obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Blecha ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 08.03.2012, 22:08  
Po čtyřech měsících abstinence ve psaní, si dovoluji předložit mírně patetický sci-fi příběh, který nemá hlavu ani patu, ale už mi nějaký čas leží v hlavě... Snad se bude líbit. Šotkům zdar! ;-)

P.S. Jsem zvědav, kolik případných šotkovin v mém textu čtenáři najdou...
 

      Přistání bylo tvrdé. Nakonec i tento popis by se mohl zdát nadneseným. Přesnější by bylo použití slůvka: dopad. Proletěl tenkou slupkou atmosféry a než se nadál, narazil svou malou lodí do písčitého povrchu planety. Spodek lodi se po krátké vyryté dráze zastavil dobré tři metry pod povrchem. Z písku trčela jen horní část lodi a záď s kormidly a hlavními tryskami, které zvolna vychládaly a hlasitě praskaly. Slyšel to i do kabiny, když se pomalu snažil probrat z mrákot způsobených přetížením. Bezpečnostní systémy lodi jej sice uchránily před jistou smrtí, ale i tak byl poměrně dost otlučený. Stopy po pásech budou patrné na jeho těle ještě nějaký ten týden.

      "Kurva!" vydechl, když konečně odezněl ten zvonivý zvuk v jeho hlavě. Tep se mu zklidnil a on mohl víceméně pomalu a mělce dýchat. Netušil, jak moc je loď poškozená a kolik kyslíku mu ještě zbývá, než vyčerpá všechny zásoby dýchatelné atmosféry. Mohlo dojít k protržení hlavní nádrže. Záloha měla příliš malý objem na to, aby se mohl spolehnout na to, že jej najdou, než mu dojde vzduch. Pokud... Pokud není zdejší atmosféra dýchatelná. Ovšem to zjistit nemohl. I palubní počítač potřeboval nějaký ten čas k zotavení. Ono není nic lepšího po ránu, než pořádná pecka do hlavy.

      "Tak se prober, Rusalko!" kopl muž ve skafandru do konzole. "Vstávat, je čas, nebo chceš spát navěky?"

      Hlavní palubní počítač stále mlčel. Sice se rozsvítilo několik kontrolek, ale ty mu nemohly podat všeobecný pohled na rozsah poškození. Některé z nich zablikaly a zhasly nadobro, jiné nesměle měnily barvy jako na vánočním stromku. Zamračeně se podíval okolo sebe. Vnitřní plášť lodi to vydržel, nikde neviděl známky poškození v podobě prasklin ve stěnách kabiny, vyrvaných trubek či pokrouceného kovu. Záložní zdroje energie fungovaly také, stejně tak sekundární systém pro udržení života na lodi. Hlavní systémy se však zatím nechytaly. Zatím si s tím nelámal hlavu. Měl sto chutí podívat se na svět, do kterého se zřítil, ale čelo kokpitu bylo překryto nejen ochranným pancířem, ale i hradbou písku. Příď lodi byla zabořena poměrně hluboko a jako na potvoru to odnesly všechny vnější kamery.

      "Do prdele práce!" řekl si a bouchl se do kolen. "Co teď?"

      Příručku pro stav nouze v podobě nouzových pokynu pro stav ztroskotání hledal marně. Buďto se někam zatoulala, nebo ji v kabině neměl už po startu. Koho by napadlo, že se při hyperprostorovém skoku se svou lodí ocitne daleko mimo plánovaný kurz? Stačí malá chybička ve výpočtech a jeden to může napálit rovnou do slunce, nebo do černé díry. A to jeho loď nedisponovala příliš silnými motory, dokázal sice hravě skočit od jedné sluneční soustavy ke druhé, ale na dalekou cestu po Vesmíru mohl zapomenout. Tiše doufal, že jej začnou hledat, když se ve smluvenou dobu neobjeví na smluveném místě. Jenže... Vesmír je velký a je dostatečně prostorným místem, kde se dá lehce ztratit.

      "Sláva..." vydechl. "Tak co, holka, co mi povíš?"

      Díval se na probouzející se počítač, který nejprve po restartu spustil autodiagnostiku a pak teprve začal obhlížet škody způsobené nedobrovolným přistáním na planetě, která ještě ani neměla jméno, jen bůh ví jaké katalogové číslo. Lidé sem nezavítali. Tušil, že na jejím povrchu přistálo jen několik automatických sond. Ovšem... Co s nezajímavou planetou, na které nebyl ani inteligentní život? Nehledě na fakt, že se zřejmě na jejím povrchu - ani pod ním - nenacházely žádné zajímavé nerostné prvky. Prostě další kus skály a písku s řídkou atmosférou, která nestála ani za psí pšouk.

      "Takže... Vnější plášť to vydržel a až na několik maličkostí je v cajku... Kamerový systém je bohužel kaput... Motory nemají dost paliva na návrat, většinu spotřebovaly brzdící trysky na přídi. Kyslíku je na týden a půl, vody na dva týdny. Potravin na měsíc. Pěkné... Vysílačka na hadry! Kurva... Navigační systém v háji... Kam jsem to vlastně spadl, Rusalko?"

      Počítač chvíli mlčel. Obrazovka zčernala, jen malý čtvercový kurzor blikal několik vteřin v jejím levém horním rohu. Muž v kombinéze by si nejraději otřel čelo, ale díky helmě skafandru to udělat nemohl. Pomalu, ale jistě, jej začínal přepadat plíživý strach. Nejen obavy ze smrti, ale i z toho, že jej na téhle hroudě už nikdo nenajde a nikdo se nedozví, co se s ním vlastně stalo.

      "NAČÍTÁNÍ SÍTĚ..." ožila náhle hlavní obrazovka počítače. "PROPOČÍTÁVÁNÍ KURZU..."

      "To jsem zvědav," řekl si. "Kam půjdu? Do nebe nebo do pekla?"

      "SOUČASNÁ POLOHA SE NESHODUJE S PROPOČÍTANOU POLOHOU... CHYBNĚ ZADANÁ DATA, NEBO CHYBNÉ ZADÁNÍ MÍSTA DOSKOKU..."

      "Co to meleš?" zamyslel se. "Třískli jsem s sebou dobře, jen co je pravda. Možná se ti ještě točí v kebuli..."

      "REKALKULACE." zadal příkaz na konzoli. "PŮVODNÍ CÍL CESTY: ZEMĚ. VÝCHOZÍ MÍSTO: ALFA CENTAURI."

      "PROPOČÍTÁVÁM..." Zatímco čekal na výsledek, dal se do zjišťování, zda mu z lodi někde neuniká vzduch. Měřič hustoty atmosféry byl však v zeleném poli a on si mohl sundat přilbu s orosené hlavy. Pot mu stékal po tváři a krku až na ramena a vpíjel se do spodního prádla pod kombinézou. "PROPOČÍTÁVÁM..."

      "Jen aby ti nemuseli vracet školné!" uchechtl se.

      "MÍSTO DOPADU NEZNÁMÉ... NEDOSTATEK ÚDAJŮ..."

      "To mě poser, buďto se rozbil navigační počítač, nebo máš Rusalko mrtvici..."

      Loď se několikrát otřásla a malinko se ponořila více do písčitého podloží. Venku řádila bouře. Slyšel skučící vítr přes pancíře lodi. Věděl, že tam bude psí počasí. Vítr znamenal jen jedno, že je venku atmosféra, netušil však, je-li dýchatelná. Všechny sondy a další měřící přístroje vzaly za své rychlým průletem atmosférou. Co neshořelo, odtrhlo se.

      "JAK SE CÍTÍŠ, BOBE?" zeptal se počítač pilota.

      "ŽIJU A TY?" Napsal na klávesnici a napil se z jedné z mnoha nápojových tub, které se válely kolem něj na podlaze. Naštěstí se ani jedna z nich neprotrhla. Na podlaze viděl i nějaké nářadí smísené s potravinami. Jeden nebo dva sáčky s kukuřičným chlebem se protrhly a jejich obsah se díky divokým přemetům dokonale rozmělnil a vysypal ven. Nyní litoval, že si do lodi nekoupil alespoň malý kuchyňský vysavač.

      "NEMŮŽU LOKALIZOVAT MÍSTO DOPADU... TOHLE JE STAV NOUZE!"

      "NEPOVÍDEJ!" odpověděl počítači. "JAK DALEKO JSME OD PLÁNOVANÉ TRASY?"

      "NEMŮŽU VYPOČÍTAT, CHYBÍ DOSTATEK ÚDAJŮ..."

      "Takže nás unesli mimozemšťané?" zamračil se. "Planeta opic je už pěkně profláknutý příběh..."

      "NEMŮŽU VYSLAT S.O.S., VYSÍLACÍ ANTÉNA JE ODTRŽENÁ, STEJNĚ TAK PŘIJÍMACÍ. SPOJENÍ NEFUNGUJE!"

      "A já, proč je tu pořád takové ticho..." zabručel. "SLOŽENÍ ATMOSFÉRY A PŮDY!"

      "NEMÁM SPOJENÍ S VNĚJŠÍM SVĚTEM... NEFUNKČNÍ SENZORY!"

      "ZKUS SERVISNÍHO ROBOTA NA ZÁDI..." napsal a zamyslel se nad intelektem počítače, který byl až do této chvíle docela milým společníkem na jeho cestách ve Vesmíru. Ono být podomým prodejcem Blech není jen tak. Ano, prodával malé vesmírné lodi velikosti autobusu. Ne příliš objemné, ale zato velmi odolné. Pro cesty po Sluneční soustavě a okolních světech jako stvořené. Nic na daleké cesty, ale jen tam, kam by jeden kamenem dohonil.

      "VYPOUŠTÍM ROBOTA..."

      "No sláva!" řekl si polohlasně. "A?"

      "KŘEMIČITÝ PÍSEK, TAKŘKA NULOVÁ VLHKOST NA POVRCHU, POUŠTNÍ PODNEBÍ, 70 PROCENT ATMOSFÉRY NA ZEMI, TEPLOTA OKOLO NULY. NEJBLIŽŠÍ OBĚŽNICE: DVOJHVĚZDA - RUDÝ OBR A BÍLÝ TRPASLÍK. ZÁŘENÍ NA HRANICI ÚNOSNOSTI. ATMOSFÉRA DÝCHATELNÁ, DOPORUČUJI LEHKÝ OCHRANNÝ ODĚV..."

      "Dala ses na psaní románů, Rusalko?" zachmuřil se. "STOPY ŽIVOTA?"

      "NEGATIVNÍ."

      "Paráda, ještě se tu unudím k smrti." řekl si. Rozepnul si pásy a pokusil se pomalu vstát z křesla. Přitažlivost se podobala přitažlivosti na Marsu. Není divu, že měla planeta řidší atmosféru. Kdyby byla ještě menší, nejspíš by neměla žádnou. Díky gravitace! řekl si. Chvála bohu...

      "MÁŠ NĚCO NA RADARU?" vyťukal na konzoli.

      "NEGATIVNÍ. ŽÁDNÝ KONTAKT."

      "MOHU VYJÍT VEN?" zeptal se palubního počítače. Nevěděl, zda jsou průlezy v přední části lodi v pořádku. Sám neměl tušení, jak hluboko je loď v písku zabořená.

      "ZADNÍ PRŮLEZ." odpověděl mu počítač. "DOPORUČENÝ POBYT MIMO LOĎ: 30 MINUT."

      "No sláva," vydechl. "Tak jdeme ven..."

      Převlékl si skafandr a pomalu se vydal k zadní sekci s motory. Bylo tam trochu horko, ale vzhledem k tomu, že byl nedaleko strojovny, se nebylo čemu divit. Pukání chladnoucího kovu se ozývalo již jen sporadicky. Možná budou zanesené trysky, řekl si. Zapomněl se zeptat na stav paliva. Na druhé straně se bál pomyslet na to, jak hluboko se jeho loď zabořila do písku a tak velkou lopatu neměl, aby ji z něj vyházel ven. Zkuste vyhrabat ze země desetitunovou loď velikosti příměstského autobusu jen polní lopatkou. Zavřel za sebou dveře přechodové komory a opatrně otevřel průlez na zádi.

      "A do prdele!" vydechl při pohledu na narudlý svět, který se utápěl ve víru písku, jež hnal nenechavý vítr na všechny strany. Vypadalo to, že hlavní nápor již pominul. Dozvuky bouře ovšem i tak činily atmosféru alespoň prozatím nedýchatelnou. Vzduch natlakovaný na pozemskou atmosféru vyhnal všechen písek z přechodové komory a on mohl za sebou uzavřít vstup. Přivázal se k oku u přechodové komory, aby se pomalou chůzí vydal kousek od lodi. V duchu myslel na onu slavnou větu vyslovenou při prvním pobytu na Měsíci: "Malinký krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo..." Či jak to vůbec bylo... Vítr byl sice nepříjemný, ale neměl dost síly na to, aby jej odnesl s pískem někam ven, dál od lodi vstříc nekonečné poušti. Polilo jej horko.

      "JAK JE?" zeptala se jej Rusalka. Na palubní počítač byla poměrně dost inteligentní, ale za žádnou ženu by ji nevyměnil. Ženské odmlouvají, ona jej musela víceméně poslouchat a plnit jeho rozkazy. Možná, kdyby si nechal více poradit, nebyl by teď tady...

      "NIC MOC," odpověděl jí. "CO NOUZOVÉ SPOJENÍ?"

      "V DOSAHU NENÍ ŽÁDNÁ LOĎ, JE MI LÍTO!"

      "DÍKY ZA ÚČAST," vyťukal na počítači zabudovaném na své ruce. Vítr se utišil. Ještě chvíli a písek si sedne na zem. Možná uvidí i do Vesmíru. Trvalo ještě dobrých dvacet minut, než spatřil nejbližší hvězdy. Viditelnost nepřesahovala několik stovek metrů v horizontálním směru, ale i tak mohl spatři neutěšenou poušť bez možnosti záchrany. Žádná oáza. Žádná civilizace. Nic, co by mu ulehčilo od trýznivého osudu v podobě jisté smrti. Několik dní sice vydrží, ale půjde jen o přežívání.

      "CO HIBERNACE?" zeptal se Rusalky.

      "NEGATIVNÍ. DOŠLO K POŠKOZENÍ KOMORY."

      "To se mi snad zdá..." zaťal pěsti. Blížil se čas návratu. Pomalu se vydal k lodi. Nebýt faktu, že s ní byl spojen tenkým, ale zato pevným lanem, jistě by brzy ztratil směr a zabloudil kdesi v moři písku.

      "ZA CHVÍLI JSEM DOMA!" napsal Rusalce zprávu. Protože nefungovalo spojení s lodí prostřednictvím krátkých vln, komunikoval prostřednictvím kabelu, kterým byl s lodí spojen. Zbývalo posledních několik metrů, když tu měl pocit, jakoby se na něj někdo díval. "NEJSME TU SAMI!"

      "VYLOUČENO!" odpověděl mu palubní počítač. "NA RADARU NIC NENÍ."

      "MOŽNÁ JE POŠKOZEN." Pokoušel se hádat. Onen vtíravý pocit nebezpečí jej však i nadále neopouštěl. Že by na planetě byl přeci jen život? Ukryt v písku? Může jít o predátory? Neměl nejmenší chuť se stát něčí svačinkou.

      "JE PLNĚ FUNKČNÍ. V BEZPEČNOSTNÍM OKRUHU VIDÍM JEN TEBE, BOBE!" řekla mu Rusalka.

      "To mě sice uklidňuje, ale nevěřím ti!" řekl si a zahleděl se do narudlé pouště.

      "MĚL BY SES VRÁTIT, ČAS VYPRŠEL!" řekl mu palubní počítač.

      "VRACÍM SE DO LODI!" odpověděl, aby se za několik minut za sebou zavřel vnější průlez přechodové komory. Cosi bouchlo o bok lodi. Že by vzduchem létalo i kamení?

      "CO TO BYLO?" zeptal se počítače. Rusalka neodpovídala. "VENKU UŽ NEFOUKÁ!"

      "NEDOSTATEK ÚDAJŮ..." odpověděl mu počítač. Kdyby mohl, pokrčil by rameny.

      "Takže tu i straší, pěkné!" utřel si čelo. Než vstoupil do vnitřních prostor lodi, vyfoukl všechen písek i prach ven. Nešlo o plýtvání kyslíkem, dusíku měl dost. Helmu si sundal až v pilotní kabině. Věděl, že se i ty nejdrobnější částečky stejně dostanou do lodi. "MOHU VSTOUPIT NA PALUBU?"

      "POVOLENO!"

      "Venku je jen poušť a nic víc," řekl si, když se vysvlékl z lehkého skafandru. Rusalka mlčela. Neměla zapnutý hlasový odposlech, proto nemohla reagovat. Jen na něj blikala jasně oranžovým světlem, které mu hlásilo funkčnost hlavního počítače lodi. "Počkej, zkusím ti zapnout zvuk!"

      "Ahoj, Bobe!" uslyšel příjemný hlas Rusalky. "Konečně jsem se dopočítala škod, vypíšu ti je:
INTEGRITA VNĚJŠÍHO TRUPU: 87 PROCENT - POŠKOZENÍ PŘEDNÍHO PANCÍŘE, VNITŘNÍ TRUP NEPOŠKOZEN, VELITELSKÁ SEKCE - LEHKÉ ŠKODY, NÁKLADNÍ SEKCE - LEHKÉ ŠKODY, MOTOROVÁ SEKCE - LEHKÉ ŠKODY, TRYSKY NA PŘÍDI NEFUNKČNÍ, ZADNÍ FUNKČNÍ, AVŠAK S NEDOSTATKEM PALIVA, NAVIGACE NEFUNGUJE, STÁZOVÁ KOMORA NEFUNKČNÍ, PODPORA ŽIVOTA NA 90 PROCENTECH, MOŽNOST OPUŠTĚNÍ PLANETY - 0,1 PROCENTO..."

      "To jsou skoro jako Jobovy zvěsti..." promnul si Bob bradu. "Co prostor okolo lodi?"

      "Stále žádný kontakt," řekla Rusalka suše. "Vzduchu, potravin a vody máš na..."

      "Vím, nemusíš mi to říkat," přerušil ji pilot.

      "Bobe?" zeptala se jej Rusalka. "Vzhledem k tomu, že je hibernace vyloučena..."

      "Měsíc života v umělém spánku při mělkém dýchání," odpověděl. "Jestli mám před sebou jen dva týdny, nebo i méně, chci vědět, že jsem žil, než natáhnu brka!"

      "Rozumím..." řekl palubní počítač. "Je mi to líto, jsme nejspíš daleko od běžných tras. V dosahu nouzového vysílání nic není, žádná loď!"

      "Nevadí..." pohodil hlavou. "Díky i za to."

      "Můžu pro tebe něco udělat?"

      "Ne, Rusalko. Hlídej okolí lodi, já si jdu zdřímnout, ta procházka byla poměrně vyčerpávající..."

      Spal jen několik hodin. Probudil se víceméně svěží. Venku se nic nezměnilo. Vlastně ano, byla noc a na nebi zářil jen skomírající bílý trpaslík. Chtěl jít ven, ale Rusalka jej varovala před poměrně tvrdým gama zářením. Musel počkat na den, kdy se nad obzor vynoří rudý obr se svou přívětivější tváří. Pojedl něco ze zásob a napil se ovocného koncentrátu. Když nad tím přemýšlel, čekalo jej několik dnů v lodi, než... Než přijde konec. Mohl také vyjít ven a nechat se odnést větrem kamsi do pouště. V tuto chvíli mu na tom zase tolik nezáleželo.

      "Za jak dlouho vyjde slunce?"

      "Rudý obr?" zeptala se jej Rusalka zbytečně. "Za hodinu a dvacet pět minut..."

      "Nezahrajeme si šachy?" zeptal se palubního počítače.

      "Jak je libo..." řekla Rusalka neurčitým hlasem, jakoby tušila, že znovu vyhraje. Uplynulo několik desítek minut...

      "Půjdu na chvíli ven, zdá se, že je tam docela obstojné počasí," řekl Bob. Po půlhodině se vrátil o nic moudřejší než včera. Rusalka jej přivítala s dobrou zprávou, loď se již hlouběji nepropadala, spíše naopak, zdálo se, že je pomalu, ale jistě, vytahována ven. Možná za to mohla rotace planety s poměrně krátkým střídáním noci a dne. Možná docela zvláštní a této planetě vlastní přírodní zákony, které by jinde neplatily. Písek na planetě neměl tendenci stát se tekutým pískem, jak tomu tu a tam bývalo na Zemi. Chyběla zde voda a po staletí usedající sedimenty nedovolovaly větším předmětům, aby se ztratily pod povrchem pouště. Vlastně měl štěstí, alespoň nebude s lodí pohřben zaživa.

      Po dvou dnech se Rusalka ozvala s poměrně znepokojující zprávou: "Bobe, mám velký kontakt na šesti hodinách a rychle se blíží!"

      "Cože?" nechápal ji.

      "Měl by ses připoutat!"

      Jen co to dořekla, popostrčila loď neznámá síla natolik silně, že ji vyhodila z jejího písčitého lůžka a několikrát ji převrátila kolem podélné osy. Naštěstí zůstala stát v horizontální poloze, zatímco ji bombardovalo mračno písku a kamení.

      "Písečná bouře?" zeptal se pilot počítače. "Nebo něco jiného?"

      "NEDOSTATEK INFORMACÍ!" rozsvítila se hlavní obrazovka. Při nárazu došlo k vypnutí hlasových funkcí. Několik hodin se je snažil spravit, ale stále se mu to nedařilo. Zdálo se mu, že ztratil hlasovou komunikaci s lodí nadobro. Byl odkázán jen na vstup a výstup prostřednictvím klávesnice a obrazovek terminálů.

      "CHYBA HLASOVÉHO VÝSTUPU!" svítila na něj docela zbytečná věta. "NEOPRAVITELNÁ PORUCHA HLASOVÉ KOMUNIKACE... JE MI LÍTO!"

      "Bude mi chybět tvůj hlas..." řekl smutně. Bouře zmizela. Pokud to byla bouře.

      Další hodiny uplynuly bez vážnějších událostí. Když na Rusalku nemohl mluvit, alespoň si s ní psal. Dokázala být na počítač docela milou a inteligentní společnicí. Možná by s ní vydržel i kdyby šlo o ženskou z masa a kostí.

      "MÁM DOBROU ZPRÁVU... JSME Z PÍSKU VENKU!"

      "ALE?" zeptal se, protože tušil, že každá dobrá zpráva bude mít svůj háček.

      "JSME BEZ POHONU. OTŘESY A PŘEMETY VYŘADILY TRYSKY NA ZÁDI. NEODLETÍME I KDYBYCHOM MĚLI DOSTATEK PALIVA!"

      "KTERÉHO STEJNĚ NEMÁME DOST..." napsal ji zbytečně. "DÍKY ZA DOBRÉ ZPRÁVY."

      Pátý den na něj dosedla zvláštní atmosféra. Jeden by řekl, že na něj sedla pěkně silná depka. Konečně mu došlo, v jaké situaci se ocitl. S každým uplynulým dnem byl blíže jisté smrti. Čas běžel svým monotonním tempem a na nic a na nikoho nebral zřetel.

      "ZEMŘU TADY?" napsal na konzoli.

      "ZEMŘEME TADY OBA!" ujistil jej palubní počítač. Málem by zapomněl, že i Rusalka měla omezený zdroj energie.

      Vypnul tedy všechny nedůležité systémy a usadil se znovu v pilotní kabině. Díval se do poblikujícího rudého světla na hlavní konzoli a myslel na to, zda má i Rusalka strach ze smrti. Ano, ji by mohli při nalezení ještě oživit, ale jej nikoliv díky nefunkční stázové komoře.

      "DALŠÍ KONTAKT NA DEVÍTI HODINÁCH!" varovala jej Rusalka náhle. "A RYCHLE SE BLÍŽÍ!"

      "VELIKOST?"

      "NEDOSTATEK ÚDAJŮ..."

      Připoutal se. Náhlý poryv čehosi, co se podobalo pozemskému tornádu, vynesl jeho loď do vzduchu a hodil s ní do prostoru. Ke svému úžasu, a zděšení, neletěla Blecha po balistické křivce, ale pomalu opouštěla povrch planety. Cosi ji katapultovalo na únikovou trajektorii. Že by Bůh? Otřesy po několika minutách ustaly.

      "JAK JSEM NA TOM?" vyťukal nesměle svůj dotaz na klávesnici.

      "JSME VE VESMÍRU... NA STACIONÁRNÍ OBĚŽNÉ DRÁZE... VÝŠKA STABILNÍ..."

      "MÁME DOST PALIVA NA OPUŠTĚNÍ OBĚŽNÉ DRÁHY?"

      "SKOKOVÉ MOTORY NEFUNKČNÍ, HLAVNÍ MOTORY NEFUNKČNÍ, SMĚROVÉ TRYSKY NEMAJÍ DOST PALIVA ANI ÚČINNOSTI K OPUŠTĚNÍ ORBITY PLANETY..."

      "Zasuň štíty kokpitu, je-li to možné!"

      "ZASOUVÁM ŠTÍTY NEPOŠKOZENÝCH PRŮZORŮ..."

      Opět pohlédl do Vesmíru. Propastné tůně zaplněné spoustou hvězd. Která patří Slunci? Kde je jeho domov? V dáli se rýsoval zakřivený povrch pouštní planety. Nikdy se nedozví, co vyneslo jeho loď do prostoru. Blecha kroužila spolu s povrchem okolo osy planety. Stabilní pozice jí sice zajistila bezpečnou vzdálenost od povrchu, ale na odpoutání od gravitačního pole planety neměla loď dostatek zdrojů. Zůstala uvězněna na oběžné dráze a jen bůh ví, zdali do těchto končin někdy zavítá jiná lidská loď.

      "CHYTÁŠ NĚJAKÉ SIGNÁLY?"

      "NEGATIVNÍ!" ozvala se Rusalka. "NEMŮŽU ZJISTIT ZDROJ SÍLY, KTERÁ NÁS VYNESLA NA OBĚŽNOU DRÁHU. POŠKOZENÍ LODI JE NA OSMDESÁTI PROCENTECH. ZAJIŠTĚNÍ ŽIVOTNÍCH FUNKCÍ NA SEDMDESÁTI PROCENTECH..."

      "Kolik mi ještě zbývá?"

      "PŘI PROPOČTU VŠECH MOŽNÝCH PROMĚNNÝCH... SEDM DNÍ!"

      "Bůh stvořil svět za týden, uvidíme, třeba se ještě něco stane..." řekl si a napsal Rusalce krátkou odpověď: "DÍKY!"

      Hodiny byly pro něj měsíce a dny roky. Smrt si jej přeci jen našla. Rusalka zůstala díky slunečním panelům naživu ještě několik let, ovšem z lodi se pomalu stával zamrzlý kus kovu a umělých hmot. Může se počítač cítit osamělý? Dlouho potom, co Bob vydechl naposled svítila na hlavní obrazovce jediná odpověď: "RÁDO SE STALO!" Nakonec zhasla i ona díky neopravitelné chybě v energetickém systému lodi. Blecha zemřela tiše a beze svědků. Pro Vesmír byla nedůležitým smítkem v nekonečné prázdnotě...

      Jak se tedy blechy drží při nepohodě, dokud i je osud nevysílí? Vší silou... Blechy to vědí, vědí to i lidé?


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 25 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 43 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:31:05 Odpovědět 
   30. 07. 2014
Překvapivě se mi sci-fi líbilo. Přál bych si mít ženu v počítači, která by ke mně promlouvala a radila.
Konec byl realistický. Kdyby byl zachráněn, konalo by se další klišé.
 ze dne 01.08.2014, 12:59:34  
   Šíma: Proto jsem jej nechal zemřít... Díky za zastavení a reakci na text. Osobně si myslím, že žena v počítači je více sexy nežli chlap! ;-)
 Kondrakar 18.09.2012, 20:39:14 Odpovědět 
   Hezké, i když smutné. Pilotovi i jeho lodi jsem držel palce. Chudáci oba dva.
 ze dne 18.09.2012, 23:11:10  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík. Už ani nevím, jak tato povídka přesně skončila... Smutně určitě! Jsem rád, že se líbilo. ;-)
 Jarda 17.09.2012, 9:24:52 Odpovědět 
   Pěkně jsem si početl u čaje krásného zářijového rána. Ten Šíma je hodně hluboká studna nápadů :))
 ze dne 17.09.2012, 9:33:58  
   Šíma: Jsem rád, že se líbilo. Dík za zastavení a komentík! ;-)
 Apolenka 25.04.2012, 10:54:30 Odpovědět 
   Moc dobré dílko, Šímo, poutavé - uvěřitelné a dokonce jsem se i zasmála. Měl bys psát častěji.
 ze dne 25.04.2012, 10:59:11  
   Šíma: Děkuji (červenat se budu později). Na psaní není času, tak alespoň tu a tam něco svého vyhodím do světa. Jsem rád, že se "Blecha" líbila! ;-)
 Misha01 08.04.2012, 17:30:40 Odpovědět 
   Mě se dílo líbilo. Čtivé a poutavé od začátku až do konce. Konec smutný, ale to je život. :-)
 ze dne 08.04.2012, 17:40:39  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík! A jsem rád, že se textík líbil, co víc si autor může přát? ;-)
 Adelaida 30.03.2012, 12:25:12 Odpovědět 
   Když je dílo čtivé, šotci nemají šanci. Známky po zásluze však ano.
 ze dne 30.03.2012, 15:36:58  
   Šíma: Děkuji! ;-)
 Kalip 10.03.2012, 21:37:04 Odpovědět 
   Byla poptávka po šotcích, tož tu jsou:

"v podobě nouzových pokynu" - pokynů
"Třískli jsem s sebou dobře" - jsme, a bez "s"
"kam by jeden kamenem dohonil." - nemělo být dohodil? (třeba je to tak úmyslně)
"podomým prodejcem" - já znám jen termín podomní
"monotonním" - se myslím píše s čárkou v tónu

Ještě jsem asi něco zahlédla, ale musela bych číst znovu od začátku. :-)

Také bych možná dala pozor na opakování stejných slov brzy za sebou. "Hlavní systémy se však zatím nechytaly. Zatím si s tím nelámal hlavu." - zatím
Také jsem jich našla víc.

A k příběhu: asi nejsem inteligentní jako Rusalka, takže mi uniká sdělení, přijde mi přílliš plochý. I když na druhou stranu je v něm trocha tajemna a líbil se mi "lidský" závěr.

Dala bych dvojku, ale bylo mi vytčeno, že hodnotím moc přísně, tak se trochu zdráhám. :-)
 ze dne 10.03.2012, 22:46:05  
   Šíma: Díííky! ;-)
 Panano Nymni 10.03.2012, 18:24:59 Odpovědět 
   Ahoj, líbilo, pobavilo :-). Což je poněkud smutné vzhledem k tomu konci.
Jen jsem si všimnul drobnosti, nejdřív si zkontroloval, že nemá dost paliva a potom o chvíli později litoval, že se na to nezeptal Rusalky - vyznívalo to, že stav zase nezná. Ale to je vážně jen drobná hloupost.
 ze dne 10.03.2012, 18:47:52  
   Šíma: Zdravím a děkuji za zastavení a komentík!

P.S. Ano, možná nevěřil svým očím, díky za postřeh!!! ;-)
 čuk 09.03.2012, 12:54:16 Odpovědět 
   Líbilo, vtipný oprsklík Bob i Rusalka. Dialogy text oživují. Pěkná práce s detaily. Pořád jsem čekal nějakou kulišárnu (třeba obrovské živoucí blechy nebo blechy zalezlé v lodi a způsobující poruchu), a ono tragické- jsem trochu zklamán z náhlého konce. Název Blecha je poněkud nefunkční, aspoň kdyby to byla planeta blech.
 ze dne 09.03.2012, 17:15:13  
   Šíma: Jejda... Chtěl jsem tento text pojmout trochu... Nešímovsky!

P.S. Mezi námi, milý čuku, myslel jsem na nějakou tu rošťárnu, ale vyhrálo mé druhé já! Pointa měla být jiná (viz blecha)... Třeba by text pak u čtenářů propadl, kdo ví? :-(
 ze dne 09.03.2012, 16:20:12  
   čuk: To jsem přece pochopil, že Blecha byl název pro loď a že Bob byl prodejcem blech. Domníval jsem se, že tento trochu legrační název a povolání bude v textu nějak modifikováno v legraci.
 ze dne 09.03.2012, 13:13:15  
   Šíma: Zdar, čuku.

Blecha je název pro loď (nebo typovou řadu), náš hrdina byl přeci prodejcem Blech! ;-))) Jo, na šímu trochu netypický text - viz odlehčené sci-fi. Ale i tak jsem rád, že se (aspoň trochu) líbilo! Díky za zastavení a komentík.
 Dědek 09.03.2012, 12:13:36 Odpovědět 
   Dobře se mi četla. Tvůj styl psaní mi sedí, je takový chlapský. Taky mám pár knížek od ruských autorů, myslím, že jsou dnes neprávem opomíjeni.
 ze dne 09.03.2012, 13:16:04  
   Šíma: Díky za zastavení, jsem rád, že se líbilo.

P.S. Od bratří Strugackých a dalších ruských autorů (nevím, jak zní jejich přepis do češtiny) mám i několik desítek elektronických knih - já na ty běžné už nevidím (Ty běžné se mi s lupou číst nechce, připadal bych si staře! ;-)))) a tak si sháním přepisy těch knížek, které mám i doma... Opomíjení je to správné slovo!
 Siggi 08.03.2012, 22:53:32 Odpovědět 
   Šímo, to vůbec není špatné. Připomíná mi to jednu z těch nenásilných povídek od ruských autorů co kdysi vycházelo v časopise Čtení. Měl jsem je moc rád. Bylo to o kontaktech, poznání a výzkumu. Bez válek, zbraní a tak dále. Jedna
 ze dne 08.03.2012, 23:48:10  
   Šíma: Byl jsem se podívat do knihovničky - je to sci-fi edice "Saturn", těžko říci, zdali jde o nakladatelství, nebo jen edici... Mám jich tam kolem desíti - romány i povídky... Měli jsme toho více, bohužel, dobré knížky když se půjčí, k majiteli se nevracejí! :-(
 ze dne 08.03.2012, 23:44:56  
   Šíma: Zdravím.

Také mám sci-fi rád! ;-) A jsem i rád, že se textík líbil, byť není příliš "extra"... Dík za zastavení a komentík! ;-)

P.S. Máš na mysli takové ty různobarevné sešitky (buďto jako sborníky povídek, nebo kratší novely od ruských autorů ve scifi edici)? Máme doma několik takových knížek, jsou príma. A potom, že ruští autoři neumějí psát! Pche, kam se hrabou západní autoři! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Sisters Of Fate
bionic
Nota
asi
Nikdo nekouří t...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr