obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2916108 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Archon 2: 1 kapitola: Konec nudy-2 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Archon: Twin Kanes
 autor Iserbius publikováno: 11.02.2012, 14:15  
Kapitola, kterou by nazval jeden můj učitel následovně: Vojenská tajná služba se dezorientuje pomocí desetiletý holky. :-)
PS: Nedoporučuji číst mladším ročníkům. :-)
 

„Jak nepřišla?“ vyštěkl Matt a v zápětí toho zalitoval. Anne byla k smrti vystrašená a on se urychleně omluvil. Promnul si tváře a s předstíraným klidem prohlásil:
„Co se stalo?“
„Nepřišla ze školy, pak jsem v kuchyni našla náhodou dopis na rozloučenou,“ sypala ze sebe. „V pokoji ji chybí pár věcí a vzala si sebou všechny svoje úspory.“
Matt chvíli usilovně přemýšlel. Začal nervózně překračovat po kajutě. Dlaněmi se opřel o stůl a zadíval se na monitor.
„Můžeš mi ten dopis okopírovat?“
„Vteřinku,“ řekla a zmizela.
Za chvíli se vrátila a ukázala mu malý složený dopis.
„Strč ho do skeneru, já si ho tady přečtu.“
Ona tak učinila a v zápětí mu z tiskárny vedle počítače vyjel papír s okopírovaným dopisem. Matt jej jen zběžně prohlédl a otočil hlavu zpět k obrazovce.
„Najdu ji, neboj,“ řekl. „Nepanikař, bude to dobrý.“
„Já že nemám panikařit?“ vyštěkla vztekle. „Ona je někde v tahu a já mám bejt klidná?“
„Anne, prosím,“ odpověděl. „Najdu ji, do dvou dnů je zpátky. Neboj se.“
„Dobrá,“ řekla a byla vidět, že nemá daleko k slzám.
Matt vypl kanál a promnul si obličej. Takovou ledovou sprchu po ránu zrovna nečekal. Pročetl si dopis a zamyslel se. Kate psala, že odchází. Důvod byl jednoduchý, něco už nemohla dál snášet. Položil dopis zpět a rozhodl se kontaktovat admirála.
„Zdravím, admirále,“ prohlásil, jakmile se na obrazovce objevila jeho tvář. „Ať je to cokoliv, musí to počkat.“
„Evidentně si mluvil s Anne,“ odpověděl.
„Ty o tom víš?“ zarazil se Matt.
„Nemohla se ti dovolat,“ vysvětlil Iserbius. „Tak mi zavolala. Ani nevíš jak je příjemný, když se ti ozve vyděšená manželka synovce, když máš poradu.“
„Ještě mi tvrď, že to slyšela půlka velitelství.“
„Klídek, to ne. Každopádně… to, proč vás stahuju, teďka počká. Nejdřív ji najdi.“
„Díky, Isi.“
Matt vypl komunikaci a sedl si do křesla. Snažil se uspořádat myšlenky. Kate byla v prachu a on nemohl přijít na způsob, jak ji nějak rychle najít sám. Musel do toho zatáhnout i někoho jiného. Vstal a aktivoval kanál přímo na můstek.
„Vossi, seš tam?“
„Ano, co se děje?“
„Ty a Letty do konferenční místnosti,“ rozkázal. „Okamžitě! Jsem v průseru.“
Vypnul komunikaci a hodil na sebe svůj krátký černý kabát. Vydal se na chodbu. Když přišel do konferenční místnosti, ti dva už tam na něj čekali. Oba vypadali překvapeně.
„Co se stalo?“ zeptala se Letty, jakmile zavřel dveře a otočil jistícím kolem.
Matt přešel ke stolu, svalil se do křesla v čele a hodil na stůl dopis. Letty ho vzala, přečetla a podala Jamesovi.
„Pěkný,“ řekl, když dočetl. „Co se stalo?“
„To by mě taky zajímalo,“ zavrčel Matt. „Budu potřebovat pomoc.“
„Jak?“ ozvala se Letty.
„Jednoduše. Vzburcujeme tu moji síť špiclů, co jsem za ty roky vybudoval.“
„Ty chceš použít síť informátorů a špionů na nalezení dcery?“ zarazil se James. „Chápu to, ale víš, co se stane, až se to dozví admiralita?“
„Is o tom ví a ostatním to může bejt u prdele,“ odsekl. „Musím jí najít a to rychle. Máme tři dny.“

XXX

Nebyl problém oživit síť kontaktů a práskačů, které Matt přejal od Ideové policie. Vše se rozběhlo jako na drátkách. O hodinu po rozhovoru v konferenční místnosti vcházel James do Mattovi kajuty. Matt seděl za stolem a zíral na obrazovku počítače.
„Přinesl jsem ti kafe,“ řekl, aby upoutal jeho pozornost. „A taky už možná víme, kde je.“
Matt zvedl hlavu a podíval se na něj. Bylo vidět, že má strach. To bylo poprvé, kdy James viděl, že má strach. Nebyl to strach o sebe, ale o někoho jiného. To by do něj nikdy neřekl, že velký Matthew Kane, přezdívaný Rudý řezník, mohl mít o někoho strach.
„No?“ prohlásil. „Já tu prolezl celou její třídu a všechny učitele a snažím se přijít na to, proč.“
„Nemyslíš,“ navrhl James. „Že se jen neshodla s Anne? Přece jenom, je jí deset a někdy holky v tomhle věku začínají blbnout...“
„S Anne jsem mluvil,“ zamítl. „Rafli se naposled před týdnem kvůli známkám. Dostala čtverec z matiky. To by zdrhla před tejdnem. Ne dneska. V tom bude něco se školou. Je to přece jenom moje dcera, a jestli je aspoň po trochu po mě, tak nesnáší učení. Před časem ji kvůli známkám zavedla Anne k psychologovi.“
„A?“
„Posudek zněl jasně. Velmi inteligentní a na svůj věk po psychické stránce podezřele vyspělá.“
„No, to musí mít po matce, vzhledem k tomu, že ses ty zasekl v pubertě,“ rýpl si James, aby odlehčil náladu, ale při Mattově pohledu toho zalitoval. Neměl pásku. Málokdy ji nenosil a málokomu se naskytl pohled do jeho zmutovaného oka. Člověk mohl mít dojem, že se mu pohledem provrtává hlavou.
„Di do prdele,“ zavrčel. „Co máš?“
„Takže,“ začal. „Prošli jsme odlety z Tychosu. V rozmezí, kdy ji skončila škola a „ohlášením“ odletěli z planety jen dvě lodě. Obě na Sorren. Standardní linkový spoj. Pár našich informátorů udalo podezření, že spatřili dívku odpovídající popisu…“
„Proč kurva na Sorren?“ bouchl do stolu Matt. „Do těch největších sraček!“
„Sorren je taky velkej tranzitní uzel, možná chce jinam.“
„To je jedno. Musíme jí najít.“
„Najdem ji, síť je nažhavená… Jen se zaznívají dotazy, proč je tak důležitá. To, že to je tvoje dcera, říct nemůžem.“
„Dcera jednoho z našich špičkových agentů. Vydej rozkaz, že se nesmí přiblížit, jen pozorovat a hlásit její pohyb. Zakročit pouze v případě ohrožení jejího života. Zní to dobře?“
„To by možná i prošlo…“

XXX

Kate procházela ulicemi na Sorrenu. Byla z domu teprve den a dostala se na vysněný Sorren. Ten ji zklamal. Místo naleštěných uliček zalitých sluncem, které si představovala, tu byla špína, žebráci a krysy. Stmívalo se a vypadalo to, že bude pršet. Přehodila přes hlavu černou kapuci. Tohle pochytila od táty. On chodil většinou v černé uniformě a tak ji napadlo, že tak snadněji splyne s davem, když bude také celá v černém. Z počátku to vycházelo, ale pak si všimla, že ji někdo pozoruje. Byli dva a měli také černé kabáty. Snažila se je setřást. Zkoušela různé způsoby. Utíkat, chovat se normálně, ale pořád je měla za zády.
Najednou si uvědomila, že ji nikdo nesleduje. Ač se rozhlížela sebevíc, neviděla je. Ještě půl hodiny opatrně kličkovala úzkými uličkami, jen aby se ujistila, že ji znova nenajdou. Město se zatím ponořilo do tmy a ožilo nočním životem. Všude blikaly různé neony, reklamy a svítily pouliční lampy. Nad hlavou byly nyní jasně vidět přelétající lodě. Spatřila jednu, která ji přišla povědomá. Od kanálů stoupala páchnoucí pára. Celé toto místo působilo nevalným dojmem.
Dostala hlad. Vyhledala jeden z podomních stánků s jídlem. Nevypadal nějak přívětivě. Starý tlustý kuchař tam opékal kusy masa. Máma ji kdysi varovala před takovými stánky, ale kručení v břiše ji donutilo se rozhodnout. Vytáhla ze svého batůžku peněženku a přiblížila se ke stánku. Zběžně si přečetla nabídku. Zalíbil se jí obrázek velké housky s kousky masa uvnitř. Název zněl jasně. Gyros v housce. Přišla blíže.
„Tak co si dáš, děvenko?“ zeptal se jí kuchař.
„Gyros v housce, prosím,“ řekla nejistě.
Čísi ruka se dotkla jejího pravého ramene a pevně ho sevřela.
„Můžete ho udělat rovnou dvakrát,“ ozval se za ní moc dobře známý hlas. „Já platím.“
Pomalu se otočila. Stál tam táta. Celý v černém s důstojnickou čepicí a přes oko měl svoji pásku.
„Tati?“ špitla.
„To nic, Kate,“ řekl klidně a zaplatil.
Pak vzal obě housky a jednu ji podal. Podívala se mu do očí. Byl naštvaný, a to pořádně.
„Pojď,“ vzal ji za ruku. „Najez se a zatím si dobře rozmysli, co mi řekneš.“
„Ale, tati…“
„Žádné ale!“
Vedl ji ulicemi až na jednu přistávací plochu, kterou předtím minula. Tam nyní stála velká stříbrná bachratá loď se spuštěnou rampou na zádi. Tu hlídali ti dva, kteří ji dříve sledovali. Táta jim pokynul a oni odešli.
Oba nastoupili. Táta měl už dávno snědeno. Loď byla vybavená útulně. Uprostřed byl malý stolek a kolem něj byla vysázena čtyři velká křesla. Kate shodila batůžek do jednoho a do dalšího si sedla. Táta zavřel rampu a sedl si přímo naproti ní.
„Nechceš mi něco říct?“
„Co?“ pípla.
„No třeba to,“ opřel se v křesle. „Proč jsi utekla z domu a proč tě musím hledat na Sorrenu.“
„Já už tam nemohla zůstat.“
„Kde doma?“
„Ne, ve škole,“ odpověděla a neměla daleko k slzám. „Já už tam s nima nebudu!“
Táta se naklonil k ní a pohladil ji po vlasech. „Co se stalo?“
„Jmenuje se Jack Navarre,“ rozbrečela se. „Furt mi nadává, nenechá mě na pokoji. Krade mi věci a ničí je… já už tam nechci chodit…“
„Počkat, počkat,“ zadržel ji. „Ještě jednou a pomaleji.“
Kate mu začala vyprávět to, co zažívá každý den ve škole. Šikanu od staršího spolužáka. Neustálé utahování z toho jaká je a to, že se její táta nikdy neukázal ve škole. Matt se už nedivil, proč utekla. Kdysi zažil to samé. Vstal z křesla a odešel do kabiny. Spustil záznamník a nahranou zprávu odeslal admirálovi.
Ten přišel do své kanceláře až ráno. První čeho si všiml byla zpráva od Matta. Pustil si ji.
„Zdravím, Isi. Ať jsi mě chtěl cokoliv, musí to teď tak dva dny počkat. Potíže na domácí frontě.“

XXX

O několik ulic dále, než tam, kde Kane našel svoji dceru, vcházel Viktor do nočního podniku. Oficiální název takovýchto podniků zněl: Noční pánský klub. V běžné řeči se jim neřeklo jinak než bordel nebo mrdník.
Podnik patřil mezi ty levnější kategorie. Chudě vybavený, několik pokojů a dvě pódia s tyčemi. U obou tyčí zrovna tancovala děvčata ve spodním prádle. Obě byly celkem pohledné, jedna zrzka druhá hnědovláska. Hnědovláska byla očividně starší, Viktor ji tipoval třicet, pětatřicet let, starší než on. Zběžně se podíval na fotografii. Byla to ona, jen ve skutečnosti vypadala neuvěřitelně sešle. Unavený kyselý výraz, neupravené vlasy a mrtvé modré oči. Člověk si mohl jen domýšlet, co zažila. Chvíli ji pozoroval. Smyslně se kroutila okolo tyče a v příšeří zářily její pobledlá kůže a oranžová tanga. Byla docela hezká, to musel uznat, i když bylo vidět, že má nejlepší roky za sebou.
„Máte přání?“ oslovil ho téměř dvoumetrový vyhazovač.
Viktor se na něj podíval. Musel hodně zaklonit hlavu, aby mu pohlédl do tváře. Tvrdé rysy poznamenané spoustou šrámů, to mu stačilo, aby se ho nesnažil nějak vyprovokovat, byť omylem.
„Scháním jistou Michelle,“ odpověděl kvapně, schoval fotku do rukávu a druhou rukou vylovil peněženku, na znamení, že má peníze.
„Zrovna tancuje, zeptejte se u baru,“ odpověděl hlídač a vrátil se na své místo.
Došel k dřevěnému baru, opřel se lokty o něj a hvízdl na barmana. Muž ve středních letech zvedl hlavu, došel k němu a při tom špinavým hadrem čistil půllitr.
„Přejete si?“ zeptal se.
Viktor urychleně zapřemýšlel, co říci a neprozradit se. Musel jednat diskrétně a lhaní nebyla zrovna jeho parketa.
„Sháním Michelle,“ řekl klidně.
„Proč zrovna ji?“ zarazil se barman. „Je tu spousta mladších děvčat? Není zrovna dvakrát mladá.“
„Nejde o to, jak vypadá, ale to co umí,“ usmál se lišácky. „Navíc, kdysi mě naštvala, tak jí to chci vrátit.“
„Aha,“ usmál se také barman. „Další, co se jí mstí, kurva, ta holka naštvala snad půlku lidstva. Posledně jsem přišel někdo od tajnech a na pokoji ji jen tak ze srandy zmlátil, že se dva dny nehla. Buďte tý dobroty a moc jí nebijte… dost mi to kazí kšefty.“
„Nehodlám ji bít,“ zamítl.
„Doufám,“ podal mu barman klíč. „Jděte na šestku, pošlu ji za vámi.“


XXX

Loď vyletěla z atmosféry a Kate se naskytl výhled na hvězdy. Důkladně se rozhlížela. Cestou na Sorren tu možnost neměla. Na dopravní lodi, s níž přicestovala, bylo minimum oken a loď samotná byla přeplněná k prasknutí.
Ten pohled na hvězdy ji uklidňoval. To, co zažila na Sorrenu, se jí vůbec nelíbilo. Špína a bída z toho místa přímo čišela. Po tom jídle měla pocit, jako by jí někdo tancoval v žaludku. Víc než žaludek ji trápily zážitky. Sorren vypadal jinak, než jí byl popisován a už vůbec ne tak, jak si ho představovala. Nevěděla, jestli je dobré se zeptat táty, ale její zvědavost vyhrála.
„Tati?“ řekla a prolomila ticho.
Táta otočil hlavu od řízení a podíval se jejím směrem. Seděla ve vedlejší sedačce a mimo ní a táty na lodi nikdo další nebyl.
„Copak?“
„Proč Sorren nebyl takovej?“
„Jak takovej?“ zpozorněl.
„No,“ začala. „Vždycky jsem si myslela, že to je klidné čisté místo. Že je to všude stejný jako tam, kde jsme chvíli s mámou bydleli. Ne, že to je tam tak odporný. Ten smrad… blé. Vždycky nás ve škole učili…“
„Vteřinku…“ přerušil ji.
Loď přešla do hyperprostoru a hvězdy zmizely. Kokpit nyní osvětlovala modrozelená záře.
„Tohle bude na dlouho,“ otočil se k ní. „Víš, Kate, to, co vám občas říkají ve škole je na dvě věci.“
„Cože?“ zarazila se. „Takže všechno, co nás učili o straně, církvi a válce není pravda?“
„No,“ povzdychl si. Najednou vypadal sklesle a unaveně. „Tuším, co vám ve škole asi říkají. Mluví o tom, jak je komunismus dokonalý jedinečný systém, kde jsou si všichni rovni a že člověk dokáže všechno, když dobře pracuje? To, co ti teď řeknu si zapamatuj, ale nikomu to neříkej, ani mamince! Slibuješ?“
Jen kývla hlavou.
„Škola je obvykle od toho, aby do malých jako ty napumpovali svoji pravdu. Ta pravda je pro ně absolutní, a když se proti ní vzepřeš, tak budeš za zlobivého žáka a učitelé ti nedají klid. I opovrhovaných demokratů je to stejně. Není to lepší tady, ani tam. Na obou stranách je to stejné. Pár bohatých a hromada těch, co třou bídu s nouzí. Nevěř všemu, co ti ve škole nakecaj, protože potom budeš zírat jako dneska. Vesmír je hodně zlé a ošklivé místo a vždycky se najde někdo, kdo ti bude tvrdit, že pouze on má pravdu a ostatní jsou stvůry, které ti chtějí ublížit. Ono platí, že obyčejní lidé jsou největší stvůry. Ne nějací mutanti, o kterých se učíte ve škole. Ponaučení? Musíš mít vždy svůj rozum a dvakrát si rozmyslet to, co děláš.“
Kate dlouho mlčela a snažila se pochopit, co jí táta právě řekl. Vše jí došlo později a ukázalo se, že táta měl ve všem pravdu.


XXX

Dva dny Anne trnula hrůzou. Matt se jí už neozval. Na venek dělala, že je vše v pořádku, ale když byla sama doma, jen zběsile procházela z místnosti do místnosti. Vzala si dovolenou, protože se nemohla soustředit na práci. Při jednom, ledabylém pohledu z okna spatřila černé auto blížící se silnicí od vilové čtvrti. Mělo tmavá skla. Anne kdysi takový vůz viděla. Mattovo staré auto.
Než stihla seběhnout ze schodů a otevřít dveře, někdo strčil klíč do zámku. Vzala za kliku, zatáhla a vyběhla ven. Čísi silná ruka ji zadržela a zatlačila dovnitř.
„Kampak?“ řekl Matt a vešel. „Nejdřív si musíme promluvit!“
„Co se stalo?“ vyhrkla. „Kde je?“
„Je v autě a v pořádku,“ uklidnil ji. „Ale my dva si musíme promluvit. Dáš prosím na kafe?“
Oba dva pomalu šli do kuchyně a Anne se na Matta podívala. Vypadal nevyspale, ale snažil se to maskovat čistým vojenským oblečením a svým rádoby tvrdým výrazem. V kuchyni Anne objednala v automatu kávu a ten okamžitě vysunul dva bílé šálky a nalil do nich horkou kávu. Podala mu jeden z nich a on poděkoval. Usrkl a chvíli se díval z okna.
„Co se stalo?“ zeptala se, když viděla, že se nemá k tomu, aby začal mluvit.
„Před pár lety jsem vybudoval síť špiclů a dneska se mi to vyplatilo,“ začal a usrkával kávu. „Letěla na Sorren, zrovna do toho nejhoršího. Našel jsem ji v chudinský čtvrti, pár ulic od nočních podniků. Je z toho docela v šoku. Svět není tak růžovej, jak si myslela. No, to by bylo k ní. Teď to hlavní. Nevšimla sis nějakých modřin u ní?“
„Tím chceš…“ zarazila se. „Že ji biju? Nebo něco podobného?“
„Klid. Ty ne. Někdo jinej. Vím, o koho jde a zejtra zajdu do školy. Nějakej zmetek jí tam dělá naschvály. A já si ho zejtra podám. Proto utekla, chtěla od něj, ne od tebe. Proč musela i tohle zdědit to nepochopím.“
„Co musela zdědit?“
„Smůlu na lidi. Začíná zažívat to, co já. Jen u mě to nikdo nevěděl.“
Anne došla k němu a chytla ho za rukáv. Matt jen chvíli usrkával kávu a pak dodal:
„Teda, jestli někdo někdy přijde, že celá tajná služba pátrala po mojí dceři, tak ho asi šlehně.“

XXX

Když se malá Kate vrátila domů, Anne konečně po dvou dnech usnula. Kate byla ze svého výletu tak vyčerpaná, že usnula už cestou zpátky. Nyní spala spokojeně ve své posteli. Anne se na ni nezlobila, jen jí řekla, že až bude mít nějaký problém, ať se jí nebojí svěřit.
Jediný, kdo nespal, byl Matt. Celou noc ležel vedle Anne a přemýšlel. Přemítal nad svým životem. Hlavou mu kroužily vzpomínky. Základní škola, střední, armáda, většinou se našel někdo, kdo ho nějak utlačoval. Dokud mu jeden mimozemšťan nepíchl do srdce virus, který ho správně měl zabít. Místo toho z něj udělal něco, čeho se spousta lidí bála.
Anne se lehce zavrtěla. Ležel a hladil ji po vlasech. To bylo všechno k tomu, aby se cítil šťastný. Ležet vedle milované ženy a sledovat, jak klidně spí v jeho objetí. Nepotřeboval nějakou divokou noc. On jen chtěl být s někým, kdo ho alespoň trochu chápe a má ho rád, i když ví, co je vlastně zač.
Konečně usnul. Tvrdě a beze snů.


XXX

Druhé ráno šla Kate opět do školy. Táta ji doprovázel. V béžovém kabátě vypadal jinak. Tak nějak méně hrozivě. Měla strach z toho, co se bude dít. Táta ji celou dobu uklidňoval, že vše zařídí. Šli březovým hájkem ke škole, kde už čekali ostatní děti na její otevření.
„Teďka běž, jakoby se nic nedělo,“ řekl táta.
„Ale tati,“ namítla. „Co když tam bude?“
„To zařídím.“
Jak šla dál, najednou si uvědomila, že jde sama. Zavrtěla hlavou a šla přímo ke škole. Měla strach.
Před školou na ni čekal Jack. Ač nebyl příliš vysoký, měla z něj strach. Stál v hloučku té své bandy. Jack se svou bandou šikanovali celé okolí a učitelé s tím nic nechtěli dělat. Dělali, že to nevidí. Klidně prošla kolem něj a dělala, že ho nevidí.
„Hej! Sullivanová!“ zařval na ni.
Ignorovala ho. Šla klidně dál do té doby, než ji zastoupil cestu. Pak se zastavila a podívala se mu do očí. Obešla ho. Chytil ji za ruku a ona se vysmekla.
„Nech mě,“ odsekla.
„Ale, ale,“ usmál se. „Holčičce narostl hřebínek. Měla by sis uvědomit…“
„Ty by sis měl uvědomit,“ ozvalo se za ním. „Že buzerovat mladší se nemá.“
Jack se pomalu otočil. Pohlédl nahoru. Za ním stál obr v béžovém kabátě. Chytil ho pod krkem a zdvihl do výše. Pohlédl mu do jeho hnědého oka. Přes druhé měl pásku. Kdysi dotyčného viděl v televizi. Než si stihl vybavit jeho jméno, došlo mu, že letí vzduchem. Tvrdě dopadl na nejbližší strom. Sesul se na zem a než se stihl zvednout, obr už byl u něj. Vytáhl nůž a jedním rychlým pohybem mu probodl ruku.
„Aby sis pamatoval,“ řekl, zatímco schoval nůž do pouzdra. Pak se zvedl a otočil se na ostatní.
„Jestli někdo vztáhne ruku na Kate,“ řekl ledovým hlasem. „Tak poletí na konec tohohle hájku! Je to jasné?“
Nikdo nic neřekl. Jedna z učitelek vyběhla ze dveří školy, aby zjistila, co se děje, ale když spatřila Kana, raději zalezla.
Matt se klidně rozloučil s Kate a když odcházel, zaslechl rozhovor, který ho pobavil.
„Kdo to byl?“ zeptal nějaký kluk.
„To byl můj taťka,“ řekla Kate hrdě.
Matt kráčel březovým hájkem a nemohl přestat myslet na toho kluka, který Kate otravoval, bylo mu patnáct, ale on měl pocit, že už ho kdysi viděl. Jeho obličej mu přišel podobný, ale nemohl ho zařadit. Teda, mohl, ale nechtěl, protože se bál pravdy.


XXX

Matt vrazil do domu a rovnou šel do domácí ošetřovny. Jelikož byl jeho dům bohatě vybaven, měl k dispozici i menší laboratoř. Shodil kabát, spustil počítače a dálkovou komunikaci. Než naběhla, prošel si na svém počítači záznamy o tom klukovi. Otec neznámý, matka Violet, apolitické jednání rodiny. Prostě běžněj kluk, kterých bylo spousta. Jen Mattovi se na něm něco nezdálo. Měl něco v očích, něco co už kdysi viděl.
Spustil komunikaci a rovnou se spojil s Archonem. Doktor Lodsky, vrchní lékař, který nahradil Millerse dlouho neodpovídal. Když jej konečně zvedl, vypadal překvapeně.
„Omlouvám se, doktore,“ začal. „Já vím, že většina posádky má dovolenou, ale něco nutně potřebuji.“
„Povídejte, veliteli,“ odpověděl svým klidným, milým hlasem.
„Pošlu vám vzorek krve, potřebuju, abyste našel v záznamech jakoukoliv schodu.“
„Rozumím. A čí to je vzorek?“
„To je prozatím jedno,“ odvětil Matt. „Vteřinku.“
Matt vytáhl nůž a skalpelem z něj seškrábnul zaschlou krev na bílý papír, strčil jej do skeneru a po nahrání vzorku DNA jej odeslal.
„Mám ho,“ řekl Lodsky a zmizel.
Za chvíli se objevil a bylo vidět, že něco čte.
„Chtěl jste test na DNA, jestli dobře chápu?“
„Ano.“
„No tak počítač nalezl pouze schody. Padesátiprocentní a pětadvacetiprocentní. Ta padesátiprocentní je rodič, bratr nebo syn.“
„Tak mi řekněte tu nejbližší,“ řekl Matt a to, co mu řekl Lodsky, s ním málem praštilo o zem. Dlouho litoval, že se vůbec zeptal. „Kdo to je?“
„Admirál Jim Black.“


 celkové hodnocení autora: 94.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 11.02.2012, 14:14:15 Odpovědět 
   Zdravím.

Po přečtení Perexu jsem se už málem lekl, na co v této části narazím. Naštěstí jsem nepřišel na nic, co by vybočovalo z běžných kolejí! ;-))) Návštěva Matta ve škole musela být "podívaná"! Co dodat? Chybek jsem si nevšiml, alespoň ničeho, co by mne vyloženě praštilo přes oči a také jsem se nenudil. Hezký den a psaní zdar.
 ze dne 11.02.2012, 16:50:20  
   Iserbius: Zdravím.
Opět děkuji za raketovou publikaci. No ten perex jsem tam dal z bezpečnostních důvodů, protože někteří jedinci si po přečtení stěžovali na přílišnou brutalitu a scény z nočních podniků (prý noční podniky do sci-fi nepatří!) :-)
No, až budu mít možnost opět publikovat, tak jsem pošlu svůj malý nový projekt, takové malé překvápko. :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Pachuť veverek
Lišák
Druhá strana ře...
deste
*****
Lord Mordvig
obr
obr obr obr
obr

Kapitola 8
dark_stuff
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr