obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915482 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5761 autorů a 391360 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Osud ::

 autor Sonic publikováno: 26.03.2012, 13:46  
Pláč a skřípění zubů, čarokrásná příroda.. a spánek pod širým nebem o samotě.
 

Osud

I.


V šeravých kopcích nesmírných dálav
bušilo jedno mladé srdce,
ač v těle křehkém zakleto
bilo tak statečně, tak prudce

dvacet let tomu již, co svět východu jej zplodil
ze svého lůna do lesního stínu
děťátko země, potoků, i skal a stromů
oslavu zrození a radosti
beze špetky splínu
A tenkrát život předlouhý
do vínku dán mu byl
zářícímu synu kopců zelených
by věčně šťasten žil

Tak ve svém mládí nevinném
po hvozdech běhal, širých lukách travnatých
v hlubokých tůních plaval
či se toulal po výšinách horských plání
řezavým sněhem zavátých

však temno ukryté už tenkrát
hluboko v jeho duši
dávalo srdci smutek poznat
co mysl zatím pouze tuší

cos scházelo mu a drásalo to zevnitř
tak pátral v kraji svém i představách
marné však byly tyto snahy
vždyť osud jeho neležel a neskrýval se
v těchto dálavách

Právě v tom čase, na jara počátku
od rmutného západu neznámý se blížil osud
mezi listím pučícím a stříbrným svitem řek
purpurová krása probleskující
mnoho mil však zbývalo jí doposud

svištěla kvapem lesy z míst, kde slunce zmírá
z končin šedavých, kam odchází vše živé a navždy usíná
ze sucha dusivého, kráterů dýmících
ze vroucích puklin světa
a byla stejně jako On, smutná a nevinná

Stromy i keře se Jí z cesty vyhýbaly
ale jejich větve úctou klaněly
za jakým osudem či cílem ujíždí
nejmenší tušení však neměli

Tak panna líbezná vstříc jela k slunce východu
kde přebýval a tesknil On, syn všeho zrození
jen, aby poznala tu jednu pravdu
proč tam, kde Ona přebývá
vše končí a už se nemění




Pádila divoce jak dravá řeka
a slzy kanuly jí po tváři
myslela, že najde odpověď na otázku svou
že pro ni ten den slunce vyjde a prve zazáří
a smrt, jíž Ona představuje
konečně zemře, úsvitem rozmetána
pak, že se probudí, sic smrtelná už
však pro ni, do přešťastného rána




II.



Tak stalo se, když cesta její
ke svému už konci spěla
že pojednou v srdci, nesmírně hluboko
neznámý pocit Ona měla

Odkudsi z širých hvozdů,
pěl tajemný hlas píseň temnou
bolest srdce svírala
přesto zněl ten notou jemnou

Svého oře černého tu zastavila, jež divoce ržál v tu chvíli
běsnící pak zmizel rychlým klusem k západu
a ona vydala se lesům vstříc
zamlklá a vyděšená, v závoji stínu měla náladu


Chmury a rozervanost, a také chlad zvláštní
do půvabné dívky teď vehnaly trýzeň nepoznanou
a přeci ji mysl i srdce v mlze hnaly vpřed
sami snad sebe popírajíc,
že nešťastnou děvu klamou


V tu chvíli dívka ta, jak teplé noci snění
ve svém zármutku našla kruté zalíbení
a vydala se vstříc tůni, jenž v hloubi lesa čekala
aby snad zemřela či našla to, co hledala

Tam poprvé v tom čase trůnil On
byť nikdy předtím nebyl na onom místě
však co nemělo se nikdy přihodit
teď v okamžiku se stane jistě
Ti dva se cítili už dlouhé míle
jeden o druhém však neměl tušení
když dotkl se jich prvý pohled společný
neblahými těly jejich proniklo dávné vzrušení

Ona nic nevyřkla, On také mlčel v temnu
vždyť nikdy nezřel tak krásnou a tajuplnou ženu
a Ona zase muže, jenž zářil a skvěl se v slunci oparu
tak dotkli se a vzňali ve zmaru

Jejich polibek byl jak příboj pod skalisky u moře
dotek rukou měl sílu ukrutnou, i kámen boře
a moc lásky spojení byla jak rozvodněná řeka se valící
to vzrušující prolnutí rozpoutalo vír bouře běsnící

Tak jedinkrát v tom smutném světa čase
dal zánik propuknouti kráse
a všechno živé i mrtvé vyvřelo a zemřelo
a i když Zem zmizela za borcení
kdes ve hvězdách se sémě zaselo
a dalo vznik dalšímu zrození


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Poustevník 27.03.2012, 13:04:52 Odpovědět 
   Na hru se slovy to zrovna nevypadá, ale i tak. nezbavuj se toho, co umíš, jen to použij jinak. Aby ti nakonec nevyšlo to samé, co dělají jiní.
 Poustevník 26.03.2012, 14:13:14 Odpovědět 
   Stylem báseň připomíná poezii zástupů, takového Zeyera nebo Čecha. Má to vervu a básnický dech by ti mohl kdekdo závidět. Také důsledné držení formy. Některá místa jsou i působivá. Na rozdíl od Čuka v tom nevidím nic moderního a parodii na Písně kosmické už vůbec ne. A na rozdíl od Zeyera, který přetvářel staré mýty (Vyšehrad rozhodně stojí za přečtení, podle mně je lepší, než Jiráskovy Staré pověsti...) mi to přijde jako fantasy blábol. Autor tvé jazykové invence by se měl zabývat něčím vážnějším.
 ze dne 26.03.2012, 20:09:28  
   Sonic: Díky Poustevníku. Byla to spíše taková hra se slovy a rýmováním, více než cokoli jiného, i když základ byl částečně někde v mém osobním prožitku, kdy jak psal čuk, šlo o spojení jingu a jangu. Protiklady se totiž možná přitahují, ale často to nakonec přináší destrukci obou. Je to asi jediná taková báseň v mé tvorbě a souhlasím, že až tak vážně míněna nebyla. Vezmu si ale k srdci tvou radu.. je čas psát více o tom, co se mnou lomcuje a trhá mi srdce, než si jen tak hrát se slovy.
 čuk 26.03.2012, 13:46:06 Odpovědět 
   Styl vznosný a přeumělkovaný, archaický, trochu romance, trochu balada. Mohla by to být parodie. Název a postavy jsou jen pojmenované jako On a Ona. A osud jakoby jel na dvou koních až do konečného setkání. Otazné je, čeho jsou nositeli tyto dvě postavy a jaká bude pointa. Bouřlivé setkání připomíná chemickou neutralizaci, setkání jingu a jangu, dvou opačných nábojů. Konkretnější podtext obou postav jsem nenašel. Setkání způsobí naprostou destrukci "smutného světa času" a téměř věštecky připomíná možnost vzniku nového zrození. Text zprvu klidný a toužící se stává katastrofickým, s kosmickým vyústěním.
Že by to tak byla trochu parodie na Nerudovy Písně kosmické, moderní duchem, a chtěně nemoderní výrazem? Bujná kreativita v masce textu, anebo volný proud bez usměrnění a ponoru?
Nejsem si příliš jist známkováním.
 ze dne 26.03.2012, 20:26:09  
   Sonic: Díky Čuku. Víceméně jsem důvody k napsání téhle básně popsal v komentáři Poustevníkovi výše. Tzv. moderní poezii, nebo co si pod ní alespoň představuji já, se moc nezabývám. Rád píši spíše "zastaralým stylem" ať už to znaméná co chce, a souhlasím, že zde už je to trochu přehnané, ale taková byla v tu chvíli nálada a inspirace. A lepší známku si to asi nezaslouží, to je fakt. Ale každopádně, vždy mi bude bližší Mácha než Bukowski. Písně Kosmické jsem nikdy nečetl, tak nemůžu posoudit, matně si na ně pamatuji ze základní školy, a to je mám myslím někde doma v knihovně..no, teď se po nich podívám :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
Filip
(7.3.2020, 20:07)
obr
obr obr obr
obr
S pamětí
Stanislav Klín
Nekropotence - ...
kilgoretraut
Můj jazyk má kr...
Lord Mordvig
obr
obr obr obr
obr

RaDOST smutku!
6thSun
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr