obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915782 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39717 příspěvků, 5825 autorů a 392925 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kde slunce nesvítí ::

 autor Gabriel Kataur publikováno: 17.03.2012, 11:28  
Krátký fantasy příběh o ''rutinní'' hlídce skupiny strážných. Napsal jsem to čistě jako trénink v psaní, tak jsem zvědavý na vaše názory.
 

Ranní mlhy se už dávno rozplynuly. Polední slunce příjemně hřálo a obloha byla skoro bez mráčku. Konečně to po několika dnech vypadalo na příjemný podzimní den. Skupina pěti městských strážných byla od rána na cestě. Byla vyslána k dolu, který byl v horách východně od Kamenného Údolí. Před dvěma dny všichni opustili důl a odmítali se tam vrátit. Podle výpovědí narazili tři z horníků při rozšiřování dolu na jeskyni, ve které je něco strašného přepadlo a zatáhlo hlouběji do jeskyně.

Obydlí horníků byla prázdná a důl ztichlý. I přes krásné počasí, byla v tiché hornické osadě tíživá atmosféra. Robert, velitel skupiny strážných, zastavil mezi domy a rozhlédl se kolem. Viděl, že místo bylo opuštěno ve spěchu. Většina dveří byla otevřena dokořán, kolem se povalovaly různé věci, které majitelé ztratili při útěku. Strážní prohledali budovy, ale nikoho nenašli. Prošli osadou až k dolu. Před vstupem jeden ze strážných spatřil podivné stopy. Vypadaly jako medvědí, ale byly větší a měly dlouhé drápy. Stvoření, které je tu zanechalo, vyšlo z dolu, chodilo kolem vstupu a opět zalezlo. Robert dal pokyn k vytažení zbraní a dvěma strážným přikázal vzít louče z sudu, vedle vstupu do dolu, a zapálit je.

Utvořili formaci, kdy jeden s loučí šel vpředu a druhý na konci. Pomalu postupovali do temného dolu a pozorně naslouchali. Bylo jim jasné, že takové stvoření nechodí neslyšně a v tomto dole se každý zvuk rozléhal. Světlo plápolajícího ohně vytvářelo na stěnách, pokrytých slídou, barevné odlesky a hrálo si se stíny kolem skupiny. Když vstoupili do čtvrté štoly, ucítili směs zápachu z hnijícího masa a podivných kyselých výparů. Louče jim osvětlovali chodbu pár metrů dopředu, ale drobné odlesky slídy od stěn byly vidět o pěkný kus dál. Jak postupovali hlouběji do štoly, pach sílil a chůze byla čím dál obtížnější, jelikož tahle část dolu byla nová a na zemi se válelo množství kamenů.

Už byli hluboko v chodbě a stále neobjevili příčinu toho odpudivého zápachu, co se linul dolem. V tom se Robert zastavil, vydal pokyn pohybem ruky k zastavení strážných za ním a toho s loučí před ním uchopil za loket a opatrně ho zastavil. Nikdo se neodvážil promluvit a jen čekali na další rozkazy. To náhlé zastavení všechny polekalo a srdce se jim z úzkosti rozbušila. Poslední strážný se stále obezřetně otáčel směrem, kterým přišli, ale neviděl dál něž na pár metrů. Stěny už byly bez slídy, tmavé a vlhké. I přes to, že takto hluboko v dolu bylo chladno, všichni se potili a zrychleně oddechovali. Dva nejmladší strážní se nervozitou ošívali a rušili jinak naprostý klid. Robert se na ně otočil, přiložil si ukazováček k ústům, a naznačil jim, aby se ztišili. V tom to všichni uslyšeli. Někde před nimi něco zhluboka oddychovalo. Chvíli stáli a poslouchali jestli se jim to nezdá. Ale zvuk se neměnil, znělo to jako by nějaké velké zvíře pokojně spalo. Roberta napadlo, že možná budou mít štěstí a to stvoření zabijí aniž by ho probudili. Lehce zatlačil na strážného s loučí a opatrně se vydali kupředu.

Po pár krocích uviděli zhroucenou stěnu štoly a průchod do obrovské jeskyně. Louče neosvětlily protější stěnu ani strop. Vzduch byl vlhký a plný nepříjemného pachu, všichni měli problémy s dýcháním a ten štiplavý zápach se jim zařezával do nosu a dráždil jim plíce. Robert vzal jednu z pochodní a nechal ji ve štole u díry, aby v případě nouze věděli, kde je východ. Skupina prolezla dírou do jeskyně a udělala pár kroků podél stěny. Jeden z nich poklepal Roberta po rameni a ukázal na okraj osvětlené plochy. Leželo tam roztrhané tělo jednoho z horníků. Velká část těla chyběla. Něco ho ožralo. Na zemi zůstal jen kousek hrudníku a část hlavy. Kousky vnitřností byly roztahané kolem mrtvoly. Když strážní přistoupili blíže, všimli si dalších částí těl, které patrně patřily druhému horníkovy co zmizel. Celou družinu polil studený pot, když si uvědomili, že jsou pravděpodobně s tím stvořením na jednom místě. A Robert věděl, že v takové tmě by neměli moc šancí, kdyby ta bestie na ně zaútočila. Ale stále nenašli posledního horníka, i když nevěřili, že měl šanci přežít. Začali prohledávat prostory jeskyně a stále poslouchali klidné oddechování, které teď, když byli uvnitř jeskyně, jakoby přicházelo ze všech stran. Tma v jeskyni byla neskutečně tíživá a každý krok je posouval hlouběji. Každou chvíli mohli narazit na tu bestii, která si tu někde klidně spala. Po pár minutách objevili zdroj toho štiplavého zápachu. Bylo to tělo posledního horníka. Překvapivě byl v jednom kuse, ale byl podivně znetvořený. Tělo měl nafouklé a jeho kůže byla tmavě zelená. Oči měl vytlačené z důlků a celé zčernalé. Robert přišel blíž a šťouchl hrotem meče do břicha mrtvého muže. Stačil lehký dotek a horníkovy vnitřnosti se vyvalily ven a vytekla z nich odporně páchnoucí, zelená, rosolovitá tekutina. V tom se nejmladší ze strážných neudržel a pozvracel se. Najednou se ozvalo strašlivé zakvílení.

„Ústup!“ zakřičel velitel. Vzduch se kolem nich na chvíli prudce rozvířil. Louče skoro zhasla. Celá skupina se rychle postupovala směrem k východu z jeskyně a nervózně se všichni rozhlíželi kolem sebe. Ozval se zvuk těžkého dopadnutí. Jejich únikovou cestu něco zavalilo. Asi deset metrů před nimi stála ta příšera. Zbytkové světlo, které procházelo do jeskyně ze štoly, vytvářelo hrubý obrys, který strážcům prozrazoval velikost této příšery. Měla přes metr a půl do výšky a dva metry do šířky. Stála na čtyřech nohách a zírala na ně lehce svítícíma, zelenýma očima. Víc neviděli. Skupina se rozestoupila do řady a připravovala se na boj. Najednou se nestvůra zvětšila skoro na dvojnásobek své velikosti a zastínila celý průchod. Jediné světlo byla jen louče, která ležela skupince u nohou.

Příšera se odrazila a jedním skokem skočila doprostřed skupiny strážných. Muže, který celou dobu nosil louči, dopadem okamžitě zabila. Dva co stáli vedle něj srazila k zemi a Robert s druhým 'světlonosičem'' uskočili. Konečně byla nestvůra celá na světle a měli možnost si ji celou prohlédnout. Takhle zblízka se zdála snad ještě větší. Vypadala jako by měla tělo nějaké velké kočkovité šelmy, možná lva, ale neměla hřívu. Tlamu měla otevřenou, ve které byly vidět dvě řady špičatých zubů. Na zádech měla obrovská blánová křídla a dlouhý vztyčený ocas s velkým ostnem na konci. Její mohutné přední nohy měla zakončené velkými tlapami. Ostré, dlouhé drápy drásaly nebohé tělo strážného, jakoby byl kus hadru. Příšera opět zakvílela a vrhla se na jednoho z ležících strážných. Tlapou ho znehybnila, zakousla se mu do hlavy a prudkým škubnutím mu ji urvala. To už se na ni vrhali zbylí tři strážní. Světlonosič zaútočil zleva a Robert s nejmladším strážným se na ni vrhli zprava. Světlonosič se napřáhl a sekl příšeru přes prsa a nohu. Z rány vytekla zelená krev. Nejmladší se rozběhl a z výskoku zabodl meč do křídla a do těla bestie. Příšera zaskučela bolestí a rozmáchla se křídly. Všechny odhodila na zem, ale tím prudkým natažením křídel si příšera ještě víc poranila křídlo. Meč, který měla zabodnutý v křídle, poté odletěl někam do temnot jeskyně. Když to nejmladší uviděl, popadla ho panika a dal se na útěk. Naneštěstí cesta na svobodu vedla kolem bestie, která toho využila a svým ocasem ho nabodla jako špekáček na klacek a zvedla do vzduchu. Křičel bolestí a svíjel se ve vzduchu, jako žížala na rozpáleném kameni. Nestvůra mrskla ocasem a on odletěl někam do tmy za svým mečem. Světlonosič se opět rozběhl a tentokrát se zaměřil na její ocas. Prudkým švihem narazil do proti pohybujícího se chvostu. Náraz to byl tak silný, že mu to meč vyrazilo z ruky a vyvedlo ho to z rovnováhy. Ocasu srážka nezpůsobila viditelné požkození. V tu chvíli se krev vytékající z mrtvých těl na zemi dostala k pochodni a uhasila ji. Robert stál v naprosté tmě a jen slyšel křik posledního strážného jak ho bestie trhala na kusy. Jediná naděje byla útěk. Nebylo to daleko. Patnáct, dvacet metrů nejvýše. Odhodil meč a dal se na útěk. Křik jeho kamaráda ustal a on jen slyšel tep vlastního srdce v uších.

Už byl v průlezu, když ho něco srazilo do kolen. Najednou přestal cítit svoje nohy a zhroutil se tváří k zemi. Namáhavě se otočil na záda a viděl jak mu z břicha trčí osten té příšery, který mu vystřelila do zad. Natáhl k němu ruku a pokusil se ho vytáhnout, ale byl pevně zaklíněn v jeho útrobách. Robert bezmocně uvolnil svaly, podíval se do tmy a poslouchal jak se k němu příšera blíží. Cítil, jak z něj vytéká životodárná tekutina a jak ztrácí sílu a cit v rukách. Věděl, že nastal jeho konec a jen si přál, aby zemřel dřív než se k němu ta bestie dostane. Už neslyšel své srdce v uších, už neslyšel nic. Ticho.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.03.2012, 11:27:43 Odpovědět 
   Zdravím.

Jako cvičení v tvůrčím psaní není tento textík špatný. Přestože máš čtivý styl, místy bych doladil nejen slovosled, ale i přestavěl věty, aby vyznívaly více přiléhavěji. Nebyl text napsán ve spěchu? Třeba i na jeden zátah? Jen hádám. Určitou atmosféru příběh má. "Nástup" není špatný. Strach a obavy (nejenže mají velké oči) také dokáží pěkně svázat dotyčné osoby. Děj je veden logicky, zdá se že po dějové stránce nikde nevrže - až na onu uspěchanost. Nebylo by na škodu se více rozepsat? Použité schéma je svým způsobem klasické - někdo najde příšeru, ta takřka všechny svědky pobije (kdo neuteče - zemře). Přicházejí posily, aby se nejen seznámily se situací, ale také skoncovaly s onou bestií. Zbývají jen dvě možnosti, buďto vyhraje příšera, nebo lidé (či jiné kladné bytosti). I na rychlovku to není špatné. Chybek jsem si (až na nějakou drobnost) nevšiml, takže určité dopilování je tu znát, avšak stylisticky je text ještě neopracovaným diamantem. Moc mu neschází... Hezký den a psaní zdar!

P.S. Pro příklad se pokusím vypsat pasáže, které se mi nezdají:

-- Robert dal pokyn k vytažení zbraní a dvěma strážným přikázal vzít louče z sudu, vedle vstupu do dolu, a zapálit je. -- (schází mi tady sloveso u sudu) -- ... a dvěma strážným přikázal vzít louče ze sudu umístěného vedle vstupu do dolu a zapálit je. (tři věty spojené dvěma spojkami "a") -- Robert dal pokyn k vytažení zbraní a zapálení loučí, které nalezli v jednom ze sudů umístěných nedaleko vstupu do dolu.

-- Bylo jim jasné, že takové stvoření nechodí neslyšně a v tomto dole se každý zvuk rozléhal. -- (jak se rozléhal, jakým způsobem) -- ... a v tomto dole se každý zvuk rozléhal široko daleko. -- (nejspíš by bylo lepší použít: všemi směry)

-- Louče jim osvětlovali chodbu pár metrů dopředu, ale drobné odlesky slídy od stěn byly vidět o pěkný kus dál. -- osvětlovaly (TY louče osvětlovaly hrdinům chodbu)

-- Jak postupovali hlouběji do štoly, pach sílil a chůze byla čím dál obtížnější, jelikož tahle část dolu byla nová a na zemi se válelo množství kamenů. -- ("jelikož" mi tu trochu vadí) -- Jak postupovali hlouběji do štoly, pach sílil a chůze byla díky množství válejícího se kamení obtížnější. Tato část dolu byla nová.

-- Když strážní přistoupili blíže, všimli si dalších částí těl, které patrně patřily druhému horníkovy co zmizel. -- horníkovi

-- Dva co stáli vedle něj srazila k zemi a Robert s druhým 'světlonosičem'' uskočili. -- (neříká se "světlonoš"?)

-- Nejmladší se rozběhl a z výskoku zabodl meč do křídla a do těla bestie. Příšera zaskučela bolestí a rozmáchla se křídly. Všechny odhodila na zem, ale tím prudkým natažením křídel si příšera ještě víc poranila křídlo. -- (těžko nahradit slůvko "křídla" - s různými tvary - jinými) -- Nejmladší se rozběhl a z výskoku zabodl meč do těla bestie. Podařilo se mu propíchnout i jedno z křídel. Příšera zaskučela bolestí a pokusila se instinktivně vzlétnout. Všechny odhodila na zem, ale tím prudkým natažením křídel si to poškozené ještě více poranila.

-- Vypadala jako by měla tělo nějaké velké kočkovité šelmy, možná lva, ale neměla hřívu. Tlamu měla otevřenou, ve které byly vidět dvě řady špičatých zubů. Na zádech měla obrovská blánová křídla a dlouhý vztyčený ocas s velkým ostnem na konci. Její mohutné přední nohy měla zakončené velkými tlapami. -- ("měla" - několikrát za sebou) - Tělem připomínala nějakou kočkovitou šelmu, možná lva, ale neměla hřívu. Z otevřené tlamy se na ně cenily dvě řady špičatých zubů. Dvě obrovská blánovitá křídla a dlouhý vztyčený ocas dodával této příšeře spíše podobu draka.

-- Prudkým švihem narazil do proti pohybujícího se chvostu. -- (podivně postavená věta) -- Prudkým pohybem byl naražen na pohybující se chvost.

-- Náraz to byl tak silný, že mu to meč vyrazilo z ruky a vyvedlo ho to z rovnováhy. -- Silný náraz mu vyrazil meč z ruky a vyvedl jej z rovnováhy.

Tož tak...
 ze dne 17.03.2012, 16:32:48  
   Šíma: Mé připomínky jsou vlastně jen takové návrhy, svůj styl si musíš najít sám, stejně tak převzít maximální zodpovědnost za své texty. Ono ti šotci řádí povětšinou v textech všech autorů, jen někteří z nich s nimi umějí pěkně zatočit (jak to jen dělají)? Mi se občas - neřádi - také chechtají do tváře a dělají v textu hotové divy. Jo, betareader pomůže! A když není k dispozici, napomůže číst text jakoby "cizíma očima", jenže to chce cvik... (autorská slepota je autorská slepota, málokdo je i proti ní imunní) Hezké sobotní odpoledne přeji.
 ze dne 17.03.2012, 16:13:49  
   Gabriel Kataur: Děkuji, za velmi rychlou publikaci a obsáhlý komentář. :)

Ano text je napsán na jeden zátah. Ale týden jsem ho nechal ležet pak jsem se k němu několikrát vrátil, opravoval a korigoval. Celkem jsem ho měl ''v šuplíku'' něco přes měsíc. Na publikaci jsem ho poslal bez korekce mé betareaderky, abych dostal ucelený názor na chyby, co mě samotnému utekly.

Ty pravopisné chyby jsem jednoduše přehlédl, a mršky se mi tam schovávaly. :)

Text jsem měl původně delší, ale minule mi bylo vytýkáno, že jsem tam měl zbytečně mnoho detailů. Tak jsem zkusil se omezit a vyzkoušet jak to bude fungovat. Holt experimentuju. :)

Vím, že občas skládám slova do vět nešikovným způsobem, protože jsem se ještě nenaučil si po sobě číst vlastní text nahlas. Ještě mi to přijde takové 'divné'. ;-) Ale dělám na lepší slovní zásobě a práci s větami.

*Prudkým švihem narazil do proti pohybujícího se chvostu.* - Tady jsem měl na mysli, že švihl svojí zbraní do ocasu. Né, že ocas švihl do něj.

Chápu, proč ti některé pasáže přijdou divné. A když jsem pročetl tvé navrhované úpravy, tak některé jsou skutečně lepší. Ale u některých jsem se snažil zdůraznit ve větě něco, co tvá úprava podle mě potlačila, i když to vypadá stylisticky lépe. :)

Ale jinak mi text splnil, přesně to co jsem od něj čekal. Ještě jednou ti děkuji za tuto kritiku. Je pro mě přínosná. A slibuji, že než sem cokoliv dalšího pošlu, tak to nechám přečíst dřív někoho jiného. :)

PS. Světlonosič mi taky přišel takový divný, ale za boha jsem si nemohl vzpomenout na světlonoše. A přitom je to o mnoho lepší. :D

Hezký den.

GK
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Kalich života -...
Trenz
Jan syn písaře
Siggi
Mé kroky
modrásek
obr
obr obr obr
obr

3.kapitola
Mon
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr