obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"
Joseph Rudyard Kipling
obr
obr počet přístupů: 2915352 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39479 příspěvků, 5737 autorů a 390271 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Argejská tragédie ::

Příspěvek je součásti workshopu: Ztraceni v čase
 autor Leontius publikováno: 01.02.2012, 14:52  
Tak tady je můj příspěvěk do historického workshopu. Zvolil jsem si opět antické Řecko. V perexu uvedu nějaké zběžné informace a na konci povídky uvádím pro zájemce i seznam literatury, ze které jsem čerpal.

Zasazení: Argos (řecké město na severu Peloponésu a věčný rival Sparty) 225 př. n. l. Červenec.
Toho roku ho ovládl Spartský král Kleoménes III. Dva hlavní zdroje (Polybios a Plutarchos) se rozcházejí, ale dá se předpokládat, že nedošlo k žádnému významnému boji a město bylo obsazeno v noci v období tzv. Nemejských her pomocí zrady zevnitř města, kdy nikdo nepřátelský úder neočekával. Průběh zrady je tedy čistě má fikce, ale teoreticky snad možná.

Uvítám krtitiku a rady.
 

„Je-li poslední vůle otcova,
to nechť ať postačí. Nyní vyprav nás
do Théb pradávných, zda mohly bychom snad
zabránit té vraždě, hrozící
bratrům oběma.“

deklamoval zvučně herec v kovové masce ženy s tragicky pokřivenými rysy a otočil se ke svému společníkovi uprostřed půlkruhového jeviště. Druhá postava - muž s obdobně stylizovanou maskou a v bohatě zdobeném chitonu, mlčel a hlavu držel skloněnou. Zdálo se, jakoby zapomněl svůj text.
Herec představující Antigonu se již začínal nervózně ošívat, když v tom Théseus konečně pohlédl do publika a odpověděl. Jeho hlas, zesílený promyšlenou konstrukcí divadelní masky a akustikou celého prostoru, byl přesvědčivý a podivně „osudový“:

„I to vám učiním. A také vše, co hodlám
ještě konat, má vám být na prospěch
a z vděčnosti i tomu, jenž právě dokonal
a leží pod zemí. V tom ustat nemohu.“

Po této závěrečné replice se Théseus otočil a odcházel s Antigonou ze scény bočním východem do nízké budovy naproti hledišti. Na odchodu mu ještě odpovídal sbor:

„Už skončete svůj pláč
a netruchlete dál! Ve všem
platí daný slib.“

V přízemní budově, která sloužila hercům jako zákulisí, si konečně Xanthos sundal těžkou kovovou masku. V uších mu stále zněl hlas sboru. Ve všem platí daný slib. Vzteky zahodil tu masku s nechutně pokřiveným výrazem a ta zařinčela o zem.
Jeden z herců se k němu okamžitě přitočil a nechápavě se na něj podíval.
„Zvládl jsi to dnes skvěle Xanthe. Takhle jsem tě hrát ještě neviděl. Upřímně, nemáš se za co stydět,“ pokusil se s nastrojeným úsměvem uklidnit kolegu.
„Já… Já vím. Díky ti. Omlouvám se, může za to vyčerpání a vedro.“
Jeho vysvětlení bylo příhodné. Věděl, že je v obličeji úplně rudý a zpocený. Není divu. Vždyť Nemejské hry se v Argu slaví vždy uprostřed parného léta a dlouhý pobyt na jevišti je vyčerpávající.
Herec tomu vysvětlení věřil a s chápavým výrazem zmizel vyměňovat si dojmy s ostatními. Konec konců, dnes měl z Xantha jakýsi nepříjemný pocit. Jeho výkon byl až nelidsky dobrý. Takhle si Thésea určitě představoval sám Sofokles, když někdy před dvěma sty lety „Oidipa na Kolónu“ psal.
Lidi kolem pomalu uklízeli kulisy a začínali zase vtipkovat a hodnotit představení, zatímco Xanthovi se zvedal žaludek. Nemohl tu už vydržet a navíc se musel o něčem přesvědčit. Tiše se vytratil a zamířil k východu ze skénia. Očima přejížděl terasovité hlediště a zejména jeho nižší stupně.
Konečně zahlédl objemného postaršího muže v zámožném odění. Ztěžka se zvedal z místa a pomáhala mu u toho mladá, útlá žena v prostém chitonu. Měla dlouhé, jemně vlnité tmavé vlasy. Do obličeje jí dnes Xanthos pořádně neviděl, ale znal ho velmi dobře. Nejvíce ze svých snů. V už tak vyschlých ústech mu vyschlo ještě více a nedokázal odtrhnout zrak, dokud se oba aktéři jeho soukromého představení neztratili ze scény. Pán s pomocí své domácí otrokyně odchází z lidové slavnosti.
Xanthos zavřel oči a chvíli bez dechu stál. Dnes hrál tak dokonale jen proto, že i ve svém běžném životě byl pravým tragickým hrdinou. Dnes vůbec nehrál. Již dávno zemřelý filosof Aristotelés prohlásil, že podstatou umění je katarze, očištění. Xantha hra pouze utvrdila v jeho údělu. V jeho nutnosti a zavrženíhodnosti. Filosofové jsou koneckonců mistři v tom nevidět to, co je zjevné. A Xanthos viděl krásu. A zatracení.
Teď, v tomto svátečním čase Nemejských her, čeká lid Argu pouze radovánky a štěstí. Čeká, že se večer snese na město Dionýsos a naplní jejich hrdla vínem a zpěvem. Xanthos věděl své. Věděl, že se za tmy snese zlověstný Áres a hrdla budou uprostřed oslav a orgií nemilosrdně podřezávána. Krev poteče proudem a víno vypijí nepřátelé.
Potřeboval se uklidnit. Rychle si převlékl svůj kostým a spěchal pryč z divadla. Minul sousoší, které divadlu už po nějaký čas vévodilo. Zobrazovalo muže, jež v zápase zabíjí druhého. Xanthos věděl, že slavným vítězem je argejec Periláos a poraženým sparťan Othryades. Dnes se role prohodí.
Opustil prostor divadla a procházel kolem svatyně Afrodity.
Je to krutá ironie, že manželkou boha války Área je právě Afrodita, bohyně lásky. Je to snad jejich zlověstný vrtoch? Posmívají se mu teď z Olympu opojení tou podívanou na trápení nebohých smrtelníků?
Nenávistně hleděl na chrám a poté si povšiml jedné ze soch. Sedící žena s hromadou svitků u svých noh. Místo nich však v rukou drží vojenskou přilbici a přemýšlí. Vypadá spíše jako Athéna, ale Xanthos věděl, že jde o slavnou argejskou skladatelku písní Telesillu.
Před mnoha lety spartský král Kleoménes, syn Anaxandriův, nemilosrdně a podle povraždil většinu argejských mužů. Telesilla sama shromáždila lid: otroky, mladíky a starce; sehnala zbraně a vyčkala nepřítele. Sparťané tehdy měli dostatek cti, aby takové potupné vítězství neuskutečnili a poddali se. Však Delfská věštírna tehdy pravila:

„Ale až statečná dívka v zlém zápase vypudí muže.
Mocně zvítězíc nad ním, až v Argejsku slávu si získá,
Mnohá argejská žena v té době si poplení tváře.“

Jak socha před divadlem, tak socha před chrámem bolestivě připomínala jedno: Sparta a Argos byly věčnými rivaly. Sparta, chudá a bez mohutných zdí, které by ji chránily, byla kdysi proslavená nejlepšími válečníky v Řecku. Blízky Argos se takovými válečníky pyšnit nemohl, ale měl své bohatství a hradby.
Spartská síla po staletí upadala, ale teď se vynořil nový vůdce, zavrhl tradiční vládu a začal znovu budovat vojenskou velmoc, která toužila nastolit svou hegemonii na Peloponésu. Shodou náhod byl jmenovcem toho dávného protivníka statečné Telesilly. Král Kleoménes.
Xanthos rychlým krokem prošel přes Agoru a snažil se nevnímat pochvaly od lidí kolem a četná pozvání na oslavu. Nemá čas, má důležitější věci na práci. Došel ke svému domu a zhroutil se na stolici.
Zavřel oči a snažil se na nic nemyslet. Jenže neustále se mu vracely dvě představy. Vidina zrady, nenávisti a zmaru. Brutálních vojáků v rudých pláštích a s krvavými meči. Plameny a křik.
Druhá představa byla o to více spalující, o co více byla nádherná a nevinná. Mladá dívka se zářivýma očima a dlouhými rozpuštěnými vlasy, spadajícími na ramena. Neustále klopící zrak s utrápeným, prosebným výrazem. Měla v sobě čistotu, stejně jako jistou nezkrocenou divokost.
A takový klenot byl nucen sloužit jako prachsprostá domácí otrokyně nějakému vyžírkovi! Xanthos zatínal prsty vztekem. Jako herec byl uznávaný, bohatý a vlivný. Ale přesto ji nemohl nijak osvobodit od toho břemene.
Nemohl vědět, jak se ke své otrokyni její pán chová, ale jeho představy rozhodně příjemné nebyly. Když ji poprvé zahlédl na agoře, tak se vyděšeně krčila, zatímco muž ji se vztekem vysvětloval, že plátno, které přinesla, je nevhodné na jeho nové šaty.
Nikdy s ní nemluvil, neznal ani její jméno. Ale od té doby do ní byl beznadějně a „tragicky“ zamilovaný. Věděl, že ji musí osvobodit. Takovéto iracionální citové pohnutky byly mezi jeho lidem tradicí už od dob Trójské války a nádherné Heleny. Jenže nevěděl jak a kde najit příležitost k činu. A když taková příležitost přišla, jakkoliv hrozná, musel na ní kývnout. A tak se v osudně uzavřeném kruhu svého uvažování dostal zase na začátek.
Udeřil pěstí do stolu a zvedl hlavu. Již se setmělo. Bezděčně zapálil svíci a začal si chystat věci. Malou koženou nádobku naplnil několika hrstmi písku a připevnil si ji k opasku. Pak vytáhl prostý drobný nůž s rukojetí obmotanou kůží. Zkusil prstem jeho ostří. Příliš tupé.
Znovu se posadil a začal ho brouskem ostřit. Přitom hleděl do mihotajícího plamene svíčky a zaposlouchal se do dráždivého zvuku kamene a kovu. V hlavě mu pomalu plynul smluvený čas. Svíčka se pomalu roztékala, nůž nabýval vražednosti a jeho srdce prudce bilo. Strachem, láskou, odporem.
S povzdechem zasunul nůž do pouzdra na opasku. Utřel neposednou slzu na tváři a přehodil si přes sebe vlněný plášť. Sponou si ho upravil tak, aby si mohl v případě potřeby nasadit kapuci a ukryl pod ním nůž.
Znovu vyrazil do ulic a zamířil směrem k bráně. Tentokrát se však obezřetně rozhlížel, a kdykoliv narazil na oslavující hlouček, raději se mu vyhnul jinou trasou. Vybral si poměrně zastrčenou, nefrekventovanou bránu. Oslavy probíhaly daleko od ní.
Strážce byl u brány sám a evidentně si toho dne již dal svůj díl neředěného vína. Xanthos s ním prohodil několik nevinných slov. Mladý strážce se opíral o kopí a u pasu mu visel krátký meč. Štít měl opřený o zeď a lícnice přilby neměl zapnuté. Zbroj na sobě vůbec neměl.
Mladík o Xanthovi a jeho výkonech v divadle mluvil velmi oslavně a nešetřil chválou. Dokonce se mu zjevně snažil dohodit svou sestru. Xanthos zatínal zuby a snažil se rychle z rozhovoru vyvléct. Když se konečně rozloučili, vykročil jakoby směrem na agoru. Přitom už neklidně poklepával prst na rukojeti nože.
Ve skutečnosti jen kontroloval, zda v okolí nikdo není, a když se strážný otočil, prudce se na něj vrhl, chytl ho pod krkem a jediným pohybem nože ťal přes krční tepnu. Strážce sebou prudce trhl, až mu přilba spadla z hlavy. Její rachot byl však přehlušen symfonií zvuků probíhající oslavy.
Xanthos pevně zmítajícího muže držel a oči držel zavřené. Křeč umírajícího se zdála být nekonečná a příval teplé, lepkavé krve neustával. A šlo pouze o první krev prolitou tohoto večera.
Když agonie skončila, položil Xanthos muže vedle brány a zakryl ho svým pláštěm. Jeho vlastní pocit provinilosti mu přišel v tuhle chvíli komický a obludný zároveň. Nevěděl kolik má času a tak začal pracovat.
Brána měla samozřejmě složitý mechanismus, ale divadelníkův kontakt mu řekl jak na ni. Do otvoru závorky nasypal pár zrnek písku a pak začal na mechanismus poklepávat rukojetí nože. Kožený omot rukojeti tlumil zvuky úderů. Písek byl pomalu sklepáván dolů a vytlačoval závorku.
Trvalo to příliš dlouho, ale nakonec dostoupala k ústí lůžka a Xanthos ji mohl snadno vytáhnout rukou. Potichu otevřel bránu, sundal pochodeň umístěnou vedle brány a dal jí smluvený signál.
Ze tmy dalekých kopců se vyloupla masa mnoha mužů. Nad jejich přilbicemi se černaly hroty kopí a na levici se jim pohupoval štít. Kráčeli v naprosté shodě a tichu. Vojáci spartského krále Kleoména.
Otočil se a chtěl zmizet z okolí brány, jenže ulicí k němu kráčeli dva muži. Jeden z nich byl oblečen ve zbroji a na hlavě měl vysokou zdobenou přilbici. Šlo o jednoho z důstojníků, který si potrpěl na pečlivost a pravidla. Druhý byl prostý voják.
Už nemělo smysl se skrývat. Xanthos nazdvihl špičkou nohy plášť přehozený přes mrtvolu, rychle se sehnul a zašmátral pod ním. Obě postavy mezitím došly až k němu.
„Co se to tady…“ nestačil však už důstojník doříct.
Xanthos prudce vyskočil a proklál vojáka mečem, zatímco kapitánovi vrazil do nekrytého obličeje levačkou pochodeň. Vzduch naplnily dva výkřiky a hořký mastný pach hořících vlasů a vousů. Xanthos neobratně vyprostil meč z již hroutícího se těla a dorazil svíjejícího se důstojníka. Jako herec byl oproštěn od vojenské služby a teď toho začínal litovat.
Pomalu se ho začínalo zmocňovat šílenství. Vzal si zpátky svůj krví nasáklý plášť a vyčkával příchodu vojska. Branou napochodovalo asi sto mužů, pouhý předvoj určený k zabrání významných pozic. Jejich velitel v šarlatovém plášti se ke Xanthovi otočil a pouze lakonicky poznamenal:
„Dobrá práce.“
Pak se opět věnoval svým mužům a udílení rozkazů. Xanthova role v celém plánu již skončila. Teď už si musí jen vybrat odměnu. Tři vraždy nebo čtyři? Tuto noc na tom nezáleží. Mrtvých se nakonec stejně nikdo nedopočítá.
Xanthos se rozběhl, utíkal městem nevšímaje si pohledů vyděšených lidí. Zamířil si to přímo přes agoru a ignoroval všechen svět okolo. Nakonec doběhl k onomu domu. Rozrazil dveře a vtrhl do světnice. Na lehátku seděl postarší zámožný muž a večeřel. Otrokyni však Xanthos nikde neviděl.
„Kde je?!“ vykřikl Xanthos hlasem vycvičeným v divadle.
Vyděšený muž nebyl schopen odpovědi. Před sebou neměl člověka, ale pološílenou bestii.
Xanthos byl však netrpělivý. V jeho mysli už zvuky okolních oslav pomalu přecházely v křik a pláč. Slyšel řinčení mečů a praskot ohně. Nebylo času nazbyt. Udeřil muže hlavicí meče do ramene a ten spadl z lehátka. Po loktech se marně plazil od šílence pryč.
Xanthos vykročil k němu a pomalu, mechanicky opakoval:
„Kde je?“
Odpovědí mu byl tříštivý zvuk a ostrá bolest v temeni. Kolem něj pršely střepy vázy s motivy hrdinských bájí. Zatmělo se mu před očima a začal se sesouvat k zemi. Měl ještě dost sil, aby se přetočil a pohlédl za sebe. Spatřil ještě naposledy vyděšené světlé oči a rozcuchané tmavé vlasy.

Nakonec obsadilo spartské vojsko Argos bez téměř jakéhokoliv boje a vraždění. Lidé byli jejich příchodem uprostřed oslav natolik šokování, že se nezmohli na odpor. Tragická smrt herce Xantha se stala stejně diskutovaným tématem jako jeho poslední herecký výkon v Sofoklově tragédii.




Použitá literatura:

Citace z „Sofoklova Oidipa na Kolónu“ v překladu Ferdinanda Stiebitze, Václava Dědiny a Radislava Hoška

Citát Delfské věštírny z „Cesty po Řecku“ od Pausania + údaje o Argu a jeho památkách

Polybios – Dějiny, II. Kniha

Plutarchos – životopisy Kleoména a Filopoiména

Aineiás Taktikos: O obraně měst (zejména postup odemykání zámku na bráně)

Pavel Oliva – Řecko mezi Makedonií a Římem


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 15 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 57 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 03.05.2012, 17:30:07 Odpovědět 
   Zdravím.

Také se mi zdá, že je dílko (byť malinko) šité horkou jehlou. Ale líbilo. Jsi věrný svému oblíbenému historickému období i místu děje (myslím, že toto WS-ko bylo takřka šité pro tebe - co do zadání). Pro mne zcela exotické období, postavy i děj. Otevření brány bylo pro mne překvapení, ovšem konec se mi jeví malinko nejasný, kdopak to ukončil život našeho hrdiny? Zranění z boje (krvácení), nebo jej "dodělal" někdo z domu, do kterého vtrhl? Každopádně to není špatné čtení! Nad šotky jsem se příliš nepozastavoval, stejně tak nad případnými logickými lapsy, prostě mne nic nepraštilo do očí, jako čtenář si je můžu dovolit malinko přivřít! Zadání splněno. Hezký den a psaní zdar. ;-)
 ze dne 10.05.2012, 7:10:59  
   Leontius: Díky za zastavení a komentář! Šité horkou jehlou, jak jsi to poznal? :-D Ale jo, jak jsem se tu už přiznal, tak je to pravda, bohužel. Na druhou stranu si stojím za tím, že konec takový zmatený a nejasný měl být. Tak to bohužel ve skutečnosti chodí... Tak to snad příště bude lepší :-)
 lotty 08.04.2012, 13:46:57 Odpovědět 
   Zdravím,
první, co musím napsat je, že jsem Tvůj text přečetla až do konce. Vadilo mi na něm několik věcí, které jsem Ti vypsala, jinak si myslím, že je text vydařený.

- Telesilla sama shromáždila lid: otroky, mladíky a starce; sehnala zbraně a vyčkala nepřítele. – Nemohu si pomoci, ale nějak mi spojení vyčkala nepřítele nesedí. Snad by se dalo napsat něco v tom smyslu, že počkala do doby, než přišel nepřítel.
- Sparta a Argos byly věčnými rivaly. – Váhám nad vazbou podmětu a přísudku. Ta Sparta, ten Argos, čili ti -> byli, zas na druhou stranu Sparta a Argos = ty města => byly. Je to sporné ;)
- Na druhou stranu, v tomto: Sparta, chudá a bez mohutných zdí, které by ji chránily… mám docela jasno. Coby jen jako neznalý čtenář předpokládám, že Sparta neměla mohutné zdi. A když je neměla, nemohly ji chránit, čili bych volila spíše => které by ji ochránily. Jde mi o to O.
- Přitom hleděl do mihotajícího plamene svíčky => do mihotajícího se plamene svíčky ?
- nůž nabýval vražednosti a jeho srdce prudce bilo – Čí srdce? Samozřejmě, že onoho muže, ale přijde mi, že je to zde nešikovně popsané. Gramaticky to vyplývá tak, jakože srdce toho nože bilo, což by byl nesmysl.
- Kráčeli v naprosté shodě a tichu. – Abych pravdu napsala, domnívám se, zda nebudou přeci jen trochu slyšet zvuky při pochodu opancéřovaného vojska. Třebas by to mohl utlumit zvuk hudby při oslavách.
- Pomalu se ho začínalo zmocňovat šílenství. – Proč?

Jinak mě celkově dost mrzí to, že sis nevyhrál se závěrem. Ta Xanthova smrt mi přišla, nechci napsat přímo odfláknutá, ale najednou tu byla, a jakože čtenáři tak to je, a tak to zůstane. Možná by neškodilo opravdu si s tím víc pohrát.
Taky z těchto důvodů docela dost váhám nad známkou, kterou mám textu udělit. Váhám mezi Dvojkou a Trojkou, ale spíše bych to viděla na 2.5, takže moje hodnocení ber spíše jako subjektivní.


Lotty
 ze dne 10.05.2012, 6:55:14  
   Leontius: Díky za zastavení a komentář. Inu takhle se podepíše málo času na povídku, ale více jsem ho v tomto semestru bohužel nenašel :-D

Zareáguji jen na dvě věci:

Opancéřované vojsko - šlo spíše o menší skupinku a opancéřováním se v této době myslela i jen přilba, štít a náholenice. Tj. části zbroje, které do sebe nijak nenarážely. Pokud měl voják nějakou další zbroj tak šlo třeba o linothorax - zbroj z několika vrstev lnu. Navíc Sparťané byli trénování v tichém pohybu po bojišti.

Co se týče konce - ano, je odfláknutý. Zároveň však - v průběhu bitvy se vše může odehrát velmi rychle a chaoticky. Na nějaké romantické scenérie prostě není čas.
 D. V. S. 22.02.2012, 15:20:52 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: D. V. S. ze dne 19.02.2012, 15:53:10

   aha...tak to bude pravděpodobnější, že se v tomto pletu já
 D. V. S. 19.02.2012, 15:53:10 Odpovědět 
   nechť=ať->dávání těchto výrazů za sebou je nadbytečné..
„Ale až statečná dívka v zlém zápase vypudí muže.
Mocně zvítězíc nad ním, až v Argejsku slávu si získá,
Mnohá argejská žena v té době si poplení tváře.“
->ještě v několika případech jsem zaznamenal, že nevíš, kdy skončit a kdy začít větu. ->Ale až statečná dívka v zlém zápase vypudí muže mocně zvítězíc nad ním (to je přechodník, ani netvoří vlastní větu, a CO se stane, až dívka zvítězí? ->), až v Argejsku slávu si získá, mnohá argejská žena v té době si poplení tváře. (nemůžeš příčinu a následek rozdělit do dvou vět za takovýchto podmínek)
Zdálo se mi, že je tvé dílo z historického hlediska kvalitní-ono koneckonců je, ale....-dokud jsem nenarazil na tvrzení, že antičtí herci byli bohatí a mocní; takoví začli být až na konci devatenáctého století, do té doby to byli lidé pramálo se lišící od žebráků.
Xanthos pevně zmítajícího muže držel a oči držel zavřené.->je sloveso zmítat SE...a dvakrát použité slovo ,,držel" takto těsně za sebou je nejen matoucí, ale i snižuje mínění čtenáře o autorově slovní zásobě...
celkově je ale příběh celkem dobrý a číst se dá
 ze dne 20.02.2012, 13:58:56  
   Leontius: Díky za zastavení a komentář. Chtěl bych jen poznamenat že pasáž s "argejskou dívkou" je přesně citována z originálního překladu Heleny Businské a třebaže je překlad tradičního pythisjkého hexametru krkolomoný, neměl jsem v úmyslu ho nijak měnit, neboť technicky vzato jde o citaci a použitou literaturu jsem na konci uvedl.

Co se týče herců a jejich postavení: krom zmíněné literatury jsem pracoval i se skripty oboru divadelní vědy v Olomouci. Uznávám, že ve středověku bylo divadlo díky svým námětům trnem v oku u církevních představitelů, nikoliv však v antice, kdy naopak divadlo bylo nedílnou a důležitou součástí mnoha svátků a mystérií. Pokud můžeš doložit, že antičtí herci ve hrách Sofoklových a Euripídových byli naroveň s žebráky, uznám že se pletu. Díky
 m2m 13.02.2012, 17:04:14 Odpovědět 
   No...

Ahoj.

:)


Já ti, Leo, ani nevím.
:)
Mně se ti tam při čtení někde ztratila ta leontiovská důmyslnost. Proč tak hrr? Od chvíle, kdy podřízne strážnýho, text upaluje tak rychle, že se vlastně ani nic nestane, jen někdo Xanthovi rozbije vázu o temeno. No. Ta postupná gradace v první půlce je skvělá a má celou řadu chytrých odkazů, ale potom se to najednou nějak... uspíší.
Že tys to psal a už jsi to chtěl mít hotový? Honem honem?
Takhle totiž dopadaj moje texty, když se mi blíží uzávěrka, konce jsou tak hrr, že už je nepropracuju.

Ale to je asi jen můj dojem, nemůžu podle sebe soudit tebe, že?
:)

Občas se mi v textu mihla chyba, stylistika nebo mně nepadnoucí slovo (frekventovaný v Řecku? Nějak mi slovo "frekventovaný" do antiky moc nesedí, jako ve smyslu rušný. Když už jsme u toho, asi bych zvolil to slovo "rušný", jako že brána nebyla využívaná, nebo tak něco.


Ve výsledku ale musím znovu opakovat, že mě tvoje historický texty strašně bavěj. Umíš si vybrat období, načerpat znalosti a najít v nich skulinu. Něco, co já prostě neumím.
A proto velká úcta!

WSko nehodnotím, ale snad ti bude stačit moje nominace :)
 ze dne 20.02.2012, 13:52:39  
   Leontius: No skutečnost je spíše taková, že celá povídka za jeden den před uzávěrkou :-D Holt poslední semestr bakalářského studia a další povinnosti nenechávají mnoho prostoru pro tvorbu, díky za zastavení a komentář.
 salvator 06.02.2012, 18:59:58 Odpovědět 
   Koneckonců, šlo přece o překvapení v podobě nic netušících
Argosanů a tak se už od začátku dalo tušit, že průběh i závěr samotný bude svým způsobem spíše věcným a poklidnějším. Ostatně, tvoje práce většinou působí takovýmto dojmem, takže jsem si už před časem udělal obrázek o tvé bojovně mírumilovné povaze. Samozřejmě, jestliže se mýlím, neměj mi to prosím za zlé a vyveď mne klidně z omylu. Já to rozhodně nemyslím nijak zle. Jsem na tom totiž nejspíše podobně. Ale kdo ví, že ano?
Zdraví, salvator.
 ze dne 20.02.2012, 14:01:35  
   Leontius: Díky za zastavení a komentář. Ano, dalo by se říci, že se nepleteš :-D V podstatě jsem militantní (militaristický?) pacifista. Na jednu stranu se věnuji historickému šermu, na druhou stranu studuji filosofii a ve své podstatě jsem celkem mírumilovný.
 Borek 05.02.2012, 12:17:08 Odpovědět 
   Omlouvám se za prodlevu mezi přečtením a komentem, abych tak řekl, z časových důvodů.
Tvůj příspěvek se mi moc líbí, střelil bych mu druhé místo, prostě proto, že Matyldina práce mi pronikla až na dřeň. Jinak je tvůj příběh výborný. Souhlasím s Matyldou, že ten perex jsi si měl schovat na závěr povídky, ale konec konců jsem udělal totéž, byť s malým upozorněním:-).
Občas mě ve Tvém textu zarazila lehounce kostrbatá syntax (např. …poté si povšiml… /pak si povšiml, nebo poté si všiml (?), nebo …nemilosrdně a podle povraždil - tam bych možná slova přehodil: … podle a nemilosrdně povraždil…, aby ta dvě slova začínající stejnou slabikou nebyla hned vedle sebe) nebo výrazy, které bych nahradil vhodnějšími (např. …u svých noh… /nohou/ ). Ale mně samotnému v mém textu mnoho takových lapsů uniklo, nemluvě o celkové kvalitě mého pokusu, takže se necítím moc kompetentní šťourat do Tvého díla. Protože jinak je opravdu výborné a výše uvedené drobnosti opravdu drobnostmi jsou. Překvapilo mne, stejně jako u Matyldy, rázné a strohé zakončení, myslím, že by možná nebylo od věci trochu je rozpracovat, ale je to, konec konců, jen názor:-). Rozhodně za jedna.
 ze dne 20.02.2012, 14:02:43  
   Leontius: Díky za zastavení a komentář :-) Omlouvám se za syntax, dílko vznikalo v časovém stresu a dlouhou dobu jsem se ke psaní pořádně nedostal.
 Matylda Kratinová 02.02.2012, 15:55:34 Odpovědět 
   Ahoj,
paráda, ale děsně mě mrzí, žes tu zradu vykecal takhle brzy, vlastně už v perexu. Dobrou půlku textu jsi mě mohl mořit tím, že bych si lámala hlavu s tím, co kromě lásky ještě herce žere. S tou zradou to prostě mohla být taková mezipointa, která by odvedla pozornost od té skutečné.

Na textu je vidět, že tě tohle období moc baví a že ho máš opravdu nastudované do nejmenších detailů.

Místy máš ne úplně vhodný slovosled (namátkou: "když agonie skončila" - nezní mi to moc dobře).

Ale i tak 9/10
M.
 ze dne 03.02.2012, 20:49:37  
   Leontius: Díky za zastavení, pravda, mohl jsem informace z perexu umístit na konec, ale stalo se..
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti VII...
Lukaskon
NEBE
Danny Jé
Na Šumavě svítí...
fossil
obr
obr obr obr
obr

Jsi pro mě ...
Admin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr