona, když s ní neměla nic společného? pomyslela si a v tu samou chvíli se vrátila ona známá bolest hlavy.
Zmateně se otočila. Na pětce vlevo seděl o něco starší kluk, než byla ona. Byl oblečen v černé barvě, v hodně podobném stylu, jaký nosila ona. Byl srpen a na Šumavě relativně ještě teplo. Měla na sobě minisukni, tílko a přes to delší kabát ze slabého manšestru. Vše obvykle v černé. Oblékala se tak, jak se cítila. A proto byste v její skříni nenašli jediný kus bílého kusu oblečení.
„Amatér,“ zamumlala si pro sebe. Hypnotizoval ji pohledem. Pokud se ji nesnažil jen sbalit, což by u ní takhle neuspěl, moc profesionálně se nechoval. A jelikož si byla téměř stoprocentně jistá, že tohle nebyl pohled naznačující jsi hezká, musela se ho nějak zbavit.
Před první zastávkou „Kdyně – sídliště“ se zvedla a nenápadně se otočila. Zabralo to, chlapec se taky zvedl. Jak stačila zaregistrovat, měl dost nejistou chůzi. Došla až k řidiči, chvilku počkala, než jí kluk dojde, ale nevystoupila a podala řidiči svou kartu se stovkou. Řidič beze slova sumu přijal, Jana opět přiložila kartu ke strojku a nechala si dobýt kredit. Tomu klukovi nezbývalo nic jiného, než vystoupit.
Pousmála se a posadila se hned za řidiče. Teď už byl autobus téměř prázdný.
To, že jste paranoidní ještě neznamená, že po vás nejdou.
Třeba to byla náhoda, že nastoupila právě do tohohle autobusu, ale byla to celkem pravidelnost, že každé pondělí jezdila za Evou. A ještě k tomu v téhle době.
Vystoupila o zastávku dál. Bolest na chvilku ustoupila. Ale jak procházela přes autobusové nádraží plné lidí, opět se jí v hlavě ozývaly tichounké, nezřetelné hlásky.
Po vyšlápnutí nenáviděné cesty do kopce vytáhla mobil a prozvonila Evu. Zatím, co došla k moderní bytovce, Eva se sebrala a nekonečnými chodbami došla k hlavnímu vchodu. Setkaly se na čas.
„Ahoj, už jsem se bála, že se ti něco stalo. Jdeš pozdě,“ přivítala ji Eva. Kdyby jí tohle řekla máma, zakroutila by očima. Ale Eva na to měla vzhledem k jejich práci nárok.
„Původně jsem ti chtěla napsat, že nepřijdu, ale mám takovej nepříjemném pocit, že se něco stane, tak jsem radši tady. Dvě hlavy ví víc než jedna,“ řekla jí a objala ji. „Ale stejně bych se radši nějak odreagovala.“
„Tak pojď dál,“ popostrčila ji, když došli k Evině bytu. „A potichu, kvůli mámě,“ připomněla jí.
„Jo já vím, těhule. Jak jí je?“
„Je hrozně náladová,“ pokrčila rameny a přeběhla do pokoje, kam se obě zašily. „Tak povídej,“ vyzvala ji.
„Co mám povídat?“ podívala se jí přímo do očí.
„Janičko, jsi moc dobrá, ale nepřišla bys, kdyby se něco nedělo. Zase se ti to zhoršuje?“
„Jo,“ kápla božskou. „Dneska jsem byla tak nasraná, že jsem měla chuť na ně vlítnout a něco jim udělat. Za ty jejich přitroublý gesichty.“
„Česky,“ upozornila ji Eva.
„Cože?“
„Zase si přeskočila do němčiny,“ vysvětlila.
„Jo, česky. Už mě nebaví se pořád ovládat. K čemu se to všechno pak učím?“
„Janičko, klid, klid, klid a klid. A taky hlavně klid. A chladnou hlavu. Prostě si to nepřipouštěj, vysuň to pryč, neřeš to. Prázdnou hlavu.“
„Se ti řekne prázdnou hlavu, když mi tam pořád někdo mluví.“
„Umíš to, tak to používej, k tomu nemám už co dodat.“
„Ty si teda milá, to z tebe vytloukly fakt všechny city?“
„Chodící stroj, bez citů a bez emocí, bez lásky. Jo, a ty bys měla začít taky.“
„Kde je vlastně tvoje máma?“ napadlo Janu, když se schylovalo k ostřejšímu rozhovoru.
Eva beze slova ukázala na dveře. Bylo na nich zavěšeno pár blíže nepopsatelných, látkových, pravděpodobně něčím napuštěných, srolovaných předmětů.
„Rituál,“ vysvětlila jedním slovem Eva. „A ty by sis to měla vyrobit taky. Funguje to jako to, co nás učili, ale tohle je mnohem méně náročnější. Sice chvilku trvá, než se to vyrobí, ale efekt to má stejnej.“
„A není účelnější, když se naučím používat tenhle štít sama než pomocí nějakého lektvaru? Mě osobně víc vyhovuje ten štít. Prostě když nechci, aby mě někdo slyšel, tak…“ podívala se zpátky na Evu.
„No, na tom něco bude. Ale musím tě opravit, že tohle je taky dost silný jed.“
„Název?“
„No… Je neznámej,“ přiznala se.
„A kde si na něj přišla?“
„Trošku jsem studovala,“ soukala ze sebe.
„Takže je známej a my o něm máme záznamy, ne?“
„To jo,“ připustila nakonec zklamaně Eva. „Ale teď k tobě. Jak se to teda vyvíjí?“ Naprosto utekly od tématu. Jana měla ještě před chvilkou chuť se s ní pohádat, ale už si na to nevzpomněla.
„Ty bolesti se zhoršujou,“ pokračovala v nakousnutém tématu Jana. „Nedokážu je vypustit jako cokoliv jinýho. A co je nejhorší, jsou přímo napuštěný emocemi.“
„Bolesti jsou napuštěný emocemi? Jano, co to je za blbost?“
„Ty bolesti jsou složený z neustálého hluku, šumu, někdy v tom rozeznávám i hlasy.“
„Jano, ty si na hlavu. Snaž se s tím něco dělat, jinak nás tím všechny ohrozíš.“
Eva prostě dneska neměla den. Jana nad tím mávla rukou, stávalo se jí to běžně, ale když k ní šla, počítala Jana s tím, že by jí Eva mohla aspoň trošku zvednout náladu. Opak byl dneska pravdou.
„Já ti přemejšlim, jestli mi to není jedno,“ řekla nakonec. „Všechno, co se učím, stejně nemůžu používat. A proč ne? No tak jsme jiný, no a? We are the greatest.“
„K tomu nemám co dodat. Jano, jestli sis někoho našla, tak si porušila naší sázku.“
„Evičko, za prvý je to moje věc a za druhý ne, naše sázka stále platí. A jen tak mimochodem, kolik?“ zeptala se nenásilně.
„Nebuď zvědavá, řeknu ti to za měsíc. Ale řekněme, že hodně.“
„Víc, než já?“ pousmála se. „Od doby, co jsme sázku uzavřely, si teprve začínám uvědomovat, kolik je tu kluků. A všichni jsou stejně blbý.“
„Ne, všichni nejsou blbý, jenom prostě nikdo neumí odolat. A žádná magie, pravidla jistě znáš.“
„Už musím,“ pousmála se Jana jakože rozumí a oblékla si kabát. Eva ji vyprovodila dolů, objala ji na rozloučenou a Jana se po nandání sluchátek vydala z kopečka na autobusové nádraží a odjela domů. Vzpomněla si příliš pozdě, že chtěla Evě říct o tom klukovi z busu.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 14 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 58 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 215 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 taxikus 25.06.2015, 17:04:00 Odpovědět 
   "Naposledy navštíveno v roce 2008" - To to opravdu tak letí? Každopádně, po opětovném přečtení musím souhlasit s mým tehdejším já. Příběh má potenciál být zajímavý, perfektní první kapitola, která rozvíjí jednoduchý příběh, ale zároveň naznačuje, se zde děje něco víc.
Pravda, příspěvek není bez chyb (subjektivních, styl psaní se postupně zlepšoval) ale na mě to pořád funguje. A lepší, než cokoliv, co bych já v té době napsal, takže za to ještě větší obdiv.
 ze dne 25.06.2015, 20:43:17  
   Nancy Lottinger: Tos mě tedy potěšil a překvapil zároveň! Tou ochotou přečíst si to celé znovu. Přečetla jsem si tvé tehdejší já a nemůžu sice souhlasit s těmi perfektními větami, ale zmíněný potenciál mě pohladil (dvakrát) po duši, a až to budu po dopsání celého WATG opravovat, budu myslet i na to, aby to v knižní podobě (doufám) stálo za to ;) Děkuju!
 Svetla 30.10.2014, 14:36:13 Odpovědět 
   Lala. Tak zase jsem tady. A divím se, že od poroty dvojka. Proč? Mně se to líbilo. Jen některá přímá řeč mi přišla trochu taková - jakože by to tak nikdo neřekl. Ale teď už máš všechno v malíku. Jsi dobrá! Obdivuji tvou tvorbu.
 ze dne 06.11.2014, 21:49:18  
   Nancy Lottinger: Ahoj Světlo,

moc si vážím tvého času a potěšila mě chuť, se kterou ses do toho pustila. Já si myslím, že ta známka je docela oprávněná - se psaním jsem začínala a měla hodně prostoru ke zlepšování (a ten se sice zmenšil, ale stále existuje)... Ale na druhou stranu to, že mě chválíš, je takové milé nakopnutí, že to má nějaký potenciál a do budoucna i své čtenáře, když se zadaří vydat.
 Ronkar 11.09.2012, 9:19:38 Odpovědět 
   Ahoj.
Do začátku asi toto: Je to dobré a velmi pěkně se to čte. Jsou zde sice nějaká stylistické drobnosti, které by šlo ještě vylepšit, ale nic extra vážného. Namátkou pár mých postřehů:
1.) Konec úvodního odstavce. Napsal bych větu takto: "Jenže postupně se to zhoršovalo." - přijde mi, že to pak lépe navazuje.
2.) „Kdyně – sídliště“ - pokud není název zastávky stěžejní pro následující děj, klidně bych ho vypustil. Zastávka stačí a tenhle název mě opravdu nepříjemně vykopl z děje.
3.) „Janičko, klid, klid, klid a klid. A taky hlavně klid" - asi vím, co to opakování má znamenat, nicméně nejsem si jist, zda to funguje. Navázal bych asi jen prostým "Hlavně klid a chladnou hlavu."
4.) Bylo na nich zavěšeno pár blíže nepopsatelných, látkových, pravděpodobně něčím napuštěných, srolovaných předmětů - moc přídavných jmen, jedno bych vypustil.
5.) Jinak jsem si všiml, že u přímé řeči dost popisuješ kdo a jak to říká. Osobně si myslím, že nejlépe napsané dialogy mezi postavami jsou ty, kde nemusíš prakticky vůbec popisovat, jak postavy mluví. Čtenář to vycítí přímo z jejich slov :)

Jinak musím přiznat, že na start je to velmi dobré. Čte se to svižně, lehce a zvolený jazyk je příjemný. Rozhodně to čtenáře láká k nahlédnutí na další kapitolu. Nevím jakou máš hlavní čtenářkou skupinu (zatím to tipuji na dospívající dívky a mladé slečny), ale myslím, že tohle je přesně ten druh literatury, který se čte, což je výhoda. Brzy kouknu na pokračování :)

S pozdravem
Ronkar
 ze dne 11.09.2012, 13:55:50  
   Nancy Lottinger: Milý Michale,

moc ti děkuji za návštěvu a přečtení mého jediného díla, kterému se snažím být věrná, i když psaní jde v poslední době těžce. Děkuji také za připomínky, kterých si moc cením. Abych odpověděla na tvou otázku, pro jakou věkovou skupinu je to určené, Začala jsem to psát, když mi bylo 15, teď je mi 21 a psaní už nejde tak svižně, jako dřív, ale myslím, že kvalita šla o dost nahoru, jak by se se získanými zkušenostmi během těch let dalo čekat. Ale protože chci být věčně mladá :-), vždy to bude nejspíš určené pro mladé a ty, co se tak cítí :-)

Děkuji ještě jednou za návštěvu a připomínky a snad se i já brzy dostanu k nějakým tvým dílkům, když jsem si teď dlouhodobě vyhradila více času na psaní a čtení!

Terka
 m2m 01.07.2010, 11:53:28 Odpovědět 
   No jo. Taky se zapasuju k těm, kteří před třemi lety (ten čas ale běží!) koukali na nedokončenou, resp. nevydanou ságu WAtG.
A pak jsem tuhlevá na obličejknize četl, že ses pustila do další řady. Tak jsem si řek, že by nebylo naškodu si přečíst od Tebe konečně Tvoje největší a nejnosnější dílo.
Tak jsem začal.
Jen abys věděla.
Mám pár připomínek, ale spíš je asi všechny zkusím vypsat někdy později, u prvního dílu to nemá smysl.

P.S. Pojedu jeden dva díly za den ·.)
 ze dne 01.07.2010, 14:35:47  
   Nancy Lottinger: Ahoj chemiku, včera jsem si zběžně pročítala komentáře k prvnímu dílu watg a říkala jsem si, že je tam samá chvála a občas někde výtka nějaké chyby. A přitom když to srovnám s příspěvkama pozdějšíma, který jsem se snažila vyperlit na základě všech výtek, musím se těm starým posmívat. Je fakt, že člověk někde začít musí.. A proto bych tě chtěla poprosit, že kdybys měl nějakou chvilku navíc, klidně to sepiš a buď hodně kritickej a hoď mi to třeba do vzkazníku, ocením to :-) I když teď víceméně ty chyby a špatnej styl vidím, ráda vezmu v potaz ještě další komentáře... Děkuju moc předem:-)))))
 Miky 22.05.2009, 14:14:20 Odpovědět 
   Letím na další kapitolu, moc mě to zaujalo :)
 ze dne 26.05.2009, 19:35:12  
   Nancy Lottinger: Ahoj, to jsem potěšena, kdo by to byl řekl, když je to tři roky staré :-)
 MC_Kejml 21.05.2009, 18:57:59 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: MC_Kejml ze dne 21.05.2009, 17:38:41

   No jasně, že to druhé. Vidělas snad někde jinde připomínky k slovosledu, stylistice, nebo gramatice ( ty co by za něco stály ;) )
 ze dne 21.05.2009, 19:04:15  
   Nancy Lottinger: Neviděla, později jich rapidně ubýá... Tak už utíkám pryč :-)
 MC_Kejml 21.05.2009, 17:38:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: MC_Kejml ze dne 18.05.2009, 13:05:41

   Přesně tak. Zlepšujem se a proto jsem tuhle stránku nehodnotil..
 ze dne 21.05.2009, 18:36:02  
   Nancy Lottinger: Tuhle stránku nebo celou řadu? Spíš to druhé, ne?
 MC_Kejml 18.05.2009, 13:05:41 Odpovědět 
   Heh tak...

Nedalo mi to, jsem tu.

Co na mě dýchlo jako první byla jasná Noční Hlídka od Lukjaněnka - Anton a jeho parta, spolu s vrchím "šéfem", kterého se tady jistě také dočkám. Ten pocit ve mě vyvolal hlavně onen "lapač snů" nad mátinou místností a diskuze o tom, jestli je opravdu nejlepší, nebo zda použít něco jiného.

Trochu mě zarazila ta poznámka na konci aka "kdo odchytí nejvíc kluků" a nechtěně jsem si vzpomněl na jednu diskuzi na facebooku o tom, co je dobré na tom být kluk a holka - a druhé pohlaví řeklo "můžeme si s nima dělat, co chcem..." :D

Nicméně: Už teď je jasné, že tady určitě půjde o nějakou tajnou organizaci, která cvičí dívky jako Jana a Eva a já jsem zvědav, co přijde dál.

Domluvili jsme se, že na gramatiku koukat nebudu, takže,... no, nebudu :) Určitě už se k tomu vyjádřili moji předchůdci ( jejichž komenty číst nechci, rád říkám názor neovlivněný ;) Jako že ne pod vlivem. Jej. Sakra.

Nebudu tím pádem dávat ani známku, protože když nechám gramatiku být, nebylo by kromě děje ani co hodnotit.
Tak... Jdu si číst dál!
 ze dne 21.05.2009, 17:17:47  
   Nancy Lottinger: Ahoj,

takže. Dnes jsem si byla koupit Noční hlídku. Jsem ráda, že na gramatiku nekoukáš, protože to chce celý tak trošku překopat, bohužel. Ale co, rostem a zlepšujem se, ne?
 Fenixp 25.04.2009, 16:53:04 Odpovědět 
   Nějakou podivnou shodou okolností jsem zabloudil na Tvůj profil a co nevidím: Reklama na vyprofilované charaktery? Příběh s bizilionem dějových linií? Nadpřirozeno? V duchu názvu povídky a věty v ní musím prohlásit: Hell yeah!
Čte se to pěkně, no spamovat komentáři tě budu jen, když mě napadne nějaký smysluplný. To znamená přesný opak tohodle. (a když mě nenapadne nic smysluplného, tak tě, sakra, aspoň pochválím nebo zbékám, podle momentálních pocitů :D )

Mimochodem: Rowlingová nebo Lukaněnko?
 ze dne 25.04.2009, 17:00:45  
   Nancy Lottinger: Vlastně La Femme Nikita :-)

Já podivnou shodou okolností dnes zase zabloudila na tvůj profil a možná je škoda, že jsi tak dlouho nic nepublikoval O:-) Moc ti děkuji za komentář, přestože je tohle hodně dávno publikované, pořád tím žiju a za ty tři roky už jsem se vypsala z těch jednodušších popisů apod...

Takže ti moc děkuju za podivnou návštěvu a hodně zajímavej koment :-D
 Endy 28.03.2009, 19:42:43 Odpovědět 
   Ahoj Nancy,
kdysi dávno jsem zavítal na tvůj profil a náhodou objevil tvůj příběh, který byl teprve na začátku. Vidím, že od té dávné doby se hodně zorzrostl a já mám teď příležitost znovu si ho přečíst. První sérii chtěl bych si jen tak přečíst sám pro sebe, nebudu komentovat a asi ani hodnotit, spíš mě zajímá, jak to všechno pokračuje, kam si to dotáhla atd atd. Druhá série už vypadá nadějněj, tak až se k ní prokoušu, určitě se zas ozvu. No, třeba se z toho vyklube něco drsnějšího ;-)
 ze dne 30.03.2009, 16:20:49  
   Nancy Lottinger: Ahoj Endy, jsem poctěna, že ses po takové době doopravdy vrátil :-) Všimla jsem si, že kdysi dávno jsi i hodnotil, ale to si člověk nepamatuje, že. S tou drsností uvidíš sám, však můžeš komentovat, připomínat... Za vše budu ráda.
 Black Cherie 01.08.2008, 12:23:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Black Cherie ze dne 31.07.2008, 19:03:25

   Taky jsem si celou první sérii vytiskla na papír a čtu cestou domů a do práce :-) U monitoru bych umřela...
 Black Cherie 31.07.2008, 19:03:25 Odpovědět 
   Pěkný úvod, člověka navnadí, i když se nic kloudného nedozví :-)
Jen bych raději místo "si" psala "jsi".
 ze dne 01.08.2008, 10:35:09  
   Nancy Lottinger: Ahoj, když jsem se přihlásila, čekalo tu na mě obrovské překvapení, jen zkus hádat jaké...

Děkuji za připomínky, v předělané verzi už píšu jsi, tady to bylo spíš z nepozornosti :-)
 Lollo 13.07.2008, 11:36:41 Odpovědět 
   TAk jsem se nějak náhodou objevila u tvých děl a i přesto, že to opravdu není mým zvykem, jsem se rozhodla si přečíst nejdřív první díl. No, co dodat, na tvůj věk velmi slušné, napínavé a už se těším, až budu mít čas si přečíst další, čarodějko:-)
 ze dne 27.07.2008, 12:40:27  
   Nancy Lottinger: Moc ti děkuju za pozitivní komentář, je to psáno před dvěma rokama - a pořád jsem u toho vydržela :-)
 Charlotte Cole 04.03.2008, 12:57:41 Odpovědět 
   Musím se přiznat, že mne to zaujalo, hlavně těmi tajuplnými nakousnutými tématy, které budou jistě vysvětleny v dalších dílech. Mno takže jdu číst další kapitolu, abych zjistila, co se bude dít... =)
 ze dne 04.03.2008, 13:43:32  
   Nancy Lottinger: S jistotou můžu tvrdit jen to, že na položené otázky bylo vprvní řadě odpovězeno - alespoň částečně. A jestli ne, tak v druhé ano :-)

Děkuji ti za tvou návštěvu, která mě nemálo potěšila.
 taxikus 18.01.2008, 21:04:51 Odpovědět 
   nevím co dodat. perfektní věty které evokují napětí, navíc příběh který má potenciál být zajímavý... jdu na další část
 ze dne 18.01.2008, 21:33:58  
   Nancy Lottinger: Děkuji ti moc za tvou návštěvu a za tvůj přívětivý komentář, který mě mimo jiné strašně potěšil :-)))
 Dina 18.01.2008, 20:10:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Dina ze dne 18.01.2008, 20:00:21

   Lakinýho 13. anděla jsem měla za dva dny...
 ze dne 18.01.2008, 21:33:23  
   Nancy Lottinger: Cože? Za dva dny? Nemáš krz rychločtení? Já ho četla přes týden!!!
 Dina 18.01.2008, 20:00:21 Odpovědět 
   Of course 1. Počítám, že toto bude zase série, kterou přečtu za jeden večer... Fakt krásný, Nancy.
 ze dne 18.01.2008, 20:02:29  
   Nancy Lottinger: Za jeden večer? 8-O Tak to mě tedy potěšilo, děkuji!
 valcar 02.12.2007, 21:11:16 Odpovědět 
   safra...to byla zase jednou ukázka mé stylistiky v češtině :(
 valcar 02.12.2007, 21:09:37 Odpovědět 
   Musím říct, že tento první díl se mi líbí velice...je pěkně čtivý, dává tajemné možnosti rozvinutí, takže jsem zvědav na vývoj...
bohužel se musím omluvit, že mi propracování se vzhůru v tomto cyklu bude chvíli trvat...ale já to nakonec zvládnu :)
 ze dne 03.12.2007, 13:23:47  
   Nancy Lottinger: Nemusíš se omlouvat, já tě tu vždycky ráda uvidím :-)

Děkuju :-)
 jackiesparrow 02.12.2007, 10:38:54 Odpovědět 
   Teď jsi mi zasadila brouka do hlavy...
To si asi budu muset přečíst dneska víc těch dílů, nebo mi to bude pořád vrtat hlavou... :D
 ze dne 02.12.2007, 10:42:26  
   Nancy Lottinger: Jé, teď si mi zase TY vyčarovala úsměv na tváři :-)

Děkuju moc :-)
 Svetla 27.11.2007, 8:22:12 Odpovědět 
   Hmm a proč jsem tě jako nečetla dřív? Tohle je zatím nejlepší, co jsem od tebe četla, až na Starýho mládence.

Jen u té party ti vypadlo písmenko - scházeli se a ne sházeli. Jinak zajímavé, určitě budu pokračovat ve čtení. A už asi vím, co mě odradilo: ten anglický název. Po pravdě, moc se mi do toho nechtělo, ani kdyžs mi to doporučovala... Jsem trochu zatvrzelá a nevidím žádný rozumný důvod dávat českým dílkům názvy v jiných jazycích. Jojo, stará generace už jsem. Do starýho železa se mnou:)

1
 ze dne 27.11.2007, 15:15:40  
   Nancy Lottinger: Ále, nikam nepujdeš :-)

Já vím, už jsi mi to i vysvětlovala, ale Ono nevzniklo nejdřív dílko a pak název, bylo to přesně naopak... Pošlu ti pak odkaz na youtube na tu písničku, která mě inspirovala :-)

Děkuju moc!!!
 Imperial Angel 25.11.2007, 15:26:00 Odpovědět 
   Na začátek to není špatné. Má to své tajemství, kouzlo a něco "temného", co se skrývá pod povrchem ;)...A já bych ráda zjistila co :)...
 ze dne 25.11.2007, 16:05:30  
   Nancy Lottinger: Jé, to je radosti takhle po večeru :-) Děkuju...
 Šíma 10.09.2007, 21:28:01 Odpovědět 
   Bolesti hlavy jsou opravdu nesnesitelné! Mě někdy bolí hlava od očí, když to přeženu třeba u počítače... ;-) No, prostě hned jen tak hodíš čtenáře do příběhu, ale čte se to poměrně dobře, přestože člověk tak nějak neví, vo čom to je! ;-) Konec snad něco naznačuje, ale já nic nenaznačím a jdu se podívat na pokračování... No, dám Jedna, ale čistá Jednička to není!

Musím si Tě nechat na několik pokračování... Někdy se prostě chytnu a čtu a čtu... Ale netvrdím, že jsem se do Tvého příběhu tak nějak "zažral", spíš jsi ve mně vyvolala jistý druh zvědavosti! A to takové, která mi nedá spát, dokud nezjistím, oč zde kráčí! ;-)
 ze dne 10.09.2007, 21:36:01  
   Nancy Lottinger: Jéééé, děkuju, to strašně potěší :-) I když já vlastně vím, že si to čistou jedničku nezaslouží... Ono je asi těžký známkovat každou kapitolku zvlášť, co? :-)
Ten nejasný děj je tam naschvál, ale teď už si troufám říct, že jsem vysvětlila vše! (Dílko je již dopsáno celé...) Postupně bude vše konkrétnější... A já doufám, že v budoucnu, až se dostaneš dál, to ta čistá jedna bude ;-)
Ještě jednou díky za čas :-)
 Amanda Teil 24.04.2007, 16:58:21 Odpovědět 
   řekla bych, že jsi celkem dobře začala, ale chtělo by to ještě úpravy, přijde mi to vytržené z kontextu. 2
 ze dne 10.09.2007, 21:33:44  
   Nancy Lottinger: Asi trošku pozdě, ale přeci jen děkuju :-)
 sirraell 09.02.2007, 23:45:28 Odpovědět 
   Dobry zacatek, nuti ctenare aby cetl dal. jedina chbicka, jak Aildrin uz naznacil, je prilis caste opakovani jmen, ale jinak dost dobry. Hned jdu cist druhou cast...
 ze dne 10.02.2007, 12:14:12  
   Nancy Lottinger: Ďakujem ti velmi, já se pokusila zredukovat v následujících dílech častost jmen. Celé by to chtělo korektuturu a nad ní si jednou sednu, až zde bude více dobrovolníků, kteří si to přečtou :o)

Díky!
 amazonit 19.12.2006, 12:42:40 Odpovědět 
   tak jsem se konečně dostala i na tvou sérii, musím říct, že rozjezd fakt dobrej, čtivej a zajímavej....jen co bude trochu víc klidu a času, tak skočím na další, to si člověk musí vychutnat v poklídku:o))
 ze dne 19.12.2006, 12:45:13  
   Nancy Lottinger: Jů,ty se na to vrhla :-D tak jo, díky za čas:-) sedni si ke kafíčku... nohy na stůl...
 BaD 19.12.2006, 12:33:55 Odpovědět 
   Hm tak to je silný kafe. Až půjdu do důchodu, budu si to muset přečíst celý. Život je tak krátkej... Fakt dobrý a fakt dlouhý...
 ze dne 19.12.2006, 12:38:00  
   Nancy Lottinger: :-D Pokud ty stránky ještě budou fachčit, tak proč ne, že?:-) Život je krátkej... no je to trošinku delší ;-)
 Endy 24.11.2006, 16:17:31 Odpovědět 
   Jo tak tohle stojí za pozornost. Rozhodně si přeštu další kapitolku
 ze dne 24.11.2006, 16:39:14  
   Nancy Lottinger: Zatím je jich tam dost, ne? :-)
 Vlaďka 14.11.2006, 16:02:56 Odpovědět 
   Je to čtivě napsáno. Zatím moc nevím, o čem to přesně je, takže se nechám překvapit :o)
 ze dne 14.11.2006, 17:00:24  
   Nancy Lottinger: Maká se na tom, někde to bude trošku zdlouhavé, ale pro pozdější vývoj je to nezbytné...
 Aildrin 14.11.2006, 14:46:13 Odpovědět 
   Je to docela zajímavý úvod příběhu, hlavně ke konci. :)
Jen bych trochu omezil časté opakování jmen, ubírá to na čtivosti. V části ve které hovoří o rituálu, jsem se při čtení trochu zasekl, ale jinak pěkné.. Doufám, že v další kapitole prozradí příběh víc.. zatím je to dost tajnůstkářské.
 ze dne 14.11.2006, 16:59:47  
   Nancy Lottinger: Zasadit brouka do hlavy a všechno to postupně ukazovat... Nenásilně... :o) Nenápadně, pro postavy je to přece všední den :o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Soutěž
Nikis
03 Objevení neč...
Eliota
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr