obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"
Joseph Rudyard Kipling
obr
obr počet přístupů: 2915617 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39716 příspěvků, 5788 autorů a 392122 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Ledové peklo - Kapitola 7. část 2. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ledové peklo
 autor MKN publikováno: 25.03.2012, 22:27  
2. část 7. kapitoly
 

Když Araen došla zpět do obytné části pevnosti, byla už naprostá tma. Za normálních okolností by vytvořila malou ohnivou kouli, která by ji jasně ozařovala cestu, po které šla. Dnes se ale spokojila pouze se slabounkým světýlkem, které vydávalo množství Wurdebírek, malinkých mušek poletujících okolo. I toto slabé světýlko bohatě stačilo k tomu, aby našla svůj strom, který tak ochotně propůjčoval svůj kmen, pro její pokojík.
Naposledy zahnula a minula kolemjdoucího elfa. Tento elf měl bohužel svou ohnivou kouli vyčarovanou, proto ji na okamžik oslnilo jasné světlo.
„Buď pozdravena Omissu,“ pronesl ledabyle elf a pokračoval dále ve své cestě.
Skrz ostré světlo Araen elfa neviděla, proto na pozdrav pouze krátce odpověděla. O chvíli později byla u svého stromu.
Ihned se vyšvihla do jeho větvoví a začala stoupat vzhůru. Ani nyní jí černá tma okolo nevadila. Lezení po mohutných stromech Molia, zvládal každý elf naprosto bez chybně i se zavřenýma očima.
Ještě poslední dvě větve a mladá elfa byla nahoře. Zde se na okamžik zastavila a skrz husté větve se zadívala k hvězdami posetému nebi. Tak jako každý večer, od doby, co se dozvěděla o Skarabovi, hledala planetu Clismaar. Dnes se ale zdálo, že planeta na obloze není.
Už chtěla vstoupit do svého pokoje, když ji náhle v myšlenkách promluvil hlas mistra Neundema: „Omissu Araen, přečetla jsi si dopis?“
V mladé elfce se vše stáhlo, přesto ihned vyslala Neundemovi myšlenku s odpovědí: „Ano, mistře.“
„Dobrá, pokud budeš souhlasit, přijď zítra za tmy za mnou. Začneme s výcvikem.“
Než stačila elfka odpovědět, přerušil mistr spojení.
Skutečně není příliš hovorný, pomyslela si Araen a znovu se zadívala k nebi.

„Buď pozdravena Omissu Araen,“ řekl mistr Neundem, když k němu elfka druhý den večer přišla.
„Vy také mistře.“
Araen se nenápadně ale zároveň zvědavě rozhlédl po temné místnosti. Nikdy nebyla v pokoji jiného mistra. Zdálo se, že oproti E’Draerovi, jehož příbytek na stromě byl plný nejrůznějších knih a obrazů, dává mistr Neundem přednost spíše prostě a prázdně zařízenému bydlení. Jedna věc s tímto dojmem ale viditelně kontrastovala a to mohutný dřevěný svícen, tyčící se u protější zdi. Svými čtyřmi svícemi jemně ozařoval malou místnost. Nebýt těchto svící, byla by v místnosti naprostá tma. Mistrovi holé stěny totiž neměly okna a skrz silný závěs zakrývající vstup do místnosti sem nevnikalo žádné světlo z venku.
„Posaď se,“ řekl mistr a rukou lehce mávl směrem k tyčícímu se svícnu. Všechny čtyři svíce se okamžitě rozhořely silným plamenem a ozářili tak místnost, jako za bílého dne.
Mladá elfka pohledem naposledy prohlédla malý příbytek a usedla naproti elfovi.
„Ano, mistr E’Draer říkal, že tvou nejvýraznější vlastností je zvědavost.“ řekl náhle Neundem, čímž jasně zareagoval na Araeniny zvědavé pohledy.
„Odpusťte,“ zastyděla se Araen a jasně cítila, jak se jí po tváři rozlévá horkost.
Neundem na to nijak nezareagoval a změnil téma: „Mistr E’draer se ze své cesty stále nevrátil, proto je nezbytně nutné abys postupovala ve výcviku pod mým dohledem.“
Araen se už chtěla zeptat na podrobnosti týkající se jejího mistra a jeho cesty. Nakonec se ale rozhodla mlčet. Stále se cítila trochu trapně, po tom jak si nevhodně prohlížela Neundemům pokoj.
„Jak jistě víš tato cvičení budou utajená, proto tě, mladá Omissu, musím upozornit a zároveň požádat, aby jsi s nikým, o našich schůzkách nemluvila. Ani s tvým blízkým přítelem a mým Omissu Fastranem. I jemu musí být tato informace bohužel utajena.“
Araen si při zmínce o Fastranovi v hloubi duše, smutně povzdechla. Už dlouho se svým Manwäe nemluvila. Naposledy tehdy ráno, když ji překvapil při meditaci, od té doby ho neviděla. Přestože ji Fastran chyběl, setkání s ním se obávala. Věděla, že kdyby ho spatřila a začala s ním mluvit, její nitro by všechna ta tajemství nedokázalo udržet, a ona by mu vše řekla. A dnes jí navíc zřejmě přibydou tajemství nová.
„Nejprve než začneme samotným výcvikem, provedu nějaká ochranná kouzla, aby nikdo nemohl spatřit, náš výcvik,“ řekl Neundem. Poté pozvedl své paže a udělal jimi ladný oblouk okolo svého těla. Z dlaní se mu přitom uvolnilo množství stříbrné páry, která během okamžiku naplnila celou místnost.
Araen podobné kouzlo ještě nikdy neviděla, nepřekvapilo ji ale. Věděla, jakými schopnostmi všichni elfí mistři vládnou.
„Nyní jsme chráněni před přítomností ostatních,“ řekl Neundem, když pára trochu opadla. „Můžeme tedy začít.“
Na okamžik zavládlo v místnosti ticho. Mistr Neundem si povzdechl a po chvíli se ujal slova: „Neznám tě natolik jako tvůj mistr Omissu Araen, proto dovol, abych se tě nejprve zeptal, zda víš, jak bude zkouška spojení probíhat.“
Araen jeho otázka zaskočila, snažila se to ale nedat na sobě nijak najevo a pomalu promluvila: „Jedná se vlastně o magický rituál, kdy se elfova duše spojí s některou z duší obyvatele lesa.“
„Ano, teď jsi řekla obecnou definici. Já se ale ptám, jestli víš skutečně, o co ve zkoušce spojení jde.“
„Nerozumím vám, mistře,“ řekla elfka tiše a zahleděla se do Neundemových tmavých očí.
„Myslím tím, jestli víš, co se děje s elfovou duší. A co pro to, aby se mohl elf spojit, musí udělat.“
Přestože Neundemův hlas zněl tiše a klidně, měla Araen nepříjemný pocit. Nebylo ji příjemné, že hned po prvních okamžicích rozhovoru musela mistrovi říci, že odpověď na jeho otázku neví. Samozřejmě věděla několik pověr, které se ohledně zkoušky tradovaly, pokládala je ale za ne plně pravdivé a proto se rozhodla raději v tichosti vyčkat, až ji mistr odpověď sdělí.
„Povím ti to tedy, řekl Neundem svým tichým hlubokým hlasem. „Při zkoušce spojení nebo starým jazykem řečeno rituálu Äbraese se musí elf vzdát své duše a otevřít svou mysl natolik aby jím mohla opustit tělo, v němž přebývá. Tento elfí duch poté putuje po posvátném lese a snaží se k sobě přilákat nějakou duši lesních tvorů. Pokud je elfův duch dostatečně silný a magicky zdatný, najde svůj protějšek a v posvátném rituálu Äbraese se spojí. Tímto elf dospívá a stává se navždy nesmrtelným.“
Když mistr domluvil, vyčkal, jestli bude mít Araen nějaké otázky. Když se tak nestalo, pokračoval: „Výjimečně se ovšem stává, že elfí duše během svých toulek lesem nikoho nenajde. Věděla by si, co se stane poté? V tomto řeči kolující mezi mladými Omissu úplně nelžou.“
Toho se právě mladá elfka obávala. „Říká se, že jeho duše postupně slábne, až úplně zemře – spolu s elfím tělem.“
„Ano,“ přikývl Neundem. „Bohužel tomu tak je. Taková je daň za naší nesmrtelnost a magickou sílu. Nestává se to ale příliš často. Elfové přicházející ke zkoušce bývají natolik silní, že jejich duch vždy nalezne svůj vhodný protějšek.“
„Smím se na něco zeptat?“ Araen už nedokázala skrýt své otázky.
Mistr Neudem jen nepatrně přikývl.
„Má každý mladý Omissu před zkouškou strach?“
„Strach je naší součástí. Není nic neobvyklého, že před náročnými chvílemi vyplouvá na povrch.“
Nyní zavládlo mezi oběma elfy, krátké ticho. Araen během této chvíle, přemýšlela nad další otázkou, kterou by mistrovi položila. Neundem ji ale předběhl.
„Myslím, že je na čase přistoupit k samotnému výcviku. Mistr E’Draer tě již naučil všem dovednostem, které by si měla ve stádiu před rituálem Äbraese ovládat. Zbývá už jenom poslední. Musíš se naučit otevřít své nitro natolik, aby se mohla tvá duše odprostit od tvé fyzické podstaty.“
„Nyní zavři oči a uvolni se jako při meditaci,“ dodal po krátké odmlce mistr.
Araen přikývla a položila své dlaně na kolena. Pomalu zavřela oči a uvolnila své svalstvo.
„Vnímej můj hlas. Nic jiného.“
Neundemova slova slyšela, přesto se ji zatím nedařilo zaměřit se pouze na jeho hlas. Neustále k ní přicházeli zvuky z okolí.
„Soustřeď se, není to o nic jiné než uvolnění při meditaci.“
Araen se snažila. S očima volně zavřenýma nevnímala nic jiného než mistra Neundema. Stále se jí ale zdálo, že není v tom správném stavu, stále jakoby na pozadí slyšela šum větru přicházející někde z dáli.
„Nyní si představ před sebou jablko,“ řekl hlas mistra Neundema. V tu chvíli jakoby mladá elfka naplno propadla meditační tíze. Nic jiného kromě hlasu mistra neslyšela. Žádný zvuk slabého větru ani jiné další vlivy. Pouze ticho.
„Představ si před sebou jablko,“ zopakoval znovu klidným hlasem mistr. „Vnímej jeho podstatu, jeho tvar a chuť. Představ si jak se vznáší ve volném prostoru nedaleko tebe.“
Araen se pokusila vyvolat požadovanou představu. Myšlenkami volně sjela k jablku, tak jak ho měla zapamatované. Za okamžik si představovala jeho sytě rudou barvu, v které se odráželi dopadající paprsky zacházejícího slunce. Představovala si jeho chuť, lehce nasládlou a šťavnatou.
„Cítíš, jak se vznáší před tebou?“
Elfka neodpověděla, všechny své smysly soustředila na smyšlené jablko. Stále zřetelněji ve své mysli viděla, jeho zaoblené tvary a celistvě červený povrh.
„Už ho vidíš?“ zeptal se po chvíli plné soustředění mistr Neundem.
„Ano, řekla bych, že ano.“
„Popiš mi, jak vypadá.“
Araen si v mysli jablko znovu prohlédla, tak aby ho mohla mistrovi co nejlépe popsat. „Je oválné, bez sebemenší vady. V jeho horní části se jasně odráží sluneční paprsky. Dávají mu tak vzhled naprosté dokonalosti.“
„Dobře. Nyní otevři svou mysl, tak aby jí mohla projít tvá duše. Požádej ji, aby ti jablko přinesla do dlaně.“
Mladá elfka vůbec nevěděla, co po ní mistr požaduje. Krátce se nad úkolem, který ji Neundem zadal, zamyslela ale pouze natolik, aby neztratila vidinu rudého jablka.
„Nerozumím vám. To jablko tu přece není. Jak by mi ho má duše mohla donést?“ zeptala se nakonec.
„Proč si myslíš, že to jablko tu není? Nevidíš ho snad?“
„Ano, ale pouze ve své mysli,“ odpověděla elfka myslí stále upřenou k jablku.
„Já to jablko ale také vidím. Vznáší se nedaleko nás,“ řekl mistrův tichý hlas.
„Jak je to možné?“
„Vidí ho naše vnitřní já, duše, chceš-li. Pro ně je obraz jablka skutečný. Pokud dokážeš svou duši ovládnout, může se to jablko stát skutečností i pro tebe.“
„Jak? Jak to mám provést?“ Araen pomalu zjistila, že jablko před sebou vidí zřetelně, aniž by k němu upírala veškerou svou mysl. Nedělalo ji tedy problémy bavit se s mistrem. I když mu mohla odpovídat, vždy jen několika slovy.
„Chce to dlouhý tréning. Ujišťuji tě ale, že než dojde na samotnou zkoušku, nebude pro tebe tento cvik žádným problémem. Nyní se vrať myslí do mého pokoje a otevři oči.“
Mladá elfka se tedy naposledy zadívala na vyleštěné jablko a pozvolna otevřela oči. První co spatřila, bylo rudé jablko v Neundemově dlani.
„Napoprvé jsi si vedla výborně Omissu Araen,“ řekl tiše Neundem a podal elfce červený plod.
Ta se na něho zadívala a levou rukou si ho od mistra vzala. „Je přesně takové, jako jsem si ho představovala.“
„Ano, je takové, jaké ho viděla tvá duše.“
„Mohu to zkusit znovu?“ zeptala se Araen, stále udiveně držíc jablko.
Mistr Neundem slabě zavrtěl hlavou: „Ne, myslím, že pro dnešek tato malá ukázka stačila. Ostatně musím ti sdělit ještě jednu důležitou zprávu, kterou jsem si záměrně nechal až na konec našeho prvního sezení.“
Araen si položila jablko na zem před sebe a zadívala se na mistra. „O jakou zprávu se jedná?“ Doufala, že ji elf řekne nějakou informaci o mistrovi E’draerovi. Rozhodně ale nepočítala se zprávou, kterou pro ni Neundem měl.
„Jak už jistě víš, tvá zkouška musí proběhnout v naprosté tajnosti. Proto jsem se s mistrem E’Draerem a dalšími elfy, kteří podporují naší věc, dohodl, že proběhne ve stejnou dobu, jako zkouška mého Omissu Fastrana, tedy za dvacet slunovratů.
Tato zpráva elfku šokovala natolik, že ani nezaregistrovala, Neundemovi zmínku o dalších elfech, kteří vědí o Araenině rituálu. Šokovaně se zadívala na mistra a pomalu řekla: „To je ale velmi brzy. Nemohu se přece naučit, ovládnou své nitro za dvacet dnů.“
„Ale ano, jsem přesvědčen, že ano,“ odpověděl Neundem. Araen se dokonce zdálo, že se lehce usmál. Bylo by to vůbec poprvé, co by elfa viděla projevit alespoň částečný úsměv. „Myslím, že je nejvyšší čas, jít domů a trochu si osvěžit mysl spánkem.“
Araen se jen stěží smiřovala s tím, že v tuto chvíli mistr končí jejich sezení. Opět měla na jazyku tolik otázek. Věděla ovšem, že odporovat mistrovi v jeho rozhodnutí by bylo velice nevhodné. Nakonec ale přeci jenom vybrala jednu z otázek a tu položila: „Smím se vás ještě zeptat, kdy se mistr E’Draer vrátí?“
Na okamžik se ji zdálo, jakoby Neundemovi oči přikryl tmavý mrak. „To bohužel nevím,“ řekl prostě a dále ji pozoroval svýma nyní už čistýma očima.
Araen nedokázala skrýt zklamání, potichu si povzdechla a pomalu se postavila.
„Přijď zítra ve stejnou dobu ano, Omissu?“
Elfka se uklonila a poté přikývla. „Ano mistře.“
Otočila se a pomalu odešla. Jablko nechala ležet na zemi. Kdyby se pro něho vrátila, jistě by zaslechla mistrova poslední slova, která elf vypustil do ticha prázdné místnosti: „E’Draer měl pravdu. Opravdu jsi naše možná spása.“


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 25.03.2012, 22:26:25 Odpovědět 
   Ahoj a ještě jednou velká omluva za mojí dlouhou absenci :))

U tohohle dílu bych určitě vypíchl, že ti uniklo na můj vkus až moc elementárních chybiček (íčka, jedna přímá řeč). Nevím, jak moc se vždy soustředíš na korektury, ale asi bych si dokázal představit, že by sis dal víc záležet :)


Po příběhový stránce nemám opět co vytknout, příběh je sice prostý a jednoduchý, ale dobře jej umíš směrovat k postavám. Osobně bych možná uvítal větší zaměření na určitý detaily (popis prostředí by občas bodnul), nebo větší zpracování myšlenkovejch procesů (obzvlášť u těch přímejch řečí je to dost takový suchý, pokud tomu nedáš nějaký nepřímý řeči).

Ve výsledku jsem ale spokojenej a zvědavej, jak moc se příběh dokázal během mojí nepřítomnosti vyvinout dál :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Virgoacp
(8.8.2020, 09:18)
Magdaléna Verneová
(5.8.2020, 19:54)
Vopica
(28.7.2020, 10:58)
jeewangarg
(27.7.2020, 13:46)
obr
obr obr obr
obr
Setkání...
Edith
Vlastní vražda
Hugozhor
Boží svět
Charakter
obr
obr obr obr
obr

Recyklace tvého dechu
synthetic darkness
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr