obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391728 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Kdybych tenkrát dostala možnost..... ::

 autor Verity von Leatri publikováno: 24.03.2012, 11:50  
 

Na střeše sedí dívka. Pozoruje lidi na ulici, všechna ta světla z neonových reklam a pouličních světel. Každý člověk tam dole spěchá za svojí povinností ať už spěchá do práce, domů nebo za někým koho miluje. ,,Taky bych spěchala za někým koho miluji." pomyslí si dívka a utře si slzy, které se jí kutálejí po tváři. Nechápe proč k ní byl svět tak moc krutý. Proč jí dal její sen a potom jí donutil se z něj tvrdě probudit. Zatřepe hlavou, snaží se zahnat ty vzpomínky na krásu dní dávno uplynulých. Na ten den kdy se její život změnil. Na ten den kdy potkala jeho
Nikdy by nečekala, že ho potká jen tak. Venku na ulici. Byla snílek. Milovala knihy a příběhy, co se v nich nacházeli. Nebyla jako její vrstevnice. Neměla ráda romány a sladké příběhy z červené knihovny. Milovala kouzla, draky, elfy. Věřila na magii a kouzla. Na světy, které běží souběžně s tím jejím i když ho nevidí. Na světy minulé a budoucí. Na všechno, co bylo v tom jejím světě zcela nemožná. Na všechno co popíraly fyzikální zákony. Chtěla se vznášet. Dokázala svojí mysl uvolnit a nechat jí toulat v nekonečných dálkách, kde se za hrdinství dostávali rytířské ostruhy, kde se o lásku bojovalo a kde vždy dobro vítězilo. Ačkoliv dobře věděla o krutosti jejího světa, žila si ve své bublině a na nic a nikoho se neohlížela. Ani neměla na koho by se ohlížela. Byla sirotek. Dítě ulice, které nemělo nic jiného než svojí víru a sny. Spála s ostatními dětmi ve velké krabici od lednice, kde se mačkali jeden na druhého, aby se v zimě aspoň trochu zahřáli. Nikdy nedostala od života šanci, aby poznala rodičovskou lásku a nikdy nenašla místo, kterému by mohla říkat domov. Byla ráda pokud našla něco malého k jídlu a místo, kde jí nikdo nerušila nechal jí vznášet se ve svojí fantazii ve světě, který si sama vytvořila.
Jednou našla v koutě ulice, kde seděla časopis, byl několik měsíců starý. Ale to jí nevadilo. Určitě se jí ho podaří vyměnit s Avionou za něco k jídlu. Chtěla si ho už strčit do rukávu, když si na něm všimla obličeje, který jí upoutal. Dlouho se jen dívala. Nikdy nevěřila, že by se mohl stát takový zázrak. Ten člověk s tak hezkou tváří musel být opravdový anděl. Nemohla se na něj vynadívat. Utíkala městem s časopisem přitisknutým k hrudi aby jí náhodou někdo jejího anděla neukradl. Zastavila se až o hodně dál. Posadila se na obrubník těsně k pouliční lampě, aby na něj pořád viděla. Seděla tam do té doby než se do ní dala zima. Nevěděla, kde by se měla zahřát. Z hrůzou zjistila, že doběhla do části města, kde nikdy předtím nebyla. Nevěděla kudy se má dostat zátky. Věděla, že pokud zůstane venku tak umrzne, jenže neměla kam jít. Rozplakala se. Nechtěla se loučit se životem i když věděla, že nebyl nic moc. Měla ho ráda. Nechtěla se loučit. Nedokázala unést myšlenku, že by teď svého anděla opustila. Po několika hodinách začínala ztrácet naději. Ruce, nohy a uši měla tak moc zmrzlé, že je přestala cítit. Tiše šeptala prosby, aby už jí Smrt vzala pod svá křídla a ušetřila jí toho utrpení. A potom jí uviděla přicházet. Černou osobu, která se k ní pomalu blížila. Když jí ozářilo světlo lampy, myslela si, že už je v nebi přicházel k ní její anděl. Bez námahy jí zvedl ze země a nesl jí pryč. Donesl jí do domu, kde se o ní postarali. Dali jí najíst, umyli jí a poté uložili do veliké postele.

,,Nééé!!!" zakřičela dívka a znovu se podívala dolů. Stačil by tak malí krok a její utrpení by mohlo skončit. Kdyby tenkrát věděla, co jí čeká při první příležitosti by z toho krásného domu hned utekla. Nikdy by se nepodívala do jeho čokoládových očí. Nikdy by neřekla tu jedinou větu, která jí změnila život.
,, Stalo by se mi vůbec něco, kdybych teď skočila?? Nebo bych se jen prostě oklepala a šla bych dál?? Možná bych si zlomila nohu?? Určitě bych tam někoho trefila. Nevinného člověka, který za nic nemůže. Někoho kdo prostě jen spěchá domů. Otce od rodiny, milence spěchající za svojí láskou. Lidé jsou tak směšní ze svojí nevědomostí. Pokaždé, když se někdo podívá nahoru ke mě, čekám kdy začne křičet, že je tam sebevrah. Co by asi řekl na to, kdybych k němu jen seskočila a řekla mu, že se nemůžu zabít, že to není tak jednoduché. Teda pro mě to není jednoduché jako pro ně. Třeba pokud tady budu sedět do té doby než vyjde slunce. Třeba konečně po dlouhé době uvidím svůj úsvit. Část dne kterou jsem kdysi tolik milovala. Kdysi, když jsem nebyla ještě zrůda....."


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Verity von Leatri 24.03.2012, 23:03:19 Odpovědět 
   Zdravím,
moc se omlouvám za svoje chyby. Zdvojená interpunkce je zvyk, kterému se teď snažím odnaučit, proto se za ní moc omlouvám. Stejně tak jako za všechny ostatní chyby. Myslím si, že se každý má ještě hodně co učit a čeština není moc jednoduchá. Takže se ještě jednou moc omlouvám všem koho moje čeština a hrubé chyby pohoršily.
 Šíma 24.03.2012, 11:49:28 Odpovědět 
   Zdravím.

Text se tváří jako taková "pocitovka" (snaží se zaútočit na city čtenářů). Působí poněkud naivně (nejspíš je to i věkem autorky, ale pšt, abych nedostal vypeskováno, čím je autor starší, tím má zralejší pohled na svět). Jinak textík vyznívá dost neurčitě, až snově, prolíná se jím sen s realitou? Je touha zemřít opravdová, nebo má jen někomu ublížit? Pozor na zbytečné množství chybek, které jsem vypsal níže. Hezký den a psaní zdar.

Co mi padlo do oka (příště vrátím):

-- ,,Taky bych spěchala za někým koho miluji." pomyslí si dívka a utře si slzy, které se jí kutálejí po tváři. -- (na konci před uvozovkami patří čárka a ne tečka, nakonec, proč nepřímou řeč uvozuješ jako řeč přímou, pokud si to neřekla polohlasně, ale jen v duchu?)

-- Nechápe proč k ní byl svět tak moc krutý. -- (vrazil bych čárku do souvětí) -- Nechápe, proč k ní byl svět tak moc krutý.

-- Proč jí dal její sen a potom jí donutil se z něj tvrdě probudit. -- (pozor na správné užití zájmena ji/jí - první je správně, druhé má být kráké - ji - koho co donutil)

-- Na ten den kdy se její život změnil. -- (chybí čárka) -- Na ten den, kdy se její život změnit.

-- Na ten den kdy potkala jeho -- (kam se poděla interpunkce?)

-- Dokázala svojí mysl uvolnit a nechat jí toulat v nekonečných dálkách ... -- ji (TU mysl)

-- Byla ráda pokud našla něco malého k jídlu a místo, kde jí nikdo nerušila nechal jí vznášet se ve svojí fantazii ve světě, který si sama vytvořila. -- (chybí čárka + stylistika)

-- Utíkala městem s časopisem přitisknutým k hrudi aby jí náhodou někdo jejího anděla neukradl. -- (chybí čárka před "aby")

-- Seděla tam do té doby než se do ní dala zima. -- (schází čárka před "než" - zkus si spočítat slovesa)

-- Bez námahy jí zvedl ze země a nesl jí pryč. Donesl jí do domu, kde se o ní postarali. -- ji - ji - ji (koho co - zvedl, nesl a donesl + o ni se postarali - o TU dívku, kdyby něco udělali jí - komu čemu TÉ dívce, zvedli jí něco ze země, nesli, nebo doneslí jí cokoliv, pak ano)

-- Dali jí najíst, umyli jí a poté uložili do veliké postele. -- druhé "jí" krátce - ji uložili do postele

-- pozor také na nadbytečné mezery a zdvojenou interpunkci (??) + hromadu teček, pokud tyto tečky nemají "zástupní funkci" - nedoplňují chybějcí písmenka, pak jen tři tečky.

Tož tak.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
V sklípku
Beduín
Nešťastná
Therina
Bretaňská kočka
Intuista
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr