obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915353 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39479 příspěvků, 5738 autorů a 390281 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: V opuštěném začarovaném hradu ::

 redaktor čuk publikováno: 08.03.2012, 22:03  
Kapitola z hororového sci-fi románu Podivný příběh. Jeho vznik iniciovala Aini, která vymyslela zápletku i postavu Zinie a Zářenky, zpočátku se přidal i Šíma. Román však dokončil a stále piluje čuk. Snad si Šíma vzpomene, jak jsem ho vykreslil a upozorní mě na případné chyby
 

Schim se podíval dolů. Soustava hrotů trčících vzhůru jemu v ústrety tam stále zvala ke smrtelnému pádu. Nebyl to sen. Přitiskl se k vnitřnímu plátu dveří vedoucích do Hradu. Pravou rukou nahmátl štěrbinu co nejdál od těla, pravou nohou ukročil a postavil se na malý výstupek. Levá ruka pustila opasek a zaryla nehty do štěrbinky ve vratech. Slimáčím tempem se pohyboval nad smrtonosnou propastí stále vpravo a vpravo, neustále přitištěn ke stěně. Jeho vzdalování se od brány trvalo nekonečně dlouho, až narazil na příčnou zeď. Blízko rohu byl rám dveří. Odrazil se od zdi a proskočil jimi. Pokud jsou hroty rozesety všude pod propadající se podlahou, je ztracen. Schim dopadl na prkennou podlahu, která se pod jeho vahou mírně zhoupla, ale nepovolila. Sláva! Prudce oddychoval, opřel se o zeď a foukal si na odřené špičky do krve rozedřených prstů s ulámanými nehty. Nůž si zastrčil za opasek.

Ve stroze zařízené místnosti s hrubě tesaným nábytkem: stolem, řadou židlí. lavicí a několika patrovými lůžky, vládl nepořádek. Na stole stála miska s nedojedenou polévkou, vedle ležel krajíc chleba. Vše bylo pokryto plísní zelené barvy. Místy už černala a odumírala. Schim odhadl, že tady začal pracovat zub času už před pěknou řádkou měsíců. Místnost vypadala jako by byla chvatně opuštěna. Ale ne k nějakému boji. Ve stojanech u zdi byly narovnány křesadlové pušky, ale i několik nových typů. Tyhle viděl Schim jen jednou. Jakýsi zbrojař, už zapomněl, jak si říkal, mu je ukazoval a pojmenoval, jakpak jenom…girandonky, ano. Jedna opakovačka ležela na lavici. Vedle byly stojany se šavlemi. Patrně se ocitl v jedné z místností hradní stráže.

Prošel dveřmi na vnitřní nádvoří. Bylo rozlehlé, vydlážděné žulovými kameny. V dolících byly zpola vyschlé louže. Prošel nádvořím k vlastní budově hradu. Okna v přízemí i patře byla zakryta okenicemi. Na ochozu stály květináče s uschlými vysokými exotickými rostlinami. Květy opadaly, hnědé svraskalé stonky se ohnuly, mnoho jich bylo zlomených.
Schim vešel do prvních otevřených dveří. Za nimi se nalézala nevelká místnost se schodištěm vedoucím vzhůru i dolů. Rozhodně to nebyla slavnostní hala pro vítání přijíždějících hostů. Chvíli se zaposlouchal. Vládlo ticho, ozývalo se jen vrzání opuštěného nábytku, kdesi čas od času si zamlaskla kapka vody dopadající na kámen.

Vystoupal po schodech. Malé dveře se daly otevřít. Vešel, zřejmě bočním vchodem, do velkého sálu. Přejel očima po honosném dobovém nábytku a přistoupil k oknu, kterým pronikaly do sálu sluneční paprsky a závany větru. Okno byla vysoko nad zemí. Když se vyklonil směrem vlevo, otvíral se z něj pohled na Ziniino obydlí. Přímo před sebou viděl Temný les a za ním stoupající pahorkatinu. Za zeleným hřbetem, v jednom místě jako by prokousnutým, se rozkládala poušť. Chvíli se Schim nechal okouzlit krásou výhledu. Okamžitě si vynadal za ztrátu ostražitosti. Počíná si nezodpovědně, jako by se octnul v pohádkové idyle ozdobené ošumělostí. A nikoliv v nebezpečném terénu. Ta ošumělost vskutku nebyla obyčejnou. V tichu se objevilo napětí. Jako by celému prostoru došlo zvláštní povědomí, že do něho vniknul vetřelec.
Z pootevřených dveří naproti oknu zazněl zvuk houslí. Opatrně je rozevřel a rozhlédl se. Hudba utichla. Stůl, židle pokryté prachem, houslista nikde. Vtom zpoza stolu vylezlo house s houslemi pod jedním křidélkem. Prudce ho zvedlo, i s houslemi, nezvykle vysoko, vzalo je do jedné nožky, napřáhlo je jako by k úderů a ťapkavě se rozeběhlo k Schimovi. Ten se dal na ústup a zabouchl za sebou dveře. Na dveře dopadla rána, ozvalo se křachnutí a následovalo lítostivé kvákání a kvílení.
Schim promluvil konejšivým hlasem: „Nebul, zítra ti přinesu nové.“
Otřepal se a začal se peskovat. Mluvíš s němým zvířetem, slibuješ housle, které nevíš, kde seženeš, bereš za jisté, že sem zítra přijdeš zase. Úplně ti hrabe, Víte, Vítečku Schime. To je prostě neuvěřitelné.

Nahlédl do další místnosti. V rohu stála postava s hranatým tělem a kulatou hlavou. Kulaté oči se na něho upřeně dívaly. Ozval se zvuk, jediný pronikavý vysoký tón, který zněl a zněl, snad nekonečně dlouho bez jediné změny. Schim ztuhnul bez hnutí jako přimrazený, takhle stávali dlouhé hodiny čestné stráže u vítězné zástavy. Pak postava zmizela, jako by se propadla do zdi. Schim zíral, snad chtěl očima propálit zeď a přinutit ji, aby vydala tajemství.
Po dlouhých minutách pootočil hlavu. Postava se zjevila v opačném konci místnosti. Okamžitě zmizela, Schim nepostřehl kam. Vyhlédl z okna. V dohledu na otevřené pláni nebylo po nikom daleko široko ani stopy. Dodal si odvahy prohlédl si zeď. Byla kamenná, žádným kamenem se nedalo pohnout, všechny štěrbiny byly tvrdé, bez známky porušení. Usoudil, že ta příšera se asi pohybovala obrovskou rychlostí, a zmizela dřív než udělal pár kroků.

Schim se cítil velmi unavený, setřel si pot z čela a usedl na klubko zde zapomenutého lana. Musí se vydýchat, uklidnit, Má-li být zabit, nemá nejmenší šanci, ať stojí nebo sedí. Jako starý voják se styděl za tu malomyslnost. Otevřenými dveřmi pozoroval místnost, kde se onen tajemný zjev objevil a odkud zmizel. Nic.
Vstal a vešel do vedlejší místnosti. Okolo velkého sálu se podobných menších místností jistě nalézalo nespočet. Vládla v této části hradu zvláštní geometrie anebo už byl Schim dokonale popletený, se švidravýma očima.
Stěny tady nebyly kamenné, ale měly dřevěné ostění. Jako by těm hrůzám nebyl konec! Oproti oknu, z kterého mohl být také průhled k Temnému lesu, vyrůstaly ze dřeva zelené šlahouny, natahovaly se k oknu a vířily v průvanu. Listy na nich se svíraly a zase rozevíraly. Jako by ostění ožívalo, Schim měl pocit, že se chce staré dřevo stát znovu stromem.
Kde se tady vzal průvan? Někdo otevřel vstupní dveře do sálu, kudy přišel? Schim se neodvážil otočit se. Průvan rozhoupal obraz na stěně zobrazující postavu jakéhosi šlechtice. Pozvolna se uvolnil ze skoby a spadl na zem. Padal nekonečně pomalu. Obraz se roztrhl jakýmsi vnitřním pnutím, místo u jeho horního rámu se vyboulilo a hlava šlechtice vykoukla, vynořila se, oči se ještě více vypoulily, na bradě začaly přirůstat vousy. Obraz se převrátil lícem k zemi a začal se pohupovat na šlechticově nose. Teď pukla jeho zadní stěna a vyvalil se šlechticův zadek v rajtkách. Schim měl dojem, že se to hrozné torzo dokonce upšouklo.
Ucouvl, udělal několik zmatených pohybů, snad s očima zakalenýma strachem po místnosti tancoval. Do něčeho měkkého vrazil. Otočil se. Voják v uniformě! V Schimovi, jehož rozum byl zcela zmaten, se probudil instinkt vojáka, který přežil mnoho bitev. Zpoza tkanice spodků vytáhl nůž a vbodl jej vojákovi do hrudi. Ozval se zvuk párané látky, z figuríny se vyvalil prach a sláma, která začala do země zapouštět kořínky. Za ní vylezli tuční bílí červi, kroutili se a bobtnali.

Schim utíkal k vstupním dveřím sálu, kterými přišel. Zastavil se jako do země přibitý. Stála v nich postava, tentokrát se pohybující. Místo tváře měla pokroucenou černobílou šachovnici, údy ji povlávaly a vydávaly chrastivý zvuk. Příšera natáhla cosi, co mělo být rukou a pokynula Schimovi. To nebyl přátelský pozdrav. Kudy uniknout? Schim zacouval k oknu. Zakopl o klubko lana. Nepřemýšlel odkud se tady vzalo, a neuvědomoval si, že na něm seděl. V hlavě se mu mihla ozvěna jeho dávného úniku z okna jedné vdané frejířky. Pod oknem zpozoroval vodorovnou tyč zapuštěnou do kamene. Snad k ní přivazovali psy, aby jim při hostině mohli hodující v pohodě házet kosti. Ve chvílích úzkosti má člověk v hlavě buď vymeteno, nebo vznikají nepředvídatelně absurdní myšlenky, Schim k tyči přivázal konec lana a klubko prohodil oknem. Začal šplhat dolů.

Asi v půli cesty pohlédl vzhůru. V okně se objevil onen kostkovaný obličej, oči v něm světélkovaly, v pařátech třímal, ne dýku, ne, byla to neobyčejně silná kloubnatá ruka, a nedržela dýku, ale lano. Co se stane teď? Druhým spárem lano odřízne a Schim se zřítí na kameny rozeseté pod stěnou hradu. Neodřízl. Schim sešplhal dolů, odvalil se stranou. Odvážil se pohlédnout vzhůru. Přízrak s tváří šachovnice, kristepane, ta tvář teď vypadala jako maskovací látka nepravidelně žlutozelených tvarů, z ní se vynořil, ta hrůza, dlouhý jazyk a na Schima se vyplázl. Z hladu nebo rozpustilosti? Rty měl přízrak mrtvolně namodralé. Jeho ruka upustila lano, které s žuchnutím dopadlo vedle Schima. Konec lana odlétl směrem k našemu hrdinovi. Byl předřený. Později Schimovi došlo, že se lano předřelo o ostrou okenní hranu, asi bylo v tomto místě zpuchřené nebo prokousané od myší, a že ruka tajemné postavy po celou dobu Schimova sestupu lano držela. A tak mu zachránila život.
Je to divné, jako vše co dnes zažil, byla Schimova poslední myšlenka než usnul a ponořil se v divoké sny, které bývají důsledkem intenzivních zážitku v kombinace se smrtelným vyčerpáním.

Do chaloupky se vrátil už za šera, jen ve spodkách, nyní ještě více umolousaných.
Zinia na něho starostlivě pohlédla, ale nic neříkala, asi věděla své. Zářenku zahnala do přístěnku, aby Schim neztratil před děvčátkem důstojnost. Pak z truhly vyhrabala své šaty, z doby jejího pokročilého stavu těhotenství a hodila je Schimovi. Poslala ho k potůčku za chalupu, aby se umyl.

Mezitím připravila na stůl večeři.
Zářenka se na Schima podívala a řekla udiveně:
„Proč se ti třesou ruce, strejčínku? A proč máš na sobě máminy šaty?“
„To je taková hra, Zářenko. Šaty, hejbejte se.“
„Já ji nemůžu hrát, já mám šaty malé.“
„Však budeš mít také velké, počkej až vyrosteš.“
V tom okamžiku se Zinia zajíkla, připomněla si, jak Zářenka během noci zestárla o pět let. Jako by předvídala další vývoj událostí.

Pak už nemluvili, a šli brzo spát, navzdory protestům Zářenky, žádající pohádku. Potupený a na ruby převrácený Schim zmizel v přístěnku. Zinia pohádku vyprávěla přeskakujícím hlasem a pletla páté přes deváté. Když Zářenka usnula, ustlala si Zinia vedle ní a přikryla dcerku. Ležela oči upřené do stropu, s pevným přesvědčením, že tuto noc oka nezamhouří , aby se dověděla, co se bude dít. Jaká kouzla proniknou do chaloupky. Usnula však jako špalek a probudila se až za jasného úsvitu.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 salvator 12.03.2012, 11:44:22 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: salvator ze dne 11.03.2012, 0:10:26

   Pokud se tak stane, moc rád bych byl jedním z případných zájemců o tuto knihu. Přeji ti, aby se problémy tohoto typu co nejdříve rozplynuly. Realita je čím dál víc pomíjivější, společně s tím, jak se zrychlujeme my sami. Pro někoho znamená hodně, někdo ji ani nevnímá a někdo ani neví, co to vlastně je.
Hodně štěstí, čuku. d.
 ze dne 12.03.2012, 15:24:52  
   čuk: Díky moc za podporu. Úvaha o realitě je fajn.
 Kalip 11.03.2012, 7:04:32 Odpovědět 
   Mám ráda, když má příběh spád, takže odpouštím i pár překlepů a chybějících čárek v souvětích. Jedna.
 ze dne 11.03.2012, 14:37:45  
   čuk: Díky za přečtení. TY čárky v souvětích, jejda, jejda, podléhají mé samorostlé interpretaci, ze školy už se vykouřilo. Já jsem proto čekal, že mi je někdo, (vsadil jsem na Šímu), opraví.
 salvator 11.03.2012, 0:10:26 Odpovědět 
   Ahoj čuku.
Po čase je možné si od tebe něco přečíst, a to jsem rád.
Jak jsi podotknul, je to úryvek celku. I tak však čtenáře přitáhne do svých spárů a nepustí.
Ze začátku mne trochu překvapilo slovo "přitištěn", ovšem to bylo jediné. Možná, že sem tam příliš mnoho popisů brzdilo plynulost děje, avšak jeho hloubka to vynahrazovala.
Jestliže nebude pokračování, bude to škoda, ale je mi jasné, že je třeba k takovému druhu psaní nadmíru neutuchající příliv
myšlenek, a to není jen tak.
Díky za počtení. S.
 ze dne 11.03.2012, 14:34:19  
   čuk: Děkuji za koment. Román už je napsán v mých nedávných lepších časech, teď ho pomalu koriguji a zvažuji, zda ho mám vydat vlastním nákladem. Váhám, neboť se snažím logicky rozplétat sci-fi a vvyvstalo mi v něm příliš mnoho problému- pokud má být sci-fi včleněn do reality.
 Gar 10.03.2012, 10:21:40 Odpovědět 
   Hezky vykreslená atmosféra šílenství, kde se i nejsilnější mysl zhroutí. Okrajově mi to připomnělo město Rapture ze hry Bioshock... Kdysi krásné město, které bylo uvrhnuto do víru šílenství. Těším se na další kapitolu.
 ze dne 10.03.2012, 11:15:57  
   čuk: Nevím, jestli bude další kapitola, tahle není od začátku. Díky za přečtení. Zešílel Hrad účinkem zvláštních vlivů, ne hrdina.
 Siggi 10.03.2012, 9:38:54 Odpovědět 
   No, zajímavé jakým směrem kráčí světová sci-fi. Já jsem odkojen na tvůrcích jako jsou: Troska, bratři Strugačtí, Lem a podobně. Pak samozřejmně Robert Holdstock, ale to je už fantasy a samozřejmě Howard. Tak jen dál.
 ze dne 10.03.2012, 11:14:04  
   čuk: Dímy moc. Má sci-fi se spíš zabývá genetickými replikacemi a změnami v souvisloti s cestováním časem a nutností obrany proti Mimozemšťanům
 Šíma 08.03.2012, 22:47:57 Odpovědět 
   Zdravím.

Napínavý a čtivý text. Líbilo. Těším se na pokračování...

P.S. Ano, náš společný projekt jsem vzdal, ale bylo toho na mne moc! Škoda... Ovšem, o to více se mi líbí Tvůj přepracovaný text! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Není to ono (tz...
Centurio
Amor
Jimi Sean
Detail
Martianno
obr
obr obr obr
obr

Trpět za ni
dark_stuff
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr