» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."

Gandalf

počet přístupů: 2141742

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Zklamání ::

Martin Calta	publikováno: 30.01.2012, 11:08

Krátká divadelní hra


	První dějství Slečnová: Pane Komárek, pane Komárek…. Komárek:(Komárek sedí v křesle u psacího stolu ve své pracovně) Co je?? Co kdo zase chce?? Slečnová: No…pane Komárek, nechci vás nějak zatěžovat, ale vaše choť je v nemocnici! Komárek: (rychle se zvedá z křesla) Cože?...Co se stalo? Slečnová: Co mi pověděli v nemocnici, tak vám sem nesla nějaké lejstro…no, a když šla po ulici, tak jí nějaký zloděj ukradl kabelku! Ale ona se nedala to ne, držela kabelku a nepustila, ale zloděj se jí taky nechtěl vzdát, tak vaší ženu svalil na zem a utekl! Komárek: (rudý v obličeji) Grrr, to snad není pravda…a co jí udělal? Slečnová: Má zlomenou ruku. Komárek: Ten hajzl..až se mi dostane do rukou….. Slečnová: Vaše žena bude prý v druhém patře chirurgie pokoj č. 47. Komárek: Ano, děkuji vám Marcelko, hned tam jedu. Kdyby mě někdo hledal, tak něco závažného vyřizuji… Slečnová:Samozřejmě, pane Komárek, spolehněte se. Komárek: (sedí v autě a telefonuje) Petře, jsi tam? Brons: Ano, ano, co potřebuješ? Komárek: No stala se taková nehoda… Budu potřebovat schopného detektiva. Brons: Cože, nehoda, jaká nehoda a kde jsi? Hned tam budu… Komárek: Poslouchej! Mně se nic nestalo, teď jsem na cestě do nemocnice… Brons: Do nemocnice? Řekneš už mi sakra, co se stalo? Komárek: Kdybys mě nechal dopovědět, tak už to víš. Manželka mi nesla nějaké lejstro do kanclu a na ulici ji okradl nějaký zloděj a přitom ji shodil na zem a ona si zlomila ruku. Brons: Jo aha…a máš nějaké svědky nebo tak?? Komárek: Já nevím až budu v nemocnici, znovu ti zavolám. Tak zatím a buď na drátě… Brons: Jasný! Komárek: Sestro, sestro. Sestra: Ano? Přejete si? Komárek: Kde bych našel pokoj č. 47? Sestra: Dejte se tady po schodech nahoru, potom doleva a poslední dveře v chodbě je č. 47. Komárek: Děkuji vám mnohokrát. (Odchází po schodech nahoru) Komárek: ( vstupuje do pokoje č. 47) Ahoj Vendulko… Komárková: Mirku, Mirku, promiň! Komárek: Za co se omlouváš? Komárková: To lejstro…. Komárek: Co to bylo za lejstro? Nějaké důležité? Komárková: No, no, ono to bylo…(říká roztřeseným hlasem) Komárek: Uklidni se a řekni mi, co to bylo za lejstro! Komárková: Tak dobře. Bylo to výrobní tajemství na výrobu tvojí čokolády… Komárek: (zesinal a vyhledal nejbližší židli) To snad není pravda! Ten recept nebyl ještě zaregistrován u patentního úřadu a uložen do trezoru! To, co jsi ztratila, je jediný recept na výrobu mojí nejlepší čokolády na světě! Co tě to popadlo, nést mi to? Komárková: Promiň, promiň…já myslela, aby to u nás někdo neukradl… Komárek: To bylo v trezoru, kam by se nikdo nedostal! Teď mě omluv, jdu zavolat Bronsovi. Komárková: On půjde po tom zloději?? Komárek: Jo Komárek: (telefonuje s Bronsem) No ahoj, tak je to horší, než jsem si vůbec dovedl představit. Brons: Co se teda ztratilo? Komárek: Kromě její kabelky můj recept na čokoládu! Brons: To si ze mě děláš legraci! Vždyť jsi na to neměl ještě ani registračku! Komárek: Přesně tak a moje milá žena si usmyslela, že mi to donese do kanclu, aby to doma někdo náhodou nevzal….z trezoru! Brons: Máš nějaké svědky? Komárek: No vidíš to jsem se ani ne,zeptal. Zůstaň na drátě, jdu za manželkou, ona už ti to všechno vypoví. Komárek: Vendulko, teď řekni tady Bronsovi, jak to všechno bylo! Komárková: Tak vyšla jsem z domu, šla jsem ulicí Hroznová a zabočila jsem doleva do Pražské…to je taková ponurá ulička, kde nikdo nebyl. Rychle jsem pospíchala, abych byla už z té ulice pryč, když v tom mě chytil ten zloděj za kabelku a chtěl mi jí vzít! Ale já jsem se nedala a rvala jsem ji zpátky. Na to mi ji vyškubl a já spadla na zem a slyšela jsem už jenom křupnutí. Výsledek vidíš sám (ukazuje na zasádrovanou ruku). Brons: Takže v té ulici jsi Vendulko nikoho neviděla, kdo by to mohl dosvědčit? Komárková: No, neviděla jsem nikoho. Brons: Aha, tak já tam pošlu hned lidi, aby to tam prohledali. A ještě, jak vypadal ten zloděj? Komárková: Do obličeje jsem mu neviděla, ale měl zimní čepici nataženou až na obočí a plátěné kalhoty s dírou na koleni, víc jsem nestačila. Brons: Dobrý, aspoň tak. A kolik mu tak mohlo být a jak mohl být tak vysoký? Komárková:No mohlo mu být tak okolo dvaceti až třiceti a měřit mohl tak stoosmdesát centimetrů. Brons: (telefonuje a pak rychle dodává): Super, už jsem tam poslal svoje lidi. Až něco zjistíme, tak zavolám. Komárek: Dobrý, díky, Petře víš, jak je to pro mě důležité! Brons: To vím, Mirku, to vím. Druhé dějství Brons: ( nachází se v Pražské ulici) Tak, pánové. To je tedy to místo činu? Ještě se rozdělte a obejděte domy a poptejte se znovu na tu událost. Já jdu čmuchat tady okolo. Kolemjdoucí: Pane inspektore. Brons: Ano? Co si přejete? Kolemjdoucí: Za těch šedesát let, co tu žiju, jsem viděla již mnoho věcí tady v ulici, ale včerejší přepadení bylo takové zvláštní. Brons: Jak myslíte zvláštní? Kolemjdoucí: Ta paní, kterou přepadli, se pořád ohlížela, když šla, a muže, který šel za ní musela vidět. Brons: Já vám moc nerozumím. Jako, že o tom zloději věděla a byla na něj připravená nebo jak to mám chápat? Kolemjdoucí: No ano, přesně tak, mně to přišlo jako předem nacvičená scénka, kterou zde ti dva předvedli. Brons: A ten zloděj, kam běžel? Kolemjdoucí: Jo ten běžel do Palackého ulice, kam potom šla i ta paní. Brons: Děkuji vám za informace. Teď se jděte nahlásit támhle ke kolegovi jako svědek, já musím odjet. Třetí dějství Brons: (volá Komárkovi) Mirku, jsi tam? Komárek: Jo, tak co jsi zjistil? Brons: Myslím, že ne moc potěšující zprávu… Komárek: Jakto? V čem je problém? Brons: V tvojí ženě! Komárek: Cože? Co moje žena? Brons: To přepadení bylo nejspíš divadelní představení a tvoje žena v něm hrála tu ukřivděnou! Komárek: Tak teď nechápu. Brons: Achjo, tak polopatě. Na místě činu mi nějaká ženská řekla, že celé představení viděla a že tvoje žena nejspíš o tom zloději věděla, protože se pořád otáčela za ním… Komárek: Cože? To snad není pravda!! Brons: No počkej, ještě jsem neskončil: Když jí zloděj vzal kabelku, utekl do Palackého ulice, ale tvoje žena místo toho, aby utekla na druhou stranu, tak běžela za ním. Komárek: Tak asi běžela za ním, aby mu kabelku ještě vzala. Brons: To se mi nezdá, je to celé podivné. Proč by se za ním vydala, když měla zlomenou ruku, která ji bolela a ještě na těch jejích podpatkách by ho těžko dohnala. Já osobně jsem zajedno s tou svědkyní, že to bylo divadýlko! Komárek: Ale proč by to zatraceně dělala? Brons: Třeba ten zloděj byl její milenec a ona od tebe chtěla odejít, ale ten zloděj asi nebyl moc zajištěnej, a tak si myslela, že když bude mít recept, tak bude moct dělat taky čokoládu a ty zkrachuješ! Komárek: No to je sice možný, ale já svojí manželce věřím. Brons: Za pět minut jsem tam a vyslechnu tvoji manželku. A ty jí to řekni a nedej na sobě nic znát! Komárek: Dobře, vyřídím ji to. Komárek: (vstupuje do pokoje) Vendulko, za chvíli přijede Petr a na něco se tě zeptá. Komárková: Ano, ano, samozřejmě. Čtvrté dějství Brons: (vchází do pokoje č. 47) Ahoj Mirku, ahoj Vendulko. Komárková: Ahoj Petře, ráda tě zase vidím. Brons: To já tebe taky. Tak můžeme začít? Komárková: Ano, ano, můžeme. Brons: Tak Vendulko, já budu říkat slova a ty řekni hned slovo, které tě první napadne. Rozumíme si? Komárková: Myslím, že ano. Brons: Super. Dům. Komárková: Trezor. Brons: Ulice. Komárková: Pražská. Brons: Podvod. Komárková: Milenec. Brons: Zloděj. Komárková: August. Brons: Kabelka. Komárková: Peníze. Brons: August. Komárková: Novák. Brons: Milenec. Komárková: August. Brons: Tak Petře, tady to máš potvrzené. Tvoje manželka má milence Augusta Nováka, se kterým sehrála přepadení, aby dostala tvůj recept, mohla tě opustit a žít s Augustem. Komárková: Ale…. Komárek: Přestaň! Brons: Je mi to líto, Petře, ale budu muset tvoji manželku zatknout. Komárek: Chápu to a naprosto souhlasím. A Vendulo, velice si mě zklamala! To snad není pravda, co dokážeš, ty mrcho… Brons:(zatýká Vendulu Komárkovou za krádež a podvod). Teď bude na pár dnů tvým domovem vězeňská nemocnice a pak se uvidí. Komárková: ( svůj trest bere v naprostém klidu) Komárek: ( vrací se domů) KONEC


celkové hodnocení autora: 73.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 3.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Lišák	30.01.2012, 13:27:21

Tahle krátká divadelní hra nepůsobí moc uvěřitelně. Navíc je to všechno hrozně rychlé. Sice to odsejpá, ale než se člověk, ale příběhu to nepomáhá. Že by detektiv sehnal stěžejní důkaz takhle snadno? A z Komárkové dostal přiznání takovým způsobem? A co Komárková, přijala to v klidu, ale proč?


ze dne 04.02.2012, 9:42:45
čuk: Pokud by se tato hra hrála na jevišti, herecký projev by mohl dodat to, co v textu chybí. A podtrhnout grotesknost a určitou absurditu.

čuk	30.01.2012, 11:10:10

Zapomněl jse ti napsat: "Buď vítán na saspi." Dodatečně mi došlo, že příběh je ve stylu Karla Čapka.

čuk	30.01.2012, 11:06:11

Je to minidetektivka, svižně a vtipně napsaná. S nádechem grotesky. Dialogy by na jevišti fičely. Úsměvný "detektor lži" a neobratná vyslýchaná (ale možná, že jméno zloděje si vymyslela). Ale vše se vždy nějak zvrtne, viď Vendulo. A možná že Komárek je dle jeho závěrečné reakce s vývojem sItuace spokojen (recept jistě dostane zpět. Ale kdo ví zda dostane recept zpátky?). Ale mohlo by se hrát i tak, že Komárek byl s Augustem smluven, aby se August zbavil milenky a Komárek manželky (podobná souhra je v Nikolaiově hře: Nebyla to pátá, byla to devátá). Líbilo se mi, i tím, že asociuje různé výklady, byť by čtenář detektivek mohl nalézt pár nelogičností. Hra by určitě pobavila a ti, kteří mají na manželku pifku, by se rozveselili.