» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141743

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Maminka ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Můj mír

Turmangelika	publikováno: 30.01.2012, 14:37

U této básně, která je pro mne odlehčením, jsem pochopila, že lze tvořit i na základě kladných emocí, jež jsou vůči mé mamince velmi silné.


	Zrozeno mé pouto lásky při červáncích květnových. Jen zdánlivě pírkem pohladila louku rosa. Tehdy spatřila jsem tvář představ perlových. V okouzlení již nestála jsem na uhlících bosa. Má maminka, povzbudivý letní vánek. Maminko! Postavím ti z růží zámek! Tvář vznešenost Jitřenky si přivlastnila. Něha očí, jež ze studánky povstaly té krásy plny. Úsměvem mne zdá se ojínila. Toť jest poklad drahocenné luny. Má maminka, skví se v houževnatost slunečnice. Maminko! Chci být svitem večernice! Její hlas, zvonkohra lesních víl nevinných, vyzdvihla ta slůvka sladká šepotem. Pohled udolán plamínky citů jiskrných, které mne v údolí stínů vznášely životem. Má maminka, přístav naděje věčné. Maminko! Mé srdce bušící zůstává vděčné! Kéž barvy duhy snesou její náručí, kdes srdce bol pouhý loutky žal. Tam já skoupá splétám síťku pavoučí, vědoma si daru duhy, na cestách bludných plál. Má maminka, ctnostný mudrc, jenž mne hýčká. Maminko! Nechť udržím si otevřená víčka? Jsi anděl spásy duše zmítané nemocí, pro níž přeješ si slunce jas. V porozumění pouta láskyplných emocí, co jsem se natrápila v půlnoční čas. Má maminka, oheň pokořující mrazy. Maminko! Dík tobě má síla spočívajíc v hrázi! V propadlišti dějin nevytratí se žár citu, jenž mocí vesmírných drah po staletí neuhas. Křehká schoulím se do skřivánčího krytu, v němž uklidnění skýtá pouze maminčin hlas. Má maminka, vzácný naděje květ. Maminko! Navždy zůstáváš můj svět!


celkové hodnocení autora: 95.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 11		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

100Wzarovka	02.02.2012, 21:28:49

Role maminky je pro každého z nás nezastupitelná a jedinečná, dává směr všem našim krokům, a to bez ohledu na to, tda si to uvědomujeme a zda cítíme lásku, vděk, uznání, pokoru a význam toho všeho. Autorka to zjevně cítí. Jsou to nevýslovné pocity, proto mnoho slov, všichni tomu rozumíme!!


ze dne 03.02.2012, 11:58:00
Turmangelika: Napsala jsi to opravdu moc krásně a je to tak. Kdybych báseň o své mamince napsala jinak, už bych to nebyla já a mé pocity vůči ní. Vždy tu pro mne byla a dostávala ze všech hrůzných nesnází. Sama jsem již pět let maminkou a kdysi jsem si myslela, že "role" maminky skončí s vytvořením mé vlastní rodiny, ale nyní chápu, že je to pouto, které trvá navěky. Vím, že v básni je citovosti příliš, ale po těch všech životních ranách, jež jsme společně ustály a které nás nezadupaly do země, bych neubrala ani jedno klišátko. :) Všem moc děkuji za komentáře.

Šíma	02.02.2012, 19:34:41

Zdravím. Napsáno od srdce, pokud je však oné "citovosti" přehršel, může působit až kontraproduktivně. Ale verše se zase nečtou zle. ;-)

javavia	01.02.2012, 20:49:19

oprava ..našly

javavia	01.02.2012, 20:48:42

Z básně je cítit hodně lásky, je poznat, že je psaná od srdce, nějaké drobné chybky po formální stránce by se našli, ale obsah je posunul dozadu.

Kitty	31.01.2012, 10:43:46

Básnička byla určitě napsaná s velkou láskou a zaujetím. Důležitý je tady obsah, a ten je tady jednoznačně nadřazený formálnímu zpracování.


ze dne 31.01.2012, 11:44:57
Turmangelika: Mé díky i tobě Kitty, tvá slova mne moc potěšila ;)

40	30.01.2012, 22:06:27

Připadal jsem si, jako nad starou knihou (v dobrém).


ze dne 31.01.2012, 8:58:27
Turmangelika: Děkuji, často mám tendence inklinovat k minulému století a to ne jen ve verších :))

čuk	30.01.2012, 14:36:47

Ty emoce jsou opravdu záviděníhodně silné, a ve spojení s oslavnou a děkovnou (a poněkud pochlebnou) formou, se pak vplíží pro neutrálního čtenáře patos, klišátka a špetka archaičnosti (takovou vřelost ovšem už básnická moderna nemá) Rým není zrovna nejlepší, místy gramatický. Báseň je krásná, zářící, dobře znějící, ale až moc citu nakupeno, malováno příliš sytými barvami. Jak bych to řekl: Seifert a Nezval byli originálnější, ty máš větší sklon k romantice. Nevím, jak hodnotit: báseň je vahami s dvěmi miskami -snad dvojka bude přijmuta.


ze dne 30.01.2012, 15:51:45
Turmangelika: Děkuji za hodnocení, se dvojkou jsem spokojená ;) Ty klišátka a příliš syté barvy při popisu a poděkování mé mamince ze mne padaly sami... v tu chvíli psát tyto verše pro mne bylo veliké odreagování, relax a odklon od strastí do jiného světa, tak nejspíš proto ta archaičnost :)