obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Podivný příběh, kapitola 1 a 2 ::

 redaktor čuk publikováno: 11.03.2012, 19:01  
Sci-fi, kde pracuje stroj času, bojuje se s mimozemšťany a provádějí se genetická kouzla. Psaní iniciovala Aini, která vytvořila postavu Zinie, Zářenky a Rubiana, včetně vstupní zápletky. Podílel se v počátcích i Šíma.
 

PODIVNÝ PŘÍBĚH. Kapitola 1. Hrad. Rok 1776.

Kdesi v podivné pusté krajině stála ještě podivnější stavba podobající se hradu. A byl to starobylý hrad.
Rozkládal se na kraji louky se sežehlou trávou, ze severu k němu přiléhala rozlehlá zanedbaná zahrada, za ní se pak táhl řídký lesík. Na západní straně pod vysokou hradbou hradu čeřilo svou hladinu jezero. Asi pět set metrů od východní věže stálo nízké stavení, u jeho východní stěny byla malá zeleninová zahrádka, pak následoval pás louky a temný zachmuřený les, který pokračoval několik kilometrů na jih až k holé pahorkatině.

Hrad měl dvě vysoké věže. Východní byla zchátralá, cimbuří bylo zpola rozpadlé a čas od času z něho padaly kameny. Západní věž byla zachovalá, v horních patrech zařízená ve stylu počátku osmnáctého století. Hradní budova obě věže spojující byla převážně ohlodána zubem času. Hrad byl neobydlený, působil dojmem, že byl chvatně opuštěn. Kdyby někdo nahlédl dovnitř, spatřil by vedle místností holých nebo zařízených jen zpola i prostor podobající se rumišti, na kterém se povalovaly nejrůznější předměty. Na stěnách visely obrazy zašlých odstínů i na pohled abstraktní symbolické artefakty křičící ostrými barvami. Nesčetná schodiště vedla nahoru i dolů, mnohá k padacím dveřím, otvírajícím přístup snad až do hlubin země. Ve dne v hradu panoval průvan, který způsoboval uši drásající skřípání dveří ve zrezivělých pantech, v noci se ozývaly zvuky v široké škále: od štrachání myší po dlouhá zavytí a burácení podobné hromu. Někdy byl slyšitelný šepot v neznámé řeči. Do kořenné vůně vycházející ze zahrady se mísily závany neznámých exotických odérů. V oknech ve vyšších patrech věží se rodily obláčky nepopsatelných tvarů a odstínů, poletující kolem, dříve než se vznesly k obloze plné rudých záblesků střídaných tou nejtemnější černí. V pohybu i náhlém ustrnutí. Jen šílený architekt byl schopen stvořit tak vpravdě strašidelný hrad, který působil hrozivě a současně i lákal. Jen dekadentní malíř tímto způsobem namalovat své vize jako z fantasy o divokém snu.

Z hradu vyzařovala síla, která jako by ohýbala tu a tam rostoucí stvoly trav a květin a přitahovala i často vanoucí ostré větry.
Snad staré zdi a volně se povalující kameny, které v hluboké minulosti zažily věru strašné události, mohly pociťovat, že se někdo nebo něco blíží.
Mnohé tajemné barvotiskové scenérie se při bližším zkoumání stávají šedivějšími a méně tajemnými. Bude se to týkat i jednoho z míst následujícího děje? A také: co by to bylo za opuštěný starý hrad, kdyby v něm nestrašilo?

Kapitola 2. Zinia. Rok 1776.

A právě v oné chaloupce poblíž hradu, tedy spíše chatrč to byla, se udála zásadní věc, stalo se, co stát se mělo…Roku 1776, měsíce června, dne dvacátého.
Velká zšeřelá místnost byla zařízena chudým, jen nezbytným vybavením. Kuchyně s lůžkem u stěny zářila čistotou, všude bylo uklizeno. Stůl byl pokryt bělostným ubrusem, na židli bylo položeno umyvadlo s vodou a osušky. Mladá krásná žena plavých vlasů a šedých očí se chystala dát život svému prvorozenému dítěti. V této těžké hodince byla sama, avšak nesla její útrapy statečně. Zinia byla statečná žena, neboť…

Ale nepředbíhejme.
Je večer, meluzína kvílí a do okenních tabulek se opírají poryvy větru.
Rodička sténá, drží se za břicho a pomáhá seč může svému dítěti k prvnímu nádechu. Pláč dítěte je hlasitější než tlumené sténání mladé matky. Její tvář je pokryta slzami bolesti i štěstí.
Unaveně uléhá k novorozeněti a objímá jeho tělíčko. Narodilo se děvče, malé a i v šeru jsou vidět ducaté tvářičky. Dítě vysíleně usíná, matka vzpomíná na události předcházející tomuto dni. Jsou jako by rozmazané a končí v mlze. Budoucnost ji v tuto zajímá jen málo, ví, že nějak bylo, nějak bude.
Snad trochu zaspí. Pak to zaslechne…
Ozve se trojí zabouchání na okenní tabule, tma za okny je šlehána křovisky, klátícími se v poryvech větru.
„To je asi vichřice," pomyslela si žena, když v tom zahlédla za oknem nějaký pohyb. Neurčitý, ale velmi rychlý. Přísahala by, že vidí něčí dlaň i paži… Přitiskla k sobě dítě a úzkostlivě vykřikla: „Neberte mi mou Zářenku!" Vše utichlo jako prásknutím biče.

Ani si neuvědomila, kde k tomuto jménu pro děvčátko přišla. Vyhrklo z ní automaticky, podvědomě. Jako by se chtěla probudit do dnů, kde bude více záře a slunečních paprsků.

Vítr se rázem ztišil, mladá žena unaveně upadla do horečnatého spánku. Až dítě ji vzbudilo svým vrněním, které se postupně měnilo v naléhavý pláč.
Žena se vrátila ze světa snů znovu do tvrdé skutečnosti, do samoty. Ale přece ne! Má se teď o koho starat, už není sama. Těžce povstala z lože a rozhlédla se po místnosti. Musí poklidit a udělat něco k jídlu. Byla povahou houževnatá a nebojácná. Hodně toho už vydržela a je si jistá, že vydrží i další zkoušky života.
Ještě že má tu štědrou zahrádku! A usmála se a zašeptala: „Ty Zářenko moje, ty mé sluníčko. Já, tvá matka Zinia, zase budu tvým slunéčkem. Spolu nám bude dobře.“


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 malý emo 14.08.2012, 22:37:01 Odpovědět 
   Zdravím. Tak jsem se díky 11.kapitole vrhla na začátek. No a co dodat? Je to čtivé, skvěle napsané a proto pokračuji dál ve čtení.
PS: Při tvém popisu hradu a okolí jsem měla nutkání vzít si papír a celé si to nakreslit :)
 ze dne 14.08.2012, 22:46:06  
   čuk: Ahoj. Díky. Ale asi jsem jako ty bílé myšky v bludišti: po tak důmyslných cestách k tak...
 Apolenka 15.07.2012, 10:24:01 Odpovědět 
   Tak mám vybráno... když hledám text na pokračování, sázím na jeho čtivost od první kapitoly. Tento mě okamžitě zaujal - jsi vynikající vypravěč a i tvoji sekundanti zde zřejmě udělali své.
 ze dne 16.07.2012, 5:58:15  
   čuk: Díky za přečtení, několik kapitol už je publikováno, budu přidávat další. Ano sekundanti moc pomohli v tom rozjezdu a výchozím motivu
 salvator 13.03.2012, 12:33:55 Odpovědět 
   Příjemný začátek příběhu, kde popisy sedí a atmosféra nabízí paletu možností nepřeberných.
Nezáleží sice na poloze hradu, ale osobně bych podle indicií tipoval severní Skotsko.
Prozatím se příběh rozvíjí jako historický, což bude v pozdější době jen k lepšímu. Osobně, nemusím moc ty sci-fi, kdy hned od první věty je jednomu jasné, že na něj za rohem číhá E.T.
Měj se čuku. D.
 ze dne 16.07.2012, 5:56:53  
   čuk: Diky za přečtení. Pprozatím nemám sílu vytahovat další kapitoly ze šuplíku, ale pár už jich je na saspi, a mám to už až do konce
 čuk 11.03.2012, 19:52:56 Odpovědět 
   Kapitolu 1. jsem napsal jako úvodní a sám, ale nevylučuji, že jsem tam vložil některé tvé nápady (jsem si vědom, že snad to ohýbání stvolů). Základ druhé kapitoly napsala Aini, já jsem dost upravil a doplnil. Původní záměr byl napsat horor, ale pak zápletka (vymyšlená Aini) vedla k "vědecké" sci-fi.
 Šíma 11.03.2012, 19:25:27 Odpovědět 
   Zdravím, milý kolego.

Styl psaní se změnil, že by Šíma a Aini? Hrad vypsán vcelku neotřele, stejně tak ono dítě se ženou, která o něj pečovala. Ohledně čárek, dal bych je i nedal (sám nejsem se sebou zajedno - a to hlavně v části popisující hrad, ať už by se jednalo o nějaké ty "vložené informace", či informace doplňující (nejspíš je to sporné, proto prozatím nebudu nic vypisovat). Zajímavě načrtnuté sci-fi s prvky hororu! ;-)

P.S. Mám-li v tomto také prsty, neměl bych tuto práci zase toliko chválit, že ano? (viz Samochvála) Už si nepamatuju, co jsem psal a co ne! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
POMSTA INTELIGE...
Asirix
Kapitán Smrt - ...
Siggi
AJŤÁK
Tilda
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr