» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141743

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Stále s tebou... ::

Marko Zulski	publikováno: 02.02.2012, 11:56


	Srdce už nebije, tělo už nedýchá, beznaděj řvě svůj hněv do ticha. Práh mi sahá do výšky očí, mám divný pocit, že všechno se točí. To všecko děje se jen kvůli tobě, snad raději nade vše skončil bych v hrobě. Takové myšlenky mám teď ve vlaku, když vím jak se vzdaluješ… Neopouštím loď, zůstávám ve vraku, kde život a naději těžko maluješ. Svléknu ti kabát té hanby a špíny, otevři obzor a odhoď ho v dál, zbavím tě kamene, duševní dřiny přijmi mé pozvání na životní bál. Máme dva lístky, kde platnost je napořád, až roztaje sníh, pak krysař nám na flétnu zahraje requiem, pak s tebou odlétnu a krysař před námi bude blues hrát. Z flétny zní tóny smrti a konce, tak začíná píseň našeho štěstí. Opačnou tragédii ukončí zvonce, do kterých uhodí krysař svou pěstí. Zazvoní tolik, že probudí přírodu vychází slunko, začíná svítat. Potůček otvírá své koryto na vodu a včelky začnou na květy lítat. Tak končí příběh, co koncem začíná, smutný či veselý každého věc, teď tvá duše mou duši protíná teď život je věčný, nekončí přec. Srdce zas bije, tělo zas dýchá, beznaděj neřvě už svůj hněv do ticha. Práh už nesahá do výšky očí, už nemám pocit, že všechno se točí. To všecko děje se jen kvůli tobě už nechci raději skončit v hrobě. Takové myšlenky mám teď ve vlaku, už nejsi tak daleko, žiješ v mé duši. Opouštím loď, nechci žít ve vraku, kde život je nudný a myšlenky ruší. Vzápětí nabírám do dlaní hlínu, ta hlína je hořkostí snění. Sypu ji bez žalu a splínu tam, kde žádná není – do ohně předsudků, kde pálí se sny, tam žehem ji pohřbí nevšední dny. Ty dny s tebou prožité navěky věků, prolétnem s lehkostí peříčka, nebude křivdy, nebude breku, chci tě už líbat nejenom na líčka.


celkové hodnocení autora: 94.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.7		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kitty	04.02.2012, 21:02:30

Zezačátku hodně pochmurné, ale líbí se mi, že se básnička postupně rozjasňuje a konec je pěkně optimistický.

Šíma	02.02.2012, 16:28:33

Zdravím. Zajímavé, nápadité, na druhé straně malinko "těžkopádné"... Ale i tak to není špatné čtení! ;-)

Marcela	02.02.2012, 16:09:09

Nápad je to moc hezký, zaujalo mě i několik hezkých metafor např. - do ohně předsudků, kde pálí se sny, tam žehem ji pohřbí nevšední dny. Problém jsem měla s rytmem, párkrát jsem škobrtla a jak píše čuk - s rýmy by se dalo zajisté ještě pohrát.

čuk	02.02.2012, 11:55:44

Myslíš to asi vážně a přitom si děláš legraci. Ale poslední řádek je sdělením touhy po návratu. Zvláštní forma, kdy příběh začíná koncem: tedy na začátku jaro, v závěru odjezd vlakem a představa klesání mrtvého do země. Ta forma se mi líbí. V básni jsou pěkné obraty a motiv Krysaře mě zaujal. Ale zase naopak uši drásající vyjádření a otřepaný, většinou nedobrý rým, už nad únosnost vtipného přístupu. Proč píšeš řvě i neřvě, tedy chybně s ě?


ze dne 22.02.2012, 14:50:22
čuk: opravuji, a sám si nechám nasugerovat řvě místo správného řve (mám v sobě šotky).


ze dne 22.02.2012, 9:39:33
Marko Zulski: Ahoj, děkuji za komentář. Pravda, rýmy nejsou dobré, píši řádky proudem myšlenek a moc nepřemýšlím...Jinak správně má být "řve"