| Osud mne vsadil do samovazby na šedesát let... |
| |
|
|
Shrbená stařena,
moje milá,
vzpomíná,
jak jsem se nevrátil
z dálky.
Krásná to žena,
moje byla,
vzpomínám,
já jí sliboval
návrat z války.
Zradil jsem, děvka osud mě sved,
vsadil do samovazby
na šedesát let.
Jen vrstevnice vojenské mapy těch hor,
tvé vrásky,
které mi osud nedopřál.
Těžkou vojenskou botou z naleštěné kůže,
tvé srdce,
patou bolesti rozedral.
Na zavšivené pelesti v polním lazaretu,
Ježíš neuzdravil Lazara,
když ses k němu v kostele modlila.
Jen tupá bolest kříže mě do němoty opila,
já pak spatřil bránu nebe
a zbytky slov tvých šeptajících retů.
"Vrať se miláčku, vrať se..."
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 37 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
