obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2916012 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39822 příspěvků, 5843 autorů a 393393 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kapitán Smrt - kapitola dvacátá třetí ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kapitán Smrt
 autor Siggi publikováno: 02.02.2012, 15:35  
 

Jak se Jack Thorn dostal ke zprávě, že Portugalci z Goi vypravili konvoj asi deseti galeon s nákladem koření a dalších drahých komodit, nikdo neví. Jisté je, že bylo nutné doplnit posádku. Moc velký výběr na severu Madagaskaru nebyl. Museli jsme si zvyknout, že tady není Karibik se svými přístavy a městy. Bylo tady jen několik málo pirátských osad a pak Malgašové. Jistě to byli dobří stopaři, a když došlo na lámání chleba, tak se dovedli bít, ale střelba z děl a mušket je stále naplňovala hrůzou. Měli jsme ale štěstí. Nedávno na břehu kousek od Zátoky Svobody ztroskotala loď. Byla dost silná bouře a s tou holandskou flautou to pěkně praštilo o pobřeží. Měli štěstí. Dost jich přežilo a Malgašové nelovili otroky. To je záležitost jiných afrických kmenů a Arabů. Arabští kupci usazení na východním pobřeží Afriky z obchodu s lidmi žili. Čas od času se stalo, že našinec kápnul na otrokářskou loď. Její „náklad“ se pak k nám dost ochotně přidával.
Když domorodci doprovodili přeživší Holanďany do naší vesnice, byli jak u vytržení. Vedl je jeden důstojník. Ten sice měl nějaké problémy a vyhrožoval šibenicí na potkání, hlavně svým mužům, ale říkejte něco takového, když jste obklopeni svobodně smýšlejícími lidmi. Pokuste se prosazovat státní pořádek mezi rebely. Nakonec se v oprátce houpal on sám. Většina z těch dvaceti trosečníků nedala na rady starých mořských vlků a upsala svou duši Jacku Thornovi. Vidina zlata a absence karabáče je silné lákadlo. Ano, na Přízraku se karabáč nepoužíval. Kdo se provinil proti kázni a přísaze trávil čas v koši na stěžni, nebo jeho mrtvé tělo sežrali žraloci. Všichni, kdo se s Kapitánem Smrt už nějakou dobu plavili, věděli, co umí a čeho je schopen. Mělo to ale výhodu. Posádka Přízraku byla velmi ukázněná, což se o jiných lodích říct nedalo. Patnáct chlapů doplnilo ty, kteří skončili v truhličce Davyho Jonese, a Přízrak mohl vyplout.
Bratrstvu na Madagaskaru brzy vyvstal jeden velký problém. Angličané, kteří se usadili na Maskatském pobřeží, a i v Indii, získali od Portugalců jeden velmi důležitý přístav – Bombay. Začalo se tu objevovat víc a víc anglických lodí plujících pod vlajkou Východoindické společnosti. To by ještě nebylo na škodu. Problém byl jiný. Zprávy o námi vypleněných lodích se rozlétly. A zpráva o tom došla i do Londýna. Bohužel k uším lorda Whitbiho, který už opustil Jamajku, a dlel doma u svých blízkých. Začaly nás znepokojovat zprávy o příjezdu válečných fregat. Tu holandských, tu anglických a to slibovalo místo zlaťáků spíše tanec s Jackem Ketchem.
Noví členové posádky dostávali ty správné rady a doporučení. Seděl jsem s několika muži na přídi a popíjel rum. Co taky jiného? Někdo, tuším, že zrovna Jizva Horst nadhodil naší návštěvu jednoho ostrova, kde byli lidojedi. Docela věrně jim popsal co se tam dělo a co jsme našli. Holanďané byli docela vyplašení. Ze služby u Východoindické nebyli na něco takového zvyklí.
„Pane Smithi,“ zeptal se zjizvený obr. „Tehdy odešlo s kapitánem několik mužů. Nikdo se nevrátil. Co se s nimi stalo?“ Tato otázka mne vrátila ve vzpomínkách o více než rok zpět. Tam jsem měl ten děsivý sen, který se vlastně vyplnil. Také já jsem se ptal tenkrát kapitána, kam zmizelo těch šest námořníků, včetně Šavlového Jacka, co šli s ním do džungle. Jack Thorn se tehdy tak zvláštně usmál a řekl:
„Vzal si je příliv, pane Smithi.“
Z té odpovědi mne zamrazilo. Bylo mi jasné, jak zemřeli. Zakopáni až po krk do písku na čáře přílivu. Je to strašná smrt. Vidíte, jak se moře pomalu přibližuje. Vlny jsou blíž a blíž, až vám jedna omyje obličej. Pak druhá a nakonec třetí. Další vám ženou písek se slanou vodou do nosu a úst až nakonec nemůžete dýchat. A to je teprve začátek. Postupně vaše hlava zmizí pod vodou a vy se utopíte. Při odlivu nastoupí mořští ptáci, aby si pochutnali na masíčku. Někdy přijdou ještě dříve.
„Nikdy se nestavte proti kapitánovi. Jeho rozhodnutí jsou zákon. Kdo je poruší, pozná, že Jack Thorn je opravdu Kapitán Smrt.“
Jeden z nováčků, ještě chlapec, se málem utopil ve džbánu piva, který měl u rtů. Pohlédli jsme na něj.
„Tak to je on?“ zašeptal. „Slyšel jsem o něm od bratra. Byl také námořníkem a často se plavil do Západní Indie. Prý tenhle pirát naháněl takovou hrůzu Španělům, že reálně uvažovali o vyplenění Tortugy, i když by se tak dostali do války s Francií. Dokonce prý vyplenil i Havanu.“
Muži z posádky se rozchechtali. Jeden z nich praštil přátelsky onoho hocha do zad a křikl:
„Tak se můžeš bratrovi pochlubit, že jsi na té lodi byl. Tohle je Přízrak, loď nejstrašlivějších Rytířů Štěstěny na světě. Tady buď zbohatneš, nebo zemřeš a Starý tulák si tě odnese.“

Mířili jsme k Amirantských ostrovům. Bylo to zvláštní, ale nikdo tady nežil. I evropské lodi se tady jen zastavili na doplnění zásob a zase pluly dále. Slunce již plálo nad obzorem, když se ozvala hlídka na předním stěžni. Rychle jsme namířili dalekohledy udaným směrem. Skutečně. Za ostrovem stála loď. Vrcholky stěžňů byly jasně viditelné nad palmami. Její posádka o nás ještě nevěděla, což bylo naše štěstí. Všechny živé duše na naší fregatě se nahrnuly na svá místa v očekávání věcí budoucích.
Cizí loď vyplula a my konečně spatřili její vlajku. Portugalci. I oni zjistili, kdo jsme a hned nás uvítali salvou. Byla uspěchaná a většina střel skončila se sykotem v moři. Jen asi dvě zasáhly Přízrak. První proletěla palubní obrubou a vzala, co jí stálo v cestě, včetně pěti mužů, které změnila na různě tvarované kusy krvavého masa a druhá roztříštila jeden z člunů, uložených na palubě. Zareagovali jsme stejně. Naši dělostřelci byli zocelení v žáru bitev a tak i lépe stříleli. Z paluby nepřítele vylétly třísky a další trosky, včetně lidí.
„Nedovolte jim znovu vystřelit!“ zařval kapitán ze zadní paluby. „Připravte háky!“
Portugalec ale znovu vypálil. Naštěstí stále mířil na palubu, tak koule proletěly s děsivým jekotem nad hlavami našich mužů a vytvořily do plachet několik děr. Lodě se přiblížily, a obou palub začaly padat výstřely z mušket. Také promluvily naše sokolnice, což jsou ona otočná děla, a zasypala Portugalce několik hrstmi železného šrotu. Účinek byl strašný. Viděl jsem, jak kus řetězu prolétl skupinou vojáků ládujících na zadní palubě své pušky. Raději jsem shodil boty. Na palubě plné krve a vnitřností je lepší běhat bos.
Háky se zasekly do dřeva a naši chlapci se s řevem vrhli na nepřátelskou palubu. Šel jsem též. Moje šavle už má taky žízeň. Chytil jsem se lana a zhoupnul se. Dopal jsem jako pytel brambor u vratidla. Kolem byli již jen mrtví. Boj se přesunul na zadní palubu dobývané lodi. Vrhl jsem se do té největší řeže a sekal šavlí, až krev kolem stříkala. Byl jsem opitý bojem, že jsem ani neslyšel sám sebe, jak řvu. Koutkem oka jsem zahlédl kapitána. Svým kordem dával lekce šermu u dveří do zadní nástavby. Jeho čepel opisovala dokonalé křivky, které vždy vedly přes hrdlo, či srdce nějakého Portugalce. Pokaždé byla doprovázena rudou sprškou. Zrovna jsem z otočky udělal průvan v břiše jednoho vojáka, když jsem viděl, jak Jack jejich velitele přibodl za krk ke stěně kajuty. Elegantně se vyhnul další ráně a Portugalec, který se nepoučil z osudu důstojníka, se na našeho kapitána rudě usmíval hrdlem.
Když se mi podařilo dostat na zadní nástavbu, Portugalci složili zbraně. Hlavně proto, že jejich kapitán padl a pan Brotherhood se zmocnil vlajky. S vítězným řevem jsme vyvěsili naši. Rudá srdce zaplála jasně v červených slunečních paprscích.
Sehnali jsme přeživší Portugalce na hlavní palubu. Byl mezi nimi i jeden z lodních důstojníků. O jejich osudu jsem si nedělal iluze. Byla jich jen hrstka a bylo známo, že Kapitán Smrt nebere zajatce. Jeho zrak pronikal až do jejich duší a budil v nich hrůzu.
„Je ještě někdo na palubě?“ štěkla otázka k portugalskému důstojníkovi. „Chci to vědět, než tuhle loď pošlu ke všem čertům.“ Portugalec po krátkém zaváhání zavrtěl hlavou. Jack se ušklíbl a otočil se na mne.
„Pane Smithi, nechte prohledat loď. A vše co najdete, zabijte.“
Portugalec zbledl.
„Proboha ne! Je tu…je tu cestující. Jedna vznešená dáma.“ Jeho pohled se upřel na palubu. Kapitán se krutě usmál.
„Věděl jsem, že mne neklame čuch.“ Pak se otočil na ostatní zajatce.
„Jak se k vám choval? Byl to ras?“
Portugalci se zadívali na Jacka, i na svého důstojníka. Pak jeden promluvil:
„No, rád nechával používat karabáč. Nehledě na to, že je jedna ruka s arcibiskupem v Lisabonu.“ Kapitán pokýval hlavou.
„Tak ho pověste. A hněte sebou.“ Pak pokračoval:
„Pane Smithi, už jste prohledal loď? Jak je možné, že tu nevidím našeho hosta?“ Jackovi se hlas varovně zavlnil. Bylo vidět, že je velmi nespokojený s tím, že jeho rozkaz nebyl doposud vykonán. Kývl jsem na dva muže a vyrazili jsme do útrob lodi. První jsme převrátili naruby kajutu kapitána. Nikde nic a to ani v kajutě důstojníků. Přemýšlel jsem, kam se mohla ta žena ukrýt. Jestli tedy ten Portugalec nelhal, v domnění, že si nějak pomůže. Prohledávali jsme podpalubí včetně kajuty mužstva. Zde byl strašlivý nepořádek. Několik dělových koulí zabloudilo i sem. Zůstala po nich spoušť včetně několika mrtvých. Najednou se nám od nohou ozvalo pištění a jekot. Polekaně jsme se na sebe podívali, ale nakonec jsme se vítězně usmáli. Ta ženská byla pod námi. Ukryla se k zásobám.
Byla to celkem komická podívaná, nebýt situace a místa. Vznešená dáma stála na soudku a poděšeně se rozhlížela. I mne zamrazilo. Stál jsem s lucernou uprostřed soudků narovnaných okolo boků lodi a stěn skladiště. Mezi tím byly bedny s dělovými koulemi. Ona dáma se ukryla do prachárny. Asi aby to měla rychlý, kdyby nějaká střela zabloudila i sem.
Dotčeně se na mne dívaly. Byly tu dvě. Jedna dost hezká běloška a pak jedna možná i krásnější mulatka. To bude asi služebná. Ta seňorita si zřejmě myslela, že jsem jeden z námořníků, který jí přišel říci, že se může vrátit do kajuty některého z důstojníků, jelikož bitva už skončila a piráti jsou na hlavu poraženi. No většinou to bývá naopak.
„Tak tady je, kapitáne,“ řekl jsem k Jackovým zádům, sotva jsme tu prskající a škrábající kočičku vyvlekli na palubu.
„To je neslýchané, pane!“ vřískala. „Hned jak doplujeme do Goi, vše se dozví můj strýc a ten vás všechny nechá potrestat!“ Té krasavici asi nedocházela vážnost situace. Kapitán se otočil a ona konečně viděla vše, co jí jeho záda zakrývala. Oběšeného důstojníka a hromady mrtvých. To vše už jen ve světle měsíce a pochodní, neboť ani zde soumrak neexistuje a den přechází okamžitě v noc.
„Kapitán Thorn, mylady.“
„Angličan?? Kacíř?? Ale teď jsme přeci spojenci, když váš král, pojal za choť…“ Jack ji utnul gestem ruky.
„Anglický král, není naším králem. My jsme svobodní. Ale kdo jste vy, seňorito, že nám tady vyhrožujete svým strýcem?“
Slečinka se nadmula pýchou a pronesla jméno, při němž všichni ztichli.
„Jsem Maria Elisabeth Alvarez de la García a můj strýc je zvláštní královský emisar v Goi.
Jack Thorn zbledl a jeho oči se mu velice zúžily.
„Tak on má sestru.“


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.02.2012, 15:34:44 Odpovědět 
   Zdravím.

Dnes to bude "letem světem" (tedy ne že bych při čtení spěchal, chraň bůh), nakonec jsem se na konci této části malinko zarazil a popřemýšlel, jaký osud asi potká obě ženy. Po technické stránce jsem si všiml jedné chybějící čárky a jedné chybějící předložky. Jinak text ze své kvality ničeho neztratil a je stále čtivý a napínavý! Jistě se toho ještě v mořích okolo Afriky (či Madagaskaru) hodně semele! Hezký den a psaní zdar!
 ze dne 04.02.2012, 13:07:21  
   Šíma: Škoda. Na druhé straně vše musí jednou skončit (dříve nebo později)... ;-)
 ze dne 04.02.2012, 10:03:40  
   Siggi: No, něco ještě jo. Ale už toho moc nebude.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Reborn
Gorr GrimWolf
NA KOPEČKU - &q...
Oskar
Jen ty, má milo...
Dívka za zrcadlem
obr
obr obr obr
obr

Intoxication
MrsSelfDestruct
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr