» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141743

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 4 ::

:: O osamělém Stromě ::

Kev	publikováno: 13.11.2006, 22:02

Napsáno pro děti do Gandalfova almanachu


	Na plácku na kraji sídliště už od nepaměti stával statný Strom. V jeho větvích se proháněly veverky, švitořili ptáci, byl vyhledávaným místem dětských radovánek. Měl rád, když si na jaře a v létě v jeho stínu hrávaly děti z blízkých domů. Rád poslouchal jejich výskot a dovádění, fandil klukům u fotbalu, holčičkám shazoval ze svých větví vždycky ty nejkrásnější listy, aby jimi mohly zdobit panenkám šatičky a sobě vlásky, a večer, večer pokradmu a stydlivě pozoroval nesmělé pusy prvních lásek, které se u jeho kmene scházely. Čas mu tak ubíhal příjemně a radostně. Jen jednoho se Strom obával. Stejně jako po každém jaru přijde léto, tak po létu podzim a zima - a to nebývala veselá doba. Všichni ptáci z jeho větví odlétali někam na jih a veverky z jeho koruny utíkaly do skrýší v blízkém lese. Děti zůstávaly doma, pily horké kakao, dívaly se na pohádky a ke Stromu jen málokdy zavítala živá duše. V té době býval smutný, měl pocit, že na něj všichni zapomněli - vždyť i jeho nejbližší sourozenci v lese byli příliš daleko na to, aby si s nimi mohl povídat. Jednou, bylo to někdy začátkem listopadu, vyrušil Strom z rozjímání dětský hlahol, který se k němu blížil. A opravdu, po chvíli uviděl z dálky přibíhat malého chlapce - smál se a poskakoval, co chvíli se ohlížel a volal: „Stejně mě nenajdete, schovám se vám!“ Strom měl radost, že k němu zase po dlouhé době někdo přišel, a začal radostně kývat větvemi. Náhle mu ale zatrnulo až do nejspodnějšího letokruhu – při přeskakování jeho kořenu klouček zakopl, spadl a nezvedá se! Naštěstí támhle už přibíhají další děti. „Péťo, Péťo, kde jsi?“, volají. „Tady je, tady leží“, snaží se Strom křičet, ale je slyšet jen šum jeho listí. „To je zvláštní“, povídaly děti, „strom, který pohybuje větvemi, a přitom vítr nefouká.. Určitě by to stálo za prozkoumání, ale my teď hledáme kamaráda, určitě se nám někde tady schoval a směje se nám!“ A odskotačily. Chlapec ležel za balvanem na druhé straně Stromu, a děti ho tak neobjevily. Pomalu se začínalo stmívat a Péťa se stále nezvedal. Strom se k němu snažil dosáhnout nejspodnějšími větvemi a strčit do něj, aby se probral, ale větve byly moc krátké a nebyly už ani tak pružné, jako když býval mladý. Když nastala noc a pro chlapce stále nikdo nepřicházel, napadlo ho, že přeci jen může něco udělat. Rozhýbal všechny své větve a třásl jimi, aby z nich shodil veškeré svoje zbylé listí a Péťu přikryl, aby mu nebyla zima. Šuměl mu příběhy, které slyšel jako výsadbový klouček, když ještě rostl v lesní školce, i písničky a říkačky, co se naučil od dětí, které si k němu chodívaly hrát. Tak spolu přečkali noc. Brzo ráno vytrhl Strom z dřímoty křik a volání: „Péťo, kde jsi, ozvi se!“ To zoufalí rodiče hledali se sousedy svého ztraceného synka. Strom byl ještě celý ztuhlý z probdělé noci, a tak jen trnul, objeví-li hocha bez jeho pomoci. Naštěstí když lidé běželi okolo stromu směrem k lesu, uviděl jeden ze sousedů Péťu ležet napůl přikrytého listím. Jak se rodiče zaradovali, že ho našli! Jen jeden soused se podíval na holý Strom a zamručel si pod vousy: „To je zajímavé, ještě včera měl ten strom téměř všechno listí a dnes nemá ani lístek a přitom bylo v noci bezvětří.. Ale co, hlavně, že se kluk našel!“. Pak lidé odešli. Nějakou dobu bylo vše při starém, až nadešel Štědrý den. Byl to jeden z těch pochmurných Štědrých dnů, jaké bývají jednou za několik let, bez sněhu a bez vzduchu provoněného vánoční náladou. Strom byl i proto smutnější než jindy, a cítil se opravdu sám. Ze smutku si začal zpívat písničku, kterou často slýchával a ani si nevšiml, že k němu přišel malý Péťa a jeho copatá kamarádka ze školky, Anička. „Slyšíš, Aničko, jakoby ten strom zpíval! Co jsem ti říkal, když jsem tu ležel, zdálo se mi, že slyším zpívání.“ „Já nic neslyším, je to přece jen šum větví! Ale mám radost, že tě našli a že si se mnou zase hraješ!“ A dala mu pusu na tvář, až se malý Péťa zarděl studem. „Stejně bych si ale přál, aby strom nebyl sám, dnes je přece Štědrý den, a to by nikdo neměl být sám!“ „Jak by mohl strom být sám? Je to přece jen dřevo. A pojď už, čekají na mě doma.“, vzala ho za ruku a rozběhli se pryč. Strom zase osaměl. Když tu najednou – ťuk! – přikutálel se odněkud oříšek. „No tak, dávej přece pozor!“ Kde se vzala, tu se vzala, Veverka se synkem. „Kolikrát ti mám říkat, aby ses díval, kudy jdeš! Takhle nám ještě všechny oříšky poztrácíš! – Podívejme, jaký šikovný strom, určitě bude mít pro nás nějakou skrýš.“ A hned vyšplhala po kmeni Stromu, aby objevila doupě, jako stvořené pro veverčí rodinu. Od té doby už Strom nebyl nikdy sám. Inu, věřte tomu nebo ne, upřímná přání, vyslovená čistou duší na Štědrý den, se plní.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 35		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 35		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 368		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

obaleč	23.01.2012, 20:51:35

Citlivě napsaný příběh a věřím, že i autor má podobně soucitnou duši jako jím stvořený strom a to je taky krásné. Mám stromy moc ráda, nechodím je objímat, ale obdivovat. Celou dobu jsem se bála, že se bude kácet a děkuji, že ne.

maja52	23.01.2012, 12:20:04

Náhodou jsem natrefila na tuto povídku a vůbec nelituji. Nádherně, poutavě a s citem napsaný příběh stromu. Věřím, že i rostliny cítí. Ahojky.

Turmangelika	23.01.2012, 11:26:46

Je to krásný a dojemný příběh. Hrnuly se mi slzy do očí, když strom přikryl listím chlapce a začal mu vyprávět a zpívat.. Již jsem to přečetla své pětileté dceři. Moc se o chlapečka strachovala a ve stromu našla hrdinu. Viděla jsem v jejích očích, že si díky tvému příběhu uvědomila, jak je důležité naše souznění s přírodou a stejně tak, jako my můžeme pomoci stromu, může strom pomoci nám. V toto uvědomění jsem doufala, a tak ti děkuji, že jsi takto vštípil významnou hodnotu do její mysli. Navíc chce mít nyní na starosti zalévání všech domácích květin a věz, že je to u nás nemalé květinářství :)

naxos	13.04.2009, 22:58:52

Opravdu moc hezký...!

Hanulka222	18.12.2008, 20:12:30

Říkala jsem si, že by mohlo být fajn odskočit si od básní i k próze, a můžu říci, že zklamaná rozhodně nejsem. Je to čtivé, je to milé, i poučné- svým způsobem ano. Alespoň tím, že nikdo by neměl být sám. Ani strom ne. Jen na můj vkus je to příliš naládované na sebe, jednotlivé odstavce bych oddělila klidně celým řádkem, ale to už je samozřejmě jen mizerná drobnost. A už vůbec bych to neměla říkat já, která o tom na začátku neměla ani páru... :o)


ze dne 18.12.2008, 21:02:37
Kev: Jsem moc rád, že se líbí i próza - mám jí vícero, ale buď je to příliš osobní, nebo příliš... syrové? To je nejspíš ono. I tak sem ale nejspíš na Štědrý den jednu upravenou věc dám, ještě o tom popřemýšlím. PS: Díky.

Seraph	11.12.2008, 0:35:10

Sice nebudu hlásat sladká slova, ale je pravdou, že toto dílo splnilo do detailu žánr a ještě si do něj vložil něco ze sebou, co vycházelo z upřímnosti nitra. Konečně jsem četl ono dílo, na které jsi hrdý a já mohu jen přikyvovat, protože je na co:) Děkuji. Nadělil jsem si toto dílo na dobrou noc a myslím, že budu spát jako malý Péťa:D

mara	14.10.2008, 13:22:18

Pěkná pohádka, docela netradiční, dětem blízká prostředím i dějem, který je neděsí. Zasluhuje si 1* (:D

Dani	06.10.2008, 19:48:42

Jééé, to je miloučký příběh. A s dobrým koncem. Moc mě potěšil.

m2m	04.04.2008, 0:02:39

Předem se strašně moc mocinky omluvím, že jsem se tomuhle Tvému výtvoru vyhýbal. Až teď vidím, jakou chybu jsem udělal, když jsem se bál, že by to mohlo dopadnout zle. Nedopadlo. Mohl bych rýpat do přímé řeči, kterou ani formátování neovlivní, ale nebudu. Příběh je to krásně něžný, jemný, s trochou melancholie, velkou dávkou citu a citovosti, opravdová pohádka pro děti i dospělé. Každý si z toho vezme, co chce... P.S. Tohle přečtu svým synovcům. Musím.

elefant	22.02.2008, 15:54:22

Docela hezký! Slyšel jsem, že maji stromy nějakou tu energii, ale že jsou až tak tajemné, to jsem nevěděl. Někdo třeba pro stromy nevidi les a někdo nevidí ani ten jediny strom. :)

Liane	08.11.2007, 19:11:13

Mooc hezoučké a něžné a jednou si to možná půjčím,a ž budu svým dětem vyprávět pohádky před spaním, můžu? :) (I když nepochybuju, že jejich tatínek k tomu dodá, že ten chlapeček chudák umřel.. :-D ) 1 :)

Šíma	07.07.2007, 13:33:00

Díky za hezkou "bajku". :-) Kdybych ještě něco napsal, stejně bych se už jenom opakoval!


ze dne 07.07.2007, 14:59:17
Kev: Děkuji!

samuel gordon	06.06.2007, 20:41:13

mám rád přírodu a stromy obvzvlášt a tahle povídka mi dala slzy na krajíček,krásná pohádka a děkuji za připomenutí že strom je důležitá součást života.

Mýna	27.04.2007, 3:02:52

Tak to byla krásná pohádka! jak napsal Redrum, pohladila na duši. Děti nemám, ale až je budu mít, schovám si ji do povinné výbavy:o) 1*!!!


ze dne 27.04.2007, 23:10:41
Kev: Děkuji..

Redrum	15.02.2007, 16:01:26

Moc se mi to líbí. Stylem (a nejen jím) mi to připomíná hodně hodně staré francouzské pohádky. Na oko jednoduchý příběh se volně rozvinul do něčeho moudřejšího, než se na první čtení zdálo. Tohle je příběh, který se vyplatí číst vícekrát – s určitým odstupem času – a pokaždé se tam najde něco nového. Třebaže se tady používá jednoduchý dětský jazyk a styl, tento příběh upoutá i dospělejší generaci. A neopomenu dodat, že i tady se dá poznat srdce básníka. Hezké a hebké pohlazení na duši pro každého, kdo byl kdy dítětem. PS: Přečtu to dětem.


ze dne 27.04.2007, 23:11:05
Kev: Zajímalo by mě, co na to řekly:)

Jan Urban	03.02.2007, 21:27:20

Je to opravdu pohádka pro všechny generace. On totiž každý nosí v hlavě svůj strom, který sem, tam v jeho mysli zašumí. U paneláku, kde jsem jako kluk vyrůstal stále stojí stará hrušeň a při návštěvě rodičů, když ji vidím, vždy mě vrací do klukovských let.

shmootik	21.12.2006, 2:11:05

se povedlo

Bounty	29.11.2006, 10:01:52

No ja nemam slov, moc se mi to libi!!

Akrij	23.11.2006, 23:16:23

Nejdřív se chci omluvit, že jsem se k tomu nedostal dříve. Je to moc hezké. Rozhodně to JE příběh pro děti. Psané lehce, nebál bych se výrazu "něžně." Protože tohle psala ruka zkušená a srdce plné citu. K tomu doplním, že to je pohádka nejen pro děti, ale i dospělý si odnese pocit pohody a happy endu. Jen si říkám, zda dítě neočekává, že se se stromem spřátelí ten malý kluk? Takové děcko myšlenkami přeskakuje a těžko se soustředí, ale stejně tak je i zvědavé. Není to chyba! Jen takové zamyšlení, zda veverka, ač jinak výborná složka happy endu, není tématem pro samostatnou pohádku :) Jinak máš u mě jedničku ;o)

Milan Březina	16.11.2006, 8:00:48

Já osobně (především v souvislosti s 3.kolem workshopu) jsem nejen tady na SASPI přečetl v poslední době dost (více či méně podařených) pokusů o dětskou literaturu. Neustále však bojuji s tím, jak vlastně zjistit, co by se líbilo těm malým človíčkům. Došel jsem nakonec k názoru, že nezbývá nic jiného, než si počkat na jejich verdikt. Jedno je jisté - psát pro děti je jako přeplavat rozbouřený ocenán na vratkém voru - Nemáte plachtu ani pádlo, zdá se to nemožné, ale když se to jako zázrakem někomu podaří, zapíše se v těch malých srdíčkách na věčnost. Nechám teď stranou formátování (to už jsi vysvětlil níže) a připojím svůj vlastní názor: Myslím, že by tohle mohlo (mělo) být ono. Obsahově je to dost poutavé (ten klučina ležící bez hnutí v listí by mohl přitáhnout a upoutat - což je u dětí vůbec nejdůležitější). Projev je uhlazený a plyne mi při čtení pohodlně (žádná "husí kůže"). Ponaučení vyplývající ze závěru je řekl bych "klasické", morálně čisté jak pro děti tak pro veverky ;-) Shrnuto do jedné věty: "Podobných kousků je v poslední době stále méně, mají to stále těžší a právě proto jsem rád, že jsi tímhle textem rozšířil jejich řady..." Tohle by mohl být pěkný střípek ve sbírce almanachově vánoční... (pokud skutečně vyjde). BTW: A souhlasím s Maurou, není to jen o stromu, dětech a veverkách...

Maura	15.11.2006, 21:49:24

Krásné, citlivé jemné a něžné. Je to o tvé dušičce.

Luciena	15.11.2006, 13:41:57

Moc hezky se mi to četlo, je to strašně milé pohádkové vyprávění... To se bude dětem určitě moc líbit :-)

Tracy	15.11.2006, 4:56:28

Zrovna jsem si to přečetla před spaním a nepřeju si nic jiného než slyšet ten strom zpívat. Děkuji za navození vánoční nálady :-)

Das	14.11.2006, 18:09:09

Jo, takhle teda jo.

Anquetil	13.11.2006, 23:04:17

Nádherně poetický příběh, který lahodí nejen dětským uším... Jedinou vadou na kráse je monolit textu (odstavce a přímá řeč). Dávám ti krásně dětskou známku - jedničku s veverkou! :o)


ze dne 13.11.2006, 23:27:22
Kev: Děkuji, a ten monolit - to je bohužel automatické formátování textu, které nezměním:(

Havran	13.11.2006, 22:51:14

Kouzelné dílo ... když se sebevíc racionální a chytrý kluk pustí do dětské tvorby, málokdy to dopadne tak krásně, jak to umíš Ty, Pavle ... Má to takovou ... nevím, vypráví se to úplně samo ... Jako by mi to celou dobu vyprávěl příjemný, klidný hlas ...

Adrastea	13.11.2006, 22:37:12

Ty víš... ;)

First Girl	13.11.2006, 22:30:33

Pavle, to je krasne! A neni to "inflatilnoucke" ci jak jsi to rikal. :)


ze dne 13.11.2006, 22:33:12
Kev: Děkuju moc, i Tobě, důďo!

duddits	13.11.2006, 22:18:34

Jedním slovem: kouzelné... Hrozně milý příběh, hrozně mile napsaný... a já si jen představuju, jak hrozně mile se budou děti tvářit, až se k nim dostane ;-)