» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"

estel

počet přístupů: 2141743

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Valentin ::

Dashiar	publikováno: 01.02.2012, 15:55


	Valentin Jsem tady. Já se svou lehkou existenciální krizí. Je mi osmnáct a spousta lidí řekne, žejsem ještě štěně, kterýmu teče mlíko po bradě. Možná maj pravdu, ale pořád budu štěně s existenciální krizí. Možná jsem taky trochu přecitlivělej. Další lidi řeknou, že jsem pěknej kokot, protože se mi neděje nic hroznýho, takže nemám proč bulet. Ti mají taky pravdu. Jsem z vcelku dobrý rodiny, sice rozvedený, ale to je dneska moderní. Matka si vzala doktora, žijou si nad poměry. Otec má taky dobrej džob, novou rodinu. Mám zázemí, mám prachy. Mám kamarády. Lidi řikaj, že jsem chytrej a maj taky pravdu. Určitý sebevědomí mi nechybí. Zároveň si ale řikám, že bejt blbej, tak nejsem tam kde jsem. Hloupí lidi jsou spokojený. Nemaj kapacity na trápení se píčovinama jako je smysl života. Já jsem se podobnejma věcma taky nikdy nezaobíral. Až doteď. Taky jsem potkal jednu holku, co mi pěkně zamotala hlavu. Ale to není jenom ono. Rád si o sobě myslim, že jsem romantik, ale "zamilovanej" už jsem byl několikrát a nikdy jsem se necejtil bejt v takovejch sračkách jako teďka. Možná se cejtim tak jak se cejtim proto, že se sešlo víc těch věcí najednou... Některý určitě řeknou, že nojo, končíš gympl a tak se cejtíš trochu nesvůj, viď, nevíš co dál, jseš trochu ztracenej. Hovno. Já vim co dál. Jedna moje kamarádka má panickou hrůzu z nepřijetí na vejšku. Představa toho, že by teď měla jít od práce ji děsí. Takový problémy nemám. Mě vemou. A když ne, tak jít makat mě taky žíly netrhá. Školy mám vybraný, jiný scénáře jsem si taky vymyslel. Už dlouho to vim. Měl jsem vnitřní jistotu. Teď mám vevnitř leda díru. Prázdnotu. A strach. Bojim se, že budu jen další člověk s nalajnovanym životem. Jedna škola, druhá škola, třetí škola, džob. Ženská, barák, dvě děti, rozvod, další ženská.. Nějak tak. Toho se k smrti bojim. Když už mluvim o smrti, vždycky jsem hrozně opovrhoval sebevrahama. Myslel jsem si, že člověku nikdy nemůže bejt tak špatně, aby na sebe šáhnul, vždyť život je přece nádhernej. Jo, on sice je, jenže jak kdy. Taky jsem přemejšlel nad únikem z tohohle všeho. Smrti se nebojim. Ale takhle to skončit prostě není správný. Navíc se k tomu přidaly další sračky. Celej svět se hroutí. Začínám z toho bejt trochu paranoidní. Mám chuť jít tam ven a něco udělat. Zburcovat lidi, ať se sakra proberou a začnou s tim něco dělat. Jenže všichni jsou hrozně apatický. Ale to je vlastně taky fuk. Trochu jsem odbočil. Taky si přijdu sám sobě strašně směšnej. Poslední dobou jediný co dělám, je, že se válim v posteli, žeru a utápim se v sebelítosti. Vim, že se takovouhle aktivitou nic nezlepší, jenže nevim jakou jinou aktivitou se něco zlepší. A co mám taky dělat. Je třičtvrtě na devět, venku je zima, že lední medvědi lezou komínama a stejně, vždycky jsem špatně viděl ve tmě. Nebo možná všichni ostatní viděj ve tmě stejně blbě jako já. Kdo ví. Za chvíli je maturita. Vždycky jsem se těšil, až vodsud vypadnu, ale čim víc se to blíží, tím mám větší nutkání se na všechno vysrat a někam zmizet. Jen tak, prostě se vypařit. Vzít batoh a adios. Au revoir. Dasvidanja. Vale. Vale, Vale, vole. Val jsem já. Valentin. Prostě Val. Řek jsem si, že se mi třeba trochu uleví, když se vybleju na papír. Už jsem dlouho nic nenapsal a myslim si, že je to trochu škoda. I když, stejně to byl škvár. A tohle taky. Můj osobní zápisník sračkovství mýho nanicovatýho bytí.


celkové hodnocení autora: 86.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	01.02.2012, 22:58:27

Deprese a desiluze existečně zajištěného mladíka, který má zázemí. V situaci, když už je málo toho k usilování, křivka motivací i boje o život a živobytí je už v ploché části. Kám se propadl vliv rodičů? Co přátelé? Koníčky? Jedna z variant skupiny označované někdy jako "zlatá mládež."

Šíma	01.02.2012, 15:54:38

Zdravím a vítám na SASPI. Zkráceně bych tento text mohl označit za "pocitovku", čili takové to vypsání se (ventilování svých osobních a citových problémů). Zcela hovorový jazyk s poněkud drsnější mluvou toliko nevadí (čtenáři určitě měli možnost kdekoliv jinde číst ještě hrubší vyjadřování, mám na mysli knihy, časopisy, či net). Nejspíš ono jadrné vyjadřování patří k tomu, jako určitý důraz na daný problém (podtržení té či oné skutečnosti). Ona svým způsobem i užitá hovorová mluva přibarvuje celý text (kdyby hrdina mluvil spisovným jazykem, bylo by někde něco špatně). Otázkou je (co se týče obsahové stránky), zdali bude s touto skutečností samotný hrdina něco dělat, nebo se bude i nadále utápět v sebelítosti. To již tento textík neřeší! Po technické stránce jsem si všiml nějaké té chybějící mezery, nebo interpunkce (jen tři tečky - ani více, ani méně). Nejspíš bych také text rozdělil do odstavů, aby nebyl v jednom bloku. Suma sumárum nejde o nic převratného, podobných textů jsou nejspíš na netu tisíce. Hezký večer přeji a mnoho zdaru v další tvorbě.