obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915292 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389840 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Ledové peklo - Kapitola 7. část 1. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ledové peklo
 autor MKN publikováno: 25.03.2012, 22:26  
Další část, tentokrát rozdělena do dvou kratších celků
 

„Omissu Araen?“
Araen své jméno málem přeslechla. Ponořena do svých myšlenek se prodírala skupinou mladých elfů čekajících u šermířského cvičiště na svůj výcvik. Araen si chtěla po dlouhé době také zatrénovat s mečem v ruce. Od sezení s jejím mistrem už uplynulo několik dnů a Araen se stále nedokázala vyrovnat s tím, k čemu se upsala. Ne že by slovům svého mistra nevěřila. Věděla, že se rozhodla správně. Tíha jejího rozhodnutí byla ale téměř nesnesitelná.
Nápad tvrdého fyzického tréningu, se tak jevil jako správný. Jistě ji pomůže trochu uvolnit svou mysl a s celou situací se tak lépe vyrovnat.
„Omissu Araen, jste to vy?“
Nyní už Araen na své jméno zareagovala, zastavila se a otočila. Ihned před sebou spatřila vysokou postavu Fastranova mistra Neundema.
„Ano?“ potichu odpověděla, zatímco letmo pohlédla na jeho zeleně zdobenou róbu se zlatě vyšitými symboly.
„Nesu zprávu od tvého mistra,“ řekl Neundem svým, typickým, na elfa poněkud hlubokým hlasem.
„Od mistra E’draera?“ podivila se Araen. Od setkání, kde ji E’Draer vylíčil hrůzy války, proti ledovému démonovi se svým mistrem ještě nemluvila. Už mnohokrát ji napadlo, proč se s ní mistr nehodlá zkontaktovat.
„Ano, v těchto dnech se nenachází v pevnosti, proto mě požádal, abych ti za něho doručil tuto zprávu.“
Mladá elfka pohlédla na zažloutlý kus papíru, který vytáhl Neundem zpod svého hábitu. Je možné, aby věděl o mém ujednání s mistrem? Napadlo ji, když papír od Neundema přebírala.
„Smím se zeptat, kde je mistr E’draer?“ zeptala se Araen a po krátké odmlce rychle dodala: „mistře Neundeme.“ Nechtěla být nezdvořilá.
„Myslím, že by jsi si napřed měla přečíst obsah jeho zprávy. Případné otázky ti mohu zodpovědět poté.“
Araen se krátce zamyslela. „Vy víte co je v té zprávě?“
„Obsah zprávy jsem nečetl,“ řekl Neundem jednoduše.
Z mistrova postoje mladá elfka vypozorovala, že ji žádné otázky nezodpoví. Alespoň do té doby, než si přečte mistrův dopis. Pohledem proto sjela na prázdný list papíru. „Děkuji.“
Elf se jenom uklonil a pozvolna se otočil. Bylo to vůbec poprvé, co Araen osobně mluvila s Fastranovým mistrem. Podle toho co o něm ale věděla, byl Neundem velice tichý elf, který trávil veškerý svůj volný čas duševní meditací v odlehlých místech lesů.
Nyní už elfka neměla chuť jít trénovat s mečem, pozorovala odcházejícího Neundema a s obavou přemýšlela nad obsahem zprávy. Nebylo nic neobvyklého, že mistr E’draer na několik dnů odcestoval z pevnosti. Araen ale přišlo podivné, že by se mistr na dalekou cestu vydal právě v těchto dnech, kdy ji musel připravit na spojení. Ještě podivnější ji ale přišlo, že se s ní E’draer nespojil osobně, pomocí magie, ale využil psané zprávy.
V dopisu muselo být něco důležitého, Araen se intuitivně rozhlédla, jestli ji někdo nepozoruje. S překvapení zjistila, že skupina elfů už odešla na cvičiště a mladá elfka je na prostranství téměř sama. Přesto musela být opatrná. Zastrčila kus papíru za opasek u svých kožených kalhot a s myšlenkou, že nejlepší bude si obsah zprávy přečíst až ve svém pokoji, vykročila směrem k obytné části pevnosti.
Když došla pod strom, který propůjčoval své tělo jejímu pokoji, lehce se odrazila a s nemalou mrštností se vyšvihla na první větev. Z té pak stoupala výše a výše, až prošla skrz otvor v kmenu stromu do své nevelké místnůstky.
Zde vydělala papír zpod opasku a opatrně ho položila na své lůžko. Samotný opasek rozepnula, aby od něho mohla lépe odepnout kožené pouzdro na meč.
Po odepnutí meče si klekla na lesknoucí se podlahu a natáhla se pro odloženou zprávu. Papír byl naprosto čistý, bez jakýchkoli známek mistrova písma. Araen se tomu ale nijak nepodivila a jemně ho pohladila dlaní. Když tak učinila podruhé, řekla magickou formuli.
Krátký okamžik se nic nedělo, poté ale papír začaly pokrývat tenké, různě kroucené znaky. Araen ani okamžik neváhala a ihned začala zprávu číst:

Má Omissu,

Po našem sezení jsem musel odcestovat, abych se dozvěděl odpovědi na některé velmi důležité otázky. Čteš – li tuto zprávu, znamená to, že zmiňované odpovědi si vyžádaly mnohem více času, než můžeme ve tvém končícím výcviku obětovat. Je tedy nutné, abys v přípravě na závěrečnou zkoušku pokračovala bez mé přítomnosti.
Nemusíš se obávat, zmiňovanou přípravu nebudeš muset absolvovat sama. K pomoci ti bude mistr Neundem, který je zasvěcen do všech tajemství, které se týkají našeho ujednání. Přeji si proto, aby jsi ho od této chvíle považovala za svého mistra a jeho myšlenky a názory uznávala tak, jako by byly mé vlastní. Mistr Neundem se s tebou brzy magicky spojí a udá ti místo vašeho prvního setkání.
Chci tě znovu požádat, abys měla neustále na paměti, že veškeré informace o tvé zkoušce jsou tajné. Nemluv tedy o nich s nikým jiným než s mistrem Neundemem, nebo po mém návratu semnou osobně.
Musím tě ještě upozornit, že závěrečná cvičení budou psychicky, velmi namáhavá. Já tvým schopnostem ovšem plně důvěřuji a vím, že se na finální zkoušku připravíš tak, jako bych tě cvičil já sám.

Ela’ya möya
Mistr E‘draer
„To ne,“ špitla Araen, když dočetla zprávu. Ihned se vrátila na její začátek, aby si ji přečetla znovu. „To nemůže být pravda.“
Druhé přečtení ji přineslo ale stejné informace. „Mistr Neundem má být můj dočasný mistr,“ zapřemýšlela nahlas. Dále pokračovala pouze v myšlenkách: On přece musí cvičit Fastrana, nemůže věnovat svůj čas i mému výcviku. A kde vlastně je mistr E’Draer? Proč se semnou nespojil osobně?
Araen zavřela oči a hluboce se nadechla, musela uklidnit své rozbouřené nitro. Nejraději by se rozběhla za mistrem Neundemem a na všechny otázky se ho zeptala. Uznala ale, že by to bylo velice nerozumné. Není obvyklé, aby mladí elfové vyhledávali cizí mistry a o něčem s nimi diskutovali. Proto, pokud by se nyní vydala najít mistra svého Manwäe a někdo ji spatřil, mohla by svým jednáním na sebe upoutat příliš pozornosti.
Raději se tedy pomalu postavila a naposledy si v rychlosti přečetla krátkou zprávu. Poté zašeptala znovu kouzelná slova a text na papíře zmizel. Přestože nyní držela v ruce pouze prázdný list papíru, ukryla ho raději pod svůj svršek a vydala se ven ze svého pokoje.
Přestože se mladé elfce nezdálo, že by v místnosti strávila větší množství času. Slunce nad lesem prošlo významnou změnou. Pomalu se přesunulo nad vrcholky stromů a svými posledními paprsky je krásně ozařovalo. Nebude trvat dlouho a celý les brzy přikryje tma.
Araen pohled na veliký sluneční kotouč uklidňoval, nespěchala proto a chvíli ho nehnutě pozorovala. Když slunce sestoupilo ještě níže, odtrhla od něho mladá elfka svůj zrak a po větvích se vydala dolů k pevné zemi.
Odtud se vydala pomalou chůzí na krátkou procházku. Znovu prošla okolo cvičiště, kde se ještě před chvílí chtěla ohánět mečem proti magicky vytvořenému protivníkovi a pokračovala dále.
Náhle se ale ze cvičiště ozval zuřivý řev. Araen se zvědavě otočila, aby se znovu zaposlouchala do zvuků vycházejících od cvičících elfů.
Někdo si pro své cviky musel stvořit úděsného protivníka, proběhlo mladé elfce hlavou. Žádné další zařvání se ale neozvalo, proto se po chvíli znovu rozhodla pokračovat ve své cestě. Po dvou krocích se ale opět zastavila. Cítila něčí pohled, někdo ji pozoroval.
Znovu se tedy obrátila. U brány spatřila mladého elfa oblečeného v bílé tunice a černých lehkých kalhotech. Dle stylu jeho šatů Araen poznala, že elf již není učedník nějakého mistra. Chvíli zaváhala a poté se k němu vydala, byla si jistá, že ji elf pozoroval.
„Proč mě sleduješ?“ vyjela na něho prudčeji, než chtěla.
Elf s klidnou tváří odpověděl: „Ty jsi Omissu Araen?“
Mladá elfka jeho odpověď nečekala. Elfa neznala, proto se podivila, že on zná ji.
„Proč se ptáš?“ zeptala se. Jindy by se elfovi ihned představila, od poslední lekce se svým mistrem ale byla velmi ostražitá.
„Slyšel jsem, co se ti přihodilo nedávno v lese. Musíš být velice pokročilá v ovládání své magie,“ řekl elf. Po krátké odmlce honem ještě dodal: „Jmenuji se Ilienu‘l.“
Araen si Ilienu’la nenápadně prohlédla. Jeho úzké, sytě zelené oči na pozadí bledé kůže zajímavě ladily s téměř stříbrnými vlasy. Neobvyklé se elfce jevili i jeho úzké rty a zahnutý, orlí nos.
„Ano, jsem Omissu Araen,“ oplatila elfka Ilienu’lovi jeho představení. Bylo by krajně nevhodné, kdyby utajovala své jméno i po tom, co ji elf sdělil to své.
Ilienu’l se v reakci na to, mírně uklonil a řekl: „Přál jsem si tě poznat. Přijde mi skutečně neuvěřitelné, že někdo tak mladý, jako ty dokázal přemoci skupinu Burthů. Jak jsi to dokázala?“
Araen byla viditelně zaražena. Levou rukou si zastrčila pruh černých vlasů za své dlouhé ucho a pomalu odpověděla: „Já nevím, všechno se seběhlo velice rychle. Příliš si nepamatuji, co se tam tehdy stalo.“
„To samozřejmě chápu,“ přikývl vážně stříbrovlasý elf. „Víš, já proti Burthům už také bojoval. Vím, co dokáží. Viděl jsem hrůzy, které jsou schopni udělat svým protivníkům v boji. Musím říct, že mě velice znepokojuje, že si na ně narazila tak blízko naší pevnosti.“
„Ano, je znepokojivé, že se Burthové stále více přibližují do středu naší říše,“ odpověděla mladá elfka.
„Myslím, že brzy dojde k dalšímu z velkých střetů. Jistě budeme potřebovat Omissu jako jsi ty.“
Araen už chtěla říct, že elfí rasu ohrožuje mocnější nepřítel, než jsou Burthové, nakonec slova ale zarazila na jazyku a neutrálně odpověděla: „Nemám ráda válku. Nikdy nepřinese nic dobrého, jen kupu mrtvých a raněných.“
„Ano to máš jistě pravdu,“ odpověděl Ilienu’l. „Bohužel Burthové jsou jiného názoru. Válku milují. Myslím, že kdyby na světě nebyla jiná rasa než oni, bojovali by klidně i mezi sebou. Na druhou stranu je ale pozoruhodné, jak dokážou magii naší planety přeměnit na surovou sílu, kterou tak vládnou.“
„Nemyslím, že na tom je něco pozoruhodného,“ oponovala hned Araen. „Jsou to vraždící a surové bestie.“
Ilienu’l se na okamžik zamyslel a poté se zřejmě rozhodl změnit směr jejich rozhovoru: „Smím se zeptat, zda by si měla zájem poměřit semnou síly na cvičišti? Bylo by pro mě ctí svést souboj s tak schopnou Omissu jako jsi ty.“
O to zde celou dobu jde, pomyslela si Araen a ihned začala vymýšlet vhodnou výmluvu, proč s elfem na cvičiště jít nemůže. Přestože ji elf nepřišel zrovna nesympatický, pro dnešní večer o jeho společnost rozhodně nestála.
„Ne, omlouvám se, ale dnes bych raději byla sama. Vlastně jsem se chtěla v osamění projít večerní pevností.“
Ilienu’l s mírným úsměvem ihned přikývl, „Odpusť, nechtěl jsem narušovat tvou samotu. Snad jindy bude lepší chvíle na naše setkání.
„Ano, to jistě bude,“ řekla Araen a naposledy pohlédla elfovi do tváře. Potom se otočila a lehkým krokem odešla.
Celý rozhovor ji přišel velmi podivný. Nikdy se nestalo, aby ji oslovil neznámí elf a žádal po ní šermířský souboj. V těchto myšlenkách se po chvíli se otočila, aby zjistila zda Ilienu’l stále ještě stojí před bránou na cvičiště. Byl ale už pryč.
Mladá elfka tedy pokračovala ve své tiché procházce. K elfovi se myšlenkami už nevrátila. Měla důležitější věci, nad kterými se zamýšlela.


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 25.03.2012, 22:13:41 Odpovědět 
   Ahoj.

Velice rychle se musím omluvit za svoji delší absenci. Věřím, že jsi na mě nezanevřel, jako já nezanevřel na svoje spojivky :)

Pár chybek tentokrát uniklo, "neznámí" tady na konci, pak jedna v přímé řeči (dodala: "Velké písmeno.") a pak jsem zapomněl ještě jednu :)

Příběhově asi nemám co říct, tenhle díl je spíš takovej připravovací k tomu dalšímu :)
 ze dne 28.03.2012, 21:07:08  
   MKN: Ahoj,
no už jsem si říkal co se děje, že takovou dobu žádná odezva na mou publikaci :) v pohodě ale. Hlavní je, že odezva nakonec přišla, za což jsem rád....
Jinak jak si řekl, tahle kapitola je taková spíše přípravná. Nic velikého se zde vlastně ani nestalo
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Roj - 3. část
Ronkar
Ztracená - Upří...
Trenz
Kapr a vezírek
Potulný mnich
obr
obr obr obr
obr

Chuť šípových žabek
Mab
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr