obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2916010 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39817 příspěvků, 5843 autorů a 393388 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: We are the greatest, kap 3. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: We are the greatest
 autor Nancy Lottinger publikováno: 14.11.2006, 18:20  
KAPITILA 3. Práce
 

Do konce prázdnin zbýval přesně týden. Jana ho chtěla pořádně využít nejlépe zvyšováním svého konta, protože posledních pár dnů se moc nevydařilo a do školy se zatím rozhodně nehnala. Věděla už teď, kolik bude mít zase zameškaných hodin. Loni s tím měla spoustu problémů a vysvětlování. Neměla sice jedinou neomluvenou hodinu, ale téměř pravidelná absence vzbuzovala v profesorech nepříjemné otázky.
Byl nedělní večer, Jana ležela v posteli s knížkou v ruce a snažila se do sebe neúspěšně narvat alespoň nějaké informace.
„Večeře,“ vešla do jejího pokoje máma. Podívala se na knížku, kterou si Jana zakrývala obličej. „To je dobře, že se učíš. Zkouška se ti blíží. Kdy máš další jízdu?“ zeptala se, aniž by vešla do pokoje.
„Nevím,“ odpověděla neurčitě Jana, aniž by odtrhla oči od textu. Teď teprve začala chápat význam slov.
„No tak si to zjisti, chci to vědět.“
„Já nevím, asi až v září,“ odbyla ji.
„Vstaň a podívej se. Máš ještě týden prázdnin, tak bys toho měla využít.“
„Posledních pár dnů si využiju po svým,“ opravila matku.
„Jano, přestaň bejt drzá a podívej se, hned!“
Jana neochotně, ale hbitě vstala a otočená ke dveřím zády se začala přehrabovat ve své černé tašce. Nato, že byla černou vysloveně posedlá, vypadal její pokoj relativně světle. Stěny natřené světlounce modrou ladily s béžovým, měkkým kobercem a černá barva nábytku dodávala pokoji jenom eleganci. Široká postel povlečená do tmavě modré stála přímo naproti dveřím pod oknem a vpravo vedle ní byl do zdi připevněn stůl s veškerou elektronickou výbavou. Jana si na takových věcičkách zakládala.
Vlevo do dveří se po celé délce stěny až k posteli rozprostírala úzká, zato objemná skříň. Kde postel začínala, tam ve skříni chyběly dveře – ve výšce matrace se až ke stropu táhly police plné knih, cédéček a filmů. Na druhé straně od dveří měla totiž domácí kino.
Za chvilku vytáhla svůj diář a otevřela ho neurčito kde.
„Tenhle pátek,“ sdělila.
Matka spokojeně odešla se slovy, ať jde na večeři. Jana za ní ještě zabouchla dveře a zastavila se až u zrcadla nataženého přes celou stěnu naproti skříni. Z kosmetického stolku si vzala make-up a snažila se zakrýt teď už téměř nepatrnou namodralou oteklinu na nose, kterou jí způsobila Eva. Od té doby ji neviděla - na tréninku se minule neobjevila a Jana neměla odvahu jí napsat, zavolat nebo dokonce za ní osobně zajít, sic to byla pořád její nejlepší přítelkyně. Bylo také dost zajímavé, že se po ní nikdo nesháněl. Trenérům nestačila obyčejná omluva, že člověk nedorazí. A pokaždé měli nějaké dotěrné narážky.
„Večeře!“ zařvala její matka a to ji vrátilo do reality. Rozpustila si vlasy, aby jimi odpoutala pozornost od obličeje, a šla se najíst.
„Dneska večer tě vyzkouším z toho, co ses naučila. Už si za mnou dlouho nebyla,“ snažila se navodit atmosféru v kuchyni.
Jana se vyděsila. Neuměla vůbec nic.
„Dneska ne, mami, bolí mě hlava, chtěla jsem si právě vzít prášek. Vůbec mi to neleze do hlavy. A navíc jsem se pohádala s Evou,“ vymlouvala se. Poslední věta zabrala.
„Co se stalo?“ zajímala se. Eva dřív bydlela u nich v domě, o dvě patra níž, takže ji máma moc dobře znala.
„Ale, chová se v poslední době divně,“ zakecala to. „Možná je nervózní z mámy, už se jí to blíží,“ snažila se pro ni najít rozumnou omluvu. Sama sebe nepřesvědčila, ale jako vysvětlení pro mámu to stačilo.
„Možná bychom měly zajít na návštěvu,“ navrhla máma. No tak to v žádným případě, zavrhla to Jana.
„To je blbý, měla by mít klid a nějak se nevzrušovat,“ smetla to ze stolu. „No nic, já jdu chvíli plíst, viděla jsem pěknej svetr. Tak jsem si koupila vlnu.“
„Snad ne zase černou?“ neodpustila si poznámku máma, ale když viděla Janin ostrý pohled, pozvedla obranně ruce.
Zavřela se do pokoje, z poličky si vybrala cérečko s Cranberries, šoupla ho do hifi věže a pustila tak, aby nebylo slyšet, co se v pokoji děje. Máma byla na hluk zvyklá a pokud to nepřeháněla, nemluvila jí do toho.
Jana opravdu vytáhla koupenou vlnu a z police si vyndala středně velké jehlice. Uvelebila se do černého rohového koženého křesla vedle stolu a po chvíli rozvrhování zkušeně začala jehlicemi šermovat ze strany na stranu.
Zhruba po pěti řadách, které upletla, ji vyrušilo vibrování telefonu. Že by jeden jediný den nemohla mít klid? Pomyslela si, ale natáhla se pro mobil a přečetla si příchozí smsku.
„Eva dostala nějakou práci,“ zněla textovka od Kristýny Jana si zprávu přečetla ještě jednou. „Eva dostala nějakou práci,“ viděla opět na displeji. Ani ne za minutu jí přišla nová zpráva. „Už víme, proč se chová Eva tak divně a proč nebyla na tréninku. Přijď. P.“ Ta druhá byla od Pavla.
Jana byla okamžitě na nohou. Byl už večer, takže si v rychlosti natáhla dlouhé kalhoty, triko, hodila přes sebe svetr a do kapsy strčila mobil. Zhasla v pokoji světlo a křikla na mámu, že jde na chvilku ven. Nečekala na odpověď, vyběhla z bytu, schody brala po dvou a v přízemí málem srazila dvě stojící postavy. Byla tma a tak se strašně vylekala a vykřikla.
„Ty si nerozsvěcíš?“ zašeptala tajemně ta vyšší z nich. Přes hlavu měla kapuci.
„Sakra Pavle, takhle mě už neděste. Kikino, rozsviť… Díky.“
Pavel i Kristýna na sobě měli černé dlouhé pláště. Stáhly si kapuce. Pavel z pod svého pláště vyndal ještě jeden složený a podal ho Janě. Povzdechla si a nandala si ho.
„Jo a ty týpci, co tady zevlujou vedle u vchodu, kdo jsou?“
„To je parta, který brzo asi něco udělám,“ odpověděla.
„Prej Matrix,“ zakroutila hlavou Kristýna. „Já jim ukážu Matrix,“ řekla výhružně.
„Tak teď k věci, kde je Eva a jakou má práci?“ chtěla vědět Jana.
Postavy se na sebe podívaly. „Pojď, řekneme ti to cestou,“ vybídl ji Pavel.
„Kam jdeme?“
„Na louku.“
Jana se uchechtla. Bydlela na trošku větší vesnici, ale i přesto byli loukami obklopeni. „Na kterou?“
„Jestli tam chceme dojít včas, tak si musíme trošku pohnout,“ postrkoval ji Pavel.
Vyšli z bytovky a vyrazili stejným směrem, jakým by šla na autobus. Samozřejmě prošli kolem nenáviděné party.
„Ále, tak tu máme celou partu z Matrixu,“ řehtali se plné kolo. „Vy patříte k nějaký sektě? Tak to je ubohý! Nejste satanisti? Nechcete nás obětovat?“ pokračoval.
Všichni tři se jako na povel zastavili. Pravděpodobně sváděli boj sami se sebou.
„Copak, Hermiono, našla sis kamarády? Je pravda, že satanisti lížou konečník kozlům?“ ptala se holka, co vypadala jak Barbie. Dokonale namalovaná, nejmodernější oblečení, dlouhé blonďaté vlasy – o něco světlejší odstín, než měla ona sama.
Pavel i Kristýna pokračovali v chůzi. Po vteřině se k nim připojila i Jana. Nestáli jí za problémy. Ale jednou…
„Tak proč jdeme na louku a co to má společného s Evou?“ chtěla vědět Jana doprovázena výsměšnými vzdalujícími se výkřiky.
„No…“ koktala Kristýna. „Náhodou jsme se s Pavlem pot-“ nedopověděla.
„Já se šel projít, potřeboval jsem si pročistit hlavu, a došel jsem až na tu louku. Když jsem tam mezi nimi rozpoznal Evu, zmapoval jsem trošku okolí a mezitím dal vědět tobě a Kristýně.“
„Kecáte, oba dva.“
„Proč myslíš?“ zeptala se Kristýna.
„Tak zaprvý, Kiki, měla by ses nejdřív pořádně naučit lhát. Možná bych pak i věřila tomu, že jste se omylem potkali. U nás je přece normální, že se sami potulujeme po okolí. No a Pavlovi bych i věřila, kdybyste mě tady oba nepřepadli. Takže jste… byli spolu?“ Chtěla se zeptat, jestli měli rande, ale přišlo jí to moc konkrétní.
„Jo, šly jsme se projít,“ připustila nakonec Kikina a dál už pokračovali mlčky.
Tam, kam jí vedli, ještě v životě nebyla. Nenapadlo ji, že by tu bylo ještě nějaké místo, které neznala, ale jak zjistila, ono tu bylo hned několik obrovských a neprozkoumaných míst, kam moc normálních lidí nechodilo.
Prošli kus lesa a dostali se k louce, kam občas chodili trénovat – na prostranství. Myslela si, že už dál nepůjdou, ale Pavel ji pořád popostrkával dál, takže se zase ponořili do tmy obalujícího se lesa.
„Tak už mi řeknete, kam jdeme? Tam už přece nic není,“ zašeptala.
„Proč šeptáš?“ zeptali se oba jako na povel.
„No já nevím,“ připustila a dál pokračovali mlčky. Byla to mnohem delší trasa, než kterou doposud urazili a Jana pomalu získávala pocit, že nejsou sami.
Po dalších pěti minutách chůze se v lese zase začalo trochu rozjasňovat. Sice už se šeřilo, ale v dáli se míhaly světélka a ozývaly se tam tím směrem dunivé rány.
„Co to sakra…?“
„Pssssst,“ sykli oba a Jana se po jejich příkladu přikrčila. I když pochybovali, že by ti na rozlehlé louce zaregistrovali jejich přítomnost.
Přiblížili se, jak jen to šlo, ale dál si netroufli. Stáli téměř na okraji schovaní za stromy. Jana se nadechla a podívala se na tu velkolepou událost.
Rozložení na louce bylo zhruba takové: nalevo postávalo zhruba šest osob v těch samých černých pláštích, jaké měli oni. Ale byly lemované krvavě červenou – to byl znak nejvyššího stupně, vědomostí a zkušenosti. A především členství. Naproti nim, napravo, stála další skupina lidí. Všichni měli stejné pláště. Všichni, až na jednu osobu, která měla totožný, jako oni teď. Jelikož ani jeden neměl kapuci, poznala v těch hnědých vlasech Evu.
Skupina vpravo od ní stála relativně daleko. Jeden z protějších na ni vysílal stříbrné, táhlé paprsky a Eva se jim vyhýbala. Zatím zdárně úspěšně. Po deseti minutách jeden zvedl ruku a útočník přestal. Eva přestala poskakovat. Z dálky to vypadalo, že jí muž něco vysvětluje. Kývla, pravděpodobně na souhlas.
Zleva se připravili dva muži. Po pokynutí směrem k Evě začali znovu vysílat paprsky, tentokrát rychleji a intenzivněji. Pořád to vypadalo, že Eva s klidem stíhá. Proto ani ne za dalších deset minut se přidal i třetí. Po pátém pokusu vyhnout se třem paprskům najednou Evu jeden zasáhl. Odhodil ji zhruba tři metry, takže tvrdě dopadla na zem. Vypadalo to, že je v bezvědomí. Skupina se nejspíš shodla na tom, že už má dneska dost a nechali toho. Ale nikdo se k ní extra nehnal. Nakonec se toho přece jen jeden člověk ujal, došel k ní, vzal ji do náruče (byla oproti němu vážně maličká) a společně se všichni vydali k místu, kde se právě schovávali.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 15 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 45 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 73 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nat Danielová 02.11.2014, 20:38:17 Odpovědět 
   Nemůžu si pomoct, tento díl mi nejméně seděl ohledně gramatiky, slovosledu a opakování slov. To už je ale pasé, páč všichni víme, kde jsi dnes.
Dávám palec nahoru, líbí. Nat
 ze dne 06.11.2014, 22:00:48  
   Nancy Lottinger: Nat, s tím vždy bojuju, když někdo čte mou tvorbu z dřívějška, právě kvůli všem těm chybám a nedostatkům. Ale pak si řeknu, čert to vem, aspoň je vidět postupný vývoj - a třeba to někoho inspiruje, že se dá vypsat, tedy zdokonalit se, když bude makat... A to je i jeden z důvodů, proč třeba někdy působím přísně u tebe. Kdyby mi někdo neříkal, co kde můžu ještě zlepšit nebo na co se zaměřit, tak to dělám dál stejně.
 Svetla 30.10.2014, 23:52:37 Odpovědět 
   Opět se mi to líbilo, jen mně moc nesedne ta výměna názorů, nebo ty řeči té povedené partičky.
 ze dne 06.11.2014, 21:58:31  
   Nancy Lottinger: Na partičku se ještě zaměřím, chtěla bych jí dát o trošku víc prostoru a udělat ji méně "šablonovitou". Děkuji za názor :)
 Ronkar 13.09.2012, 21:29:26 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ronkar ze dne 13.09.2012, 20:51:12

   Ty říkáš neuvěřitelné asociace a já říkám... *nezadržitelný smích*
 Ronkar 13.09.2012, 20:51:12 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ronkar ze dne 13.09.2012, 15:50:24

   Ty říkáš upovídanost, já nezadržitelný vodopád :D

S tím metalistou jsem dal jen příklad, ne že bych si to o Janě myslel, vždyť doma poslouchala Cranberries (znám, poslouchám ;) Spíš mi to evokovaly ty temné pláště jejích kolegů a vzpomínka na jednoho kámoše z vesnice :) tuctovýho metaláka - chlap jak hora, černý vlasy, hadry zásadně černý a pokud možno kožený (říkali jsme mu Conan).

Dobře, ohledně HP tě upozorňuji, že mám pocit, že v WATG je tajné společenství lidí, kteří žijí mezi normálními lidmi a mají magické sschopnosti, které budou užívat proti nějakému nadpřirozenému zlu (jen přemýšlím). Proto ta podobnost. Nic z čeho by sis měla dělat hlavu.

To, že hodíš čtenáře a postupně mu odrkýváš oč jde, je jen a jen dobře - z toho důvodu čtenáře láká čtení dál. V každém příběhu musí být nějaké tajemství :)

Hezký den
M.
 ze dne 13.09.2012, 21:02:28  
   Nancy Lottinger: Ty říkáš nezadržitelný vodopád, já říkám neuvěřitelné asociace ;)

Děkuji ;)
 Ronkar 13.09.2012, 15:50:24 Odpovědět 
   1.) „To je dobře, že se učíš. Zkouška se ti blíží. Kdy máš další jízdu?“ zeptala se, aniž by vešla do pokoje.
„Nevím,“ odpověděla neurčitě Jana, aniž by odtrhla oči od textu.
- dvakrát za sebou tu používáš po přímé řeči "aniž by…" Bije to do očí.
2.) "Matka spokojeně odešla se slovy…"
- V této části se mi obtížně četl celý odstavec. Možná by pomohlo nějak si pohrát se slovy. Nějak je proházet, nevím…
př:
"Od té doby ji neviděla - na tréninku se minule neobjevila a Jana neměla odvahu jí napsat, zavolat nebo dokonce za ní osobně zajít, sic to byla pořád její nejlepší přítelkyně. "
(Od té doby ji neviděla - minule se na tréninku neobjevila a Jana…
…sic to byla… (…přestože to stále byla…)
3.) "cérečko" nebo cédéčko?
4.) "zněla textovka od Kristýny" (za větou chybí tečka)
5.) "Byla tma a tak se strašně vylekala a vykřikla." (V té tmě leknutím vykřikla)?
6.) Postavy se na sebe podívaly. (proč jsou to furt neurčité postavy? - už víme o koho jde)
7.) …takže se zase ponořili do tmy obalujícího se lesa. (ten les se obaloval?)
8.) …v dáli se míhaly světélka a ozývaly se tam tím směrem dunivé rány. ("tam" je zbytečné)
9.) Rozložení na louce bylo zhruba takové: nalevo postávalo zhruba šest osob v těch samých černých pláštích (dvakrát zhruba - rušivé)
10.) Zatím zdárně úspěšně. (opět mi tam přijde zbytečné slovo: "zdárně")
11.) Po deseti minutách jeden zvedl ruku (dal povel rukou?)
12.) …a společně se všichni vydali k místu, kde se právě schovávali. (kdo konkrétně se schovával?)


Čím víc mám za sebou částí, tím víc dumám kolik toho má Jana s tebou společného :) Bohužel se mi děj zdál lehce předvídatelný (resp. odhalení, co Eva provádí) ale uvidím, co přinese další část. Jinak dobré čtení. Nevím, jestli si z vesnice, ale líbil se mi ten "konflikt" Matrixu s blondýnou, protože tohle je mezi mladými na vesnicích mnohem víc patrné, než ve městě. Být metalista na malý osadě mezi těmi všemi diskanty - to musí být peklo. Je dobře, žes to tam dala :)
Mohu mít jen dotaz? Neinspiroval tě k napsání tohoto příběhu hlavně Harry Potter?
 ze dne 13.09.2012, 20:20:00  
   Nancy Lottinger: Ahoj Michale,

děkuji za podstatně delší komentář než jindy. Začnu odzadu.

Světe div se, ale jsem rodilá Pražanda, bydlím v Praze a ani žádné mé příbuzenstvo není z vesnice! (To je překvápko :D).

Metal neposlouchám (kromě Rammsteinů a to je jedna velká výjimka ;)). Ale Jana nemá být metalistka (pokud to z textu vyznívá, vůbec nevím, že jsem to tam zakomponovala!). Vždy jsem chtěla jen zdůraznit, že se od těch všech diskantů chce lišit.

Já osobně třeba ráda nosím výrazné barvy, růžovou apod. a tenisky nosím jen na cvičení. Tuším, že někde později píšu, jaký má odpor k sukním (takový blbiny, co, koho to zajímá). Já miluju šaty.

V čem jsme si možná podobné, je vzhled, ale hodně hypoteticky - barva vlasů, výška, postavení těla... Ale to proto, že vím, jak takové tělo funguje, jak reaguje v boji, co zvládne a co už ne. Věnovala jsem se totiž bojovým sportům a v době, kdy jsem vydala první díl, jsem byla na rekonvalescenci po operaci ledviny, takže jsem s tím musela na dlouho přestat a potřebovala si najít něco, v čem bych to aspoň mohla popisovat. Sice popisy nejsou napsány mistrně, ale aspoň jsem se virtuálně vymlátila :) Takže třeba v tomhle je další pojítko - dělala jsem bojový sport (můžeš si prohlédnout mou úvodní stránku, kde je jedna starší fotka) a promítlo se to sem.

Samozřejmě podobnost je. Vždycky bude. Dost věcí, co se mi v životě děly, se nějakým způsobem, byť hodně vzdáleným, promítají do WATG. Ale musím tě upozornit, že to nelze brát tak, že když např. popíšu roztržku Jany s venkovskou partičkou, že se mi totéž stalo. Nebo že mám třeba špatný vztah s mamkou (vůbec). Jsem mistrem v ukrývání, když si po sobě čtu vlastní deník, mám sama občas pocit, že nechápu, co se za tím skrývá.

Harry Potter není mojí inspirací. Miluju HP a ty knížky jsem četla nesčetněkrát. Ale HP to není. Pokud je tam něco, co je stejné, podobné, upozorni mě :-D Samozřejmě z toho vyplívá, že mám ráda všechny čáry máry :), ale moje inspirace je jinde. Především v událostech v mém životě, v dítěti, které se ve mně skrývá, a v jednom neuvěřitelně zajímavém člověku :-)

A co se týče předvídatelného děje, snad to bude časem lepší, sama mám občas pocit, že když mám někomu WATG převyprávět dějově, je to na hodiny a hodiny, protože spoustu věcí není explicitně vyřčených a popsaných (jedna z těch věcí, které se musí v opravách pořádně dodělat!) a jak sis všiml, hodila jsem čtenáře do děje a člověk vlastně vůbec nestíhá (až časem se začne utvářet jakýsi obrázek...). Ale to mi nevadí, mám základ a s tím se dá do budoucna moc dobře pracovat a manipulovat. Moje specialita (ne, že jsem v tom mistr, ale že mě to děsně baví), je bořit to, co si člověk myslí, že je úplně jasné, ale to až časem.

Moc děkuji za veškeré připomínky a budu se těšit u dalšího dílu! Snad postupem uvidíš to slíbené zlepšování. Cokoliv, co tě napadne, mi tu zanechej.

P.S. Tady se ukazuje ta moje upovídanost.

Terez
 m2m 02.07.2010, 23:53:13 Odpovědět 
   U třetí kapitoly téhle délky bych už čekal menší rozvinutí postav. Prozatím se Ti dařilo schovávat postavy do funkčního a fajnového stylu, ale nyní se už sám začínám ptát, kde jsou charakteristické prvky postav.
Ono se ne nadarmo na školách učí popisy a líčení, přičemž máme popisovat svojí maminku a líčit svou činnost o prázdninách.

Popis a charakterizace a v pozdější fázi hlavně atmosferizace je nejdůležitější řemeslo spisovatele, přitom na něj ale často lidé zapomínají. Hodně doporučuju čtenáři dát nějaký důležitý prvek, díky němuž si postavu líp zapamatuju. Proto má Harry Potter brýle, Druss Legenda dlouhé šedivé vlasy, Tulák kvantum nožů a kuši, Aragorn svůj hraničářský plášť, a tak. Obvykle se vyplatí zmínit to jako drobnost, kterou si ovšem čtenář zapamatuje, protože ji šikovně opakuješ. Dejme tomu, že bychom třeba Janě dali na čelo pupínek, který si bude tohohle dne neustále škrabat. Proto v dialogu s Pavlem a Kikinou nehrozí to, že se ztratí, kdo s kým vlastně mluví.


To je výtka pro tenhle díl, zítra se zas podíváme na jinou stránku věci.

Každopádně, stále velice čtivý styl, snadno přístupný širokým vrstvám. Hodně načteno, předpokládám ·.)


Jo a P.S. Nezlob se, že neznámkuju, není to vyjádření toho, že se mi to nelíbí, nebo že to není na jedničku. Přijde mi to ale nefér vůči povídkovým autorům ·.)
 ze dne 03.07.2010, 13:57:21  
   Nancy Lottinger: Ahoj chemiku, děkuju moc za další přínosný komentář. Dneska ráno u snídaně jsem to prodiskutovala s mými věrnými čtenářkami (:-)) a vymyslely jsme charakteristickou věc k Janě. Máš naprostou pravdu, to je můj kámen úrazu - až to budu přepisovat, víc rozvinu postavy..
 MC_Kejml 18.05.2009, 14:21:18 Odpovědět 
   Iniciace budoucího Darth Vadera pokračuje, hehe.

No co mě zaujalo tady. Kromě "kamarádky dvě patra pod tebou" :)) se mi líbí narážky na konvenčnost a tuctovost partiček, které se najdou v každé komunitě - a jak se shodneme - jen bazírují na úspěších druhých.

Pak jsem si uvědomil, že tu není moc přímých popisů postav. Jediný pořádný, který jsem postřehl, byl popis stylového pokoje, který mi kdoví proč připomněl mojí (teď už nefunkční) dětskou ložnici a něco málo ze šaten. Nevím, jestli to zase připisovat tehdejší nevypsanosti, nebo jednoduše tomu, žes zapomněla z ůdvodu jakés takés samozřejmosti ( A tohle se mi u SEčka stává taky - vidím ty charaktery a znám je, tak proč je popisovat? :D ).

Pravopis zase nic, protože ty chybky se mi zdají moc triviální na to, abych je vůbec vypisoval ;) Nebo ne?
 ze dne 21.05.2009, 17:20:17  
   Nancy Lottinger: Darth kdo? Popis bude, ale časem... minimálně víš, že je malá a blonďatá :-D O pravopis ani tak nejde, jako spíš o styl, jestlis mě na té procházce správně pochopil... Takový moc... strohý.
 Fenixp 25.04.2009, 17:18:38 Odpovědět 
   Já vím, slíbil jsem, že to nebudu dělat, ale...
Yaay, Cranberries! \o/

/Fenixp si přidává Cranberries do playlistu
 ze dne 25.04.2009, 20:08:23  
   Nancy Lottinger: O:-) Klidně to dělej, mně to vůbec nevadí, naopak je to trošku lichotka :-)
 Black Cherie 31.07.2008, 19:07:17 Odpovědět 
   Pozor na shodu podmětu s přísudkem, některá "i/y" jsou blbě - a ne jen v téhle kapitole.
Z obrazu Evy se "členy" běhal docela mráz po zádech
 ze dne 01.08.2008, 10:38:54  
   Nancy Lottinger: Snad ty chyby postupem času vymyzí úplně, ale teď tu ještě chvíli určitě budou. Děkuji moc za tvé hodnocení :-)
 Charlotte Cole 04.03.2008, 13:40:42 Odpovědět 
   Konečně nějaká "znatelnější" akce... ovšem k mému zklamání (což v překladu znamená, že se co nejdříve vrhnu na další kapitol =) ) se všechno tak zamotává a vysvětlení žádné... známkuji jako vždy. ;-)
 ze dne 04.03.2008, 13:50:58  
   Nancy Lottinger: O:-) Tak pokud budeš ve čtení pokračovat, rozhodně se připrav na to, že se budeš občas až ztrácet. Ale nemyslím si, že by to bylo něco, co čtenáře odradí... :o)

Děkuji ti za návštěvu, milý komentář a známku!
 taxikus 19.01.2008, 15:22:31 Odpovědět 
   prostě dobrý...! nemám co dodat... Začíná to být čím dál tím napínavé, i když pravda toto byl dost revoluční díl tím, že ti muži na ni vysílali "paprsky" . Tím se ukázalo co jsem psal minule... Toto není obyčejný příběh:)
 ze dne 19.01.2008, 15:31:28  
   Nancy Lottinger: Tak přecejen :-) Díky za tvůj komentář a čas!
 Dina 18.01.2008, 20:22:58 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Dina ze dne 18.01.2008, 20:16:05

   Všichni si myslej, že to jenom tak prolítnu, ale já ty texty fak čtu, čestný smajlovský...
 ze dne 18.01.2008, 21:42:07  
   Nancy Lottinger: Někdo to umí, někdo ne - já se přiznám, že sama čtu texty pomalu, rychle mi to prostě nejde - a proto se zabírám jen těmi, které mě zaujmou na první (nu, i druhý ;-)) pohled.
 Dina 18.01.2008, 20:16:05 Odpovědět 
   Jde to rychle a tak to mám ráda:) Myslím, že Eva a Jana svoje tajemství předemnou dlouho neutají...
 ze dne 18.01.2008, 20:21:28  
   Nancy Lottinger: A já bych tvrdila opak, ale když tak vidím, jak rychlým tempem čteš, tak máš nejspíš pravdu!!! Děkuji moc
 valcar 03.12.2007, 18:47:05 Odpovědět 
   no co říci zase...držet se toho klasického a opakujícího se čtivé, dobře napsané... je poněkud kliše, i když je to pravda...ale co říct jiného a nekrást no...prostě raději budu nadále psát tohle, než ti dát jenom známku bez jakéhokoli kometáře... ;)
 ze dne 03.12.2007, 18:52:58  
   Nancy Lottinger: Mě ten komentář vážně potěší, i kdyby byl pořád stejný a měnilo se jen datum :-) Vážně!
 jackiesparrow 02.12.2007, 12:44:04 Odpovědět 
   Kdybych nemusela jít na taneční, tak bych to snad přečetla všechno, jak se mi to líbí... :)
 ze dne 02.12.2007, 13:23:36  
   Nancy Lottinger: Taneční, jo? Tak si to tam užij, neboj, ono to tu na tebe počká... :-)))

Děkuju moc :-)
 Svetla 29.11.2007, 22:29:31 Odpovědět 
   Souhlasím s I. A. Opravdu hezké.
Jen mi zarazila hrubajzna, jak Kikina byla s Pavlem, tak byli spolu a ne s tvrdym y na konci. Ještě jedna:)
 ze dne 30.11.2007, 8:41:46  
   Nancy Lottinger: No, ono jich (těch i/y) tam asi bude víc (a v budoucnu zase míň :-))

Děkuju za tvůj čas a hodnocení :-)
 Imperial Angel 25.11.2007, 15:55:10 Odpovědět 
   Zase - sem tam nějaké to škobrtnutí, ale příběh zatím neztrácí na čtivosti a napětí. Tvůj styl je snadno stravitelný, nenáročný a dokáže čtenáře upoutat :).
 ze dne 25.11.2007, 16:08:46  
   Nancy Lottinger: Zajímavý sledovat, jak na to kdo nahlíží :-) On se v tom člověk časem ztratí a pak se v tom možná zase najde...
Jen je asi lepší, že máš možnost číst to najednou - já to po těch kapitolách publikovala skoro rok :-)
 Šíma 10.09.2007, 21:47:43 Odpovědět 
   Proč to utneš vždycky v nejlepším? Aby se měl čtenář na co těšit, šímo! ;-) Jedeš jako ruská pila! A to jsem si říkal, že skončím prvním dílem a už jsem na konci třetího! No, no, no! ;-)

Za jedna! Ať to pára tlačí! ;-)
 ze dne 10.09.2007, 21:56:04  
   Nancy Lottinger: Ty máš tu výhodu, že to máš všechno pohromadě. Začala jsem to psát v listopadu a skončila jsem teprve 1.září o rok později :-)

Jak jinak, než děkujuuu :-))
 Amanda Teil 24.04.2007, 16:59:41 Odpovědět 
   Souhlasím, třetí kapitola a tak napínavá .-D ne tak schválně, jak to dopadne...1
 BaD 12.03.2007, 21:15:21 Odpovědět 
   ??? Jéžiš, to je tak napínavý. Proč to děláš?! :)))
Člověk nemůže přestat. Hmm... o moc sem přišel, když sem to nepřečet. U vícenásobných podmětů míváš chybu v přísudku. Pavel a Kristýna šli, ne šly. Ale jinak bezva..
 ze dne 12.03.2007, 21:24:41  
   Nancy Lottinger: Och, to je kalamita, taková smrt! To fakt dělám takový chybky v pravopise??? :-D

Velké Ď
 sirraell 10.02.2007, 0:10:13 Odpovědět 
   cim dal lepsi...jen tak dal, za 1 az na ty chyby
 ze dne 10.02.2007, 12:33:56  
   Nancy Lottinger: Jak to tak prolítávám očkama, tak některé ty chybky nechápu, jak jsem mohla přehlédnout... Děkuji pěkně
 amazonit 19.12.2006, 16:32:23 Odpovědět 
   no, tak jsem to nevydržela a hodila jsem si ještě jeden díl:o)) skončil tak, jak mají díla na pokračování končit..tak, že říká, pojď číst další, aby ses dozvěděla, co bude dál, ale né, dnes už né...ale jestli mi to oči dovolí, kdo ví:o)) je to fakt dost dobré a v tom čtení ani nevnímám, zda jsou tam nebo nejsou chyby, takže pokud tam jsou,tak mě neruší:o))
 ze dne 19.12.2006, 16:37:36  
   Nancy Lottinger: Oooh, děkuji za vlídný komentář i za známešku, moc mě to potěšilo :-) a očíčka si nenamáhej, za to ti to nestojí, zítra je snad také den ;-)
 Aildrin 14.11.2006, 18:23:12 Odpovědět 
   Co se mi to tam na konci objevilo? No každopádně to měl původně být smajlík! Takže :)
 ze dne 14.11.2006, 21:19:00  
   Nancy Lottinger: Jé :-) Tak díky, zapracuju na dalším :o) S tou tmou máš pravdu, mě sama ta věta neseděla, ale nemohla jsem přijít na to, jak to má být správně :o) A ty smajlíky na konci - aspoň vidíš, jak vznikaj´ překlepy :o)
 Aildrin 14.11.2006, 18:19:48 Odpovědět 
   Tak kapitola třetí mne potěšila :o) Už, už jsem chtěl dát 1,5, ale dostal jsem se k místu, ve kterém píšeš: "..takže se zase ponořili do tmy obalujícího se lesa." - "..do tmou obalujícího se lesa."- by vyznělo lépe nemyslíš? Před koncem si se trochu zamotala, ale přesto se mi to líbilo. Pokus se takových zbytečných chybek příště vyvarovat. Těším se na pokračování 
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Kalich života: ...
Trenz
VW T1 - Fucked ...
Amarantine
Nemám název
brmbos
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr