» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Charakter člověka je jeho osudem."

Hérakleitos

počet přístupů: 2141743

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Tajomstvo starého domu ::

Sissi	publikováno: 31.01.2012, 23:06

To, čo sa tu odohralo nebude asi nikdy potrestané. Ale nech sa o tom dozvedia aspoň tí, čo sem prídu…


	Ležal vedľa nej a oddychoval. Využila chvíľku, rýchlo sa obliekla a utekala preč. V strachu sa obzrela, ale našťastie ju neprenasledoval. Nebola ešte tma, ale ulice už boli ľudoprázdne. Jej krásne oči farby dažďa boli zaliate slzami. Keď utekala, videla len obrysy, vôbec nevedela, kde je. Bola na schôdzke a stretla sa so svojím známym z internetu. Bolo im spolu fajn, bavili sa a sľúbil jej, že ju odprevadí domov. Ale keď išli cez park, vrhol sa na ňu… Cítila sa nečistá, ponížená, hoci ona sama nenávidí zlo a ponižovanie. Zrazu zastavila pred veľkým starým domom. Vyzeral ako nejaký starý hrad. Pokúsila sa otvoriť veľké oceľové dvere. Chvíľu sa zdalo, že tam nikto nebýva, ale keď dvere povolili a vošla dnu, všetko vo vnútri vôbec nepôsobilo tak chladne ako kamenné múry zvonku. Stála uprostred veľkej miestnosti. Celá pôsobila príliš starodávne – mohutné staré skrine, obrazy a celý priestor osvetľovali veľké svietniky so sviecami. Zrazu začula kroky, to ju vydesilo a rozbehla sa po jednej z chodieb. Z ktorýchsi dverí vyšla stará žena s červenými vlasmi. Bola oblečená zvláštne, starodávne a prísnym hlasom sa nečakaného hosťa spýtala: „Čo tu hľadáš?“ „Ja...“ koktala a zavzlykala dievčina. „Stratila som sa,“ vzlykala a oči mala červené od plaču. Pri svetle sviec vyzerala ako ranený anjel čakajúci na smrť. „Znásilnil ma... utiekla som...“ pokračovala nesúvisle. “Prepáčte, ja sa len hrozne bojím.“ Žena ju počúvala s nedôverou, no postupne sa z jej výrazu nevľúdnosť vytratila. „A ako sa voláš?“ „Lilly“ šepla. „Ja som správkyňa tohto domu. Ráno ťa odvediem na políciu, ale teraz je už veľmi neskoro. Hore na poschodí sa môžeš okúpať a odpočinúť. „Ďakujem“ povedala zdvorilo. „Nemáš za čo,“ usmiala se na ňu žena a oči sa jej čudne leskli. „Poznala som dievča, ktoré ti bolo veľmi podobné, iste by ste boli dobré kamarátky. Tieto slová nezneli príliš ukľudňujúco, ale Lilly bola taká unavená, že nevládala uvažovať nad ich významom. Hore v izbe tiež osvetlenej sviecami si až teraz uvedomila, aké má oblečenie mokré, veď pred ich stretnutím s tým neznámym hrozne pršalo a tráva v parku bola premočená. Nič z toho však nevnímala, myslela na horšie veci. V izbe bol malý stolík so stoličkou. Na nej bolo položených niekoľko kusov oblečenia. Okno bolo tak zaprášené, že dnu neprenikalo ani svetlo z ulice. Uprostred miestnosti trónila vaňa plná horúcej vody. Poznala to podľa stúpajúcej pary. Rýchlo sa vyzliekla a vkĺzla do vane. Trochu sykla, keď sa jej horúca voda dotkla kože, no po chviľke sa ponorila až po bradu. Vaňa bola tiež staromódna, ale pohodlná, Lilly sa mohla uvoľniť. Náhle si uvedomila, čo sa s ňou stalo a prečo je v tomto cudzom dome a prepadlo ju zúfalstvo. Od zlosti sa snažila celá vydrhnúť, aby zo seba dostala všetky jeho stopy. Vyšla z vane, zakrátila sa do príjemnej osušky, no sviečky na svietnikoch pozhasínali a ona sa náhle ocitla v tme. Bála sa. Našla dvere, ale boli zatvorené, hoci vedela naisto, že ich nechala otvorené. Keď ich otvorila, opäť sa ocitla vo svetle sviec. Z vecí, ktoré ležali na stoličke a pripomínali jej stredovek, si vybrala ľahkú košeľu a so svietnikom v ruke sa vrátila po svoje mokré oblečenie Chcela ho niekde rozložiť, aby do rána uschlo. V rohu miestnosti zbadala posteľ. Bola stará, ale v tejto chvíli jej to vôbec nevadilo. Ľahla si a prikrytá veľkou perinou sa ocitla v krajine snov. „Ahoj Lilly,“ začula niečí cudzí hlas. Váhala, či sa otočiť. Vo vzduchu bolo cítiť čudný sladkastý zápach, ktorý sa šíril spoza jej chrbta. Ani sa nepohla. Len silno zatvorila oči a čakala, čo sa bude diať. „Neboj sa Lilly,“ pokračoval ten hlas. „Chcem ti len pomôcť a ukázať pravdu.“ „Prosím, neboj sa.“ Lilly chcela utiecť, cítila hrozný strach a príšerný pach, chytali ju mdloby. Zrazu sa prudko otočila. Uvidela postavu dievčaťa. Mohlo byť tak staré jako ona. Možno mala kedysi krásnu tvár a dlhé čierne vlasy, ale väčšina tváre jej chýbala, ostatná bola zakrvavená. Lilly vykríkla, lebo ju vystrašil pohľad telo, vlastne zvyšok tela tejto temnej návštevníčky. Kvapkala z nej krv a na podlahe sa tvorili kaluže. Cez dieru v hrudníku videla druhú stranu izby, niektoré poranenia boli poznačené stopami zubov a nechtov, akoby ju niekto roztrhal. Lilly si uvedomila jednu hroznú pravdu – že táto dievčina musí byť mŕtva. „Nechcem ti ublížiť, Lilly,“ pokračovala táto chodiaca mŕtvola. „Neboj sa ma, chcem ti pomôcť.“ Lilly ju ale veľmi nepočúvala, lebo zo strachu jačala, kým takmer neprišla o hlas. „Lilly, pozri sa do zásuvky v stole, tam nájdeš vysvetlenie… ozývalo sa jej v mysli. Prebudila sa celá spotená. Nemohla uveriť tomu, že to iba sen. Pôsobilo to príliš realisticky... Až po niekoľkých minútach strachu a zúfalstva si začala vybavovať, ako sa do tohoto domu dostala. Už tam nechcela zostať príliš dlho, túžila byť konečne doma. Vstala z postele, obula sa a cestou ku stoličke, kde mala oblečenie, prešla tmavšou časťou izby a nevšimla si malé mláčky krvi na podlahe. Obliekla si svoje džíny a tričko aj keď neboli ešte celkom suché. Neustále musela myslieť na ten sen. Na to, čo to stvorenie hovorilo. Podišla ku stolu a otvorila šuflík. Bola tam veľká zaprášená kniha v koženom obale. Lilly z nej sfúkla prach, položila knihu na stôl a dala sa do listovania. Zdalo sa, akoby si niekto chcel písať denník, ale k písaniu sa nedostal. V rýchlosti ešte prelistovala ďalšie strany až nakoniec našla jediný záznam: 30.8.1756 “To nie je možné,“ pomyslela si Lilly. „Veď ten denník je napísaný pred 250 rokmi, čo som to našla? Nepokoj vystriedala zvedavosť a tak čítala ďalej: To, čo sa tu odohralo nebude asi nikdy potrestané. Ale nech sa o tom dozvedia aspoň tí, čo sem prídu… Lilly sa na chvíľu odvrátila od knihy s takýmto čudným úvodom. Aký zločin sa tu mohol odohrať? A prečo? Myseľ mala plnú otázok, odpoveď však nemohla nájsť. Spojitost s prízrakom vo sne jej ani na um neprišla. „Stalo sa to asi pred týždňom, správkyňa nebola doma a ja som bola sama vo svojej izbe, keď som začula kroky na schodech. Myslela som si, že sa vrátila, ale tých krokov bolo nejako veľa. Akoby hore išlo nejako veľa ľudí. Keď sa otvorili dvere, uvidela som cudzieho chlapca. Spolu s ním vošli do izby ešte ďalší dvaja. Boli hrubí, jeden z nich ma hodil na posteľ. Prosila som, kopala, bránila som sa, no ďalší mi priložil na krk nôž a tak som to vzdala a len plakala. Ani som nevnímala čas, bola som hrozne vyčerpaná. Takto surovo sa so mnou pohrali aj tí ďalší dvaja.“ Lilly vzrušením ani nedýchala. Čítala o utrpení dievčaťa, ktorej sa pred štvrťstoročím stalo to, čo jej. „Keď som si myslela, že je so mnou koniec, vošla do miestnosti správkyňa. Chlapci boli jej príchodom zaskočení a mne sa podarilo z postele utiecť. Ona sa vrhla na tyranov, no chlapcov bolo predsa len viac. Stihla mi ešte zakričať, nech utekám pre strážnika. Bolo mi ľúto ženy, ktorá mi zachránila život, tak som sa vrátila a zo skrine zdola som vytiahla kladivo. Pomaly som vyšla hore, no chlapci už neboli v mojej izbe. Našla som ich a videla som, ako správkyńu utopili vo vani. Jedného z chlapcov som udrela kladivom do hlavy a vyzeralo to, že som ho zabila. Zahnala som sa aj na druhého, ale jeho kamarát ma chytil, vyrazil mi kladivo z ruky a odtiahli ma ku skrini . Otvorili obrovské dvere na skrini, niečo si ešte zakričali a ja som ucítila bodavú bolest v bruchu. Zatvorili ma do skrine a ja som vedela, že sama sa nikdy von nedostanem…“ Lilly tieto myšlienky ale zahnala. Veď predsa nie je možné, aby tam zostala ležať 250 rokov. A musela sa predsa nejako dostať von zo skrine, veď nakoniec písala tento denník… Čítala teda ďalej: “Strašne som sa ukrytá v skrini bála. Bola tam tma, ale pani správkyň domu mi pomohla. No, žiaľ, neskoro. Bola som už mŕtva. Jeden z tých chlapcov, čo ma prepadli ma bodol nožom. Pani správkyňa bola ale tiež mŕtva. Utopili ju. Tí istí zlí chlapci. A tí chlapci boli potom tiež mŕtvi. Zabili sme ich. Roztrhali sme ich na kusy.“ Tu zápis v denníku končil. Lilly nemohla pochopiť koniec... Čo to znamená? „Ahoj Lilly,“ ozvalo sa za ňou. Hlas to bol odporný, akoby ani nepatril človeku. Dvere na skrini boli otvorené a stúpala z nich čudná hmla. Z nej vyšiel akýsi netvor. Nebola to dievčina zo sna, bolo to monštrum, živá mrtvola. Napoly zhnité telo mladého dievčaťa. Očné jamky mala už dávno prázdne a z rozpadajúceho tela vyliezali červy. Museli ju jesť zaživa. Ona bola živá?? Lilly sa pokúsila utiecť, ale vo dverách stálo druhé monštrum. Aj toto telo sa už rozkladalo, ale aj tak Lilly poznala správkyňu. „Elen, miláčik,“ zavrešťalo to, „vidím, že ste sa už zoznámili.“ „Lilly, povedala som ti, že som poznala dievča, s ktorou by ste boli dobré kamarátky… Obidve znetvorené bytosti podišli k Lilly. Bola v pasci. „Dom nám dal život, ale dlh treba splácať !“ zavrešťala Elen. „Musíme mu dopriať krvi...“ Lilly ešte naposledy zajačala, než sa na ňu vrhli a trhali ju na kusy... Kdesi vonku šiel okolo tohto, skoro zničeného starého domu mladý muž. Zdalo sa mu, že začul krik a pozrel smerom hore. Nevidel nič okrem tej starej zrúcaniny. Asi sa mu čosi zazdalo. Pre istotu však prešiel na druhú stranu cesty. Telom mu prebehla nepríjemná triaška.


celkové hodnocení autora: 100.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 9		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	01.02.2012, 13:48:48

Mně se docela líbí. Uvěřitelnost už není hlavním kriteriem, čtenáři už se nebojí, jsou otrlí. Zajímavý je vstup do hororu ( od hororu reálného k hororu fantazijnímu) A orámování příběhu stručnou reálnou situaci. Ten horor má v sobě zachycen odraz skutečnosti, jako by její motivy pronikly do hrůzy v tajemné domu. Než jsem dočetl, myslel jsem si, že onen dům by mohl být i sen.

Šíma	31.01.2012, 23:05:53

Zdravím a vítám na SASPI. Příběh je směskou reality a hororu (lépe řečeno setkání s podivnou a děsivou "realitou"), jako když se setkají dva světy, které k sobě "normálně" nepatří a oba se navzájem vylučují, přesto se naše hrdinka po děsivém zážitku násilí spáchaném na jejím těle (i duši) ocitá v podivném domě, ve kterém se zřejmě zastavil čas. Zvenčí je dům docela jiný, než zevnitř. Pozor na neustálé opakování již známého faktu, že jde o historickou stavbu, ve které je vše sešlé věkem (či kladení důrazu na stáří domů a všech věcí v něm). Nejspíš by šlo některé popisy rozvést jinak a přiléhavěji, než jen napsat, že to (či ono) bylo velmi staré (či tak vypadalo). Jak dotyčné věci vypadaly a působily na naši hrdinku? Detaily dovedou příběh hezky přiblížit čtenářům a pomohou mu, aby splynul více s dějem (a osudy hrdinů v něm obsažených). Netvrdím, že se mi text četl špatně. Dokáže vyděsit, či přimět k zamyšlení - jak že to vůbec tehdy bylo. Když jsme u osudů hrdinů: malinko mi tu drhne uvěřitelnost. Stačí strach a nabídnutá pomoc k tomu, aby dotyčná zůstala v neznámém domě? Nechci zveličovat ani zlehčovat to, co hrdinka prožila, ale v momentě, kdy vstoupila do domu, jakoby se ocitla v docela jiném světě, ze kterého se již živá nevrátí (jen její výkřik zaslechne kolemjdoucí, který raději vezme "roha" a přejde na druhou stranu ulice). Svět mrtvých a živých se v příběhu zajímavě mísí, pravda. I pokus o vyděšení čtenářů není špatný. Vše však stojí na tom, zda čtenáři uvěří a budou akceptovat nejen danou situaci, ale i řád věcí (které se dějí v tomto opuštěném domě). Tak mě napadá, zda mají obecně horory nějakou logiku (ať už v jednání postav, nebo ve směřování děje). Vždyť jedním z důvodů tohoto žánru je: co nejvíce vyděsit čtenáře (posluchače, nebo diváky). Po technické stránce pozor na chybějící interpunkci (ať už na konci přímé řeči, nebo v souvětích - viz chybějící čárky). Některé číslovky bych opsal slovy (250). Jinak slovenskou gramatiku nehodnotím. Myslím si, že má text svůj potencionál. Zda si z něj vyždímala vše, co bylo ve Tvých silách, to říci nemohu. Hezký večer a psaní zdar! ;-)