» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141742

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Paměť, která nerezaví ::

sumus	publikováno: 29.01.2012, 20:50


	Až odkopám se vám, budete se dozajista smát tomu, nač vzpomínám… a jaký krám bude za tím stát. Nachytal jsem na to svou ženu před mnoha lety. Na co? - no na to, že umím vařit… Na vojně jsem se prvním rokem naučil vařit od Zdeňka z mariánskolázeňského Carltonu a od Zdeňka z libereckého Imperialu. Druhým rokem jsem byl šéfkuchařem Průzkumného praporu. Kdesi v příručním skladě za kuchyní jsem při neoblíbené a celkem zbytečné inventuře našel pár nekompletních nerezových příborů – každý pes jiná ves. Zcela osamocena mi tam vklouzla do ruky sólolžíce, nerezová, nebo antikorová, chcete-li - na spodní straně držátka označená zkříženými meči. Ihned se stala mojí favoritkou… Šla se mnou celou vojnou, ať jsem vařil v Podbořanech, Žatci, Lounech, ve vojenských prostorech i v Praze – v máji pro přehlídková vojska. Šla se mnou i do civilu a vařila potom mé mámě a tátovi, bratrovi i kamarádům, vařila na čundrech i na svatbách. Teď už padesátý rok vaří jen u nás, doma – mně a mé nachytané ženě. Samozřejmě, že ne sama: musím ji do toho strkat (samozřejmě, že tu lžíci). No – a to právě tím strkáním přišla za ta léta (opět – ta lžíce, nikoli žena) o dobrých půl centimetru tam, kde se při míchání dotýkala dna desítek a možná stovek různých hrnců, hrnků, kastrolů, rendlíků, misek, pánví a talířů. To už se není čemu smát: Neměl jsem vojnu rád ač bych měl být jí vděčen, že tímto pomohla mi snad při výběru té správné ze všech slečen… Padesát let… Průměrně dvě jídla denně… řekněme třistakrát do roka – jasně, že nevařil jsem zcela každý den, ale i tak to odpovídá asi třiceti tisícům jídel, polévek, gulášů, svíčkových, paprikášů, znojemských, burgundských, mas na kmíně a na čemkoli jiném, kaší, čoček, fazolí, krémů, pudingů, džemů - no přece to nebudu všecko vyjmenovávat… Kdybych - a je to fakt! málo – padesátkrát zamíchal obsah té či oné vařební nádoby, tak ta lžíce jedenapůlmilionkrát pohladila, či poškrabala nějaké to dno. Po tolika otěrech ubyla jen necelých půl centimetru, pouhé tři ångströmy na jedno míchnutí, to je skoro atomární rozměr … vzdávám hold antikoru a tomu, kdo ho vymyslel. Tak tolik stará, obroušená lžíce… Padesát čtyři let a nějaké ty hodinky Ba, ani vojna není to, co byla, už více a tak žijí jen ty nerezové vzpomínky…


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Siggi	05.03.2012, 11:30:13

Odpověď na příspěvek od uživatele: Siggi* ze dne 04.03.2012, 10:07:12* Aha. No, v lete tak take jezdim. Usarnu, panvicku, poustni kalhoty, klobouk do jungle.


ze dne 05.03.2012, 14:57:24
sumus: Trochu se lišíme - já mám staré Kongo - kanady jsem už musel vyhodit (byly skoro starší než já a to je co říct!) - a jezdím v tom navlečenej s Opelem na zahradu (:-D

Siggi	04.03.2012, 10:07:12

Odpověď na příspěvek od uživatele: Siggi* ze dne 03.03.2012, 9:19:01* Hele, to byli nějací kuličkáři, co?


ze dne 05.03.2012, 9:49:14
sumus: Ověšení báglem s kotlíkem a karimatkou, sekerou, lopatkou, futrálem na mapu, kanady, pískové maskáče a klobouk - trampové rodu Army, podskupina Pouštní bouře (:-D

čuk	03.03.2012, 11:11:53

Príma! Ale já jsem lepší, já už mám plyšovýho medvěda 73 let!


ze dne 04.03.2012, 9:45:14
sumus: Jsi lepší. Mně medvěd nikdy nevydržel ani rok...Posledního mám na fotce ze svých 4 let...

Siggi	03.03.2012, 9:19:01

Padesát let? No, to bych ti měl asi vykat. Já měl také lžičku. Prošla se mnou mé dětství, vandry i období policejní služby. Pak se jednou ztratila. Asi si sbalila svou usárnu a šla světem. Ani nevím kdy mne opustila. Ale ten německý ešus made in Třetí říše mám do dnes. I když také ne u sebe. Podědila ho moje kamarádka, co na vandry začala jezdit a neměla nic. Jedna


ze dne 04.03.2012, 9:43:18
sumus: Neeeeééé! Jen né vykat. To si připadám moc starej (:-D Včera, když jsem se vracel z procházky jsem potkal tři borce, jakoby právě dorazili z Afganistánu - jeden měl dokonce na prsou nějakou zbraň ... totalstyl Army...

Šaňo	29.01.2012, 21:30:34

V živote nás sprevádzajú niektoré veci (predmety), ktorých sa nechceme vzdať, pretože už nadobudli svoju "dušu", majú nám čo povedať. Hodnotím literárny nápad a jeho šikovné spracovanie. Naozaj dobré.


ze dne 30.01.2012, 14:16:10
sumus: Díky za vzácné pochopení a hodnocení.

Šíma	29.01.2012, 20:50:26

Zdravím. Pěkné poeticko-prozaické povídání na téma vaření, jídel a nádobí (samozřejmě i příborů a podobně). Nejenže jsem dostal najednou chuť na něco dobrého (přímo extra), ale také vzdávám poctu oné lžíci, která má všechny lžíce "pod sebou"! Škoda, že toto vyprávění nebylo rozvedeno více. Příjemné povídání i s básnickou vsuvkou, ne nadarmo se říká, že láska prochází žaludkem (ať už jde o povolání, nebo "životního partnera"). Ať se daří u vaření i u psaní! ;-) P.S. Technickou stránku (nemám rád pomlčky v textu, přestože je občas také používám) ponechám stranou, ono těch případných nedostatků není v textu mnoho (viz typografická úprava textu). Namísto písmenek jsem měl před očima ty různé dobroty a málem mi sliny kapaly po bradě jako psům od pana Pavlova (viz pokusy na zvířatech a onen reflex). Tož tak, případné nedostatky properou další čtenáři...


ze dne 30.01.2012, 14:30:04
sumus: No jo, je na mých pracech vidět, že mírně upřednostňuji obsah nad formou (ale jen trochu). Typografickou úpravu jsem si holt! vyložil posvém, sorry!


ze dne 30.01.2012, 14:21:58
Šíma: Nejsem zastáncem přílišného používání pomlček a závorek v běžné prozaickém textu. Ale to je už jen můj problém! ;-) Třeba toto: Na co? - no na to, že umím vařit… Ať je to jak chce, myslím, že byl text napsaný od srdce, s láskou ke všemu, co je ti milé (třeba i takové to "sladkobolné zavzpomínání, co bylo a už není). Jo, všichni stárneme a vždy nám nejen to dobré vezme čas. Zbudou jen vzpomínky... Hezký den! ;-)


ze dne 30.01.2012, 14:15:34
sumus: To víš, že jsem rád, že se ti líbila... jen nevím, co přesně myslíš tou typografickou úpravou. Prostředky na ni jsou tu velice skrovné a nemyslím, že by bylo programátorsky obtížné připravit prostředky tak, aby se jen vybral text a ťuk na klávesy Ctrl+B, případně volbu Ctrl+i, velikosti a typu písma, už méně mi schází barvy, které bývají zneužívány na úkor kvality vlastního textu. Bylo by co zlepšovat... Za to hodnocení děkuji.