|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Zelená cesta-kapitola 6 ::
| Mno nechala jsem ten příběh trochu odpočinout, asi trochu déle než jsem měla v úmyslu. No posuďte sami co z toho vylezlo. :-) |
| |
|
|
Kapitola 6
Inesperto dopadl na všechny čtyři a hrdě zvedl hlavu. Viděl Erika, s velkou ránou v břichu, a jeho krev zbarvující šedou podlahu pod ním. Věděl že je to smrtelné zranění, a také věděl že s útočníkem musí něco udělat. Měl panickou hrůzu z toho, že se bude muset bojovat proti meči. Bál se té ostré věci, ale přesto se postavil výhrůžně na zadní, a roztáhl křídla. Na bojovníka to ale moc dojem neudělalo, byl si vědom že má navrch.
„Tak ty chceš bojovat? Dyť jsi ještě mládě!“ Mával při tom mečem ze strany na stranu.
„Neměl jsi sem vůbec chodit, bude to tvoje smrt!“ Křikl a máchl svou zbraní po Inespertovy. Ten však uskočil, udělal kotrmelec, a ocitl se za zády svého nepřítele. Ten se nenávistivě otočil, a udělal ještě jeden vpád. Tentokrát Inesperto tak rychlý nebyl. Meč ho škrábnul do křídla, a to zastavilo jeho manévr.
Z rány začala vytékat zelená krev, která když dopadla na zem se měnila na krystalky.
„Co má být jako tohle?“ Udivil se původce rány.
„Nevíš co?? Ale já jo!“ Řekl a zazubil se.
„Víš co jsou to krystalky ledu? Tak to, to je.“ A jelikož Inespertova krev ulpěla na meči bojovníka, a ten byl pokryt malými krystalky, Inespertovy stačilo jen máchnout ocasem a meč se rozsypal na malinké kousky.
„pchá já se vrátím!“ Vykřikl bojovník, rozeběhl se, popadl oba koně a zmizel v jednom z tunelů.
Inesperto ho nepronásledoval, otočil se, a šel k Erikovy. Jeho tvář byla celá bledá,upocená, a jemné vrásky stáří byly najednou hluboké a výrazné, jeho jen našedlé vlasy jako by k ní vůbec nepatřili, bylo to, jako by právě zestárnul o sto let.
„Eliku?“
„Inesperte, poslouchej mě! Ta rána je smrtelná, jak určitě víš. Musíš odtud dostat Elvu! Mě tu nech a jdi támhle tím tunelem.“ A ukázal na jeden z mnoha co v jeskyni byly
„Dostanete se ven z jeskyně. Blízko odtud je vesnice, do ní nesmíte za žádnou cenu jít! Budou tam na vás jistě čekat! Jděte oklikou lesem, tak po třech dnech cesty by jste měli dojet do Alsiru, městě kde by jste si mohli obstarat věci na cestu. Musíte najít někoho komu můžete důvěřovat, někoho kdo vás dovede do Rudoku.“ Řekl a vykašlal velkou dávku své krve.
„Mě tu nech a běž, rychle!“ Dořekl a naposledy vydechl.
Inesperto se na to nemohl dívat, do jeho očí se draly pálivé slzy, a jelikož byl drak a měl svou hrdost, nechtěl aby ho někdo viděl plakat. Proto se otočil a rozběhl se pro změnu k Elvě. Jeho rána už nekrvácela, protože se kolem ní utvořily zelené krystaly.
„Elvo,vtavej! Musíme se odtud dostat!“ Elva se však ani nepohnula.
Inesperto proto vzal její lem košile do zubů, a začal ji táhnout směrem k východu z jeskyně. Za nimi zůstávala stopa tvořena z bahna v jeskyni, což mu dělalo starosti. Nebylo to vůbec jednoduché, Inesperto se rychle vyčerpal, ale i přesto táhl Elvu temnou chodbou dál. Když už myslel že už mu síly nestačí a že to vzdá, uviděl světlo. Nikdy dříve za to rád nebyl, teď si však myslel, že je to ta nejlepší věc na světě.
Když konečně Elvu dotáhl z jeskyně ven, octli se u úpatí velké Skály. Byla už (teprve) tma, a kolem nich všude létali světlušky, ovšem zářící všemi barvami modré, červené, zlaté a i žvýkačkově růžové. Inesperto si vychutnával nádechy a výdechy, byl strašně rád že už nemusí být v jeskyni v tom hlinitém, zatuchlém prostředí ale venku na čerstvém nočním vzduchu. Chvíli ještě tak stál, ale najednou ucítil jak ho něco štíplo to jeho štíhlého dlouhého krku. Začalo se mu vše rozmazávat před očima, a jeho víčka jako by vážila tunu. Proto si položil čumák vedle elvina bezvládného těla, a hned usnul bezesným spánkem.
Y
Elvu probudily paprsky slunečního světla, dopadající na její tvář. Zvedla hlavu a rozhlédla se kolem sebe. U nohou jí ležel Inesperto a spal tím svým nevinným spánkem. Byli na louce, pokryté ranní rosou. Po pravé straně se táhly pásy lesů a po levé měla vesnici. Nenápadnou, docela malou vesničku, která vypadala docela nevině. Domyslela si že jestli s nimi není Erik, asi bude mrtev.
„Inesperto, vstávej! Musíme se s někým spojit!“ Avšak její malý drak nebyl k probuzení. Nevěděla co má dělat, a jelikož v lese mohlo být bůhví co za stvoření, vzala Inesperta do náruče a rozhodla se že to zkusí v té vesničce na levici.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
72.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 50 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
