obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915445 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39652 příspěvků, 5754 autorů a 391043 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Příběhy ::

 autor Libor Machan publikováno: 30.01.2012, 14:10  
Texty
 

Ulice. Šedivá, nezajímavá. Mráz znehybnil, co šlo. Co nešlo, neznehybnil. Kráčeje ulicí bez lidí, zmrzlé stromy pamatující si každého kolemjdoucího raději zavírají oči, jakmile se něco šustne. Vzpomínky zbytečné. V uších hitparáda písní majících přivolat emoce minulosti. Zmrzlé psí výkaly poněkud hůře zpracovatelné, již stejně zmrzlými tvory podzemí. Auto v moci teplákového tunera řve prázdnou nocí. Ulice tmavé, jak bývají po setmění. Duše, nestárnoucí vědomí, vševidoucím okem sbírá dojmy o rovnocenné hodnotě. Smích z oken těch, kteří nechtějí vidět, kým jsou. Pláč pod peřinou samotářek, které chtěly víc než jen noc na jednu noc, po níž zbude kyselost jeho protancovaných ponožek. Prát ponožky se vyplácí. Leccos lze překousnout, ale větší drobnosti začínají vadit nejdříve. Krajina s červeným nebem od světel města, kouř a pára, protopených peněz obhlouplých platičů elektrárnám. Noc plná kouzel, kvůli nimž většině nestojí za to být vzhůru. A ty psí oči, věrnější než nejvěrnější člověk, lítostivější než nejsmutnější oči zbylé po nesplněných očekáváních lidské rasy. Procházky mrazem bez otravných výšlapů zbytků po venčených psech na lanech.

Tenkrát v parku, vida starce tlučícího ty smutné oči, proutkem sešvihal tu bytost lidskou slepou, hloupou, nešťastnou, které jediné na Zemi bylo dáno, že nevěděla, co tady má dělat. Stařec, nemoha se bránit, oči smutné, lízal si rány. Zbitým psem stal se mávnutím proutku. V parku toho dne ticho, milenci umytí, voňaví, přáli si být tak navždy, pod Sluncem, bez obav, starostí a bez potřeby smyslu. Jejich láskou bylo očekávání těchto chvil, proto se namáhali být k sobě laskaví. Příslib slasti hnal je dělat věci nadbytečné, druhého potěšující. Jejich láska zmizí, až se zaleskne nový příslib, nová vůně. Stromy však vždy nejde vnímat dle učebnic o růstu. Někdy jsou prostě jen stromy v parku, vědomí nevyzařující potřeby, nedostatky nadbytečných chvilkových radostí. Minout strom a nic necítit je stejně dobré, jako minout prázdno.

Pravdy, ocelové koule pravd druhých, matlanina pravidel pohybu cestami, které vedou k prospěchu jejich vynálezců. Báchorky o svatých, moudrých prostředkem k naplnění kasy. Kult umí prodat i neprodejné. Zima, Země, tečka s prachem lidí, které odvane moc. Jak šťastným místem je jen krajina bez myšlenek, ničících vše, co vytvořil čas. Myšlenky dobré, špatné, jsou stejné a stejně zbytečné, ale jak si krátit čas do odletu, když hodinky tikají tak pomalu. Využít čas, využít lidi, využít dary, zneužít vše, všechny, budu vším, je jedno čím, vším po věky, jen sbírám dojmy, barvy, tvary, vůně. Nemohu se nasytit, tolik jsem schopen, všude a vždycky.

Karel byl hodný kluk. Než zjistil, co všechno může. Ve škole, nuda, abstraktní pojmy, zbytečné datumy, cizí lidé v učebnicích psaných vševědy a určitě dědy. Učitelka v zastaralých šatech, dle výšky čela a titulu si to umí spočítat. Vzorce, pane, snad to do maturity pochopí!

"Musím to udělat, doma by mě zabili. Tato rovnice nemá smysl. Naučím se jí nazpaměť, to bude jistější. Ať už je poslední hodina. Nebo aspoň tělák, budeme teroristy odbíjející nejslabšího z naší třídy volejbalákem. Ten to schytá. Jak může celý vyučovací den sedět s otevřenou hubou? Je dement."

Karel si myslí, že je víc, než spolužák Karel sedící celý vyučovací den s otevřenými ústy. Tím se oddělil a vymezil od samců, konkurentů v boji o samice. Věří si, že zcela jistě tímto posunem nad nižší formu života získá mnoho hezkých dívek, které bude moct osahávat. Sáhnout si na hezké dívky je jeho současný sen, nesplněný.

"Jaké to jen je? Hladká kůže, měkká, jen ji pohladit. Snad nebudu mít v tu chvíli studené dlaně. Nahřeju si je pod horkou vodou, než ji svléknu. Moje žíly na rukou. Budu držet ruce chvíli vzhůru, pak se mírně odkrví a budou hezké. Pach. Ten z úst vyřeší žvýkačka. Ne, nejdřív kartáček a pasta, jen co je najdu. Se žvíkačkou si tento bod můžu odškrtnout. Minule při zkoušení bylo z huby češtinářky cítit kafe. Zřejmě ho snídá i obědvá. Kafe na tisíc způsobů. Podpaží, sprchu tentokrát neodfláknu, snad otevřu i sprcháč z předminulých Vánoc. Ponožky, říkal jsem matce, ať kupuje jinde než u vietnamců. Pořídím si speciální pár nevyrábějící kyselost při celodenním nošení. Jatka při vytrhávání chlupů z nosu snad je budu mít rychle za sebou. Jo, to bude super. Nenávidím fyziku, kladku snad používali naposledy neandrtálci."

Karel, znuděn, záda bolavá z neergonomických židlí učeben, těší se na páteční večer. Rodiče odjedou na country večer. Vše je připraveno pro jeho hezké chvilky s dívkou. Je jedno jakou. Mladá, hezká bude určitě. V tělocviku útočil s nadřazenými po slabším spolužákovi míčem bera si hlavu jeho jako cíl.

Podřazený, nyní ponížený a mnohokrát zacílený Karel cítí nesmyslnost chování jeho spolužáků a křivdu. Jda domů kolem umělých parků a přírodních psích výkalů ví, že odpoledne bude sám, jen se svou milovanou fyzikou. Jen ta mu dává smysl, tak čistý a upřímný smysl každého detailu. Matka jeho, proklíná boha jeho, protože si zlomila umělý nehet o zbytečný předmět domácnosti. Karel, již po výslechu, ulehá s modřinami tělesných cviků, aby snil o hmotě.

"Veškerý vesmír, musí to tak být, obsahuje zhuštěniny, hmotu, interagující skrze ty malé rotující závitky, nám nabubřencům neviditelných kvant hypernáboje, cha."

Karel se svým strojem ve fantazii, otáčí obrazy geometrie indukčních technik, na jejímž cíli svítí Edisonova žárovka svitem jasným, jako jsou pro něj zákony fyziky.

Karla, děvče obyčejné. Obyčejné textílie, vlasy, jen s nejistotou při nošení zbytečností tolik vychvalovaných jejími spolužačkami. Nesetkala se s neandrtálci. Rodiče, normální, jakoby bez úchylek nebo stop po reformě jejich hodnot kryptofašizmem 21.století.

"V pátek jdeme do divadla, Karlo, jdeš s námi?"

Karla, chtěla vidět stádo v akci na diskotéce. Umělý smích skrývající nedostatek obsahu ve formě. Natřásání barevných lidí v ohlušujícím hluku, jako při pojišťovacích podvodech s letadly trefujícími chátrající zbytečné mrakodrapy. Chlast obnažující racionalitu na jádro slasti. Světla strobáče a groteskní posuvy schránek z těl s dušemi utlačenými bakulemi všezpomalujícího zázraku přírody - mozku. Šílenství figurek majitelů světa oslavující svoje zotročení.

"Deprese. Jsou na to prý prášky. Spolkni prášek a dál polykej podvod na Zemi.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 30.01.2012, 14:05:28 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Ani po druhém přečtení si nejsem jistý, co napsat, aby byl můj komentář smysluplný (a měl i hlavu a patu). Text je hodně obrazný, chvílemi jsem myslel na poezii v próze (viz krátké a úsečné - takřka holé - věty tu s nevyjádřeným podmětem, nebo chybějícím přísudkem). Text je napsán vcelku zajímavým stylem, kterým se však čtenáři mohou trochu těžko prokousávat (nejde číst jako běžnou povídku, je nutno číst po větách a přemýšlet nad jejich obsahem). Proč? Protože jednotlivá slovní spojení čtenáři i něco říkají, snaží se vyjádřit myšlenkové obrazy v nich ukryté. Je text určitým zamyšlením nad zákonitostmi světa? Nad účelností a smyslem života? Nad oním "lidským pachtěním"? Kdo urve více? Dostane více? Kdo bude vzadu? Odstrkován a utlačován? Co když je pravdou to, co je naznačeno na samém konci tohoto textu? Co když je život a svět okolo jen čistý klam? Ne nadarmo se říká, že realita není vždy taková, jakou ji vidíme. Naše mysl (mozek) si ji vždy přibarví podle svého, nic není jen černobílé, vždy je tu určitý odstín šedi. Stejně jako zde, v naoko strohém a temném světě, ve kterém přežije (a žije si) jen ten nejsilnější. Mohl bych i souhlasit s tím, že jde o mozaiku určitých životních střípků. Zda tvoří nějaký celek a výsledný obraz, to nechám na dalších čtenářích. Hezký den přeji a mnoho zdaru v další tvorbě.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Předmluva
Stanislav Klín
Pokrytcovy nářk...
D. V. S.
Nedělní zrcadle...
Loretten
obr
obr obr obr
obr

Mesačný prach
Therion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr