obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915442 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39643 příspěvků, 5754 autorů a 390999 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Piková dáma (25.kapitola) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Piková dáma
 autor Jackie Decker publikováno: 25.03.2012, 23:04  
Představte si, že se stal opravdový Vánoční zázrak. Podařilo se mi, díky Mardomině hecování, napsat dnes další kapitolu Dámy. Není tak dlouhá jako ta minulá, ale to vůbec nevadí, protože je příběhově velice důležitá.

A snad se vám bude, i líbit.

Na Marsu se schyluje k něčemu nebezpečnému. Oproti tomu na Zemi je Joide osamnělá a čeká až se jí dostanou Karty do ruky. Povede se jí je opravdu získat? A co s nimi, když už je bude mít? Rozhodne se už?
 

Ten den




Dny čekání na Balíček připadaly Joice děsivě prázdné. Celý její život se smrsknul do tohoto jediného okamžiku, kdy konečně získá Karty a zdálo se, že na ničem jiném nezáleží. Rachell Migennesovou ujistila o tom, že Evan je v pořádku. Do školy a praxe chodila pouze, aby se neřeklo. Byla jako tělo bez duše, myšlenkami v neustálém očekávání veledůležité zásilky. Veškerý volný čas trávila doma a bylo jí lhostejné, zda svým rodičům způsobí starosti nebo ne.

A pak konečně nadešel kýžený den a doručovatel zazvonil u domovních dveří Cooperových. Ač se Joice snažila, její matka byla u dveří dřív. Jako dychtivé dítě sledovala předání, až byla nakonec sama zavolána, aby provedla platbu.

Což učinila.

„Joice, co je to?“ Divila se Ágnes Cooperová. Černé vlasy měla ostřihané nakrátko, lehce vystouplé lícní kosti, přísný odměřený pohled. Starožitnou krabičku svírala v ruce a zatřásla s ní.

„Ne!“ vyjekla Joice, které se téměř zastavilo srdce. Za celou dobu se nebyla sto rozhodnout, co s Kartami udělá, až je obdrží, ale co rozhodně nechtěla, bylo, aby je její matka poškodila dřív, než se rozhodne sama.

Vzala si krabičku a roztržitě přitiskla na prsa.

„To je… To je dárek pro Evana, víš? A… Je to křehké…“ Bez dalšího vysvětlování se sebrala a vyběhla po schodech nahoru do svého pokoje.

„Neměla bys mu kupovat tak drahé dárky, Joice! Ten kluk si to vůbec nezaslouží!“ zvolala za ní ještě matka, ale ona už její slova nevnímala.

Konečně… Sama byla zvědavá, jestli to jsou skutečně ony. Sedla si ke stolu a otevřela krabičku. Na jednu stranu měla radost, když viděla, že měla pravdu. Na druhé straně jí přejel mráz po zádech. Kvůli tomuhle byl její Evan daleko odtud. Někde na Marsu. Vzpomínala, jak to bylo tenkrát. Evan jí vyprávěl, jak Dámu povolal. Jenže… Měla by to udělat? Celou dobu si nepřála nic jiného než je zničit, ale teď? Evan byl posedlý záchranou svého otce, měla právo mu ji upřít? Nebo to snad měla udělat za něj?

„Kdybych jen věděla, jak to funguje,“ povzdechla si. „Proč mi nikdo neporadí?“ Schovala tvář do dlaní a promnula si oči. Ne, teď si nemůže zoufat…

Náhle se jí zdálo, že se něco v krabičce pohnulo a pak ji na okamžik oslepila záře.

***


Pikový Žolík bezradně přecházel po pokoji. Rada Králů skončila. Jedno přání bylo zažehnáno. Jenže Křížový Žolík byl teď ve světě lidí a mohl tam napáchat mnoho zlého. Události se daly do pohybu a nebylo v jeho moci je zastavit.

„…teď Žolíku rodu Pikového, teď začíná boj o balíček. Boj, který ani jeden z nich nesmí vyhrát, protože pokud by se tak stalo a Pikový Kluk selhal, bude konec…“ Jistě. Pikový Kluk se držel při radách Paullu Grahamovi. Ale jak dlouho? A teď se Karty dostaly do rukou Joice Cooperové.

Bezradné Joice… [A v tom ho to napadlo. Žádá si přece rady a odpovědi. Mohl by jí je dát…


***


Když zamrkala, uviděla před sebou Žolíka. Zorničky ve tvaru listu, černé vlasy, klaunská čepice s rolničkami a pestrý oblek. V jeho tváři se nepohnul jediný sval. Namísto veselých hříček na ni přezíravě zahlížel.

Polkla. Mravenčení v zátylku ji nutilo maximálně zpozornět.

„Zajímá tě, jak Balíček funguje, jak jsem vyrozuměl,“ naznačil a přešel k oknu, z něhož vyhlédl na stroji pokrytou ulici.

„A-ano,“ zakoktala se Joice stále ještě překvapena takovým setkáním.

„Ptej se tedy,“ vyzval ji ledabyle, „jako Žolík jsem povinen ti popravdě odpovědět na všechny tvé otázky.“

Joice se horlivě snažila polapit myšlenky, které se jí rozutekly do všech koutů mozku. Po chvíli se jí to konečně podařilo.

„Takže vy mi musíte odpovědět?“

„Ano.“

„A Dáma mi musí splnit přání,“ přemýšlela nahlas.

„Ano.“

„A ostatní Karty?“

Otočil se na ni a uznale kývl.

„Balíček skýtá sto čtyři Karet a je rozdělen na dvě poloviny po padesáti dvou Kartách. Jedna polovina Balíčku je aktivní, druhá ne. Samostatnou kapitolou v tomto systému jsou Žolíci. Ti jsou čtyři, ale vždy jen dva se nacházejí v aktivním Balíčku a Každých pět set lidských let se střídají,“ začal s vysvětlováním.

„Jak správně tušíš, každá z Karet má v našem světě svou úlohu. Tak jako každý ze čtyř Karetních Rodů. Pokud chceš pochopit všechny souvislosti, musíme začít u těchto Rodů. Jsou čtyři. Srdce, Kára, Kříže a Piky. Rod určuje základní podstatu a charakter Karet, které k němu náleží.

Srdcovému Rodu náleží emoce jako láska, soucit a porozumění, ale i touha a žal.

Kárový Rod je sobecký, chamtivý a egoistický, ale spořivý a cílevědomý.

Křížový Rod rozumí bolesti, zoufalství a depresím, ale z toho pochází i jejich síla, schopnost velkých činů a rozhodnutí.

A Pikový Rod je rodem moudrosti. Karty v něm dávají před city přednost logickému myšlení, jsou strážci tajemství a nejlepší rádci,“ vysvětloval. Joice se musela hodně snažit, aby vstřebala vše, co jí říkal.

„Čtyři Karetní Rody a čtyři základní kameny kterékoliv z lidských společností světa smrtelníků, co jich je vaše historie plná.“ Mluvil stále stejně monotónně.

„Každý Rod obsahuje tyto Karty: Dvojku, Trojku, Čtyřku, Pětku, Šestku, Sedmičku, Osmičku, Devítku, Desítku, Kluka, Dámu, Krále, Eso a Žolíka. Žolíci tvoří výjimku i v tom smyslu, že na nich nelze na kartě rozpoznat, k jakému Rodu vlastně náleží.

Číselné Karty symbolizují vlastnosti svých Rodů. Mají svou moc s tím svázanou. Srdcové, symbolizují lásku, Kárové bohatství, Křížové vůli k překonání všech překážek a Pikové schopnost rozhodnout se. Číslo určuje jejich sílu. Jen Sedmy mají moc přebít všechny, i ty vyšší. Nad Kartami od Kluka výše, však už svou moc nemají.

Kluk a Dáma smějí opouštět Balíček a vstupovat do světa lidí. Kluk je rádce a může poradit i tehdy, není-li smrtelníkem zavolán. Dáma plní přání, ovšem přichází pouze na zavolání. Král z Balíčku neodchází, jeho úlohou je dohlížet na svůj Rod a dění uvnitř našeho světa. Eso také nevstupuje do světa lidí. K němu si chodí pro radu všechny Karty jeho rodu.

A pak jsou zde Žolíci,“ uklonil se, „jsou zde, aby mluvili se smrtelníky a odpovídali popravdě na jejich otázky. Jsou soudci a rytíři svých Dam. A také strážci Balíčku.“

Joice valila oči. Neměla problém s přísunem tolika informací naráz, ale tohle jí připadalo obzvlášť spletité a složité.

„Dobře,“ vydechla. Snažila se utřídit si vše v hlavě.

„Takže… Dámy plní přání. Kluci jsou rádci. Ale Esa taky. Není to divné?“ zeptala se.

„Esa radí Kartám, Kluci smrtelníkům,“ vysvětlil Žolík krátce.

„Aha,“ řekla a opět se zamyslela.

„A přání může mít každý?“ zeptala se po chvilce ticha.

„Každý, kdo dokáže povolat Dámu,“ odpověděl.

„Takže ne,“ odvodila si Joice. Srdce jí v hrudi stále napjatě tlouklo, ale snažila se myslet co nejvíc logicky. „A kdo může?“

„Lidé, kteří nejsou spokojeni se svým životem, mají velkou fantazii, nebo jsou ochotni pro to, co chtějí, obětovat třeba i život.“ Ta odpověď Joice zasáhla. Vzpomněla si na trh před čtyřmi lety. Na poslední rozhovor s Evanem… Ten popis na jejího milence seděl až neuvěřitelně.

„A já?“ zeptala se. Ta otázka přímo vypalovala cejch do její šedé mozkové kůry.

V Žolíkových očích se zalesklo. Kdyby jí teď řekl, že nemůže, lhal by. Ale možná by tím zažehnal potenciální nebezpečí. Jenže slovo Žolíka je pravda a zákon. Nemůže lhát, kdy se mu zachce, byť je to otázka vyššího principu.

„Ano, i ty,“ vydechl pomalu.

Joice si promnula zpocené dlaně. Aby ruce zaměstnala, začínala se probírat oběma částmi Balíčku. Přemýšlela co dál. Jak naložit s tím, co už ví.

Žolík ji mlčky pozoroval. Bouřilo v ní mnoho pocitů, tak jako on sám, snažila se, aby rozum a logika, měli nad city převahu. Přerovnala Balíček, rozdělila do dvou hromádek a nad čímsi se zarazila.

„Jak to, že chybí Pikový Kluk, dvě Karty Dam jsou prázdné a jedna chybí úplně?“ Dříve se o to moc nezajímala. Lépe řečeno, nikdo jí nedokázal vysvětlit, proč tam ostatní Dámy nejsou. Jediné co věděla, bylo, proč zmizela Křížová.

„Kartu Pikového Kluka si ponechal Paull Graham - jako jedinou. Zmizení Dam souvisí s historií Balíčku,“ vysvětlil Žolík. Velmi opatrně volil svá slova. Joice se mu zadívala přímo do očí.

„Ale tady jsou.“ Ukázala na druhou polovinu Balíčku, kde stále byly všechny Karty jen Dámy pobledlé, bez lesku a jasných tvarů.

„Druhá půlka Balíčku je zrcadlem k té první. Je pouhý stín, bez kterého se sice neobejde nic, ale nemá žádnou magickou moc. Dámy v něm jsou pouhým obrazem, neschopny skutečné existence.“ Joice se zachvěly rty. Mimoděk se otřásla.

„Jakou historií?“ zeptala se pak raději. Jí historie nikdy moc neříkala. To Evan byl ten, kdo jí byl posedlý. Přesto tohle chtěla vědět. Měla pocit, že právě někde tam se ukrývají odpovědi, které teď ze všeho nejvíc potřebuje znát. Ty Karty jí změnily život už podruhé. Má přeci právo to vědět!

„Historie Balíčku jako taková,“ řekl Žolík odměřeně. „je velmi dlouhá a složitá.“

„Neříkejte!“ utrousila Joice ironicky. „Ale mě to zajímá, víte?! Chci vědět, co jste zač! Chci vědět, jak jste přišli na svět, jak vůbec mohlo vzniknout něco takového jako TOHLE?!“ zvýšila na něj hlas a vzala Balíček do rukou.

Žolík byl překvapen množstvím i obsahem jejích otázek. Málokdo ze smrtelníků si myslel, že by mu na tomto poli mohl být soupeřem. Ona to dokázala.


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 25.03.2012, 23:04:01 Odpovědět 
   Ahoj.

Takže pokračování:

× perex mě i tady zarazil :))
× naprosto bez výtek!


Výborná práce.

Je radost se vrátit po měsíci či víc k příběhu a nemuset si číst předcházející kapitoly. A je radost vidět, jak všechno dostává svůj smysl, je radost číst to, co mě zajímalo už před dvaceti kapitolami, a je radost vědět, že všechno dohromady do sebe padne.
 ze dne 26.03.2012, 7:27:51  
   Jackie Decker: Děkuji moc. Opravdu moc. Jak Mardom za opravu a rady, tak vám za publikování... Ani jsem si nemyslela že je to až tak dobré.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Dva životy - Ka...
Trenz
(MEM)BRÁNA
Tilda
Ostrov - /Jane/...
taxikus
obr
obr obr obr
obr

Za zavřeným oknem
sperglovka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr