obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915487 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39725 příspěvků, 5763 autorů a 391383 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Hvězdy v plamenech, část II. ::

 autor Jan Kozák publikováno: 19.04.2012, 19:40  
Druhá část cyklu Hvězdy v plamenech.
 

27.4.2998, 20:13 pozemského standardního času (EST), systém S-143

Když ve středověku skončila bitva a náhodný pozorovatel prošel bitevním polem, mohl vidět stovky a tisíce mrtvých bojovníků, zlámané meče, rozťaté štíty...to vše patřilo k odpadu tehdejšího válečnictví.
To samé, když v roce 1943 skončila bitva u Kurska. Přeživším pěšákům se naskytl pohled pole pokrytého stovkami zničených a hořících tanků, stojících uprostřed země rozryté dělostřelectvem a pásy obrněnců.
Nic z výše uvedeného se však nemohlo rovnat pohledu, který by se naskytl posádce lodi, jež by přiletěla do systému S-143 a k jeho jediné planetě, P-143-1, známé pod jménem Borael...
Býval to pevnostní systém, výspa Aliance, která byla jen půl světelného roku od pomyslné hranice mezi Aliancí a Praiany. Admiralita aliančního námořnictva si před První galaktickou válkou byla velmi dobře vědoma toho, že pro Praiany by byl Borael skvělý odrazový můstek pro invazi do nitra aliančního teritoria. Proto z kdysi nádherné, Zemi podobné planety, začali budovat obrovskou námořní základnu, chráněnou desítkami orbitálních stanic na oběžné dráze, minovým polem a samozřejmě vždy připravenou flotilou těch nejlepších lodí, které Aliance v tu dobu měla. Měl to být nedobytný bod, Helmův žleb vesmírného válečnictví. Útok Praianů však přišel ještě před dobudováním, Borael byl dobyt bez většího boje a během následujících měsíců byla obrana nejen dokončena, ale po instalaci vyspělejších praianských technologií ještě o mnoho posílena. Když se zde na konci války strhla do té doby nejkrvavější hvězdná bitva, zanechala po sobě něco, s čím se jakékoli bitevní pole za celou historii lidstva nemohlo ani zdaleka rovnat...
Okolo liduprázdných orbitálních stanicí, nesoucích si po trupech spousty děr a poškození od zbraní všech ráží i výkonu, poletovaly v prostoru stovky tun trosek, od miniaturních úlomků kovu až po celé obrovské kusy pavidel. Miny tu také ještě byly, nyní však pouze jako neaktivní zmrzlé kulovité předměty.
Daleko hroznější podívanou však skýtala těla námořníků, mnohá znetvořena k nepoznání, jak bylo jejich plavidlo roztrháno na kusy obrovským výbuchem a mrtvoly byly vymrštěny do volného prostoru, kde je vesmírný mráz a absence kyslíku dokonale zakonzervovaly. Mnoho z nich již shořelo v atmosféře planety, ale stále jich po orbitě poletovaly tisíce. Sem tam by také náhodný cestovatel mohl spatřit mrtvolu pilota některé ze zničených stíhaček, jak se vznáší ve svém vystřelovacím sedadle v prázdnu, a zamražen teplotami blízkými absolutní nule vypadá, jako by jen spal.
Jak Aliance, tak Praiané zde v určité euforii a úlevě po podepsání klidu zbraní chtěli postavit alespoň pomník obětem. Když ovšem byla soustava S-143 prohlášena za součást demilitarizovaného nárazníkového pásma, tyto plány vyšuměly do ztracena. Celý systém díky tomu dodnes vypadal jako skanzen hvězdného válečnictví.

To všechno kapitán Jonathan Harles věděl. Popravdě řečeno, na námořní akademii mu o této bitvě přednášel profesor, který jí nejenže zažil (a patřil mezi ty šťastné, co o tom později mohli vyprávět), ale také který považoval za zneuctění padlých, když se tato bitva, občas nazývána největším Pyrrhovým vítězstvím Aliance, neprobrala dopodrobna. V té době chtěl Harles Borael na vlastní oči vidět, ale když tu nyní byl, běhal mu mráz po zádech.
Jeho loď, lehká průzkumná fregata ASR Spearfish, se vznášela v prázdnu, ukrytá mezi troskami něčeho, co kdysi bylo orbitální stanicí. Fregatě to skýtalo možnost bezpečně se skrýt v senzorovém stínu a přitom pomocí tří bójí, vypuštěných hned po příletu, pozorovat oblast okolo celé planety. Senzory byly čisté, nicméně každému bylo jasné, že pokud tu má průzkumníka Aliance, Praiané nezůstanou pozadu. Navíc Harles tu zdaleka nebyl poprvé, věděl že i když oficiálně do neutrální zóny žádné lodě nesmí, obě strany sem stejně lodě posílají. Bylo to považováno jen jako připomínku událostí minulých a faktu, že na obou stranách neutrální zóny jsou neustále připraveny celé flotily plavidel, připravených během několika hodin zahájit frontální útok. Za dobu, co Harles na Spearfish velel, na těchto misích zažil nejen průzkumníky, nýbrž i větší lodě. Občas dokonce Praiané vypustili stíhačky, které chvíli očmuchávaly pole trosek a pak zase zmizely v útrobách svých mateřských lodí. Nic z toho člověku na klidu moc nepřidalo. O to méně, když měl Harles ještě v živé paměti incident před dvěma měsíci - jedna alianční fregata byla objevena a těsně před tím, než bezpečně skočila zpět do aliančního teritoria, byla téměř sevřena mezi dva praianské torpédoborce s aktivními zbraněmi. Oficiálně se nikdo nic nedozvěděl, ale Harles by si tenkrát vsadil, že admiralita měla toho dne dosti těžké spaní...
Dnes ale byly senzory čisté, narušované jen tečkami trosek, slepě rotujících v prostoru všude okolo. Než s praianskými průzkumníky tedy posádka čelila spíše nudě, nervozitě...

...a únavě. Kapitán se zaškaredil na klimbajícího operátora senzorů, čerstvého nováčka. Zbraňový důstojník jeho pohled zaregistroval, natáhnul se a tvrději než by chtěl, do operátora dloubnul. Operátor se poplašeně probudil a s omluvným výrazem se dál věnoval senzorům.
Kapitán se podíval na hodinky. Už tu trčeli třetím dnem, nyní mu už ale zbývalo jen lehce přes deset hodin, po kterých se vrátí na nejbližší alianční základnu Pytho, aby je tu vystřídala fregata ASR Cuttlefish. Pak bude mít posádka dva dny volno a Harles přesně věděl, kde ho stráví – zrovna se jela velká cena Parthionu II a on chtěl vidět, jestli to závodník jehož-jméno-jsem-právě-zapomněl vyhraje. Držel šňůru deseti vítězství v řadě a Harles si na něj vsadil sto kreditů. A samosebou doufal, že
A ne že to bude zase prd jako minule, kdy si vsadil na obhájce loňského titulu a...

"Kontakt! Skočila sem loď, kurz nula-tři-osm, úhel nula-pět-jedna, vzdálenost sedm-tři kilometrů."
Harles se na chvíli přistihnul, že doufá, že je to jen Baden-Powell, jehož kapitán neumí čas a přiletěl dříve.
Neuvěřil tomu ani na vteřinu.
"Signál IFF?"
"Negativní. Kontakt se přibližuje, rychlost pět-čtyři-jedna, kurs se mění na nula-tři-šest, nula-pět-jedna."
"Projeďte ho SILRECem, stealth mód."
SILREC, zkratka SILhouette RECognision, se sestával z emitoru laserových paprsků, které oskenovaly kontakt a vzniklý tvar počítač porovnal se záznamy v alianční taktické databází. Kapitánovi to umožnilo udělat si představu, proti čemu čelí. Stealth mód pak znamenal, že emitor běžel na co nejmenší výkon, aby se minimalizovala možnost zpětné detekce skenující lodi.

Rychlostí několika desítek paprsků za sekundu čidlo posbíralo odrazy od kontaktu a během několika milisekund počítač zobrazil svůj odhad.
"Podle SILRECu jde o Bronco. Kurs nula-čtyři-tři, úhel stálý. Zpomaluje, rychlost nyní tři-nula-dva."
Harles sice stále byl v relativním klidu, ale při informaci, že jde o Bronco, alianční kódové označení pro praianské bitevní křižníky, zpozorněl a s ním celé osazenstvo můstku. Bronco už byla čistě válečná loď stavěná za účelem brutální palebné síly.
Že by Praiané přitvrdili? uvažoval kapitán. Lehké křižníky byly jedna věc, ale pokud chtějí provokovat bitevníky, asi jim hodně narostl hřebínek...
Možná nová admiralita, agresivnější taktika. Asi chtějí být ještě větší osinou v zadku...
"Kontakt se zastavil. Kurs nula-tři-devět, úhel nula-čtyři-tři. Zvýšená aktivita senzorů, skenuje okolí." ohlásil operátor s mírným náznakem nejistoty v hlase.
Teď záleželo na tom, co se stane, pokud Bronco Spearfish odhalí. Když zůstane ve skenovacím módu, buď o ničem neví, nebo fregatu ignoruje. Jakmile by ale přepnul do zaměřovacího módu, jde do tuhého a pro Harlese by to znamenalo co nejrychleji opustit trosky a skočit pryč- při zaměřovacím módu už vás totiž sledují naváděcí hlavice torpéd.
Harles nevěřil, že na to budou mít Praiané odvahu, ale náhoda je blbec. I když by ta náhoda znamenala de facto druhou galaktickou válku...
"Ví o nás?" optal se zbraňový důstojník.
"Těžko říct. Buď ano a ignoruje nás a nebo ne a pak je to v klidu. Relativním." dodal spěšně Harles. Chápal nervozitu těch kluků, z nichž u některých je to tohle první průzkumná mise v neutrální zóně. Určitě mají hlavu plnou vyprávění veteránů z první galaktické války, kteří líčili praianskou zálibu v útocích ze zálohy. Jedna loď upoutala pozornost, druhá vám skočila do zad a dřív, než jste se nadáli, měli jste na zadku salvu torpéd a něco stíhaček jako přídavek...
"Čtyři nové kontakty...oprava, osm nových kontaktů na Broncu-1. Vypouští stíhačky...jo, máme tu osm stíhaček, dvě formace po čtyřech, designuji Farside-1 a Farside-2...kurs nula-tři-devět, úhel se zmenšuje...vzdálenost sedm-nula kilometrů, blíží se k nám."
To už se mi přestává líbit... pomyslel si Harles. Normálně by se stíhačky rozdělily, pokud obě formace míří přímo ke Spearfish, tak buď jde o náhodu, nebo o nich Bronco celou dobu ví a posílá stíhačky, aby nemilého hosta několika oblety a proskenováním zaměřovacími senzory pořádně vystrašily a donutily k ústupu. Harles znal pravidla téhle hry - hrálo na to, kdo uhne první.
"Vzdálenost šest-čtyři kilometrů, zrychlují. Žádné energetické výkyvy, zbraně mají v klidu." ozval se operátor. Teď na jeho rtech visela celá posádka, on byl momentálně očima a ušima celé lodi. Operátor to věděl a na klidu mu to rozhodně nepřidávalo.
Harles by nejradši přešel do žlutého módu, kdy loď preventivně zvedne štíty, ale energetická stopa štítů by ho prozradila okamžitě a to nechtěl zatím riskovat. Stále tu byla naděje, že stíhačky se rozdělí a budou senzory zkoumat trosky okolo. Nic víc, nic míň...
"Zaměřili nás! Bronco-1 na zaměřovacím módu! Stíhačky nabíjejí zbraně a zrychlují, vzdálenost pět-jedna kilometrů, kurs nula-tři-devět, nula-dva-nula a blíží se!"
Tep všech na můstku se okamžitě zrychlil.
Takovou smůlu mít nemůžu...
"Žlutý kód! Zbraně nechte v klidu!" Harles určitě nechtěl začít střílet jako první, ale zároveň věděl, že pokud začnou stíhačky pálit, nebude dost času na jejich zničení ještě předtím, než vypustí střely. Fotonové štíty Spearfish během tří vteřin pokryly trup vrstvou fotonů v elektromagnetickém poli. Proti energetickým zbraním to byla skvělá obrana, proti railgunovým střelám měla loď jen vrstvu regenerativního nanopancíře s ablativní vrstvou. Spearfish ale nebyla navržena pro boj. Štíty a pancíř měly zastavit jen prvních pár střel a umožnit lodi rychle zmizet.
"Stíhačky jsou od nás tři-osm kilometrů. Bronco-1 nejeví žádnou aktivitu."
Aby taky jevil, stíhačky na nás bohatě stačí...
"Stíhačky od nás tři-nula...kontakt! Kurs jedna-osm-nula, úhel nula, vzdálenost nula-osm kilometrů!" Teď už operátor zděšení neskryl.
"SILREC?"
"Bronco! Bronco-2 na jedna-osm-nula, nabíjí zbraně a vypouští stíhačky, máme tu Farside-3 a Farside-4, kurs jedna-osm-nula, rychlost dva-nula-jedna-tři, blíží se a nabíjí zbraně!"
Přesně toho se Harles vždy obával. Praiané ho sevřeli do kleští a z trosek skočit nemůže, riskoval by zničení lodi.
"Motory plný..."
"Torpéda! Čtyři torpéda na nula-tři-devět, čas do dopadu tři minuty! Farside-1 a -2 drží kurs na nás, Farside-3 a -4 se blíží zezadu, nula-tři-kilometrů!"
Harles cítil, jak mu žaludek padá až do kalhot. Zbývá jediné.
"Červený kód, nabijte zbraně, motory plný tah. Nabít skokový pohon, hned jak budeme moct, mizíme odsud. Kurs na Pytho!"
Po lodi se rozezněly poplašné sirény a před průzory můstku vyjely mohutné pancéřové clony. Malá posádka lodi spěchala do čtyř kombinovaných střelišť, tvořící hlavní výzbroj lodi, zároveň se aktivovala šestice obranných věží s duálními fúzními kanony na bodovou obranu proti torpédům a stíhačkám. Motory se probudily k životu, Spearfish vystřelila vpřed z trosek a okamžitě ostře zahnula směrem pryč od praianských lodí.
"Torpéda nás sledují, čas do zásahu devadesát vteřin, Farside-1 a -2 jsou od nás dva-jedna kilometrů, Farside-3 a -4 nás...počkat, oni nás míjejí!"
"Co?"
"Farside-3 a -4...sakra, co to dělají? Proletěly na pravoboku, všech osm, jsou přímo před námi...torpéda od nás třicet vteřin, přímo na jedna-osm-nula...Farside-3 zahájila palbu a...tak a teď už jsem dokonale zmatenej!"
Kapitán si přepnul výstup ze senzorů na svojí konzoli právě včas, aby viděl, jak dvě torpéda pod palbou praianských stíhaček vybuchla a zmizela ze senzorů. První dvě formace se rozdělily, hned se ale opět všech osm stíhaček spojilo a obě formace začaly pronásledovat třetí a čtvrtou. Ty se rozdělily, první čtveřice se vydala vstříc první a druhé formaci a druhá se stále hnala za torpédy.
"Pane! Vysílání z Bronco-2, volají nás!"
"Přijmout!"
Řekne mi někdo, co se to tu ksakru...
"Tady C-2649, bitevní křižník Praianské Planetární Republiky. Urychleně skočte pryč z tohoto systému, kryjeme vás. Není čas na vysvětlování. Uposlechněte pokyn. Konec."
Po tomto následovalo na můstku hrobové ticho. První ho porušil Harles.
"Neřešte to! Skok hned jak to bude možné!"
"Skokové motory nabity a připraveny, koordináty nastaveny a přijaty. Skok za tři...dva...jedna..."
Náhle na lodi vypuklo peklo. Všechna světla, konzole i monitory vybuchly v dešti jisker a roztříštily se na malé kusy. Na můstku explodoval pilotovi monitor přímo do obličeje a smršť malých střepin z displeje mu rozsekala tvář na cáry. Pak lodí otřásla série explozí, jak ve všech střelištích vybuchly fúzní kanony a vyrvaly do trupu obrovské díry, kterými začala unikat atmosféra. Následovala prudká dekomprese, která polovinu posádky vysála do vakua. Ve strojovně byly zničeny všechny kontrolní systémy reaktoru, jehož výkon překročil všechny meze a bez jakékoliv regulace se rychle blížil ke kritickému přetížení. Těsně před vlastní explozí se zažehly skokové motory a loď v slabém záblesku zmizela.

27.4.2998, 21:20 EST, alianční základna Pytho AFSB-144

Základně se neoficiálně říkalo Borael II. Popravdě, Pytho vlastně byla základnou Borael, stejný design posunutý o několik světelných let dál od neutrální zóny. Aliance zde po uzavření příměří vystavěla moderní hvězdnou orbitální bázi, která plnila stejnou roli jako středověká hraniční pevnost. Alianční rada si tehdy nedělala iluze o nic míň než teď. Moc dobře věděla, že jedna galaxie je na dvě impéria malá a dokud budou existovat Praiané, Aliance si nesmí dovolit být v kritické chvíli nepřipravena.
Orbita byla bráněna šesti těžce vyzbrojenými orbitálními stanicemi třídy Sentinel, což byly v podstatě přestavěné bitevní křižníky třídy Starfire s přidanou výzbrojí, zesílenými štíty a mohutnými doky, schopnými pojmout několik eskader stíhaček či bombardérů. Mezery mezi nimi vyplňovaly menší, automatizované stanice a primární linii obrany tvořilo minové pole na geostacionární dráze planety, kryté obrannými satelity. Pokud byla základna plně obsazená a funkční, představovala tvrdý oříšek i pro několik praianských flotil a výkonný maják skokového systému kvantových tunelů umožňoval neustále s vysokou skokovou přesností (skokový drift byl sotva sto metrů) přisouvat posily kamkoliv po systému, ať už na hranici soustavy, nebo i přímo za vnější linii obrany. Tento maják, poslední výkřik alianční technologie, také znamenal, že kdyby se Praiané pokusili Pytho prostě obejít, jako to udělal za druhé světové války polní maršál Rommel s Tobrukem, měli by v boku velice nepříjemný trn v podobě planety, ze které se mohlo stát shromaždiště lodí pro nečekaný výpad do hloubi praianského teritoria. To si Praiané jednoduše nemohli dovolit a admiralita dobře věděla, že Pytho je na řadě první, co se praianských plánů na útok týče...

Nuda...
Nepopsatelně gargantuovská nuda...
Apokalypticky rozměrná, skoro-až-bych-řekl-nezměrná nuda...
Nudokalypsa
Nudoklyzma
Nudotronové hlavice
Kuchařka "Vaříme nudně..."
Ééééhm...

To vše se operátorovi senzorů honilo hlavou. Zíral na tu zpropadenou obrazovku senzorů už pátou hodinu a když ho přestala bavit veškerá filozofie na téma "fascinující život prázdné obrazovky senzorů, pokud pomineme běžný provoz", jakož i sledování páření se dvou much na jeho rozbalené svačině, tak mu zbylo jediné - vymýšlení nových pojmenování nekonečnosti jeho nudy.
Proč neexistuje nudismus jako filozofie?
Rozhlédl se, jestli v potemnělém CIC někdo není. Nikdo tam nebyl. Jak překvapivé, když byla neděle a dole na povrchu probíhal fotbalový zápas týmu SFC Originals ze Země proti SFC Castlekeepers Pytho.

Zajímavý, že i se všema dnešníma technoblbostma se ještě pořád hraje fotbal na trávě s míčem a bez exoskeletonů... prolétla operátorovi hlavou další myšlenka nesouvisející s nudou a když se ujistil, že je opravdu sám, vytáhnul z kapsy atomární inhalátor nikotinu v podobě staromódní cigarety. Pouze čistý nikotin, žádné svinstvo vzniklé při hoření.
Dlouze potáhnul a provokativně vyfouknul kouř přímo na ceduli ZÁKAZ UŽÍVÁNÍ JAKÝCHKOLI OMAMNÝCH LÁTEK nad jeho monitorem. S "cigaretou", ležérně drženou mezi dvěma prsty, se sehnul pro láhev s vodou, aby spláchnul pachuť, způsobenou zřejmě prošlým zásobníkem příchuti. Původně to chutnalo jako kvalitní tabák, teď už je to ale spíš jako kdyby kouřil pneumatiku...

"Řízení provozu, tady ASG Tonkin Strait, identifikace Golf-Bravo-24133, žádám o povolení k přistání, přepínám."
Operátor si samou nudou popletl pořadí pohybů, takže když do mikrofonu pěkně zeširoka zívnul, už vysílal. Na palubě Tonkin Strait, dělového člunu zvolna se blížícího k dokům, to mělo za následek vlnu posměšných uchechtnutí.
"...příjem, Tonkin Straite, identifikace, uhm...potvrzena. Dok 25-E volný, pokračujte rychlostí jedna-pět-nula na kotvu, směr vletu nula-devět-nula, jedna-jedna-nula, příjem IDS povolen, přepínám."
"Rozumím, kontrolo, jdeme na přistání, přepínám."
"Potvrzuji, vítejte na Pythu. Přepínám a konec."
Operátor mrknul do letového plánu na jednom z monitorů. Tonkin Strait byla poslední ohlášená loď, která dnes měla přistát v docích. Pak zkontroloval hodinky. Už jen třicet minut do konce jeho služby. Paráda.
Obrazovka senzorů náhle pípla a objevil se symbol modrého víru následovaný kódem lodi. Někdo právě chystal skok k Pythu. Operátor pozvedl jedno obočí a identifikaci Ranger-Foxtrot-89271 projel počítačem.
Zpozorněl, když u kódu lodi uviděl poznámku Prdět Na Zelí. Pod tímto velice podivným kódem se skrývala zkratka PNZ, neboli Průzkum Neutrální Zóny. Krycí význam vznikl náhodou, ale když Aliance zjistila, že je skvělý pro utajení misí do neutrální zóny před zvídavými novináři, učinila z něj oficiální zkratku pro tento typ tajných misí. Mnozí nepochybovali o smyslu pro humor toho, kdo měl odvahu s tímto návrhem přijít, nicméně kód fungoval uspokojivě a žurnalisté ho nepovažovali za nic víc, než jen za vojenský žargon.

Každopádně, PNZ znamenal, že loď se vrací z mise, nebo se něco šeredně podělalo v neutrální zóně. A navíc skáče těsně před minové pole...
Modrý vír se náhle změnil v tečku, která nejdříve dvakrát zeleně blikla, ale pak náhle začala žlutě pulzovat a vedle ní naskočil kód 505, havarijní kód značící, že loď je těžce poškozena a probíhá evakuace. A to znamenalo jediné – konec nudy.

Operátor rychle na bóji, která byla kontaktu nejblíž, aktivoval SILREC. Když mu počítač předal obraz, uviděl průzkumnou fregatu, jak se rychle rozpadá na kusy a nekontrolovatelně se řítí přímo do minového pole, daleko mimo bezpečný tranzitní koridor. Objevily se dva záchranné moduly, pak se loď dostala příliš blízko mině, ta se aktivovala a plnou rychlostí do lodi vrazila. Následovala oslepující exploze, jak mina, v podstatě upravené těžké torpédo, roztrhala fregatu na kusy. Tlaková vlna zasáhla oba moduly, jeden se minám těsně vyhnul a zastavil se na okraji pole, druhý takové štěstí neměl a nalétl přímo do další miny. Objevil se druhý záblesk a modul přestal existovat, rozmetán i s posádkou na prach.
Operátor, šokován tím, co právě viděl, okamžitě přepnul na hlavní komunikační kanál celého obranného systému.
"Approach-1 Overlordovi, Approach-1 Overlordovi, příjem."
Overlord bylo kódové jméno hlavního střediska řízení provozu, přijímajícího data od všech operátorů.
"Overlord pro Approach-1, zaznamenali jsme explozi, co se to tam sakra stalo?"
"Approach-1 Overlordovi, skočila mi sem fregata na kódu 50553-PNZ a vletěla přímo do min. Dva záchranné moduly, jeden to dostal od miny, jeden je na místě a vysílá, pošlete tam Samaritan, přepínám."
"Potvrzuji, Approach-1, máme nouzový signál. Všem Samaritanům, máme kód 505, kdo je nejblíže, přepínám?"
"Overlorde, tady Samaritan-12, jsme nejblíž a v pohotovosti, žádám koordináty pro skok India-Sierra, přepínám."
Operátor sedící v Overlordu přeposlal navigační data přímo do Samaritanu, lehkému křižníku přestavěného na záchrannou loď určenou k vyzvedávání nouzových modulů. Pilot Samaritanu data přijal a zadal je do počítače po provedení intersystémového skoku, pod zkratkou India-Sierra.
"Samaritan-12 Overlordovi, máme koordináty, skok za tři...dva...jedna..."

Signál Samaritanu zmizel z orbity Pytha a prakticky okamžitě se objevil kousíček od kontaktu. Kapitán děkoval bohu za ten kvantový maják na planetě, protože s naprostou většinou ostatních, starších majáků by skočil přímo doprostřed minového pole.
"Senzory, máme kontakt?" otočil se kapitán na operátora senzorů.
"Jo, už ho vidím, přijímám nouzový signál, kurz dva-pět-jedna, nula-šest-čtyři, vzdálenost dva-nula kilometrů."
"Výborně. Motory plný výkon, přiblížit a připravit vyzvednutí."
Samaritan se přiblížil na nějakých padesát metrů k modulu, malé a silně pancéřované kulovité kapsli s jedním raketovým motorem, výkonným vysílačem nouzového signálu a dostatkem kyslíku a energie pro šest osob na tři dny. Pilot Samaritanu aktivoval speciální soustavu manévrovacích trysek a citlivě lodí manévroval tak, aby modul dostal na úroveň malého hangáru na boku lodi. Během několika minut se vysunul mohutný magnetický manipulátor a modul si přitáhnul.

Tým lékařů a záchranářů se urychleně přesunul k modulu. Velitel týmu vytáhnul svítilnu a posvítil malým okénkem dovnitř.
"Je tam šest lidí!" otočil se na ostatní. Pak začal modul vydávat vysoký tón, který byl signálem pro záchranný tým, aby od modulu odstoupili. Následovala rána a celý poklop, odstřelen zevnitř miniaturními náložemi, odlétl stranou.
Jonathan Harles, s rozšklebenou tržnou ránou na čele a dvěma velkými střepy v levém stehně, se namáhavě vyškrábal z modulu a syknul bolestí, když přenesl váhu na raněnou nohu. Za ním vylezla čtveřice členů posádky, která společnými silami vytáhla znetvořeného pilota, jež byl stále v milosrdném bezvědomí. Okolo všech se vzápětí seběhl tým zdravotníků.

Harles byl ještě stále v šoku a zmatený. Ani si nepamatoval, jak se vlastně do modulu dostal, pamatoval si jen prudké škubnutí, jak byl modul vystřelen z lodi a pak výbuch, jak se jeho fregata změnila v oblak trosek. I nyní, když mu medik obvazoval ránu na čele a klidným hlasem na něho mluvil, byl myšlenkami stále v soustavě S-143...

Pak se konečně jeho vědomí probralo a on se na zdravotníka otočil tak prudce, až se mladý lékař polekal.
"Zapomeňte na ten škrábanec, potřebuju co nerychleji kontaktovat admiralitu!"
"V klidu, kapitáne, jste v šoku. Dám vám něco na uklidnění a..."
"Ale ne, vy to nechápete..."
"...dám vám sedativum, chviličku..."
"Sakra chlape, neskákejte mi do řeči!" rozkřikl se Harles a po hangáru se rozhostilo poplašené ticho. "Právě mi zničili loď, pozabíjeli většinu posádky a mýmu pilotovi urvali ksicht zaživa, to si fakt myslíte, že to sedativum spraví? A pokud nechcete mít za pár hodin Praiany před dveřma, okamžitě mě spojte s velením flotily. HNED!"
"Praiané...?" zaznělo odkudsi do ticha.
"Nemám čas vám to vyprávět! Au!"
V záchvatu vzteku si ani nevšiml, že mu medik píchnul silné sedativum. Okamžitě se mu rozmazal pohled a než se mu podlomila kolena a on upadl do chemického spánku, stačil ještě zaslechnout: "Je v šoku. Neví, co mluví. Odneste ho..."

Pokračování příště


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 19.04.2012, 19:39:18 Odpovědět 
   Zdravím.

Kolegyně Ekyelka má nejspíš plné ruce práce, tudíž se k publikaci z časových důvodů dostat nemůže, proto jsem se rozhodl jí tento textík podle uzmout a vystřelit, neb zde již ve frontě nějaký čas leží! Takže do toho...

Pročetl jsem první část, úvod do příběhu. Oproti začátku je tato část (tedy pokračování) více dějová a také mnohem ucelenější. Zatímco je první kapitola plná různorodých střípků, které se snaží nastínit zákulisí příběhu (nemohl být úvod zpracován jinak než prostřednictvím novinových či blogových zpráv nebo výkladu z encyklopedie?), je toto pokračování mnohem čtivější. Autor se v něm již víceméně neztrácí, ale je vtažen do děje. Ovšem, nechvalme dne před večerem, uvidíme v dalším díle, jakou formu dáš svému příběhu, budeš-li se držet dějové části, nebo ji prošpikuješ různými zprávami a pamětmi (jako v úvodu).

Souhlasím také, že je dnes mnohem těžší vymyslet veskrze originální sci-fi příběh a že autoři jsou nucení (víceméně) čerpat z již zažitých (a užitých) sci-fi "klišátek" a "vychytávek", ať už jde o skokové lodě, a další technologie o kterých se dnešním vědcům může jen zdát, či použité dějové linky (a schémata) v podobě vývoje té či oné společnosti a její kolize s jinou (a třeba i mnohem vyspělejší) rasou. Ne vždy je nutné válčit, napadl mne také pentalogie od F. Pohla o tajemné rase Heechee (pokud se nemýlím), či příběhy o Rámovi od A.C.Clarka (a jeho kolegů). Ovšem, pokud chceš boj, máš mít boj! ;-) Pokud jde o konflikty, vytanula mi na mysl nejen Battlestar Galactika (viz použité technické prostředky a dialogy), ale i jiné příběhy, co se týče mezidruhových válek, napadá mne třeba i Hvězdná pěchota od R.A.Heinleina (a určitě by šlo tento seznám rozšířit, pokud by paměť dovolila). Nejde tak o "kopírování myšlenek" jako užití námětů, které se mnohdy samy nabízejí (či podbízejí). Vesmír je veliký a nikdo (ani samotný autor) netuší, co jej v něm čeká... Pokud bychom mohli měřit onu "určitou příběhovou atmosféru", pak by měla první část (úvod příběhu) 0 a tento 100 bodu (jako příklad), ale nepředbíhejme. Sám jsem zvědav, jak bude příběh pokračovat...

Co mi padlo do oka?
============

Co se nedostatků týče:

- všiml jsem se nějaké chyby v psaní ji/jí,

- užití podivných výrazů, které by mohly být vyměněny (nějak mi v textu "nezní", jakoby se do něj nehodily v tom či onom kontextu), viz "očmuchávaly", a podobně,

- pozor na užití správné interpunkce na konci přímé řeči v návaznosti na uvozovací větu, která tuto přímou řeč doplňuje:

-- "Kontakt se zastavil. Kurs nula-tři-devět, úhel nula-čtyři-tři. Zvýšená aktivita senzorů, skenuje okolí." ohlásil operátor s mírným náznakem nejistoty v hlase. -- (vrazil bych čárku namísto tečky na konci přímé řeči, nedostatek se opakuje v celém textu, pokud začíná uvozovací věta slovesem, měla by stát za čárkou na konci přímé řeči a začínat malým písmenem, nemůže stát jako věta sama o sobě - za tečkou, pak by musela zákonitě také začínat písmenem velkým, ale musela by být také jinak "postavena") -- "Kontakt se zastavil. Kurs nula-tři-devět, úhel nula-čtyři-tři. Zvýšená aktivita senzorů, skenuje okolí." V operátorově hlasu byl cítit mírný náznak nejistoty.

- tu a tam by to chtělo upravit slovosled, nebo stylistiku:

-- Harles znal pravidla téhle hry - hrálo na to, kdo uhne první. -- ...hrálo na to... ???

- nač ty pomlčky?

-- Farside-3 a -4...sakra, co to dělají? -- (nestačilo by: Farside 3 a 4) ???

Takže... U mne lepší dvojka! Hezký večer a psaní zdar! ;-)

P.S. Přestože se za vyloženého znalce sci-fi nepovažuji, rád se v tomto žánru pohybuji, zejména jako čtenář, přestože i jako autor jsem si v něm několikrát zaplaval! ;-)
 ze dne 19.04.2012, 20:38:09  
   Šíma: Ještě mne napadlo, pokud můžu: chtělo by to více detailů (přestože ono zlepšení je oproti předcházející částí znát). Jak vypadali samotní aktéři? Lodě a stanice? Planety? Více z historie by také nezaškodilo, ovšem pokud možno šikovně zakomponováno do příběhu... Nechci toho příliš? Nechám se překvapit, byť co se tohoto dějového schématu týče (pokud nedojde také na intriky, špehování a další podlosti) příliš "zázraků" čekat nelze. Ovšem, máš před sebou ještě čistý stůl a celý příběh je na začátku (ať už jej máš napsaný, nebo jej tvoříš za pochodu). Děj se může ubírat různými směry a stát se může takřka cokoliv. Co se samotných konfliktů týče, vždy se jedná o určitou "šachovou partii" a možnost tahů je široká. Tak...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
obr
obr obr obr
obr
BARIKA
Danny Jé
Za mřížemi
Nikis
Iluze Doby
Plejáďan
obr
obr obr obr
obr

Zpověď šedého listu
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr