|
| |
|
|
Chtěl jsem říci
Mému strýci
Zda by nemohl mi vyjít vstříc i
Jak se dávil tou ústřicí.
Nadevše ho miluji,
Proč se ruce jeho svinuly?
Suchou kůrku v ruce drží
Pouze strach snad lehce mlží
Piji čaj
Křičí na mě: „Dělej, saj!“
Jen tak málo a už se bál
Levou nohou snad ráno vstal
Náhle zbystří jeho smysly
Proč ta úzkost, tu nedomyslí
Kousl jednou, kousl dvakrát
Co to mele? Co to žvatlá?
Jeho tep je nyní tichý
Žádné nářky, žádné vzdychy
Navždy miloval své věrné cíchy
Proto teď se válím smíchy
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
[ - ]
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 11 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
