obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915345 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39469 příspěvků, 5737 autorů a 390219 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Podivný příběh, kapitola 4. Schim, rok 1776 ::

 redaktor čuk publikováno: 15.03.2012, 18:22  
V románu budu pokračovat. Počátek je trochu roztříštěný, tři autoři psali nezávisle a nevázaně logikou či snahou vysvětlovat. Postavu Schima vytvořil Šíma a upravil ji Čuk.Tedy: předchozí třetí kapitola je chronologicky první (rok 1775), kdy se naznačí, proč byl hrad opuštěn a objeví se Budoucňané a Zinia. Kapitoly 1.,2. a 4. jsou z roku 1776 (jednotka: popis opuštěného hradu, dvojka: rozvoj příběhu Zinie. A jak dál? Bude třeba řešit komplikace s časem.
 

Den, kdy se narodila Zářenka byl vůbec nějaký vybočující a obzvlášť hrozivý.
Na temný hvozd padl soumrak. Nebe bylo jasné, jen ze západu se do kraje blížila bouřka. Blýskalo se a občas i slabě zahřmělo. Vítr se proháněl v korunách prastarých stromů, které se nakláněly jednou v tu stranu, podruhé zase v jinou. Jakoby i samotní duchové lesa v nastávající noci ožili a převtělili se do těchto sukovitých dřevin oděných do zeleného hávu. Stromy svými kmeny a větvovím tvořily nad stezkou až takřka gotické oblouky, skrze které dolů na zem mnoho světla neprošlo. A pokud ano, jeho paprsky se podobaly podivným světelným šípům.

Šerou stezkou, širokou jen tak pro koně a jeho jezdce, se kdosi blížil. Zvuk ledabyle okovaného koně, jehož kopyta zvonivě dopadala na kamenitou zem rušil pochmurnou lesní atmosféru. Kdo mohl zabloudit v tuto hodinu do Temného lesa? Kdo by se opovážil budit jeho obyvatele? Kůň už z posledních sil pletl nohama, jezdec znaven dlouhou cestou se sotva držel v sedle.
Stezka se porůznu klikatila. Její konec jako by byl zatím v nedohlednu.

Pak se zablesklo a zahřmělo silněji než doposud. Muž oděný do špinavého a potrhaného pláště, který jen stěží zakrýval obnošený kabátec a kalhoty, sebou vyděšeně trhl. Koník kdyby mohl, vzepjal by se na zadní nohy. Zůstal však vyděšeně stát na místě, div neshodil svého pána ze sedla. Ten se zkoumavě rozhlédl kolem sebe, nespatří-li nějakého nepřítele. Jeho rezavý meč příliš dlouho vězel v pochvě na to, aby šel lehce vytáhnout. Muži zůstala jen krátká dýka a nalomené kopí.

„U všech ďasů...,“ zaklel jezdec, „ Schime, Schime, kam jsi to zabloudil? Kam jsi mne to zavedl, Seraphe, koníku můj vraný? Jde o prozřetelnost osudu, nebo zásah vyšší moci?“
Muž začal litovat své nerozvážnosti, s jakou rozházel rodinné jmění za ženy a pití. Nyní by se nemusel trmácet krajem jako potulný zchudlý šlechtic a doufat, že objeví nějakou zemi zaslíbenou.
Koník se několikrát otočil ke svému pánovi, jako by se jej snažil popohnat k nějakému činu. To musíme zmoknout a prochladnout? Snad měl lepší oči než jeho pán, protože v dálce zahlédl nějaké světélko, pokud nešlo o tlející kmen stromu či bludičku.
„Co to vidíš, můj věrný brachu?“ zarazil se muž. „Světlo? Kde?“ Koník zakýval souhlasně hlavou a vydal se houpavou chůzí vpřed.
Začalo pršet a blesk stíhal blesk stále v divočejším rytmu. Nastal snad konec světa.

Vyjeli z lesa.
Opodál na louce stál přeludně vyhlížející hrad. Hromy s blesky jako zázrakem utichly. Nedaleko hradu bylo slyšet rozčeřenou vodní hladinu. Řeka, nebo jezero? Vody potoků z dešťových přívalů tam směřovaly nějak nezvyklým způsobem. Jako by tekly do kopce.
K čertu, co je tohle za místo? Jezdec se otřásl a seskočil s koně. V zákmitu posledního blesku spatřil dvě věže s polorozbořenou stavbou uprostřed. Vítr kvílel nejen na cimbuří, ale také v otevřených oknech a dveřích. Tíživou atmosféru podporovala zelená mlha, líně se válející na úpatí hradu a vzbuzující dojem skrytého pohybu. Je snad tato stavba živá?

Pak uslyšel pláč dítěte a jakési sténáni. Vycházel z nízkého stavení nedaleko hradu.
„Svatá matko!“ pokřižoval se Schim.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 17.09.2012, 10:53:51 Odpovědět 
   Pěkný popis, jenž mne vtáhl do atmosféry. ...ale ještě jsem se nebál.
 malý emo 14.08.2012, 22:55:53 Odpovědět 
   Skvěle vykreslená strašidelná až hororová atmosféra...
 Apolenka 04.08.2012, 13:54:26 Odpovědět 
   Teď opravdu nevím, koho z vás mám pochválit za mistrně zvládnutý popis.
 ze dne 04.08.2012, 23:19:23  
   čuk: Díky za lichotku od obou.
 salvator 23.03.2012, 23:51:49 Odpovědět 
   Atmosféra je příjemně, povzbudivě pulsující, a tam, kde je jezdec na koni a sám, sám v nečase panujícím kolkolem, je vždy cosi tajemnějšího, než tajemno samo.
Zdravím tě, čuku. Dali.
 ze dne 04.08.2012, 23:18:44  
   čuk: Děkuji. Kde jsou ty časy, když jsem to psal a těšil se na pokračování.
 Šíma 15.03.2012, 21:05:38 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkně hororová atmosféra, také bych se křižoval. Zrezlý meč, nalomené kopí... Rytíř z nemanic! Neměl nic, jen svého koníka! Mám v tom (či za tím) hledat šímu Šimíka? Poku se nemýlím... Tuším jsem moc pasáží v našem (kdysi) společném psaní nevytvořil...
 ze dne 16.03.2012, 21:55:44  
   Šíma: Možná, milý čuku, ještě někde bude pasáž o prohlídce hradu a jak v něm straší. Ano, také je mi to líto, ale inspirace vyschla a kde nic není... Pěkný večer přeji! ;-)
 ze dne 16.03.2012, 21:25:26  
   čuk: V perexu jsem psal, že toto vytvořil Šíma, i ty zbraně a profil je tvůj, vlastně i ta atmosféra a les. Škoda, že pak už jsi nepsal. Díky za přečtení.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Čarověník III. ...
Maruška
Kelvin II
Charles
Inteligenční kv...
Apinby
obr
obr obr obr
obr

Dva blbci
Dickobraz
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr