obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391726 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kapitán Smrt - kapitola dvacátá čtvrtá ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kapitán Smrt
 autor Siggi publikováno: 08.02.2012, 12:50  
 

„Jsem velmi potěšen, že se s vámi setkávám, mylady. Zajisté ráda přijmete mé pohostinství na palubě Přízraku.“
Seňorita se pohrdavě na kapitána ušklíbla:
„To bych se raději utopila.“
„Opravdu?“ nadzvedl Jack obočí nad jedním okem. „Ale to by byla velká škoda. Poplujete s námi, jen si můžete vybrat, zda budete spát na zádi v kajutách důstojníků, nebo na přídi v kajutě mužstva. Já myslím, že chlapci ocení to druhé.“ Slečinka se poděšeně rozhlédla po přítomných lodnících, kterým hlad po krásné ženě přímo sálal z očí.
„To byste se neodvážil…“
Výsměch v očích kapitána Thorna byl jednoznačný.
„Nemám na vybranou. Doufám, tedy, že aspoň neposkvrníte mou čest, kapitáne.“
Jack se ušklíbl.
„Slyšela jste někdy jméno Kapitán Smrt?“
„Jistě, slyšela,“ zašeptala se strachem.
„Vítejte na jeho lodi.“ Pak se otočil na ostatní: „Tak hybaj na loď, bando!“ Poté vzal mrtvolu kapitána, a jak bylo jeho dobrým zvykem, přibodl ji ke stěžni i s dopisem. Že nechal pobít zbytek Portugalců, zatímco jsme prohledávali loď, snad ani nemusím dodávat.

Stál jsem u kormidla a přemýšlel, co se asi stane s tou holkou. Podle jména je to asi vážně sestra Dona Diega. Nevěděl jsem tehdy ještě, proč po něm kapitán tak šel, ale nějak jsem tušil, že až ho dostaneme, naše smlouva na Přízraku bude u konce.
Jack Thorn seděl stolu ve své kajutě. Za chvíli jsme i s panem Brotherhoodem byli očekáváni k večeři. Bylo to tak zvykem. Kapitán trval na tom, abychom večeřeli spolu. Zároveň to bral jako porady o dalších věcech. Dnes s námi ale večeřela i naše zajatkyně. Její služebná byla kapitánem poslána na příď, ať si chlapci užijí. Bylo to už i slyšet. Předal jsem kormidlo svému pomocníkovi a šel se ustrojit. Na tom kapitán také trval.
Když jsme vstoupili do kajuty, náš krásný host tu už seděl. Bylo na té portugalské panence vidět, jak je vyděšena svou současnou situací. Kapitán při našem příchodu vstal a promluvil:
„Seňorito Mario, rád bych vám představil své důstojníky. Zajisté shledáte, že jsou velmi zábavní. Pan Jeremiáš Smith je tady kormidelník a můj zástupce. Pan Samuel Brotherhood je můj druhý důstojník a má na starosti proviant a posádku.“
„Kde je moje služebná?“ hystericky vykřikla. I ona slyšela smích a jekot z dělové paluby.
Kapitán udiveně nadzvedl obočí.
„Ta je v naší hře nepodstatná. Věnoval jsem ji mužstvu. Zaslouží si tuto milou pozornost.“
Maria na něj vyděšeně pohlédla.
„Můj strýc za mne zaplatí výkupné, jaké budete chtít.“
„Opravdu? To je milé. Otázka je, zda nějaké budu chtít.“ Billy zatím nandal jídlo. Solené vepřové maso, suchar a ovoce. Nic moc pro její zmlsaný jazyk. Však se také docela ošklíbala. Jack si toho všiml.
„Nechutná vám? Ale to je mi líto, seňorito. Zítra to bude lepší. Z vaší služebné jistě zbude nějaký použitelný kousek. Billy, nalij mi víno. A našemu hostu též. Asi se mu náhle udělalo zle.“ Maria opravdu po kapitánově poznámce zbledla.
„Co vy jste za lidi…“ zašeptala
„My? My jsme Rytíři svobodného moře. A jíst musíme to, co nám moře připlaví nebo co nám poskytne země. Poslední dar moře jste vy a ta mulatka.“
Portugalka prudce vstala:
„Jste nechutný, pane! Nejraději bych vás nechala stáhnout z kůže a vaše srdce bych hodila psům!“
V Jackových očích se blýsklo.
„Vaše rodina má v oblibě krmit psy, že? Nejdříve váš bratr, teď vy.“
„Můj bratr? Vy víte, že mám bratra?“
Kapitán přikývl.
„Don Diego je velmi společenský. Jsme staří přátelé a on se jistě snaží, aby mne brzy spatřil. Kdepak je teď? Víte to?“
Dívka zavrtěla hlavou.
„Být vámi, seňorito, opravdu bych se najedl. Tady lepší jídlo nedostanete, pokud opravdu nechcete ochutnat to, co zbude z vaší služebné. Že, pánové?“ otočil se k nám. Já jsem pobaveně sledoval tu slečinku, jak postupně mění barvy a čekal, kdy spadne v mdlobách ze židle.

Don Francisco držel v ruce list, který doručil kapitán anglické lodi Král Eduard, plující z Mombasy do Goi. Našel na moři u Amirantských ostrovů portugalskou loď. Na její palubě byla pobitá posádka, což byla známka přepadení piráty a tento dopis, adresovaný Donu Diegovi Alvarovi de la García.
Donu Franciscovi se klepaly ruce, těžko říci zda hrůzou či zuřivostí. Dovídal se z listu, že jeho neteř Maria byla zajata piráty a že kapitán pirátské lodi se chce setkat s jejím bratrem. Velmi rád by mluvil se svým synovcem, ale ten byl na moři a pátral po pirátech. Dokonce nechal zvýšit palebnou sílu své lodi o deset děl. Nyní byla fregata Gabriel espada Dío nejničivější síla, kterou tady Portugalsko mělo. Ani většina holandských lodí na ni nestačila. Proto Don Francisco doufal, že se jeho synovec toho odporného psa brzy najde a zjedná spravedlnost.

Měsíc jsme pluli křížem krážem po Indickém oceánu. Proplouvali jsme i kolem ostrova Isle de Bourbon, který patřil Francouzům a byl to jeden z Maskarénských ostrovů jihovýchodně od Madagaskaru. Francouzů jsme si ale nevšímali a oni nás také ne. My se zajímali o portugalské lodi. Chvíli jsme zdálky sledovali onen konvoj, ale byl velmi dobře zajištěn, tak jsme se k útoku nakonec neodhodlali. Pochybuji, že bychom nezvítězili, ale byla by to těžká výhra, tak posádka nakonec hlasovala proti.
Vraceli jsme se k Madagaskaru. I tak jsme nejeli s prázdnou. Kořist z lodi Coração de Jesus, kde jsme zajali tu slečinku, byla ucházející. Netušili jsme však, že do Madagaskaru už nedoplujeme.
Ráno bylo nádherné. V noci nás sice přepadla menší větrná bouře a vlny nám trochu zkropily palubu, ale ráno vše vynahradilo. Při prvním úderu ranním, to je v osm hodin, jsem převzal kormidlo a zkontroloval zda je vše v pořádku. Na obzoru jsem měli Komorské ostrovy.
“Loď na obzoru!” ozval se křik hlídky. “Tam, na levoboku!”
Zamířil jsem dalekohled udaným směrem. Opravdu. Mezi ostrůvky se vynořila velká loď. Fregata a válečná.
“Pane Ulssone! Dojděte pro kapitána! Připravit loď k bitvě!” štěkal jsem rozkazy na všechny strany. Posádka se rozeběhla na svá místa. Příchod kapitána jsem zaregistroval okamžitě. Ani to snad už nemusím popisovat. I on zamířil dalekohled na onu loď.
“Jsou to Portugalci, pane Smithi. Mají čtyřicet šest děl. To je celkem o deset více jak my. Je loď připravena k boji? Stočte loď o tři čárky nalevo ať se mu přiblížíme.”
“Kapitáne, je silnější,” řekl jsem s obavou v hlase.
“Je. A máme ho na návětrné straně, tak může i lépe manévrovat. Ta loď na nás čekala. Je tu kvůli nám.”
Opět jsem se podíval dalekohledem.
“Vy myslíte že to je...”
Jack přikývl.
“Pane Ulssone, svolejte posádku. Okamžitě.” Bocman běžel vykonat kapitánův rozkaz. Když se mužstvo shromáždilo na palubě, Jack se postavil k zábradlí a řekl:
“Chlapi, Bratři svobodné moře. Čeká nás bitva. Bude krutá. Takovou jste ještě nezažili, i když jste jich na této lodi zažili mnoho. Tamta loď je pozdrav ze Západní Indie. Velí jí bývalý guvernéch Kuby. Je to Don Diego Alvarez de la García. Muž který po nás pase a který nás všechny chce dostat na šibenici, i když Španělé mají trochu jiné zvyky a občas si Bratry za živa opékají. On se to u nich naučil. Dnes se s ním utkáme a pošleme ho ke dnu. Je snad někdo proti?”
“Jdem na ně!!” zařvala posádka. Nikdo z nás neměl toho Portugalce rád. Nenáviděli jsme ho, jako vše, co představoval. Věděl jsem, že kapitán s ním má svůj účet a ten bude dnes srovnán.
“Vlajku na stěžeň!”
Sledoval jsem nepřítele a odhadoval rychlost. Tak za půl hodny bude na dostřel.
“Držte kurz, pane Smithi. Pane Handsi, miřte na přední stěžeň a čeleň.”

Portugalská fregata se blížila. Brzy na její přídi vyrazily dva obláčky dýmu. Asi padesát yardů od lodi se vytryskly dva gejzíry. Jack zvedl dalekohled a pohlédl na nepřítele. Pak se usmál.
“Přiveďte seňoritu Marii.”
Pan Ulsson odešel do zadní nástavby pro kapitánem požadovanou dívku. Jack se otočil na mne.
“Copak? Nevíte, k čemu nám bude tady dobrá? No, uvidíme.”
Bocman přivedl naši zajatkyni.
“Mohu vědět, kapitáne Thorne, jaký je důvod, že jsem byla vytržena z odpočinku a musím s vámi dýchat stejný vzduch?”
Kapitán natáhl ruku a ukázal na loď.
“Je to portugalská loď. Můžete zamávat svému bratrovi. Jistě jste se dlouho neviděli. Jen doufejte, že vás pozná. Třeba pak nebude střílet na mou loď, i když já na tu jeho ano.”
Z přídě Gabriel espada Dios se vyvalily další dva obláčky. Obě koule přeletěly s odporným jekotem nad palubou.

Don Diego nemohl uvěřit svým očím. Před sebou měl loď, která mu už několik let naháněla hrůzu. Díval se se smíšenými pocity. Hrozba z Karibiku, démon v lidské podobě, Capitão da Morte, vrah jeho přátel, je teď před ním. Evidentně ho zaskočili. I tak měl Don Diego strach. Díval se na tu pekelnou loď. Už byla tak blízko, že mohl svým dalekohledem rozeznávat detaily postav. Najednou se zarazil. Na palubě té lodi byla žena. Mávala rukou. Ten bídák. Určitě unesl nějakou dívku.
“Seňores,” oslovil lodní důstojníky, “až tu loď dobudeme, chci jejího kapitána živého, pokud možno. Zbytek pobijte.” Důstojníci začali vydávat rozkazy svým mužům. Už se chystal dát povel k natočení lodi k boční salvě, když se odněkud přihnala mlha.

“Jsou na dostřel, kapitáne!” ozval se pan Hands od děl.
“Palte.”
Zadunění výstřelů roztrhlo relativní ticho, které panovalo nad mořem. Okolo portugalské lodi se začaly zvedat sloupy vody. Několik koulí ji i zasáhlo, ale stěžeň nebyl zasažen.
“Obrat o stoosmdesát stupňů, pane Smithi!” křikl Jack svůj rozkaz. Přízrak se naklonil zcela poslušný kormidla a my nastavili Portugalcům druhý bok. Další salva zaburácela lodí a z nepřátelské strany se ozval praskot tříštěného dřeva. S obavou jsem sledoval fregatu a čekal, kdy i ona vystřelí. Nic se však nedělo. Portugalec zmateně uhýbal tu na jednu, tu na druhou stranu. Jakoby nás neviděli!

Don Diego zuřil. Ta zatracená mlha mu znemožnila výhled. Úplně zakryla bojiště. O to byl překvapenější, když z té bílé kaše přiletěla hromada dělových koulí a po chvíli na to druhá. Asi deset střel zasáhlo jeho loď a poškodilo přední nástavbu kde zabily pět mužů.
Po nějaké době se mlha rozplynula. Portugalská posádka se začala rozhlížet po nepříteli, ale ten byl dosti daleko. Přesto dal Don Diego povel k pronásledování.

“Kapitáne, utíkáme?” zeptal jsem se ohromeně, když Jack převzal kormidlo a vzdaloval se od Portugalce.
“Utéct? Ani náhodou. Budem se držet na dohled a večer...Don Diego zažije to, co nikdy nezažil. Ani nejhorší noční můra kterou kdy měl, nebude tak strašná jako to, co ho čeká.”
Podíval jsem se na Jacka, ale on se jen potutelně usmíval.
“Vzpomínáte na Havanu? Na tamní katedrálu?”
Polila mne hrůza.
“Vy jste ďábel, kapitáne. Vás opravdu seslalo peklo,” zašeptal jsem zděšeně.
“Možná máte pravdu, pane Smithi. Tak dnes v noci.”

Slunce se klonilo k západu a Don Diego, ač nerad, dal povel k otočení lodi a plavbě do Mosambiku. Pirátská loď mu zmizela za obzorem. Na druhou stranu, se mu ale i ulevilo. V duchu se toho Angličana bál. Naplňovalo ho hrůzou, co udělal s jeho přáteli.
S nocí se opět snesla mlha. Vlhká, lepkavá. Zároveň se ochladilo. Vitr zpíval v lanoví a vytvářel podivnou melodii. Námořníci na Gabriel espada Dío tohle ještě nikdy nezažili. Z té bílé studené tmy šel děs. Don Diego vyšel na palubu. Hlídky stály na místech, ale z podpalubí nešel obvyklý hlahol posádky. Bylo ticho. Jen to skučení větru.
“Done Diego,” ozvalo se na dolní palubě. Po schůdkách se na horní nástavbu vyšplhal první důstojník.
“Co si přejete, seňor Esteban?”
“Muži jsou neklidní. Mají strach. Ta loď, a teď to počasí. Říkají, že se vracejí mrtví.”
“Seňor Esteban, kdo to říká?”
“Starý Lopez, pak Jose, i Pedro.”
“Ať je loďmistr přivede. A ať přijde i Padre.”
Když byli jmenovaní námořníci přivedeni před Dona Diega, stal tam už i kaplan.
“Bylo mi řečeno,” začal Don Diego, “že mezi posádkou šíříte neklid a strach. Budete se z toho zpovídat. Nechci na palubě této lodi žádné rozbroje, či poplašné zprávy. Padre?”
Kněz se podíval na tři provinilce.
“Vy nevěříte, že loď nesoucí jméno archanděla Gabriela není i pod jeho ochranou? Vy si ve svých hloupých hlavách myslíte, že mrtví povstanou jindy, než v soudný den? A že půjdou sem na nás? Poklekněme a modleme se k Bohu za odpuštění vašich hříchů, jelikož tyto myšlenky urážejí Boha. Otče náš jenž jsi na nebesích...”
Páter odříkával modlitbu, když vítr náhle ustal. Ze tmy se několikrát zablesklo.
“To jsou děla!!” ozval se křik hlídky na přídi. Na lodi nastal poplach.
“Na svá místa!!” řval Don Diego a obhlížel mlhavý obzor. Po chvíli se opět zablesklo, ale z jiného směru. Praskot zasaženého trupu a odporný hvizd prolétajících dělových koulí dával jasně najevo, že se opravdu jedná o dělostřelbu.
“Done Diego, podívejte se na moře! Ať nás Bůh ochraňuje!!” Vyděšený křik seňora Estebana zazněl nad velitelskou palubou. Don Diego pohlédl, kam jeho důstojník ukazoval a krve by se v něm nedořezal. Po vrcholcíh vln se pohybovaly postavy vynořující se z moře.
“Mãe de Deus,” zašeptal starý námořník před chvílí málem obviněný z kacířství. “Mrtví přicházejí.”
Posádka ochromená hrůzou sledovala, kterak se přízračné postavy blíží k lodi a stoupají na palubu. Do toho zas zahřměla děla. V tu chvíli se opět zvedl vítr a roztrhl mlhu. Ve světle lodních luceren se zjevil obrys velké lodi která se řítila na portugalskou fregatu. Háky se zasekly do bočnic a na palubu se vrhly desítky útočníků. Ačkoliv se s útokem cizí lodi mlžné přízraky s tvářemi bez masa opět ponořily do vln, strachy zdřevěnělá posádka nedokázala klást učinný odpor.
“Piráti, to jsou piráti!!” rozeřval se Don Diego na své muže. Zároveń tasil kord a ohnal se po prvním nepříteli, který se objevil v jeho blízkosti. Boj zachvátil celou loď. Řev útočících pirátů naplňoval každého hrůzou, zvláště poté co každý pohlédl do tváře mrtvých, jejichž pohled dokáže vysát sílu až ze samotných kostí. Don Diego bojoval, jakoby on sám mohl loď spasit. Čepel své zbraně už pokryl krví nepřítele, i když viděl, že jeho posádka bitvu prohrává. Pak ho zahlédl. Po můstku, který byl položen mezi oběma loděmi kráčel muž v černém oblečení. Jeho pronikavé oči jakoby svítily v bledé tváři. Lodní kaplan proti němu zvedl kříž, ale on ho srazil svým mečem a druhou ranou knězi téměř usekl hlavu. Šel rozvážně po palubě s díval se na Dona Diega.
A je to tady, pomyslel si Don Diego a váhavě vyrazil proti nepříteli.
“Tak se konečně setkáváme Done Diego,” řekl cizí kapitán čistou španělštinou.
“Ty ďáble,” zašeptal Portugalec.
Jack Thorn se usmál.
“Měl bych se představit. I když asi nemusím.”
To už Don Diego nevydržel a vrhl se na svého soka. Čepele zazvonily. Souboj sledovalo víc a víc lidí, jelikož odpor Portugalců už takřka utichl. Komu netáhlo do těla jinudy než nosem, měl už dost rozumu na to, aby odhodil zbraň.
Díval jsem se na šermířský tanec těch dvou. Bylo ale vidět, že přes veškeré umění Dona Diega má náš kapitán navrch. Don Diego se potil a těžce dýchal. Cítil jak mu slábne ruka. Neustále dorážel na našeho kapitána, ale Jackova obrana byla dokonalá. Portugalec útočil z kvarty, pak i z tercie, ale ať použil jakoukoliv figuru, pirát ji vykryl a útok zlikvidoval. Zatím se jen bránil, ačkoliv za použití krátkých výpadů už dvakrát svého soupeře zranil.
“Zabiju tě, Satane,” zařval Don Diego, když ho čepel anglického kordu opět zranila na předloktí a vrhl se do klamného výpadu. To byl jeho triumf. Tomuto bleskovému záludnému útoku málokdo dokázal odolat. Špička kordu Dona Diega mířila na kapitánovo srdce. On však doslova odtančil, a z otočky bodl Dona Diega do stehna. Zraněná noha podklesla pod vahou Portugalcova těla. Kapitán Smrt se otočil jestě jednou a další ranou soupeře odzbrojil. Pak hrot své zbraně opřel o Portugalcovo hrdlo.
“Done Diego, asi víte proč jsme tady. Asi víte, proč jsem zničil váš život a zabil vaše přátele. Také jsem unesl vaši sestru.”
Kapitán se otočil na mne a řekl:
“Pane Smithi, přiveďte seňoritu Marii.”
Koutekm oka jsem zahlédl, jak Don Diego smrtelně zbledl. Spěchal jsem na palubu Přízraku pro tu portugalskou holku. Moc se jí nechtělo, ale nic jiného jí stejně nezbylo. Dovlekl jsem ji na palubu Gabriel espada Dios kde se postavila vedle kapitána.
“Done Diego, asi vám nemusím připomínat co jste vy, pak Jeho Eminence Don Esteban a ten irský zrádce udělali mému otci, siru Birdovi, mé sestře a pak i mně samotnému.”
Don Diego vytřeštil oči.
“Vždyť mladý Bird je také mrtev! Nechal jsem ho upálit a jeho srdce sežrali psi!!”
“A já se přesto vrátil! Vrátil jsem se, abych tu vraždu potrestal! Tak jako jste nechali naložit s mou sestrou, naložím já s vaší! Hej, chlapi! Pobavte se!” Chytil seňoritu Marii za paži a smýkl jí k posádce. Bylo až zvláštní, jak na většinu chlapů nějak moc nezapůsobilo že se plavíme pod kapitánem, který povstal z hrobu. Asi to tak nějak všichni tušili, že Jack Thorn je vyslanec pekel.
Křik znásilňované dívky naplnil palubu a Jack se smál, kterak Don Diego s hrůzou sleduje co se děje. Nechal ho hodnou chvíli hledět na utrpení své sestry. Pravda, Portugalec se snažil vytrhnout námořníkům, kteří ho drželi a řval cosi ve své mateřštině, čemuž jsme nerozuměli. Podle výrazu v obličeji to jistě byly ty nejstrašlivější kletby, jaké si kdo dovede představit. Pak to divadlo ale kapitán ukončil. Vzal tu nešťastnou dívku do rukou, vytrhl jí srdce a hodil ho před Dona Diega.
“Não, pelo amor de Deus, não!” zařval cosi portugalsky a pak se zahleděl na Jacka. “Skončete to,” zašeptal, “pro Boha živého skončete to.” Jack k němu přistoupil a řekl:
“Ohlédněte se, Done Diego.”
Ten ho mátožně poslechl. Jeho vůle byla zlomena.
“Už si pro mne přicházejí,” zablekotal odevzdaně a hleděl k zádi své lodi. Jackova ruka se mihla. Don Diego spatřil své srdce a pak milosrdná kmotra smrt zastřela jeho vědomí a odnesla duši. Kam, to snad věděl jen Jack Thorn. Ten pozřel ten kus masa a řekl:
“Třetí srdce. Je dokonáno.” Pak se otočil na chlapy.
“Don Diego byl velmi bohatý muž a velkou část svého majetku vozil s sebou. Tak to přeneste na Přízrak. A hnete s sebou, bando.” Do posádky jako když střelí. Rozeběhli se po lodi, aby sebrali vše, co má nějakou cenu.

Slunce vycházelo, když jsme z Gabriel espada Dios přetahali na palubu Přízraku vše, co šlo upotřebit, včetně zásob. Zlato, které jsme našli, bylo takřka za sto tisíc liber. To bylo veliké bohatství. Se vším, co jsme měli, jsme byli všichni bohatí. Posádka se shromáždila na palubě a čekala, kdy se kapitán objeví. Ten opravdu zakrátko přišel na palubu své lodi. Na portugalské fregatě nechal pouze Dona Diega a jeho sestru oba přibodnuté ke stěžni. Tentokrát už bez dopisu.
Pohlédl na shromážděné muže a řekl:
“Vracíme se na Tortugu. Na ostrovech jste doma. Tam vaše smlouva skončí. Tak do lanoví, vy mořští psi. Vyplouváme!” Pak se otočil ke mně.
“Kurz jihojihozápad, pane Smithi.”
“Ano, kapitáne.”
Přízrak se zhoupl na vlnách a jeho kýl rozřízl hladinu oceánu. Pluli jsme domů.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 08.02.2012, 12:50:22 Odpovědět 
   Zdravím.

Prý se říká: "Když je Bůh s námi, kdo je proti nám?" V podání tohoto vyprávění bylo s kapitánem samo Peklo a bůh nejspíš jen zamyšleně přihlížel... Pěkně napínavý díl. Tato epizoda nejspíše jinak dopadnout nemohla, přestože jsem stále čekal, jak se "vyvrbí". Bude následující díl poslední částí? Pomsta je vykonána, viníci potrestáni. Co duše kapitána Thorna, nabude konečně svého klidu, nebo bude i nadále bloudit po mořích a oceánech (pokud se nevrátí do samotného Pekla). Chybek jsem si nevšiml (nejspíš už jsem napsal, že některé znaky systém "nežere", ale to je problém SASPI). Uvidíme, zda posádka dorazí ve zdraví domů...
 ze dne 09.02.2012, 13:54:34  
   Šíma: P.S. Když to tak člověk vezme, je na světě příliš utrpení - a to od doby, co je lidstvo lidstvem. Války, nemoci a hladomory. Historie je toho důkazem... Přemýšlím nad Tvou hlavní postavou, pokud všechny propustí a zaměstnal je (celou posádku) jen na smlouvu - pak je i Thorn svým způsobem spravedlivý! "Pracovali jste a dostanete za to zaplaceno." Přestože se neposlušnost trestala smrtí. Těším se na pokračování, ať bude další díl posledním, nebo se ještě něco malého semele! ;-)
 ze dne 09.02.2012, 13:51:35  
   Šíma: Zdravím.

Jop, kde je milující, odpouštějící a všechápající bůh? Nejspíš je opravdu jen jedna mince s dvěma stranami - viz dobro a zlo. Žádné nebe nebo peklo. Ať už lidé věří v cokoliv. Dokud si člověk nepomůže sám, všichni (i bůh) na něj kašlou... Pravda!
 ze dne 08.02.2012, 22:52:32  
   Siggi: Víš, já si myslím, že Bůh je ďábel a žádné dobro není. On celkově totiž zlu Bůh jen lhostejně přihlíží a je mu asi celkem jedno, co se kde komu děje. Bůh vyžaduje jen poslušnost. Slepou, otrockou poslušnost.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Starý muž
Betwithell
Dušičky
Alex II
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr