|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 4 ::
|
 |
|
:: Povídka se třemi danými: okno, dálka, touha ::
| Pod tímto ne příliš vábným názvem se skrývá moje školní práce, vyprávění, ke kterému se mi přes veškerou snahu nepodařilo vymyslet název. |
| |
|
|
Právě jsem snídal, když zazvonil telefon a rozrušený hlas mého kolegy mi oznámil, že vězeň z cely číslo 666, osmadvacetiletý katolický kněz, který byl jedním z mužů, jež jsem měl na povel, byl nalezen mrtev. Oběsil se. Ihned jsem snídaně nechal a jel jsem do věznice. Kolem již zmíněné cely byl docela rozruch, stálo tam několik policistů, pár zvědavých hlídačů (mezi nimi i můj kolega, který mně o smrti kněze informoval) a rozčilený ředitel věznice. Ten, když mě spatřil, na mě začal křičet, co že si myslím, jak můžu jet na noc domů bez jeho svolení, zatímco se mi jeden ze svěřenců chystá zabít a podobně. Když jsem mu namítl, že mě večer osobně domů pustil, rozčílil se ještě více. Radši jsem už nic neříkal a vešel jsem do cely, abych se podíval, co po otci Rafaelovi zůstalo. Cela byla nápadně cítit jasmínem a na první pohled vypadalo, že tam kněz nezanechal nic, ale potom jsem si všiml jakési tenké knížky, spíše sešitu, zastrčeného mezi matrací a postelí. Co nejnenápadněji jsem jej vzal a schoval do vnitřní kapsy saka.
Večer, když jsem přijel domů, jsem pak zjistil, že se jedná a deník. Deník z posledních měsíců mužova života. Celý napjatý jsem se hned po večeři pustil do čtení.
6. září 2008
Dnes jsem sloužil první mši v nové farnosti. Nebylo to nic velkolepého, přišlo jen asi sedm babiček, kterým bylo zřejmě jedno, kdo mši slouží, hlavně, když se jí mohou zúčastnit. Ale všechny začátky jsou těžké, věřím, že se to během nejbližších týdnů zlepší.
11. září 2008
Mám nejspíš chřipku, ale večerní mši jsem nezrušil. K mému potěšení se dostavilo více lidí, dokonce jeden mladý pár. A dvě z té skupiny stařenek, které jsem potkal už v neděli, mně dokonce přišlo pozdravit a přivítat. Bylo to od nich docela milé.
12. září 2008
Dnešní večerní mše se zúčastnilo méně lidí než včera. Přišla však nějaká dívka, kterou jsem tam ještě neviděl. Nemohlo jít být víc než patnáct. Zaujala mne, seděla úplně vzadu a po celou mši se mi nepodívala do očí, dokonce ani když jsem jí vkládal do úst hostii. Nejspíš je hodně stydlivá. Zajímalo by mně, jestli přijde i zítra ráno.
13. září 2008
Podivná dívka ze včerejška na mši byla. Opět se mi nepodívala do očí, po celou dobu. Kromě ní přišlo ještě asi dvacet lidí. Kostel se mi začíná plnit, to mne těší.
20. září 2008
Dnes jsem poprvé mluvil s tou tajemnou dívkou. Neodešla totiž hned po mši, jak to měla ve zvyku, nýbrž stála rozpačitě před kostelem, tak jsem se s ní šel seznámit. Zjistil jsem, že je mimořádně hezká. Byla trochu překvapená a když jsem ji oslovil, zčervenala. Potom se představila jako Sára a rychle šla pryč. Nerozumím, co to mělo znamenat.
"Petře?" vyrušila mě manželka ze čtení. Rychle jsem deník zavřel a schoval pod polštář. "Jdeš už spát, zlato, nebo si ještě budeš číst?" Pochopil jsem, že dnes toho asi víc nepřečtu. "Jdu už spát, dobrou." odpověděl jsem a zhasl světlo.
Druhý den byla neděle. Podle domluvy s ředitelem jsem nemusel do práce. Vstal jsem ale asi o hodinu dřív než manželka, abych si mohl u snídaně ještě číst.
25. září 2008
Na večerní mši jsem měl téměř plný kostel, ale Sáru jsem nikde neviděl. Doufám, že jsem ji minule nějak nezastrašil. I když nevím, co může být děsivého na tom, že se vám někdo představí...
27. září 2008
Sára dnes přišla. Neseděla tentokrát vzadu, ale hned v druhé řadě. A celou dobu se mi dívala do očí. To mě znervóznilo a při kázání jsem mluvil příliš rychle a trochu monotónně. Sára ale zachovávala kamennou tvář. Po mši za mnou přišla s tím, že se chce domluvit na svátost smíření. Dohodli jsme se, že přijde v pátek.
1. října 2008
Dnes byla Sára u zpovědi. Byla hodně nervózní. Usoudil jsem, že vyznání ve zpovědnici není příliš příjemné, tak jsem ji vzal na faru a uvařil jí čaj. Hned jí bylo lépe. Po celou dobu co mluvila, se dívala do země. Já jsem ji ale moc neposlouchal a kochal jsem se pohledem na její krásné zrzavé vlasy, roztomilou pihovatou tvář a drobný, mírně špičatý nos.
Když skončila, povinně jsem jí udělil rozhřešení. Potom jsem jí nabídl odvoz domů. Venku byla docela zima a stmívalo se, takže mou nabídku docela potěšeně přijala.
3. října 2008
Sára na mši nebyla, ale přišla po ní na faru. Byla rozrušená a tvář měla celou zmáčenou od slz. Říkala, že se její rodiče hrozně pohádali a po hádce si matka sbalila věci a odjela. Objal jsem ji, aby se trochu uklidnila. Nejprve ztuhla, pak se ke mně přitiskla a ještě více se rozvzlykala. Nakonec ztichla, ale nepustila se mně. S přivřenýma očima jsem vdechoval její vůni, voněla lehce po jasmínu. Za nějakou dobu se z mého objetí vyprostila a bez jediného slůvka zmizela.
Celé dopoledne byl v předsíni slabě cítit jasmín.
"Oběd, Petře!" slyšel jsem manželku volat z kuchyně. S nechutí jsem odložil deník a šel jsem na oběd. Co nejrychleji jsem jej snědl a šel si zase číst. Na manželčinu otázku, co pořád dělám, jsem odpověděl, že pracuju. Spokojila se s tím.
17. října 2008
Kostel už mám plný, ale Sára se od toho rána neukázala. Celé dva týdny nebyla ani na jediné mši. Zmocňuje se mně podivná touha ji znovu vidět. Trochu mě to děsí.
22. října 2008
Je sobota a ona konečně přišla. Seděla zase vzadu, ale občas se na mě podívala. Po mši ovšem rychle odešla.
2. listopadu 2008
Sára se přišla na faru zeptat, jestli nemám nějakou hřbitovní svíčku. Když jsem jí svíčku přinesl, zeptala se, jestli s ní nechci jít k hrobu její babičky, že má docela strach. Ochotně jsem s ní šel. Potom jsem ji k sobě pozval na čaj.
O chvíli později už jsme seděli na pohovce s hrnky horkého čaje v rukou. Oba jsme mlčeli, tak jsem se Sáry zeptal, jak to vypadá s jejími rodiči. Vysoukala ze sebe pár slov, něco o tom, že matka stále není doma a otec začal častěji pít. Trochu váhala, ale bylo na ní vidět, že se chce svěřit. Vzal jsem ji opatrně za ruku (neskutečně mi při tom bušilo srdce) a pobídl jsem ji.
Spustila a za chvíli jí zase tekly slzy. Vypadala tak bezmocně. Zmítala mnou šílená touha ji políbit. Tak jsem to udělal. Celá se roztřásla, ale pak můj polibek opětovala. A znovu. A znovu.
6. listopadu 2008
Sára ke mně přišla včera odpoledne. Až do mše jsme jen tak seděli na pohovce v pevném objetí. Slova byla zbytečná, užívali jsme si prostě toho, že jsme a že jsme spolu. Při mši jsem byl kupodivu klidný. Úplně klidný. Přišlo mi to podivně bizarní.
Dnes Sára nepřišla. Snad tedy odpoledne...
11. listopadu 2008
Před chvílí odešla. Byla totiž dnes na mši a po ní šla ke mně. Byla tu ale jen chvíli, stihli jsme se párkrát políbit, vypít si čaj (jasmínový, který jsem koupil kvůli ní) a hned zase musela jít. Ale omlouvala se mi, že v neděli nedorazila. Prý jí nebylo dobře.
15. listopadu 2008
Sára se ke mně stavila po škole. Vypadala tak neodolatelně! Venku je už docela zima, a tak měla dlouhý černý kabát a na hlavě fialový baret, který vytvářel zajímavou barevnou kombinaci s jejími rezavými vlasy.
Jako vždy jsme si dali čaj a pak jsme si povídali. Jen tak, seděli jsme tam vedle sebe a vyměňovali si prosté věty, jako by to byla ta nejobyčejnější věc na světě. Ta jednoduchost a bezelstnost celé té chvíle mě uchvátila.
Sára přijde zase v sobotu před mší. Už teď mi chybí.
19. listopadu 2008
Stalo se něco hrozného. Tak nějak podvědomě jsem tušil, že se něco takového stane. Ale nečekal jsem, že tak brzy. A že to na náš vztah bude mít až takový dopad.
Sára přišla necelou hodinu přede mší. Sedli jsme si na pohovku a vyměnili jsme si pár nedočkavých polibků.
Potom si mě prohlédla. Měl jsem již oblečenou kleriku (byla celá provoněná jasmínovým čajem) a ona řekla, že mi sluší. Pak se mně s mírně drzým úsměvem zeptala, jestli je to těžké svléknout. Řekl jsem jí, že není a až následně mi došlo, co vlastně řekla. Byl jsem trochu v rozpacích, zeptal jsem se jí, kolik jí vlastně je. Čtrnáct. Třináctého prosince jí bude patnáct. Bože na nebesích. Čtrnáct.
Něco se ve mně pohnulo. Náhle jsem si uvědomil, co vlastně děláme a k čemu se schyluje. Také jsem si vzpomněl na slova svatého Lukášova evangelia: „Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.“ Vyděsilo mně to. Poslal jsem ji pryč. Docela rázně. Nejdříve nerozuměla, nechápala, co se stalo. Potom jí vhrkly slzy do očí a zbledla. Nakonec zrudla a oči jí vzplanuly hněvem, posbírala své věci a práskla dveřmi. Ještě než se vytratila ven do tmy, vypustila z úst pár nenávistných a pro mě nesmírně bolestivých slov.
Ach, proč lidé tak často nepřemýšlí, než něco vysloví!
Při mši jsem byl duchem nepřítomen a prakticky jsem jen otupěle odříkal sepsané kázání. Ale nikdo asi nic nepoznal, natolik mne ještě neznají.
20. listopadu 2008
Před chvílí skončila mše. Je šílené jak tam klidně stojím a o něčem mluvím, lidé mně poslouchají a to co říkám si ukládají do paměti, a přitom vůbec, ale vůbec netuší, co se ve mně děje. A co mám v plánu.
Takhle to totiž dál nejde. Nemůžu být bez Sáry, nemůžu být s ní, nevrátí se. A nemůžu být bez trestu. Jsem hříšný, zkažený a když selhalo svědomí, které mi nedopřeje žádných výčitek, a když se mi nedostává žádného trestu Božího, musí zasáhnout zákon.
Zavolám je. Zavolám policii a řeknu, že... že jsem ji znásilnil.
Je večer. Už ležím v posteli a tvářím se, že čekám, až si přijde lehnout manželka. Nemůžu se ale dočkat, až deník dočtu. Zbývá jen pár zápisů...
29. listopadu 2008
Je po všem. Konec.
Soud proběhl rychle a překvapivě jednoduše. Jak jsem čekal, Sára svědčila. Je to přece jen ještě tvrdohlavé a naivní dítě, které jen tak neodpouští a neuvědomuje si, co způsobilo. Udivilo mě, jak detailně to všechno, co se údajně stalo, popsala. Myslel jsem, že to bude „vymýšlet“ až na místě... ale ona?! Skoro jako by to měla naplánované. Dokonce ještě sehrála slzavou hysterickou scénu.
Když jsem tam tak seděl, cítil jsem, jak mě zezadu spalují pohledy přihlížejících, Sářiných rodičů a příbuzných. Byl to pro ně jistě obrovský šok a museli mne v tu chvíli k smrti nenávidět. Tomu zrzavému andílkovi samozřejmě všechno uvěřili.
Po převozu do věznice jsem měl „štěstí“ a setkal jsem se na chodbě s ředitelem. Ten má nejspíš podivně zvrácený humor. Když slyšel, že jsem kněz a čím jsem se provinil, plivl mi do tváře a spontánně nařídil, aby mě dali do cely číslo 666.
Teď v té chladné cele s ďáblovým číslem sedím. Jediným společníkem je mi tento deník, který se mi bůhvíjak podařilo propašovat dovnitř aniž by si toho někdo všiml. Jediným rozptýlením je mi pak pohled ze zamřížovaného okna do krajiny. Samozřejmě také myslím na Sáru, na to, co asi právě dělá, jestli na mně také myslí. Na to, jaká dálka nás teď dělí a na to, že už ji nikdy neuvidím.
13. prosince 2008
Dnes má Sára narozeniny.
Hodlám to náležitě oslavit. Už jsem si upravil cáry z prostěradla podle potřeby. A zjistil jsem, že lampa na stropě je také dost pevná a dost vysoko od podlahy. Nutno říci, že ten nápad mi vnukla snad sama prozřetelnost. Nebo možná sám ďábel, jehož přítomnost tady jasně cítím. Už ve mně nezůstalo nic čistého. Již nejsem kněz, nemám s Bohem nic společného. Tady, v té cele s číslem 666, mne zcela opustil.
Přivázal jsem si improvizovaný provaz k stropní lampě. Drží. A pevně.
Za chvíli bude konec. Má existence skončí. Ne má duše, ta se propadla do pekel už toho neblahého večera před pár týdny. Skončí pouze mé tělo, má tělesná schránka, která sloužila k tak nádhernému hříchu.
Za chvíli zemřu. Kdybych měl právo posledního přání, chtěl bych, aby se tyto zápisky někdy dostaly do rukou mé milované Sáře. Aby věděla, jak to všechno bylo. Aby věděla, jak mnoho jsem ji miloval.
Toto je poslední zápis. Dočítám a překvapeně zjišťuju, že mám slzy v očích. Když se podívám vedle sebe, vidím, že manželka už spí. Ani jsem nepostřehl, že přišla...
Schovávám knězův deník pod polštář a zhasínám lampu.
Vím, co udělám. Najdu Sáru a předám jí ty zápisky. Hned zítra. Ale teď už musím spát.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
78.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 5.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 16 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
