obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915324 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39440 příspěvků, 5735 autorů a 390002 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Anuran Agnus - (3/5) ::

 autor Dandy518 publikováno: 19.02.2012, 22:05  
 

Přítele měj nablízku, nepřítele ještě blíž - část třetí.

Noc tiše kráčela městem a do myslí spících se vkrádaly čarovné sny. Déšť ani na okamžik neustal, ale vichřice se už zklidnila.

Anuran se podle rozcestníku zorientoval a vydal se ke stájím. Jako zázrakem měl stájník ještě otevřeno. Zaplatil mu za ustájení valacha, jeho vyčištění a nakrmení. Pak přehodil přes rameno sedlové brašny, ruce zatížil čtyřmi velkými vyztuženými vaky a ztratil se v temném zákoutí.

Pár světélek ještě nezhaslo a na některých místech to stále žilo. Například hospoda Mrtvá Panna. Ležela někde v zapadlé uličce v chudinské vrstvě. Na dřevěné vysoké stavbě se už podepsal zub času. Celá ztrouchnivělá. Všude samá štěrbina a mezera mezi prkny. Na cihlovém komíně vedle hospody visel na kuse trámu kostlivec s pověšenou cedulí s nápisem: Vstup na vlastní nebezpečí.

Anuran si povzdychl, když přelétl zrakem celou knajpu. Už si ani pomalu nepamatoval, kdy nějakou navštívil. Jó, sloužení u Černých lebek si vyžádalo své. Žádná zábava ani relaxace, ne, ne, kdepak, tvrdá práce, která ovšem stála za to, až na pár neduhů. Dlouho nelenil a vystoupal kamenné schody. Pod nimi byla zřízená stoka a vedle ležela hromada hnoje. Nad vyvrácenými dveřmi byl upnut za řetízky dřevěný štítek s lihovinovým vyobrazením a jménem hospody. Ať se snažil, jak chtěl, nespočítal kolik vlastně lahví je na štítku.
„Co to asi znamená?“ pomyslel si.

V krčmě bylo posledních pár opozdilců dopíjející svůj korbel. Oheň v krbu už pomalu pohasínal. Za pultem stál obtloustlý hospodský s druhou bradou a mastnými černými vlasy přilepenými na čele. Leštil hadříkem keramický korbel a za krkem měl uvázanou zástěru. Anuran usedl na vysokou židli k pultu. Shodil ze sebe těžký plášť, z kterého chvíli, co chvíli kapala voda, ještě medvědí kožešinu zavěsil za židli, své věci položil vedle sebe a objednal si. Utáhl si opasek držící přiléhavé bavlněné kalhoty a setřel si smítko z košile. Tělo měl vypracované a nemusel by se za něj stydět nejeden bojovník.

„Zdravím, v tuhle noční hodinu a dal bych si jedno pivečko,“ pohodil na stůl pár zašlých měďáků s motivem třinácti hlav králů, seřazených do převráceného písmene U. Hostinský mince hned shrábl, poděkoval, ujal se sudu a natočil plný korbel, až pěna přetékala. Anuran zvedl sklenici do výše očí a důkladně si pivo prohlédl. Sklenice byla plná husté mokré houpající se pěny, která se postupně zvedala. Naoko vypadalo pivo velice dobře, jeho příjemná charakteristická vůně, průzračnost, hned musel okusit… a teď už i kvalitní hořkost. Setřel si pěnu z pusy a potichu si říhl.

Vedle Anurana seděl mládenec. Asi stejně tak starý, jako když se Anuran připojil k Černým lebkám. Atypická postava, tělo mírně pokryté svalovinou, hnědé krátké husté vlasy s ofinou, rovněž ve stejné barvě i oči. U těch se Anuran pozastavil, nějakou dobu studoval lidskou povahu a dokázal si člověka přečíst. Jinochovy čokoládové oči byly vyhaslé životem. Už neměly tu jiskru, žádný cíl. Ten si musel projít něčím opravdu nepříjemným, když v mladém věku neměl žádné světélko na konci tunelu. Hoch pomalu usrkával ze svého korbelu a zíral sklesle do blba, ztracen ve vlastních myšlenkách.

Anuran prohrábl své jemné strniště a oslovil tajemného klučinu úplně triviální otázkou.
„To máme ale dneska nehezké počasí, že?“ napil se.
Chlapcovy se ruce třásly, ne ze zimy, ale ze stresu, nějaké nekalé podměty na něj působily. Polkl a bez toho, aby se na něj podíval, hlesl. Anuran se nechtěl vzdát předčasně a proto pokračoval dále v pokládání otázek.
„To pivo vám dneska moc nejede, ale je vážně dobré,“ další lok skončil v jeho hrdle.
Teď už se neozval žádný zvuk. Anuranovi přišlo, že si přemítal jakési vzpomínky na minulost. Vytrvale se tázal dál.
„Mlčením a sebelítostí se žalu nezbavíte… Nešťastná láska…? Ach ty potvory, vyždímají z tebe poslední peníz a pak tě odhoděj jako kus sedřenýho hadru.“
„Nevíte, jak se to stalo, tak se do toho nepleťte,“ náhle se hrubým hlasem ozval.
„Dobře, nechtěl jsem se vás dotknout.“
Zničehonic hoch spustil.
„Ona byla tak nádherná…“ zarmouceně začal. „Milá usměvavá dobrosrdečná. Plno mužů se za ní otáčelo. Se vším mi vždycky pomohla a dokázala ve mně najít vždy to nejlepší. Dobrá duše, která se nerodí každej den. Když jsem se vracel po dlouhé době s vyhranými penězi v hospodě do vesnice… lehla popelem… nezůstal kámen na kameni. Oni…“ stekla slza „oni tam všichni viseli. Po sestře… po mé hodné sestře jakoby se zem slehla. Nevím… nevím, kdo a kam ji odvedli, jestli do otroctví nebo jako prostitutku do nějakého paláce. Už jen ta představa mě děsí,“ dopil zbytek piva na ex.
„Promiňte… to jste mě docela zaskočil, nechtěl jsem… je mi to hluboce líto,“ sklopil oči a otočil se. Chlapec povídal dál.
„Nemůžu ani v klidu spát. Zpocený se budím každou noc s nočními můrami. S pomyšlením na to, že nemohu nic dělat, mě to drtí ještě víc,“ stekla další kapka. „Radši utápím své vzpomínky v hospodě a snažím se zapomenout, ale ať se snažím, jak se snažím… nezbavím se toho,“ setřel si pot z uhrovitého čela. Kdo… kdo mě teď bude stát nablízku, když né moje zlatá maminka, kterou tak někdo nečestně… usmrtil!“ bouchl do dřevěné desky. „ Je to sice několik měsíců zpátky, ale bolí to dodnes a čím dál tím víc. Nevím proč…“ popotáhl „ale vždy ten smutek na mě dolehne, až když se slunce skloní za lesy,“ vzdechl.
S vědomím, že v tom hrála roly celou tu dobu dívka, co si Anuran myslel, musel překopat všechny otázky, které měly následovat.
„Asi neutiší, když řeknu, že jsem něco takového podobného zažil?“
„Nic tak hrozného, co jsem já prožil, jste nezažil.“
Anuran objednal ještě dva kousky pití i pro hocha a pustil se do vyprávění.
„Chlapče, můžu vám tak říkat? Nebo jaké nesete jméno?“
„Derivel, Daniel Derivel… troska, která čeká na odklid a klidně mně tykejte.“
„Agnus, Anuran Agnus jméno mé. Těší mě,“ potřásly si rukama.
„Danieli, moje osudová cesta už zažila vzlety i pády. To čím jsem si prošel, by každému přešel mráz po zádech… Ach, když si vzpomenu na ty léta, kdy jsem brázdil světem a nečestně si přivydělával, tak bych se tam radši vrátil. Začínal jsem jako neoficiálně potvrzený šlechtic ve městě Felixon. Když už říkám neoficiální, tak moje náhradní rodina mě nalezla jako dítko, jak se plavím po řece v košíku, když si zrovna dělali piknik v lese, poblíž řeky. Přijali mě za svého syna, neboť už se dlouho pokoušeli o dítě, ale vždy bez úspěchu. Brali to jako boží zázrak. Roky modlení a proseb se nakonec vyslyšely. Tak mi to alespoň vylíčili. Jak hezká pohádka říkáš si, ale to co jsem se pak dozvěděl a to co přišlo následně, to mi změnilo celý život,“ promnul si oči a napil se.

Poslední hosté už se dávno vypařili a zbyli už jen dva návštěvníci a hostinský, který se uvelebil na židli a stěží přemáhal spánek. Daniel Anurana oslovil.
„Jen pokračuj, jak to vlastně s tebou dopadlo?“
„Kdo mě tenkrát poslal po říčce, to už se asi nikdy nedozvím. Ale vím, že to bylo z města Angmór. Odkud pocházím, by totiž každého zarazilo a nejspíš by se mi vysmál do obličeje. Jsem poslední z bývalého vládnoucího rodu Helgaronů – oficiálně vymřelého. Těch třináct hlav, co je vyraženo na minci, to jsou ti, co Helgarony svrhli a vyvraždili a teď tu vládnou,“ nadechl se. „Danieli, víš, co to znamená…? Před tebou… sedí právoplatný dědic trůnu a vládce celé říše Fethir - poslední z rodu…“ poslední větu řekl potichu. „Nějak mě z toho sáhodlouhého vyprávění vyschlo v krku,“ odchrchlal si a vypil přes půl sklenice.
„Jestli jsem to dobře pochopil, tak vedle mě sedí ten nejmocnější člověk v říši?“
„V jistém slova smyslu, ano.“
Daniel začal kroutit hlavou a šklebit se. „Néé, to není možné, to jako fakt? Hahaha. Hele, tuhle pohádku můžu říct o sobě taky,“ změnil barvu hlasu a povýšeně si zahrál na krále. Ó, jsem vládce celého Fethiru. A od teď se bude lejt pivo zdarma a každý den dostanu pořádnou nálož čerstvejch křepelek! Máš aspoň ňáky důkaz?“
„No, jako bych to neříkal.“
„Mám v sobě pár piv, ale tohle ti vážně nezdlábnu, Anurane,“ zazněl ještě větší smích. „Sakra, kam na ty vtipy chodíš?“ Prej král celý země. Hahaha, to určitě.“
Anuran smračil čelo a spěšně vytáhl z prsní kapsy několikrát přehnutý dekret z kvalitního papíru. Plácl mu ho přímo na stůl. Daniel se přestal chechtat. Samou zvědavostí vzal do ruky listinu a rozbalil ji. Hned mu ztuhl úsměv. Na listu byl podpis všech členů z rodu a královská pečeť. A s textem, že Anuran Agnus je právoplatný dědic. Byl to narychlo sepsán dokument, kdy Helgaroni věděli, že je vše ztracené, tímhle si zachránili svůj rod. Danielovi připadalo, že mu uvízl v krku knedlík. Anuran mu sebral pergamen z ruky, který pečlivě složil a uschoval na původní místo a promluvil.
„No, tak teď ti spadla brada, co?“
„No, to teda,“ polkl na prázdno. „Ale jak dokážeš, že jsi dědicem?“ obrátil na něj obličej.
„Každý příslušník je po narození ocejchován tady na rameni značkou řádu,“ svlékl košili. „A proto, že jsem jediný pozůstalý z rodu, jsem také poslední dědic koruny.“
„Pěkně svalnatá hruď. To muselo dát práci ji takhle vypracovat.“
„Díky. Když člověk chce a jde si za tím, tak dokáže cokoliv,“ navlékl košili.
„Co s tím hodláš dělat?“
„S dekretem…? To je právě ten háček. Přestože mám tuhle listinu, tak stále nemůžu být vládcem. Bratři králové si korunu nenechají vzít mávnutím nějakého papíru,“ zhluboka se napil a vykládal dál. „Je potřeba je do jednoho přivést na smrt a pomstít tak celou mou bývalou královskou rodinu a nastolit klid mé duši a ujmout se vlády.“
„Víš, že se ale jedná o sebevražednou misi s nulovou šancí na úspěch?“
„Mám to na paměti, ale něco tam uvnitř mi nedá spát. Neuplyne den, kdybych se o to nepokusil, jen čekám na příhodnou chvíli. Víš… když nemáš co ztratit, můžeš si dovolit úplně všechno. Jo, prosím zachovej diskrétnost a nerozšiřuj tuhle poznámku o dědici, bude to tak lepší.“

Poslední světla, která ještě svítila, zhasla. Měsíc zářil velice jasně v doprovodu miliardy třpytících hvězd. Z nebe překvapivě padaly jen kapky a půlnoc byla na vrcholu. Anuran s Danielem vzbudili hostinského, zaplatili a vyšli z Mrtvé Panny. Jejich kroky vedly ke

Spícímu obrovi – levný nocleh pro měšťany. Měli štěstí, většinou jsou v tuhle dobu lože obsazené, ale pár jich ještě bylo volných.
Spící obr – odpočívací místnost byla o patro výš – dole se nacházela recepce.
„Hlavně potichu,“ zašeptal Daniel plížící se po schodech. „Neřinči s těmi vaky tolik, nebo nás ty lidi stáhnou z kůže. Na jakýkoli nepříjemný zvuk, který by zbudil jejich poklidný spánek jsou hákliví.“
„No jo, snažím se,“ odpověděl Anuran vláčící pytle.
Zazněl zvuk skřípající podlahy. Oba zkřivili obličeje.
„Sakra, jakobych to neříkal,“ šeptl.
„Když…“ špatně šlápl a letěl dolů.
Daniel ho zkusil zachytit… povedlo se. Stihl se druhou rukou chytit zábradlí. Padlo i několik nehezkých slov. Na chvilku myslel, že je ve velkém průšvihu, ale jak zkontroloval situaci, bylo vše v pořádku. Promluvil.
„Hergot ty máš kliku. Ukaž, pomůžu ti s jedním vakem. Uh, ty tam máš snad cihly nebo co?“
„Zbroj a zbraně do arény.“
„Tak tebe taky zlákal ten starodávný artefakt pro výherce?“
„Víš… Počkej, jen se uvelebím.“ posadil se na postel podestlanou slámou a přesto povlečení. Pytle schoval pod postel a vysvlékl se do spodního prádla. Přikryl se pokrývkou a začal tiše vyprávět, jak to s ním vlastně bylo. Nevydržel to ale dlouho. Spánek ho přemohl dřív, než došel k desáté větě. Stejně dopadl i Daniel. Místností se ozývalo jemné chrápání, jinak bylo tiše jako v hrobě. Někdy šlo slyšet venku i vytí vlků.


 celkové hodnocení autora: 70.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 22.02.2012, 17:09:26 Odpovědět 
   Zdravím,

koukám, že Eky vypíchla asi to nejdůležitější. No, já se pustím spíš do těch detailů.
Píšeš, že v nechvalně proslulé čtvrti v polorozpadlé knajpě dostal kvalitní pivo. To se mi maličko nezdá. V takovým pajzlu by dostal tak maximálně patok páté třídy, jelikož v sudu bude plavat pár utopenýc krys. A pokud majitel krčmy má na kvalitní pivo, má jistě i na opravu své hospody (jelikož mu taková ruina spíš zákazníky odradí) nebo si ji postaví v lepší čtvrti.

Opravdu mě zaráží, stejně jako Eky, že na potkání prvnímu člověku, kterýho v životě neviděl, vyzradí tajemství takovýho kalibru. Pokud by někdy něco takovýho měl někomu prozradit, tak snad jen člověku, jemuž bezvýhrad věří.

Rozjel si něco, z čeho by šel vytřískat pořádně dlouhej a zatraceně dobrej příběh (nápad vůbec neni špatnej), ale zpracování těžce pokulhává.

Když už si vytváříš vlastní svět, mám tu pár rad. Nakresli si mapu a tam si zanes hory, řeky, významná města, atd. Vedle na papír si vypiš jaké rasy obývají kterou část tvé země, jaké kde panují poměry, jaká měna kde koluje, jaké nadpřirozené bytosti tam žijí (draci, gryfové, atd.-pokud je tam chceš mít).
Na další list si klidně vypiš hlavní postavy a udělej si k nim cosi jako profil. Hodně pomůžou manuály pro hráče DrD.
Ujednoť si svůj svět, své postavy-charaktery, atd, ale to už zmiňovala Eky.
Další věcí je logika. Jsou věci, který platí jak v našem světě tak i ve fantasy. Pokud na někoho spadně něco velkýho a těžkýho, většinou má buď zranění nebo umře, pokud mu nedáš nějaké power upy. Když budeš o něčem psát a nebudeš si jistej, zeptej se někoho nebo hledej na netu, tam najdeš skoro všechno.
 ze dne 23.02.2012, 19:41:34  
   Dandy518: Zdravím,
vezmu si tvé rady k srdci a udělám vše, co bude v mé síle, abych to vše dal do pořádku.

Ta věta, že by to mohl být dobrý příběh se mi moc líbí, snad i bude.
 Ekyelka 19.02.2012, 22:02:05 Odpovědět 
   Zdravím.

Pořád si říkám, jestli ty vůbec čteš, Dandy. Narážím na to ve tvých textech opakovaně: ne právě vhodně volená slova, někdy přímo zcela nevhodně vybraná, gramatika stále ještě slabě kulhající (byť se to od dob Warriora zlepšilo), logické lapsy větší, než výtluky na D1. Přitom většině chyb se dá zcela snadno vyhnout používáním logiky a toho, co mimovolně do sebe nasaješ při četbě. A netýká se to jen praktických nebo gramatických otázek - minimálně se zbavíš té bolavé naivity svých postav.
To mne totiž zarazilo nejvíce: Anuram přijde do cizího města, tají svůj původ a vyžvaní ho prvním dvěma cizincům, které potká? Navíc i s plánem na odstranění vládnoucích králů? Dandy, nevím, jak máš tenhle svět nastavený, ale vzato zcela střídmě a lidsky, pokud se vládce dostane k moci nečestně (a je chytrý), postará se, aby ho o vládu žádný z přeživších dědiců nepřipravil. Donašeči, placení naslouchající pijáci, co sedí někde v rohu a nasávají informace z ulice, to všechno se dá využít pro filtraci případného nebezpečí - a povede to jen k problémům, které jsou cílům jako Anuram způsobeny.
Další komické momenty už pramení z nastavení této situace. Hospodskému se zavírají oči, ale místo aby oba hosty vyhodil a šel spát, protože musí ráno zase pracovat, lapne na stoličku a dříme. Na zašlé drobné minci jsou vidět detaily, jako by šlo o čerstvou ražbu do zlatého medailonu. Znovu použitá věta o svalnatém těle, kterou ti kterýsi čtenář vytýkal už v prvním díle. Anuram jako vycvičený zabiják neudrží rovnováhu na schodech, byť je to dospělý muž, zvyklý i na alkohol (a zase tolik toho nevypili). Způsobený rachot nevzbudí ani jednoho spáče, byť je statisticky prokázáno, že v podobné směsici lidí se vždy najde minimálně jeden chrápající, jeden tvrdě spící a jeden naopak zcela lehce spící člověk.
Zkrátka a dobře, Anuram se opět vybarvil jako pořádný nekňuba. Už jen si vezmi: proč se dal do řeči s Danielem? Potřeboval informace? Vylít si srdce? Neumí držet jazyk za zuby? Víš, snažíš se ho líčit jako udatného bojovníka a protřelého válečníka, ale každým svým činem ten človíček neustále prokazuje, jak zoufale ho máš nepromyšleného. Oč jednodušší by bylo dát ty dva dohromady třeba v okamžiku, kdy je hospodský vyhazuje ven - třeba tím, že by Daniel chtěl další korbel. Anuram by ho vyvlekl ven a zapříst hovor by bylo mnohem logičtější, než takhle, navíc klišovitou průpovídkou o počasí!
Pokaždé autorům radím, aby víc četli. Najdi si v knihovně nebo doma, případně v elektronické podobě pány spisovatele, jako jsou Eddings, Zelazny, Martin, Gemmell. Vytvářejí naprosto nové světy, ale zcela uvěřitelné, protože jejich postavy se chovají a jednají jako lidé - a to je důležité. Nezáleží na tom, zda se to odehrává v daleké budoucnosti, nebo v šeré minulosti před zrodem mamutů - pokud uvěříš v reálnost charakterů a pohnutek postav, uvěříš v celý daný svět.
Já mám prozatím s tímhle textem totiž jeden problém: cítím, že se chce tvářit jako vážně míněné heroic fantasy, ale všechnu snahu sráží neukotvenost Anuramova charakteru. V jednu chvíli se chová jako hejsek, pak jako nedochůdče, vzápětí jako největší žvanil...
V dalším textu (nemyslím Anuram Agnus, ale úplně nový text - tohle máš dopsané, takže to nechej stranou a vrať se k tomu tak za čtyři, pět let) si nejprve ujasni charakter aspoň hlavních postav. Jak se budou chovat v té které situaci. Sepiš si to (paměť je mrcha nestálá) a při psaní samotného příběhu si průběžně kontroluj, jestli se od sepsaných bodů moc neodkláníš. I to je totiž způsob, jak se naučit postavu ovládat - pokud to nejde samo, musí se tomu pomoct právě podobnými způsoby.
A čti. Potřebuješ si nejen rozšířit slovní zásobu, ale především bezpečně zažít významy slov. K tomu ti pomohou knihy i texty zdejších autorů - a aspoň se ti nebude čekání na publikaci zdát tak dlouhé. Konec konců saspi není odkládárna textů, ale literární server a je dobrým zvykem nejen publikovat, ale i číst a komentovat texty ostatních členů.
 ze dne 24.02.2012, 14:44:52  
   Ekyelka: Omlouvám se za komolení jména.
A čtenáři málokdy něco skousnou, jsou všímavější, než si autoři přejí. Na jednu stranu je to dobře, aspoň se autor dále vyvíjí, ale zamrzí to. Pokaždé.
 ze dne 23.02.2012, 19:37:19  
   Dandy518: Zdravím.
Předem děkuji za publikaci.
Ach, to je zase nedodělků o které se musím postarat, a vůbec se mi do toho nechce. Nic jiného mi však nezbývá.

Tak trochu jsem tušil, že bude problém s tím Anuranovým tajemstvím o jeho společenském postavení, ale nechal jsem to plavat - doufal jsem, že to skousnete.

PS: Je to Anuran a ne Anuram.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
HRDINOVÉ
Janir Killman
*****
Lord Mordvig
4-5-6
JFTWTJTIJUMFSMPM
obr
obr obr obr
obr

Ve službách inkvizitora (2/4)
Apinby
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr