obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915584 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39864 příspěvků, 5778 autorů a 391993 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dva životy - Kapitola jedenáctá ::

 autor Trenz publikováno: 03.04.2012, 20:41  
 

Kapitola jedenáctá

24. června 1867

Georgiana zamyšleně hleděla z okna, zatímco Elizabeth vyplňovala úkol ve francouzštině, který jí zadala. Myslela na svou dceru, na Katie. Tak moc se jí stýskalo. Věděla, že za pár dní přijede Katie se svým dědečkem do Londýna a ona se s ní nesetká. Musí zůstat tady v Norfolku a pokračovat ve výuce. Elizabeth dělala velké pokroky a Georgiana si začínala myslet, že by možná zvládla i lehkou konverzaci s rodilým Francouzem, kdyby se jí naskytla příležitost.
Elizabeth zvedla hlavu od úkolu a zadívala se na Georgianu. Připadalo jí, jako by se na ni od plesu dívala jinak. Cítila se s ní jinak. Uvědomovala si, že jí je její společnost velmi příjemná, ale nedokázala si vysvětlit, co to znamená. Domyslela si, že teď Georgiana přemýšlí o své dceři. Musely si navzájem hrozně chybět. Vždyť ona sama věděla, jaké to je být bez maminky. A v tu chvíli se k ní přikradla myšlenka, kterou by dříve okamžitě odvrhla, avšak tentokrát nad ní začala uvažovat. Co kdyby se pod nějakou záminkou rozjely do Londýna, aby se ve skutečnosti setkaly s Katie? Znamenalo by to ovšem lhát tatínkovi. Stálo jí to za to? Viděla, jak se Georgiana smutně tváří a dopracovala se k přesvědčení, že to za to stojí. Za tři týdny, které s ní strávila, si ji oblíbila a Georgie jí byla oporou, když ji před plesem potřebovala. Byla s ní i během plesu, přesně jak slíbila. Teď bylo na ní, aby jí to oplatila. Věděla však, že to nezvládne sama a byl jen jeden člověk, na kterého se mohla obrátit.

James se vracel ze své cesty, míříc do svého domu, a začínajíc věřit, že muž, kterého viděl před třemi dny na plese, byl jen výplod jeho obavami sžíraného rozumu. Hledal ho celé tři dny, systematicky procházejíce jednu část krajiny po druhé, hledajíc v každé jeskyni, avšak nikde ho nenacházejíc. Jestli si ho jen představoval, vše se časem vrátí do normálu a on se vrátí zpátky ke svému životu Henryho právníka. Spisy, které musel přečíst, se mu kupily na stole, nicméně on si jich nevšímal. Musel se ujistit, že tu ten muž není. Musí se ujistit, že jeho přátelé nic neohrozí.
Když mu před osmi lety byla dána možnost změnit svůj život, ani na vteřinu nezaváhal. Vzdal se výdělečné leč krvavé práce, změnil si jméno, vystudoval právnickou školu a po nešťastné smrti muže, který mu dal šanci na nový a lepší život, se vrátil do Norfolku. Vrátil se domů. Tady se dozvěděl, že vévoda Williams hledá nového právníka a James váhal, zda se má o to místo hlásit. Bál se ho uvrhnout v potencionální nebezpečí. Bál se, že se city, které k němu choval před více, jak patnácti lety vrátí bez šance na opětování. Jakmile ho však spatřil, věděl, že nedokáže stát stranou. Získat to místo nebylo těžké. Nebylo mnoho uchazečů.
Dojel ke svému domu a viděl, jak Elizabeth slézá ze svého koně. Pomyslel si, že tak objemné šaty opravdu nejsou vhodné pro jízdu na koni. Seskočil ze svého koně a zamířil k ní.
„Slečno Norfolk. Čemu vděčím za vaši návštěvu?“
„Chtěla jsem vás požádat o laskavost, pane Goyere.“
„O laskavost? O jakou laskavost?“
„Já a Georgiana bychom se chtěly podívat do Londýna a na plese jsem zaslechla vás a vévodu, že se tam chystáte na obchodní jednání s Francouzi. Uvažovaly jsme, že byste nás mohli vzít s sebou. Tatínkovi to vadit nebude, když mu řeknete, že na nás dohlédnete.“
James studoval Elizabethin obličej a pak řekl: „Pokud mi řeknete skutečný důvod, proč chcete do Londýna, mohl bych si o tom s Henrym promluvit.“
Elizabeth se zatvářila zmateně.
„Ale tohle je skutečný důvod.“
„Budiž tedy. Jestli mi nechcete říct pravdu, půjdu domů a vy byste taky měla.“
„Ale já…“ Elizabeth chtěla svůj nápad hájit, ale James se na ni podíval pohledem, který ji donutil zmlknout. Přeběhl jí mráz po zádech. Ten muž dokázal nahnat hrůzu pouhým pohledem.
James otevřel dveře a chystal se vejít dovnitř, když mu Elizabeth položila ruku na paži. Zprvu ji zarazil fakt, že má právník svalnatou paži, ale pak promluvila: „Počkejte, prosím. Řeknu vám pravdu.“
„Pojďte dovnitř.“
Elizabeth zaváhala.
„Nekoušu,“ podotkl James a vešel do domu, nechávajíc dveře otevřené, aby se Elizabeth mohla rozmyslet, zda vejít dovnitř či odjet.
Elizabeth bojovala sama se sebou. V právníkově společnosti se cítila nejistá, nesvá. Měla pocit, že se kolem něj vznáší až přespříliš tajemství. Nepovažovala ho za upřímného člověka. Možná to byla součást jeho profese a možná skrýval něco, o čem nechtěl, aby se vědělo. Avšak teď tu nebyla kvůli němu a ani kvůli sobě. Přišla za ním, aby jí pomohl najít výmluvu pro Georgianu, aby mohly do Londýna, kde by se setkaly s Georgianinou dcerou. Pan Goyer dokázal číst v lidech lépe než v otevřené knize. To jí děsilo nejvíc.
James si v domě odložil a šel do kuchyně postavit na čaj. Vrtalo mu hlavou, proč za ním Elizabeth přišla. Neměli nic společného. Z jejích slov posuzoval, že to má co dočinění s Georgií. Říkal si, jestli o Elizabethině návštěvě ví, ale nakonec si domyslel, že ne. Nebyl jediný důvod, aby k němu Elizabeth jezdila sama. Nebo aby k němu vůbec jezdila. Viděl, jak se vlivem Georgiany zlepšuje, ale Georgie za tři týdny mohla stěží uklidit škodu, kterou starostova dcera napáchala. A ten samotný fakt, že byla slečna Norfolk šlechtična, příliš nepomáhal. Opravdu neměl šlechtu rád, i když donucen prací, předstíral, že s nimi žádný konflikt nevede. Přesto pokaždé, když se setkal s někým, kdo rád dával najevo své vyšší postavení, to v něm vřelo.
Elizabeth se rozhodla vejít. Zavřela za sebou dveře a zamířila za Jamesem do kuchyně.
„Jak jste poznal, že lžu?“ zeptala se ho, když se posadila na židli a s díky přijala horký čaj.
„Podle dvou věcí. Nepodívala jste se mi do očí a měla jste zúžené nosní dírky.“
„Vy se v lidech hodně vyznáte, že, pane Goyere?“
„Pomáhá mi to v zaměstnání. Snadněji tak odhalím podvodníka.“
„A kde jste se to naučil? Je to snad povinný předmět na právnické škole?“
„Je to spíš něco, co se pochytí studováním lidí, slečno Norfolk. Proč chcete jet do Londýna?“
James změnil téma tak rychle, že Elizabeth trvalo chvíli, než pochopila, na co se jí ptá.
„Proč se nespokojíte s odpovědí, kterou vám dávám?“
„Proč mi nechcete říct pravdu?“ oplatil jí James otázku otázkou a Elizabeth si povzdechla. Tohle vyhrát nemohla. Vždyť to ona za ním přišla, aby ho o něco požádala. Už se nadechovala, aby mu pověděla pravdu, když jí položil otázku, která jí vyrazila dech.
„Čekáte dítě?“
„Ne!“ vyhrkla prudce, uražena jeho míněním o ní.
„Jak jste na něco takového přišel?!“
„Není mnoho důvodů, proč by šlechtična chtěla do Londýna, aniž by pravý důvod neutajovala před rodinou. Buď očekáváte potomka a potřebujete se dostat do velkého města a tam se dítěte zbavit nebo jste si tam našla milého, kterého by vám otec neschválil.“
„Vy si o šlechtě myslíte vždycky jet to nejhorší, že, pane Goyere?“
„Zatím jste mě nepřesvědčili o opaku.“
„Divím se, že se dokážete přátelit s vévodou Williamsem, když jste tak nepřátelský k šlechtě.“
„Výjimky jsou ve všem, slečno Norfolk,“ odvětil jí James se stoickým klidem a Elizabeth si pomyslela, že toho právníka zřejmě nic nerozhází, a tak se ho zeptala: „Víte, že má Georgiana dceru?“
„Věděl jsem, že má dítě, ale ne že je to dcera.“
„A jak jste to věděl? Něco vám naznačila?“
„Tak trochu,“ odvětil James neurčitě.
„Tak trochu? Víc mi k tomu neřeknete?“ nedala se Elizabeth odbýt a James se v duchu pousmál. Líbilo se mu, že se z Elizabeth stává dívka, která se umí prosadit, pokud chce něco opravdu vědět.
„Když jsem měl s Georgianou společnou cestu do města, mířila na poštu poslat dopis. Způsob, jakým ten dopis držela, mi řekl mnoho. Svírala ho, jako by se bála, že ho ztratí. Dospěl jsem k názoru, že je dost nezávislá, aby takto nelpěla na muži, a proto zbývala jen možnost dítěte.“
„Vaše všímavost mě nepřestává udivovat,“ potřásla Elizabeth hlavou a vrátila se ke své původní myšlence.
„Její dcera se jmenuje Katie a na konci června má přijet do Londýna. Jistě mi dáte za pravdu, že Georgii její dcera musí chybět, a proto jsem si myslela, že bychom využily příležitost, kdy vévoda Williams jede do Londýna a jely s ním, abychom si oficiálně prohlédly nejnovější obrazy či procvičily francouzštinu, ale ve skutečnosti bychom se setkaly s Katie.“
„Jste kvůli Georgianě ochotna lhát svému otci?“
„Pravdu by nepochopil. Kdyby se dozvěděl, že má Georgie nemanželské dítě, okamžitě by ji propustil, neboť by si myslel, že mě tím Georgie morálně kazí.“
„A co si o tom myslíte vy, slečno Norfolk?“
„Vyprávěla mi svůj příběh a není to úplně tak její vina.“
„To nikdy, slečno Norfolk,“ odvětil jí a Elizabeth cítila, že je v tom víc, než mladý právník říká. Přesto se ho nezeptala, co tím myslí, neboť věděla, že by nedostala žádnou uspokojivou odpověď. Pokud mohla soudit, pan Goyer byl přesně ten typ muže, který když nechtěl něco říct, nebylo v lidských rukou to z něj dostat. Proto se raději zeptala: „Teď, když znáte skutečný důvod mé touhy jet do Londýna, mi pomůžete?“
„Ano, pomůžu. A chápu dobře, že by se váš otec ani vévoda neměli dozvědět pravý účel cesty?“
„Ano, chápete.“
„Tedy dobrá. Promluvím s Henrym a ten promluví s vaším otcem. Vyhovuje vám to tak, slečno Norfolk?“
„Co když vévoda nebude souhlasit?“
„Ujišťuji vás, že bude.“
Elizabeth o tom nebyla přesvědčená, avšak netroufla si se dohadovat. Místo se napila svého šálku čaje.
„A teď, pokud nemáte na srdci ještě něco jiného, bych byl rád, kdybyste odešla. Čeká na mě spousta spisů k přečtení.“
„Samozřejmě. Nechám vás tu s vaší prací o samotě. Děkuju za vaši laskavost, pane Goyere.“
„I mně na srdci leží blaho slečny Hawthorne.“
Elizabeth se zvedla a odcházela a James jí doprovodil ke dveřím, aby měl jistotu, že opustí jeho dům.
„Nashledanou na výletě, slečno Norfolk.“
„Nashledanou, pane Goyere.“
Elizabeth udělala mírné pukrle a její šaty zašustily, jak se otočila a kráčela ke svému koni. James zavřel dveře a zamířil do kuchyně dopít svůj čaj.

Georgiana nemohla uvěřit, že se něco takového děje. Seděla ve vlaku, který směroval do Londýna v jednom kupé společně s Elizabeth, Jamesem a vévodou a mířila na setkání se svou milovanou Katie. Elizabeth byla zabraná do rozhovoru s vévodou. Ukázalo se, že Elizabeth je hodně výřečná, když není pod dohledem otce a neuniklo jí, jak s ní vévoda laškuje. Skládal jí komplimenty, čas od času o její ruce zavadil jako by náhodou a zrovna teď zvedl ruku, aby jí pramínek vlasů, který unikl ze složitě vyčesaného účesu, zastrčil za ucho. Pootočila hlavou a podívala se na Jamese, který pročítal smlouvu, která měla být dnes podepsána, zcela nevnímaje okolí. Nebo to si alespoň Georgiana myslela. Ve skutečnosti měl James přečtenou smlouvu už dávno, ale nechtělo se mu s nikým mluvit, a tak předstíral čtení, přičemž po straně sledoval Henryho a jeho počínání. Do mysli se mu znovu vkradla myšlenka na muže, kterého viděl na plese. Odmítal uvěřit, že si ho vybájil. Proč by to po osmi letech, kdy se neviděli, dělal? Ten muž tam byl. Byl si tím jistý. Doufal, že když se teď vydá do Londýna, muž ho bude následovat a konfrontovat tam, stranou od jeho přátel. Nebo ho bude muset najít sám. Ač se domníval, že ho již nikdy nespatří a nikdy s ním více nepromluví, bylo nadevše jasné, že se zmýlil. Potřeboval na vzduch. Potřeboval si ujasnit, jaký další krok podnikne a na to musel být sám.
„Omluvte mě,“ promluvil k přítomným v kupé a vstal, pokládající smlouvu na místo, kde ještě před chvílí seděl. Poté zamířil ven z kupé, zavíraje dveře a otevíraje okno. Zhluboka se nadechl, jako by to měl být jeho poslední nádech, a velmi pomalu vydechl.
Pootočil hlavou doleva a jeho dech se na několik vteřin zastavil. Ten, koho hledal, i když ho doopravdy nechtěl najít, tam stál a díval se na něj, rty zvlněné do samolibého úsměvu. James sledoval, jak k němu vykročil. Měl ho zastavit. Měl jít on k němu. Avšak nebyl schopen jediného kroku. Nedokázal se ani pohnout. Jen tam stál, díval se, jak k němu přichází a doufal, že se nikdo z kupé nepodívá, s kým mluví. Muž k němu došel, zastavujíc pouhý metr od něj. Prohlíželi se navzájem, porovnávající a uvažující, jak se za osm let, co se neviděli, změnili. Muž před ním, jeho přítel, jeho mentor a jeho osobní Mefistofeles v jednom byl o půl hlavy vyšší, než James. Štíhlý s vypracovanou postavou a s hustými krátkými hnědými vlasy. Modrošedé oči se zlověstně třpytily a James věděl, že z jejich setkání nevzejde nic dobrého.
„Dobré ráno, Geoffreyi. Už je to dlouho, co jsme se neviděli. Stýskalo se mi. Taky se ti stýskalo?“
„Nedá se říct,“ odtušil James chladně.
„Po osmi letech bych čekal lepší uvítání, Geoffreyi. Byl jsem tvůj přítel, spojenec a milenec,“ dodal a položil mu ruku na hruď. James ji smetl.
„Vedu nový život, Christophere. Život, do kterého nepatříš. Co vlastně ode mě chceš?!“
„Chci, aby ses ke mně vrátil. Chci, aby ses vrátil k práci, kterou umíš nejlépe.“
„Očekáváš marné, Christophere. Nikdy se k té práci už nevrátím. A nevrátím se ani k tobě.“
„Hledal jsem tě osm let, Geoffreyi. Znovu tě neztratím.“
James zavrtěl hlavou.
„Nemám ti, co říct.“
Christopher přimhouřil oči, uražen Jamesovým chováním. Pak pootočil hlavou a nahlédl do kupé. Narovnal se a rty mu zvlnil sebejistý úsměv.
„To jsou tví noví přátelé?“ otázal se se zájmem a Jamese zamrazilo. Znal tenhle zájem. V době, kdy ještě nabízel své služby nájemného vraha, se vždy sblížil s příbuznou nebo s přítelem oběti, a když mu byla oběť představena, projevil stejný zájem, jako projevoval právě teď Christopher.
„Neodvažuj se jim ublížit!“ zasyčel James a Christopher nasadil falešně milý úsměv, ale v jeho hlase zaznívala jasná výhružka: „Odejdi se mnou a nic se jim nestane. V opačném případě se připrav na jejich ztrátu. Zabiju je. Jednoho po druhém a ty se budeš dívat, neschopen udělat nic, abys mě zastavil.“
„Zabiju tě.“
„A znova se staneš tím, čím teď opovrhuješ. Tak či onak, já vyhraju.“
James neodpověděl, a proto Christopher pokračoval: „Odmítáš být tím, co je pro tebe přirozené, Geoffreyi. Účastníš se ilegálních bojů, abys svého vnitřního krvelačného démona udržel na uzdě. Viděl jsem tě v té uličce. Viděl jsem tu touhu v očích. Planoucí oheň, který se chtěl rozhořet na plno. Cítil jsi volání krve stejně jako já.“
James se zamračil.
„Oh ano. Sledoval jsem tě dlouho, než jsem se rozhodl se ti na plese ukázat. Chtěl jsem vědět, co se z tebe stalo.“
„A máš něco společného s těmi muži z ulice?“
„Zaplatil jsem jim, aby byli ve správný čas na správném místě,“ usmál se Christopher arogantně a James se ovládl a neudeřil ho jen proto, že stáli naproti kupé a Georgiana, Henry a Elizabeth by to mohli vidět a on si zrovna teď nechtěl vymýšlet důvody, proč muže před sebou napadl.
„Užij si svůj výlet do Londýna, Geoffreyi. Předstírej, že jsi někým, kým ve skutečnosti nikdy nebudeš a bav se svými přáteli. Jakmile se ale vrátíš do Norfolku, budu očekávat tvé rozhodnutí. A pamatuj. Dávám jen jednu šanci. Buď se vzdáš tohoto bezduchého života, který teď vedeš, nebo začnu zabíjet tvé přátelé,“ poté se otočil a odešel, aniž by dal Jamesovi šanci na odpověď. James tam stál ještě chvíli, snažíc se dostat vztek, který v něm bublal, pod kontrolu. Když se mu to podařilo, vrátil se do kupé a zabral se do rozhovoru s Georgianou na téma návštěva galerie, na kterou se s Elizabeth chystaly, zatímco on a Henry uzavřou smlouvu s Henryho obchodními partnery.

Georgiana stála před galerií, čekající po boku Elizabeth, až se k nim připojí teta a Katie. Po poslíčkovi poslali vzkaz bezmála před hodinou. Pokud je zastihl doma, už by měly být na cestě. Georgie se opravdu těšila na svou malou Katie. Velmi ji milovala, a kdyby nepotřebovala peníze, nikdy by jí neopustila. Avšak nechtěla být na tatínkovi již více závislá. Věděla, jak ho zmáhá tolik pracovat, aby uživil všechny tři.
Přemýšlela o Jamesovi a o muži, s kterým James mluvil. Když odešel z kupé, chvíli se dívala z okna, ale pak se podívala jeho směrem a viděla, jak mluví s nějakým mužem. A co víc. Ten muž se ho dotýkal způsobem, že kdyby byl ženou, považovalo by se to za svádění. Muž jí byl povědomý, avšak viděla ho jen z profilu. Bylo očividné, že se ti dva dobře znají, a když ten muž odešel, James tam ještě nějakou dobu zdál a vypadal rozrušeně a rozčileně. Ještě ho takového neviděla a překvapil ji tím. Možná i trochu vyděsil. Když se však vrátil, jeho obličej vypadal stejně věcně jako vždycky a netečný výraz ve tváři nic neprozrazoval. A ona se nezeptala. Sice byla zvědavá, ale pokud se jí nesvěří sám, nebude o tom začínat.
Je jejím přítelem a ona by se o jeho přátelství nerada připravila. Posledních pár nocí, když nemohla usnout, přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdyby se ukázalo, že je víc, než jen přítel. Kdyby se jejich city přehouply přes zeď přátelství a stanuly na půdě lásky. Existovala tato možnost? Považovala Jamese za prvního muže od té nešťastné události s hrabětem, s kterým se dokázala sblížit. Byl prvním mužem, který se jí mohl dotknout, aniž by to u ní nevyvolalo ošklivé vzpomínky. Cítila se v jeho přítomnosti příjemně a srdce se jí bušilo dvakrát tak rychleji, když se ocitla v jeho těšné blízkosti. Znamenalo to, že ho milovala, nebo je jen zmatená z citů, které nezná?
Její myšlenky přerušil Elizabethin dotek. Tázavě se na ni podívala a Elizabeth řekla: „Myslím, že tamhle je vaše dcera.“
Ukázala před sebe a Georgiana spatřila rusovlasé děvčátko vedoucí se za ruku s postarší ženou. Když děvčátko spatřilo Georgianu, celé se rozzářilo, pustilo se ženiny ruky a rozeběhlo se k Georgianě. Georgiana jen rozpřáhla náruč a děvčátko do ní vběhlo a pusinkovalo Georgii celou tvář.
„Maminko. Tak ráda tě vidím. Hrozně se mi stýskalo,“ vyhrkla Katie mezi pusinkami. Georgie sevřela Katie v náruči a hladila ji po vlasech.
„Taky se moc stýskalo, Katie, ty moje srdíčko.“
Elizabeth s dojetím sledovala setkání matky a dcery a po chvíli jí přišlo neslušné na ně hledět dlouho a místo toho se podívala na ženu, která přivedla Katie. Žena byla menšího vzrůstu, štíhlá a energicky vypadající. Vlasy měla schované pod šátkem, a tak Liz neurčila jejich délku, ale z těch, co vykukovaly, rozpoznala, že jsou bílé, a proto ženu odhadovala kolem padesáti let nebo šedesáti let, kdy si ženy přestávaly své vlasy barvit.
Přistoupila k ní a udělala lehké pukrle. Žena na ni kývla, tváříc se méně nepřístupně než před pár minutami.
„Elizabeth Norfolk,“ představila se sama, když v dohledu nebyl žádný muž, který by to udělal za ní.
„Johana Roseberry. Georgiana toho o vás mnoho napsala.“
„Opravdu?“ Elizabeth nevěděla, jestli se má stydět nebo být polichocena.
„Ano. Ve svých dopisech píše, že jste velmi pilná studentka a je radost vás učit.“
„Děkuji. Jsem ráda, že si to Georgiana myslí.“
Georgie a Katie se přestaly objímat a Georgie řekla: „Projdeme se po Hyde Parku. Jsou tam nádherné fontány, které byste měla vidět, Elizabeth. S Jamesem jsme se domluvili, že se tady sejdeme za tři hodiny. To je dost času na hezkou procházku. Pojďme.“
Vyrazily. Georgiana šla napřed, držíc Katie za ruku a vedle Georgiany šla Johana a za nimi Elizabeth. Nechtěla rušit rodinné shledání, a tak se aspoň kochala Londýnem.
„Povíš mi, kdo je James?“ otázala se Johana Georgiany po chvíli.
„Mladý právník pracující pro vévodu Williamse.“
„A co znamená pro tebe, děvče?“
„Proč se mě na to ptáš, teto?“
„Jen jestli mám tvému otci říct, že jsi konečně našla ženicha.“
„Teto!“ Georgie se na ni pohoršeně podívala.
„Já tě nesoudím, Georgiano. Chápu, že sis prožila své a že ti mužské doteky nebyly příjemné, ale už je to osm let. Máš krásnou dceru, která potřebuje otce. A ač to nerada říkám, George, tvůj otec, nebude moct Katie vychovávat pořád.“
„Je snad nemocný?“ zeptala se starostlivě Georgie.
„Stárne, Georgiano, stárne.“
Georgiana si povzdechla.
„Myslím, že mám Jamese ráda. Je tak milý a pozorný.“
„Je to dobrý muž?“
„To je právě to, s čím si nejsem jistá.“
Elizabeth byla překvapena, když to slyšela. Měla pocit, že jen ona vidí, že James skrývá něco temného. Očividně se zmýlila.
„Co tím myslíš, Georgiano?“ otázala se Johana a její hlas zněl zmateně.
„Myslím, že něco skrývá. Nevím co, ale tíží ho to. Jako by před něčím,“ vzpomněla si na muže ve vlaku, s kterým James mluvil, „nebo před někým utíkal.“
„Buď opatrná, Georgiano. Jestli je to skutečně tak, není moudré se s takovým mužem zaplétat.“
„A co když se opravdu zamiluju, teto?“
„Pak bůh s tebou, mé dítě.“
Prošly branou v Hyde Parku a zastavily se. Georgie viděla u jedné z fontán stát muže z vlaku. Sklonila se ke Katie a navrhla jí: „Co kdybys šla teď s tetou ukázat slečně Elizabeth svoji oblíbenou fontánu, a já se k vám hned připojím.“
„Určitě?“ ujišťovala se Katie. Nechtěla se maminky pouštět, když jí viděla prvně po dlouhém měsíci.
„Ano, slibuji,“ pohladila ji po vlasech a políbila na čelo.
„Mám tě ráda, Katie.“
„Já tebe taky, maminko,“ odpověděla Katie a obrátila se na Elizabeth.
„Pojďte, slečno. Ukážu vám jednu moc hezkou fontánu.“
„To budu moc ráda, Katie,“ odvětila jí Liz s úsměvem a vzala jí za ruku.
„To je ten James, Georgiano?“ otázala se Johana a podezíravě si muže měřila.
„Ne, to není on. Ale možná je to někdo, kdo mi dá odpovědi na mé otázky.“
Johana si nešťastně povzdechla.
„Do čeho se to zaplétáš, mé dítě?“
„Neboj se, teto. Už se o sebe umím postarat.“
„Hlavně opatrně, Georgiano. Tvůj otec by nepřežil, kdyby se ti něco stalo,“ řekla a vzdálila se, aby se připojila ke Katie a Elizabeth.
Georgiana se zhluboka nadechla a vydechla a rozvážně vykročila k muži, stojícímu u fontány.
„Kdo jste?“ zeptala se ho, když k němu došla.
Podíval se na ni ve tváři pobavený úsměv.
„Někdo, koho neznáte a přesto se nebojíte mě oslovit.“
„Proč mě sledujete?“
„Protože se o vás zajímám.“
Georgianu šokovalo, že se to ani nenamáhá zapírat, ale snažila se to na sobě nedat znát.
„Proč vás zajímám?“ vyptávala se dál.
„Protože máme společného přítele,“ odpovídal jí ochotně, na rtech stále ten pobavený úsměv.
„Myslíte Jamese?“
„Zrovna teď si tak říká, ano.“
„Jak to myslíte, že si tak zrovna teď říká?“
„To nechám na něm, aby vám to vysvětlil.“
„Co když mi to nebude chtít říct?“
Muž se jí podíval do očí a Georgiana polkla. Jeho oči byly chladně modré.
„Možná to bude pro vás lepší. Kamarádit se s ním, se může ukázat velmi nebezpečné, pokud si vybere nesprávně.“
Georgiana zkrabatila čelo.
„Nerozumím vám.“
„Zjednoduším vám to, slečno. Váš přítel není mužem, za kterého ho máte, a ani mužem, kterým se prezentuje. Být s ním vás může stát i život,“ poté se otočil a odcházel. Georgiana chtěla jít za ním, zastavit ho a zjistit víc, ale uvědomila si, že tu není sama. Měla tu dceru, Elizabeth a tetu. Nemohla ho jen tak pronásledovat. Obzvlášť, když ten muž byl nebezpečný už od pohledu. Naháněl jí husí kůži. Otočila se a pomalu se vydala ke svým společnicím, přemýšlejíc, jestli chce skutečně vědět, kdo James doopravdy je.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 03.04.2012, 20:41:12 Odpovědět 
   Zdravím.

Běžné "všední dny" vystřídalo setkání s podivným mužem, který ví o minulosti jednoho z našich hrdinů více, nežli by mohlo být ostatním (i čtenářům milé). Ovšem, protože jsem tvor zvídavý a zvědavý, budu rád, když zase ukápneš něco informací o našem právníkovi. Tento díl měl príma oživení, tedy ne že bych se u ostatních částí až nudil, to zase ne... Do příběhu však vstupuje zajímavý prvek a bude zajímavé sledovat, jak si s tím James poradí. Místy jsem musel číst pozorně (u dialogů v Londýně), abych byl v obraze kdo co říká a co přitom dělá... Možná je to má chyba - nepozornost? Kdo ví... Všiml jsem si i několika maličkostí, které jsem si dovolil vypsat níže. P.S. Fandím všem hrdinům, prvek nebezpečí příběh opravdu pěkně "oživuje", ale to už jsem vlastně jednou napsal... ;-)

Co mi padlo do oka:
=============

- občas mi text připadá jako cvičení v psaní ni/ní a ji/jí (avšak Ty jej víceméně s lehkostí svou vlastní zvládáš),

- pozor na opakování slůvek za sebou ve větách a souvětích (lépe řečeno: sloves), ať už je to napsáno "pro efekt", nebo jde jen o "náhodu", občas to nevypadá "dobře", stačí si jen projít vlastní text (rýpnout jsem si musel, pozorý čtenář si všimne),

-- Hledal ho celé tři dny, systematicky procházejíce jednu část krajiny po druhé, hledajíc v každé jeskyni, avšak nikde ho nenacházejíc. -- (pozor na přechodníky, kdo hledal? ON) -- procházeje - hledaje - nenacházeje (ovšem vyznívá to dost kostrbatě, což takhle to vše jen opsat?) -- Hledal ho celé tři dny, systematicky procházel jednu část krajiny po druhé, hledaje v každé jeskyni, avšak nikde ho nenacházel.

-- Vzdal se výdělečné leč krvavé práce, změnil si jméno, vystudoval právnickou školu a po nešťastné smrti muže, který mu dal šanci na nový a lepší život, se vrátil do Norfolku. -- (zarazil jsem se, zdali před "leč" nepatří čárka)

-- „Nekoušu,“ podotkl James a vešel do domu, nechávajíc dveře otevřené, aby se Elizabeth mohla rozmyslet, zda vejít dovnitř či odjet. -- (pěkně dlouhá souvětí, před "či" bych nejspíš vrazil čárku, buďto platí jedna možnost - nebo - ta druhá, nemýlím-li se, viz vylučovací vztah)

-- To jí děsilo nejvíc. -- ji (krátce, koho co - tu dívku)

-- Elizabeth se zvedla a odcházela a James jí doprovodil ke dveřím, aby měl jistotu, že opustí jeho dům. -- ji (i zde bych se přiklonil ke krátkému ji - tu dívku doprovodil ke dveřím)

-- „Nemám ti, co říct.“ -- (čárka v této větě mne tahá za nos, vypustil bych ji)

Tož tak...
 ze dne 03.04.2012, 21:57:17  
   Trenz: Děkuju za koment i za upozornění na chybky. Vždycky mi jich pár uteče:-)
 ze dne 03.04.2012, 20:45:51  
   Šíma: Ano... Zatím tento příběh "osciluje" mezi jedničkou a dvojkou... Pěkné. ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Iriska
(1.7.2020, 12:30)
Tala
(25.6.2020, 10:23)
crook
(24.6.2020, 21:22)
Dany
(21.6.2020, 15:45)
obr
obr obr obr
obr
KNIHA MÉHO SVĚT...
Elly
Kalich života -...
Trenz
POTWORA
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

Vězeň
Mathew
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr