obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915785 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5825 autorů a 392944 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Zábava bez alkoholu...... ::

 autor Coren publikováno: 04.04.2012, 12:51  
......mohla zachránit život jim i tobě
 

00:00, Nový rok. Před oknem sedí na vozíku chlapec a smutně pozoruje barevné obrazce na obloze. Vedle něj postávala dívka. Pozorovali tu scenérii spolu a drželi se za ruce. Je to už rok, co chlapec ochrnul po autonehodě. Rok, co přišel o své kamarády. Za vše tenkrát mohl alkohol.

Dannyho rodiče odjeli pryč a on se rozhodl pořádat u sebe doma silvestrovskou párty. Vstupenka- alespoň jedna láhev něčeho tvrdého. Pozval i svou přítelkyni Amy, ale ta ho odmítla. ,,Danny promiň, nechci tam jít. Ty víš moc dobře že nepiju“. ,,Ale lásko, přece nechceš, abychom byli ten den každý někde jinde“. ,,Vynechej ten alkohol a já přijdu“. ,,To nejde!“ ,,Fajn. Já budu mít svou párty. Ty a ti tvý kamoši si tady dělejte co chcete!“ Otočila se a šla ke dveřím. S hlasitým prásknutím je zavřela a Danny osaměl. Chvíli mu to přišlo líto, ale pak rozhovor pustil z hlavy.

O silvestrovské noci to u Dannyho vřelo. Ještě nebylo ani deset hodin a on i kamarádi už měli dost napito. Amy pořádala pohodovou párty. Najala barmana, a ten jim míchal jen nealko drinky. Všichni se skvěle bavili. Jen Amy byla trochu zaražená. Myslela na Dannyho. Ten o ni však ani myšlenkou nezavadil. Hlavu měl plnou všeho ostatního. Přibývalo u něj i rozbitých lahví a váz. Za oběť padlo i jedno okno. Nikdo si z toho ale nic nedělal.

S blížící se půlnocí se Amy s přáteli oblékli a vydali na náměstí, aby stihli vítání nového roku. Stále mezi nimi vládla skvělá nálada, smáli se, ale hlavně byli střízliví. Mezitím v Dannyho bytě začaly propukat hádky o to, kdo bude řídit. Čtyři auta, čtyři řidiči. Nakonec se dohodli. Jedním z nich byl i Danny. Nasedli do aut a rozjeli se k náměstí. Nikoho nenapadlo, že by se mohlo něco stát. Amyina skupinka postávala u sochy a povídali si. Nikdo netušil, co se za malou chvíli stane.
Danny se velkou rychlostí řítil k náměstí. V autě byl hluk, který se ozýval i od kluků jedoucích za ním. Dnes to ale bylo každému jedno. Dannymu za volantem začala klesat hlava a pociťoval i únavu. Leo, ten co seděl vedle něj, si toho všiml. ,,Hej, jsi v pohodě?“ ,,Jo, nic mi není“, prohlásil unaveným hlasem. ,,Jsem jen trochu unavený“. S nohou na plynu jel dál, a pak se mu udělalo zle a ztratil vědomí. Spolujezdec ale pozdě zareagoval a v plné rychlosti narazilo do zdi kostela. Vůz jedoucí za nimi je následoval. Ostatní se jen tak tak vyhnuli srážce. V autě řízeném Dannym se nikdo nehýbal. Z druhého začali vylézat kluci a hrůzou v očích se otáčeli na nabouraná auta. Nikdo z nich nebyl nějak vážně zraněný ale ovládla je panika. Kdosi z nich zavolal sanitku. Zahlédli je o pár minut později. Za nimi jelo i policejní auto. Záchranáři z obou sanitek se okamžitě rozběhli k raněným a k autu napasovanému ve zdi. Odstranit dveře nebyl problém. Pak ale následovalo smutné prohlášení. ,,Ti tři vzadu a spolujezdec jsou mrtví, ale tenhle ještě dýchá!“ Záchranář přiložil Dannymu dva prsty na krk. ,,Má slabý tep, nohy jsou zaklíněné, nedostaneme ho ven. Kde jsou sakra ti hasiči“. Konečně se dostavili i oni a hned se pustili do vyprošťování Dannyho z havarovaného auta. Poté následovali i jeho mrtví kamarádi. Záchranáři se začali chlapci v bezvědomí věnovat. Ošetřili mu poraněnou hlavu a ostatní zranění, zatímco jejich kolegové se věnovali raněným z druhého auta. Nikdo z nich na tom nebyl tak vážně jako Danny. I tak je ale odváželi do nemocnice, že si je tam na pár dní nechají. Pro jistotu. Odjeli. Dannyho opatrně naložili na nosítka a odnesli do sanitky. Všichni kluci museli povinně dýchat. Policisté jen kroutili hlavami, jak je mohlo něco takového napadnout a zapisovali si jejich jména. Mezitím, co sanitka s raněným Dannym uháněla do nemocnice, přijelo černé auto, které odváželo všechny mrtvé v černých pytlích pryč. Nebe se rozzářilo všemi barvami. Celé město slavilo nový rok. Amy s ostatními netušili, co se stalo. Nenapadl je tak hrozivý scénář. Po ohňostroji se odebrali domů, kde slavili až do rána. Velmi si to užili.

Dannyho hned po příjezdu odvezli na sál, kde musel podstoupit operaci, nohy mu však nezachránili. Ochrnul od pasu dolů. Policie informovala jeho rodiče a ti se byli nuceni vrátit.

Amy byla nervózní, že se jí Danny už dva dny neozval a rozhodla se zajít k němu domu. Tam jí otevřela jeho matka. ,,Dobrý den. Je Danny doma?“ Dannyho matce začaly z očí padat slzy. ,,Děvenko, pojď dál. Musíme ti něco říct“. Amy se začala obávat nejhoršího. ,,Prosím, posaď se. Danny měl nehodu. Leží v nemocnici v bezvědomí.“ S Amy se zatočil celý svět. Nechtěla věřit tomu, co právě slyšela. ,,Chci ho vidět“. Vydali se tedy všichni do nemocnice. Hned u dveří je zastavil doktor. ,,Váš syn se probudil. Museli jsme mu říct pravdu. O všem. Jděte za ním, potřebuje vás“. ,,Amy, jdi tam ty“. Postrčili ji jeho rodiče ke dveřím. Otevřela dveře. Danny ležel napojený na plno přístrojů. Pohlédl na ni. ,,Lásko?“
,,Jsem u tebe“.
,,Měl jsem tě poslechnout. Neměli jsme pít“. Povídal smutným hlasem.
,,Teď na to zapomeň“, snažila se ho Amy přivést na jiné myšlenky.
,,Nemůžu, jsem mrzák. Už nikdy nebudu chodit, moji kamarádi jsou mrtví a je to moje vina!“
,,Nerozčiluj se prosím“.
,,Jdi pryč, nech mě o samotě“.

O pár měsíců později ho pustili domů. Chtěl za Amy. Musel se jí omluvit. Byla ráda že ho vidí a pozvala ho dál. ,,Amy promiň, promiň mi to všechno. Byla to blbost. A už vůbec jsem neměl do toho auta sedat opilý. Nechtěl jsem na tebe křičet. Je mi to všechno líto. Kdybych tě poslechl, mohl jsem chodit, mohl jsem se bavit se svými kamarády. Ale oni jsou mrtví. Můžu za to já. Zůstat doma, tak se nic z toho nemuselo stát. Miluješ mě ještě?“ Naklonila se k němu a zašeptala: ,,Miluju, a budu ať se stane cokoliv“. Obejmuli se.

Danny od té doby nepije, hodně se změnil. Jediný okamžik mu změnil život a vzal mu i přátele. Za vše mohl alkohol. Teď všeho lituje……..vážně moc toho lituje.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 4.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 33 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 04.04.2012, 12:50:01 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Text působí poněkud "výchovným dojmem". Vyznívá i malinko naivně. Napadlo mne, že náš hrdina musel mít i oplétačky se zákonem a nezavřeli jej jen proto, že měl vážné a trvalé následky, které si ponese po celý zbytek života. Zaplatil za svou hloupost a nadutost. Napadlo mne, pokud měl svou dívku tak rád, proč slavili odděleně, jen kvůli alkoholu? Jako bys chtěla vyjádřit onen kontrast mezi oslavou s alkoholem a bez něj. Byli všichni plnoletí? Ono se ty oslavy Nového roku bez pití nejspíš neobejdou... Z textu vyvěrá určitá nevypsanost, ale toho se nelekej a pokoušej se dál psát. Také bych doporučil hodně číst, číst a zase číst (nejen pro bohatší slovní zásobu). Netuším, zda jde o Tvou "prvotinu", ale dílko na mne působí jako určitý polotovar, ať už jde o vyjádření samotných myšlenek, či technické zpracování samotného textu. Pero, klávesnici či psací stroj však do žita neházej a nenech se odradit, pokud to se psaním myslíš vážně (stejně tak v případě, že píšeš jen pro radost).

Zaráží mne ještě jedna věc. Zda máš v Profilu uveden skutečně "platný" věk. Vím, že není "slušné" se dívek a žen ptát, kolik jim je, ale na dvacetiletého autora je tento text slabý... Dovolil jsem si níže vypsat několik svých postřehů, snad pomohou při psaní, hezký den přeji! ;-)


Stylistika:
===========

- ne vždy je to "ono", text působí místy nedotaženě, některé věty mírně šroubovitě, chtělo by to ještě textík dopilovat, aby bylo jeho pročítání svižnější a čtenář nemusel myslet na to, zdali autorovi něco "neujelo" (co tím chtěl vlastně říci).

- kupříkladu zde:

Spolujezdec ale pozdě zareagoval a v plné rychlosti narazilo do zdi kostela. -- (Jak mohl spolujezdec zareagovat? Pravda, pokud byl i řidič pod vlivem alkoholu, pak toho ani spolujezdec mnoho udělat nemohl. Ono je to o vteřinách. Nejspíš bych dosadil za podmět "auto" nebo "automobil"). -- Auto v plné rychlosti narazilo do zdi kostela. (zmínku o spolujezdci bych vypustil, stejně byli v autě všichni nadraní)

- pokud bylo Danyho auto na šrot, nejspíš by se do něj záchranáři jen tak nedostali, kdepak byli hasiči? Správná otázka, neměli by k nehodě dorazit také co nejdříve? Co takhle zkusit onu situaci trochu reálněji okecat?

Záchranáři z obou sanitek se okamžitě rozběhli k raněným a k autu napasovanému ve zdi. Odstranit dveře byl trochu problém. Podařilo se jim je otevřít jen z části, aby se do pootevřených dveří vtlačil jeden ze záchranářů. Pak ale následovalo smutné prohlášení: "Ti tři vzadu a spolujezdec jsou mrtví, ale tenhle ještě dýchá!“ Záchranář přiložil Dannymu dva prsty na krk. "Má slabý tep, nohy jsou zaklíněné, nedostaneme ho ven. Kde jsou, sakra, ti hasiči?“ (jen návrh)

- i zde by to chtělo si s textem pohrát (Proč by měli Danyho rodiče posílat promluvit si jen jeho lásku? Jaká by asi byla realita? Nejspíš by za ním šli všichni, pokud by to lékař dovolil. Vybrali si Amy za svého mluvčího?):

Amy byla nervózní, že se jí Danny už dva dny neozval a rozhodla se zajít k němu domu. Tam jí otevřela jeho matka.
"Dobrý den, je Danny doma?“ zeptala se.
"Děvenko, pojď dál. Musíme ti něco říct,“ řekla jí Danyho matka se slazmi v očích. Amy se začala obávat nejhoršího. "Prosím, posaď se. Danny měl nehodu. Leží v nemocnici v bezvědomí.“
S Amy se zatočil celý svět. Nechtěla věřit tomu, co právě slyšela.
"Chci ho vidět,“ trvala Amy na svém.
Vydali se tedy všichni do nemocnice. Hned u dveří je zastavil doktor: "Váš syn se probudil. Museli jsme mu říct pravdu. O všem. Jděte za ním, potřebuje vás.“
"Amy, běž první, přijdeme hned za tebou,“ postrčili ji jeho rodiče ke dveřím. Otevřela dveře. Danny ležel napojený na plno přístrojů. Pohlédl na ni. "Lásko?“
"Jsem u tebe.“
"Měl jsem tě poslechnout. Neměli jsme pít...“ řekl smutným hlasem.
"Teď na to zapomeň," snažila se ho Amy přivést na jiné myšlenky. "Venku jsou i tví rodiče, přijdou za chvíli..."
"Nemůžu, jsem mrzák. Už nikdy nebudu chodit, moji kamarádi jsou mrtví a je to jen moje vina!“
"Nerozčiluj se prosím,“ pohladila jej po vlasech. "Mohlo to dopadnout hůř. Nechtěla bych tě ztratil..."
"Jdi pryč, nech mě o samotě. Běžte všichni pryč. Jsem vrah a mrzák...“

(jen návrh, jak si s textem pohrát, šlo by to více a lépe, ale nemůžu zasahovat do Tvého textu, aniž bych narušil Tvou "dějovou linku" a způsob vyjadřování)

Pozor na správné užití přímé řeč:
=================================

- každý nový "projev" Tvého hrdiny by měl začínat na novém řádku, text pak vypadá přehledněji a čtenář se v dialogu nemusí ztrácet,
- pokud jde o dialog dvou osob - na střídačku - pak není víceméně uvozovacích vět potřeba (kdo co řekl, udělal a podobně, když to či ono říkal), budou-li v dialogu více jak dvě osoby (což dá rozum), mělo by být rozlišeno, kdo tu či onu repliku pronesl,
- malá technická poznámka k uvozovkám - pokud Tvůj editor nepodporuje uvozovky "nahoře a dole", použi jen ty nahoře, ovšem pro kterýkoliv dnešní moderní textový editor by toto nemělo být žádný problém,
- pozor také na interpunkci, je součástí přímé řeči - znamenká patří před uvozovky na konci a ne až za ně, koukni do běžných povídkových či románových knih,

- přímá řeč ve Tvé podobě:

,,Danny promiň, nechci tam jít. Ty víš moc dobře že nepiju“. ,,Ale lásko, přece nechceš, abychom byli ten den každý někde jinde“. ,,Vynechej ten alkohol a já přijdu“. ,,To nejde!“ ,,Fajn. Já budu mít svou párty. Ty a ti tvý kamoši si tady dělejte co chcete!“

- takto by to mělo vypadat:

"Danny promiň, nechci tam jít. Ty víš moc dobře že nepiju.“
"Ale lásko, přece nechceš, abychom byli ten den každý někde jinde.“
"Vynechej ten alkohol a já přijdu."
"To nejde!“
"Fajn. Já budu mít svou párty. Ty a ti tvý kamoši si tady dělejte co chcete!“

- i zde by se mělo s dialogy něco udělat (Tvá verze):

Danny se velkou rychlostí řítil k náměstí. V autě byl hluk, který se ozýval i od kluků jedoucích za ním. Dnes to ale bylo každému jedno. Dannymu za volantem začala klesat hlava a pociťoval i únavu. Leo, ten co seděl vedle něj, si toho všiml. ,,Hej, jsi v pohodě?“ ,,Jo, nic mi není“, prohlásil unaveným hlasem. ,,Jsem jen trochu unavený“. S nohou na plynu jel dál, a pak se mu udělalo zle a ztratil vědomí.

- (snad nějak takto):

Danny se velkou rychlostí řítil k náměstí. V autě byl hluk, který se ozýval i od kluků jedoucích za ním. Dnes to ale bylo každému jedno. Dannymu za volantem začala klesat hlava a pociťoval i únavu. Leo, ten co seděl vedle něj, si toho všiml.
"Hej, jsi v pohodě?“
"Jo, nic mi není,“ prohlásil unaveným hlasem, "jsem jen trochu unavený...“
S nohou na plynu jel dál, a pak se mu udělalo zle a ztratil vědomí.

- zkus na tom zapracovat, text pak působí zbytečně odbytě. Vypisovat všechny nedostatky nebudu.

V povídce mi chybělo více detailů, pořádná atmosféra, která by čtenáře chytla a nepustila, dokud by nedočetl Tvůj text až na konec. Takto je jen jakousi "nosnou kostrou" bez výplně - děj i postavy plavou více nežli po povrchu, jako by ses držela u "hladiny" a neukázala čtenáři krásy pod ní... Pokud bude na sobě pracovat, časem se vše změní. Chce to jen si více pohrát nejen s dějem, ale i popisy postav a prostředí. I dialogy dokáží nést děj vpřed, dobrá povídka je takovým koktejlem, ve kterém jsou "samé dobré věci", ale nesmí dopadnout jako dort od "Pejska a kočičky". Text bych přestavěl, vypustil onen morální kontext a dal příběhu více "lidskosti" a méně "klišátek", které mohou celkové vyznění přivést až k "patosu" (viz přílišné vyjádření oné pocitové stránky). Každý nějak začínal, ať se daří...

P.S. Jen tři tečky, aby to nevypadalo jako mravenci na pochodu... (pokud nemají tyto tečky "zástupnou funkci" - kdy je určitý počet písmen ve slově vynechán, ale to jen na okraj). Tři tečky... Hezký den.
 ze dne 04.04.2012, 14:22:52  
   Šíma: Ještě mě napadlo, je třeba dávat pozor na "dynamiku příběhu", stačí si vzpomenout na nějakou dobrou skladbu (hudební klip), či film, i příběh musí táhnout, musí mít šmrnc a musí čtenáři "ladit". Je to jako s povedenou hudební skladbou a tou nepovedenou. Falešné fóny, nebo nepovedená skladba (kupříkladu jde-li o více nástrojů a spolu nejsou sehrané, když to Tvým ouškům nezní, ale připadá Ti, jako by šlo o hudbu z Marsu), je zřejmě někde něco špatně. Tolik příklad. Také povídka musí mít svůj rytmus... Tak a já mizím.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Utopie denního ...
Resmmett
Ten den (Chvile...
Jan Václav Znojemský
Šedý Rabi - V.
Peter Stumpf
obr
obr obr obr
obr

Ave!
Anne Rowan
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr