obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je povídka v citoslovcích."
C. Baudelaire
obr
obr počet přístupů: 2916102 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Obraz ::

 autor sumus publikováno: 20.02.2012, 14:51  
Jak se vyplácí pohlavní zdrženlivost
 

Ženská se vyznačuje mimo anatomické zajímavosti tím, že neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. To se mi potvrdilo mnohokráte v životě, dokonce u mé vlastní ženy, která jinak má - i jako manželka - velmi vysoké parametry. To jen tak - rámcově. Teď však k pomalu, ale jistě k pointě tohoto příběhu: tak někdy mezi sedmdesátými a osmdesátými léty jsem pracoval v jednom útvaru - mimo jiné kolegáčky a spolupracovnice - s paní Hedvikou, řekněme, že Fukalovou. Žádná krasavice, malá, rezavá jak železnej drátek, s obličejem mužských rysů, maličko bočité nohy, ale fan-tas-tic-ké-ho poprsí. Myslím, že těžko sháněla konfekční prádlo, najmě lešení. Byla známá tím, že se vyspala s každým jen aspoň trochu její představě odpovídajícím mužským, ve svém okolí. Buď jsem neodpovídal představě, nebo jsem prostě zcela výjimečně odolal. Při tom jsem ovšem trousil narážky na tu její anatomickou anomálii: například jsem tvrdil, že do dveří nevstoupila, ale že se do dveří vprsila. Prostě vstupovala něčím napřed.

Trochu maluju. Nedělám si (a nikdy jsem si nedělal) žádné umělecké ambice - ale prostě v naší rodině malujeme všichni. Takže i já... Občas se mi něco povedlo, ale většina mých prací byly nezdařené pokusy, nebo průměrné, lehce upravené kopie. Pravda ovšem je, že jsem i dost prodával a tím jsem dopaloval své známé s ambicemi vyššími, kteří byli i lepší malíři, ovšem s prodejem měli starosti. Jednou za mnou přišla Hedvika, že by chtěla nějakou krajinu do obýváku. Pozval jsem ji do sklepní místnosti, kde jsem měl "depozitář". Galerii. Sklad.

Měl jsem tam pověšených a vystavených asi třicet prací, různých motivů, různých formátů, prostě všehochuť. Z toho dobře dvacet krajin - krajina, zejména krajina Českého středohoří, byla a je mé oblíbené téma. Bylo tedy vybírání: tohle je fajn, ale malé, to by na velké stěně zaniklo, tohle je fádní, já by chtěla něco dramatičtějšího, tohle je sice drama, ale nevěrohodné barvy, tohle je velké dost, ještě by k tomu přišel rám, ale zase je to samá zeleň, to by mi nešlo k potahům...

Kroutil jsem hlavou, ale beze slov.

Víš, mohl bys mi namalovat obraz jako na objednávku... povídá najednou, tmavomodré a fialové tóny, takový podlouhlý - asi půl metru na metr a půl... Středohoří, panorama, třeba jako západ slunce... šlo by to? To víš, že šlo. Všechno jde, jen malé děti se musí nosit... Panorama z pohledu jako od Řípu, barvy no, hm... no dodržím. Povídám: Jasná zpráva. Připrav si pět stovek... Za rám, barvy, šeps, a dvě flašky vína, co při tom vypiju. Bude to tak za tři týdny. Jestli to chceš mokrý, tak za deset dní.

Snad jsem dal málo sikativu do barev, bylo to mokré ještě za měsíc. Potkal jsem po pěti týdnech Hedvu, aniž bych ji vyhledával: Máš to hotové, přijď si pro to! Pro co - jako? opáčila Heda. Už jsem věděl: Tobě je těch pět stovek moc, viď? Ale to bych za chvilku mohl malovat jen cihlou po zdech... je mi líto. Ty máš plat skoro jako já, tvůj muž je ředitelem podniku, máš to zapotřebí? Od té doby mne neměla ráda a trousila o mně pověst, že jsem impotentní. Bůh ví, čím chtěla platit...
Rád bych Vám ten obraz ukázal, abyste sami posoudili, jestli ta mnou stanovená cena nebyla přehnaná. Je mi líto - obraz visí asi někde v Německu. Vezl jsem ho asi po roce od této story do dražby s minimální nadějí na úspěch a cestou ho ode mne koupil německy mluvící turista, nebo co, za marky... To byl kšeft: rychlý - jen pár slov. Guten Tag! Ja, Guten Tag. Was für ein Ankaufspreis ?
Co ? Jako co to stojí ? Čtyři sta ... vier hundert...
Myslel jsem pochopitelně korun. Podal mi čtyři stomarkovky, Danke schőn - a už šel, abych si to snad ještě nerozmyslel.

Stál jsem tam ještě asi pět minut, než mi to došlo. Marky jsem tehdy prodal po patnácti korunách. Šest tisíc...
Hedo, Hedo, Hedvičko... Dobře, že nejsi můj typ. Jen ta prsa nestačí.


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 20.02.2012, 14:50:36 Odpovědět 
   Zdravím.

Jako dítě a dospívající "mládež" jsem rád maloval, dneska už mi to nějak nejde, nebo se tomu nevěnuji (ale prý mám, nebo jsem měl na malování vlohy), proto všem malířům tiše závidím... ;-) O to více se mi líbí tento krátký příběh (taková momentka či střípek) vypravující o malé malířské odysei. Možná je lepší, že ten obraz ona žena nekoupila, zahraniční měna je zahraniční měna! ;-) Líbí se mi Perex (viz pohlavní zdrženlivost) a také jsem se musel (jako chlap) zamyslet, čím by třeba i nakonec našemu "hrdinovi" ta protivná ženská s velkými ducatými přednostmi asi tak zaplatila (a co všechno by z toho mohlo vzejít). Ale to je zase určitě jiný příběh, vedoucí po lince zcela snové a fantaskní (mimo rámec tohoto příběhu). Milé povídání, jako když světa znalý muž občas někomu "utrousí" něco z toho co zažil (třeba i se skromným sebezapřením, avšak s o to větší touhou se podělit o své životní zkušenosti)... Kecam, že jo? Nejspíš ano. Hezký den a psaní zdar (do oka mi nepadlo nic výrazného, žádná šotkovina či nedostatek). Měl jsem před očima malby krajinek a myslel jsem na to, jaké by to bylo mít někde zašitý pomenší ateliér (ještě tak rozumět barvám, plátnu a malování). Svět malířů je kapitola sama pro sebe, přestože se prostřednictvím ilustrací (třeba i v knihách) zajímavě prolíná s psaným textem. Zde mi musela vystačit má obrazotvornost.
 ze dne 20.02.2012, 17:03:12  
   sumus: Svaly mi změkly, barvy mi ztvrdly... povídku jsem četl tolikrát, že kdybys tam byl ještě něco našel, tak jsem si usekl......oko. Dík.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Istrie - Posled...
Trenz
Jak jsme hráli ...
Louise Courbet
Hledání přítelk...
Vanessa Kuzníková
obr
obr obr obr
obr

Con los Colegas - 13. kapitola...
Wheelies Devotee
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr