Jedenáctá příčka žebříku z panelů.
Město andělů
a tramvaj s cizím jménem.
Slzy vysoušené fénem.
Společnost bez lidí.
Žiješ tu taky. Každý nám závidí.
Deštivé dny a duše z bolesti,
nápad, co dá se zavésti
na splátky bez úroku.
Poslouchám dál z té jedenácté příčky
slova proroků.
Bůh? Občas mne asi neslyší,
když volám jej.
Jistá jen samota a beznaděj.
Chtěl bych se zbavit toho prokletí,
života v asketickém století.