obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915482 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5761 autorů a 391360 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Lidé v maskách ::

 autor Sonic publikováno: 20.11.2012, 13:08  
Starší záležitost
 

LIDÉ V MASKÁCH

Znal jsem jednoho staříka, jmenoval se Rupert a žil sám v parku uprostřed našeho města. Park byl poměrně rozsáhlý a tak Rupertovi poskytoval slušný úkryt i obživu, a v zimě, když byly největší třeskuté mrazy, bydlel děda v kanále u jezírka a pojídal krysí výkaly i různé splašky. Nestěžoval si nám na svůj trudný úděl, byl šťastný, protože byl svobodný. Strávil u nás ve městě téměř dva roky. S ostatními dětmi jsem za nim chodíval skoro každý den po škole a bylo to moc příjemné. Sedli jsme si vždycky v kruhu na turka a Rupert začal své pocítěné vyprávění o minulosti. Vyprávěl o tom, jak za jeho mladých let byli lidé svobodní, upřímní a krásní, jak často s jinými chlapci a děvčaty vyráželi společně do přírody za dobrodružstvím, vzpomínal na dobu, kdy se ještě každý člověk oblékal a choval jinak než ostatní, na dobu bez uniforem, mluvil o časech dávno ztracených, kdy slunce prosvětlovalo krásu každého jednotlivého dne a vzduch se dal bez námahy dýchat.
V těch chvílích se na nás častokrát začal snášet černý déšť, temné nebe se převalovalo v šílených agonických křečích a obrovské proudy vody padaly na nemocné a špinavé listy stromů, a ty černé slizovité kapky nám oblévaly tváře.
My jsme se však ani nepohnuli a dál jsme tiše naslouchali Rupertovu vyprávění. Nevadilo nám vlhko ani zima.
Jednoho dne jsme se ve škole vzepřeli. Nechtěli jsme už dál nosit ty seprané jednotvárné školní uniformy a být očíslování jako zvířata, nechtěli jsme být vychování jako stádo, aby nám byla předurčená budoucnost někým jiným, už nás nebavilo stále poslouchat co můžem a co ne, chtěli jsme být sami sebou.
Chtěli jsme naši budoucnost uchopit do svých vlastních rukou.
A víte co? Nevěřili byste jaký z toho byl skandál. Všichni, jež se na této revoluci podíleli, dostali domácí vězení a byl jim zakázán kontakt s ostatními a naše rodiče začali navštěvovat Lidé v maskách.
Každý z nás už je jednou spatřil, ale v přímém kontaktu jsme s nimi byli vůbec poprvé.
Lidé v maskách mohli kdekoliv vkročit, kohokoli vyslýchat a kdekoliv ho odvést. Měli neomezenou pravomoc, tajně řídili naše životy a byli nad věcí. Naše myšlenková vzpoura je zřejmě značně překvapila.
Ptáte se, co bylo dál? Lidé v maskách chodili neustále za mnou a za mými kamarády, navštěvovali bez naší přítomnosti i rodiče a
pořád opakovali a kombinovali své otázky: Kde často chodím, co tam dělám, jaké jsou mé záliby, zda mám rád svého otce a matku atd.
Dokonce někdy donášeli i různé dárky a překvapení. Nelíbili se mi a tak jsem jim lhal. A pak, asi po dvou měsících, vše náhle utichlo stejně jako to začalo. Byli jsme vpuštěni opět do školy, skončilo naše domácí vězení a zmizeli i Lidé v maskách.
První věc, kterou jsem s ostatními udělal, byla ta, že jsme okamžitě po škole vyrazili do parku za Rupertem. Jenže ten vyzáblý milý stařík nebyl nikde k nalezení, hledali jsme ho až pozdě do večera po celém parku, lezli jsme i do kanálu, ale jakoby se po něm slezla zem. Zkoušeli jsme to pak ještě celý další měsíc, každý den několik hodin. Bezúspěšně. Rupert navždy zmizel! O půl roku později jsem se dozvěděl od jednoho kluka od nás z ulice, že tehdá, když jsme nemohli vycházet z domu, viděl jak dva Lidé v maskách vyvádějí v podvečer z parku jakéhosi starého muže. Naložili ho do auta a odvezli.


Nikdy jsem nepochopil, proč nám Ruperta vzali, proč o něj měli takový zájem. Jedno ale vím! Rupert mě ovlivnil natolik, že jsem se rozhodl žít podle svých plánů, alespoň kolik mi shůry bude dovoleno.
Nebyl jsem sice nikdy zatčen, ale celý svůj život i teď, na prahu smrti, cítil jsem a cítím stále jejich přítomnost a vím, že mě vždycky sledovali. Chcete vědět kdo?!
Ano, Lidé v maskách.


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 20.12.2012, 14:08:51 Odpovědět 
   V tomto textu je třeba číst hlavně mezi řádky... početla jsem si. Vskutku neotřelé téma.
 Kaunaz Isa 25.11.2012, 22:04:20 Odpovědět 
   Nuže…
Obecně platí, že čím kratší text, tím větší je kladen důraz na každé slovo. Povídka by se neměla nikde zadrhnout a měla by po sobě zanechat silný dojem. Tady se to bohužel příliš nepovedlo. Nápad postrádá originalitu, což by v případě lepšího zpracování nevadilo (jednoduše by si toho čtenář nestihl všimnout). Ovšem zde je každé klopýtnutí zřetelné. Krom toho, předvídatelnost závěru je až nepříjemná.

Upřímně, on ten text vlastně opravdu působí jen jako jakýsi náčrt. Chvílemi se rozepisuješ do detailů o jedné poměrně nedůležité události, abys následně jinou, mnohem podstatnější, zmínil jen tak mimochodem. Očekával bych od podobného tématu trochu napětí či dokonce strachu.

Když k tomu připočtu absenci čárek v místech, kde jich je třeba, nevyznívá to pro Tvoji povídku moc dobře. Klidně se víc rozepiš. V tomto případě by to textu určitě pomohlo. Vytvořit určitou atmosféru občas trvá.

Osobně bych to viděl na čtyřku. Ale známkovat budu pouze s Tvým souhlasem.
 Apinby 20.11.2012, 14:10:20 Odpovědět 
   Nazdar, celá povídka má několik trhlin a trhlinek. Největší trhlina mi připadne, že v totalitní společnosti, kde všichni mají své číslo a stejné šaty, žije člověk na okraji společnosti v parku, nikým nekontrolován a hlásající o zlatém věku svobody. Kdyby to byla totalitní společnost, tak Rupert si ani neprd. Druhá trhlina je pro mě samotný příběh = má to jistou situaci a dokonce i zápletku, ale to rozuzlení mi příjde ploché a poloviční. Navíc ta motivace postav je trochu na hraně. Proč se vzbouřili? Jenom kvůli povídačkám nějakého odpadlíka? Trochu slabé. A tu trhlinku vidím v tom, že pan Rupert se živil extrementy krys! To je nesmysl non plus ultra. Kdyby jedl krysy/ vybíral odpadkové koše v parku/ žebral/ samotný vypravěč mu nosil jídlo, aby ho donutil vykládat o časech minulých/ tak bych ti to "sežral". Ale krysí bobky je blbost.

A teď to "lepší". Zaujalo mě tvoje vyprávění a pěkná myšlenka o tajné policii v maskách, která likviduje černé ovce společnosti.

Někdy je lepší to nechat uležet a přemýšlet více o příběhu. Zdar!
 ze dne 21.11.2012, 12:07:04  
   Sonic: Díky za komentář a hodnocení.
Téma by šlo určitě více rozvinout a promyslet, ale je to spíše jen takový črt. K hlubším pohledům se uchyluji přeci jen v básních, kde téma ztráty svobody a ovládání je jedním z častých motivů.
A v totalitě vždy budou existovat lidé, kteří nějaký čas unikají kontrole, to není zas tak moc neobvyklé. Uznávám, že ty krysí výkaly a splašky, kterými se živil, jsou trochu přehnané, ale to byl účel, trochu to nadnést.
Přeji hezký den.
 maja52 20.11.2012, 13:41:24 Odpovědět 
   Zajímavá povídka, možná nejsme daleko od takového světa. Jedním temnem jsme prošli a druhé nás čeká? Ahojky.
 ze dne 21.11.2012, 12:01:04  
   Sonic: Ahoj Majo.
Díky za tvůj komentář a obávám se, že v takové době již nějakou dobu žijeme. Ale všeho dočasu, není to navždy.
Hezký den.
 Šíma 20.11.2012, 12:40:41 Odpovědět 
   Zdravím.

A velký bratr tě stále sleduje! Pěkně zpracované Orwellovské Téma s lehkým nádechem sci-fi nebo ještě lépe postapo. Mi se vyprávění prostřednictvím toho dítěte líbí (přes všechnu absurditu a zkaženost tohoto světa je myšlení a pohled onoho dítěte čisté a bez falše, se kterou by se náš vyprávěč snažil přikreslit či čistě náhodou zakrýt ty či ony myšlenky). A přestože je textík poměrně krátký (třeba by si i zasloužil rozšířit), je čtivý. Proč onoho staříka odvezli? Možná nepasoval do myšlení a morálky Lidí v maskách (viz určitá totalitní společnost), možná se jim zdál mužík nebezpečný pro ostatní obyvatele (zde děti). Prostor pro vlastní názor je tu poměrně široký, ať si už udělá obrázek každý sám (napadlo mne i trochu "ekologické téma", viz zničené životní prostředí a podobně). Na šotky jsem nenarazil. Hezký den a psaní zdar. ;-)
 ze dne 21.11.2012, 11:58:45  
   Sonic: Díky Šímo!
S tím vyprávěním z pohledu dítěte jsi to vystihl přesně tak, jak to cítím. Ano, mám pocit, že děti jsou stále ještě nezkažené a jejich pohled na spoustu věcí je daleko otevřenější, nezamlžený, čistý. Každý by si v sobě měl obnovit onu dětskou část schovanou v nás i dospělosti.
Hezký den.
 ze dne 20.11.2012, 13:11:16  
   Šíma: P.S. Snad minimálně jedné chybějící čárky a také pozor na zkratky v běžném povídkovém textu (viz atd. - a tak dále), mi to tam nepasuje! Věc názoru. ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
Filip
(7.3.2020, 20:07)
obr
obr obr obr
obr
Let sovice
deuxEm
Strach ze tmy
Michal Kadeřábek
Se vším bez nič...
Sophie Dawson
obr
obr obr obr
obr

RaDOST smutku!
6thSun
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr