obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915355 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39483 příspěvků, 5738 autorů a 390302 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Podivný příběh, kapitola 7, Schimův průzkum ::

 redaktor čuk publikováno: 08.04.2012, 22:47  
Píše se rok 1776. Potulný zchudlý rytíř Schim přespal v Ziniině chaloupce. Když se probudí, je chaloupka prázdná. Schim se vydá na průzkum nedalekého opuštěného hradu. Když se vrátí, čeká ho překvapení.
 

Schim s chutí pojedl chleba s pomazánkou, nejspíš z černé zvěře. Na jeho vkus byla trochu víc slaná, ale darovanému koni na zuby nehleď. Ne nadarmo se říká, že je hlad nejlepším kuchařem. Několika doušky dopil čaj z hrnku a chvíli jen tak seděl za stolem a přemýšlel. Co když byla ona žena s dítětem přece jen čarodějkou?

Zavrtěl hlavou, vstal od stolu, a vydal se z chaloupky před hrad, který nyní ve slunečním světle tak strašidelně nevypadal. Ovšem zdání může klamat a bůh ví, jaká tajemství ukrývají obě věže? Jedna poničená, druhá jako nová. Nejspíš tu opravdu vládnou temné čáry! Nakoukl ke koníkovi, vody ve džberu měl dost, stejně tak sena v kozelci. Rytíř pokrčil rameny a vydal se na průzkum okolí. Přeci jen se trochu styděl za včerejší obavy, ne nadarmo se strachu přisuzují velké oči.

Již včera jej zaujalo temné šplouchání vln na nedaleké vodní hladině. Rozhodl se tedy nejprve zajít se podívat po původu tohoto prazvláštního jevu. Jak velký rybník by se asi mohl ukrývat v těchto končinách? Když přišel na kamenitý břeh, takřka mu vypadly oči z důlků. Čekal tůňku, rybníček nebo malé jezírko, avšak to, co spatřil, jej dokonale vyvedlo z míry. Udivenýma očima spatřil nekonečnou vodní hladinu. Měl snad vidiny? Neotrávila jej ona žena v domnění, že je jejím nepřítelem? Tolik se bála o své dítě?
Promnul si oči. Pak si přidřepl a opatrně vložil ruku do vody. Byla křišťálově čistá a chladná.
Neviděl však žádnou rybu či jiného živého tvora. Ve vlnící se vodní hladině spatřil obraz zanedbaného člověka s neupravenými vousy a vlasy. Všiml si, že začíná pomalu šedivět, nebylo divu, zažil toho již dost. Čerň jeho havraních vlasů už dávno vzala za své.
Kam až sahá tato podivná hláď vody? Jak je možné, že o jezeře ještě nikdy neslyšel? Když vtom… V hloubce na dně zahlédl jakýsi nezřetelný předmět, z kterého na něho zíralo obrovské oko. Schim sebou trhl. Náhle se zvedl prudký vítr, který rozbouřil povrch jezera a málem Schima strhl. Vichr se utišil tak rychle jak povstal.
Muž se zakymácel a rychle odstoupil od břehu. Otočil se k hradu, jehož k jezeru přivrácená strana byla porostlá zdivočelým břečťanem. Vpravo nad poničenou věží proletěla sojka. Blýskla se v ranních slunečních paprscích a byla ta tam.
Odněkud z poškozené věže se sesulo několik uvolněných kamenů.
Po krátkém zaváhání se vzdal záměru vstoupit do této části hradu a vybral si naopak věž zachovalou, tehdy netuše, že jde o čisté mámení, které mělo ošálit jeho smysly. V přízemí této věže bylo několik skromně zařízených komnat, jinak nic zajímavého. Měl pocit, že tady něco nehraje, že něco chybí. Ale co? Připadal si jako v neklidném snu Jako by ho jakýsi neslyšný hlas ponoukal, aby se podíval i do podzemí věže, možná že tam nalezne něco zajímavějšího. Slunný den mu dodal odvahy. Kdyby byl večer nebo temná noc, určitě by se do podzemí neodvážil.

Pomalu sestupoval po točitých kamenných schodech do sklepa. Slyšel kapání vody a vrzání dřeva, které přecházelo v kakofonické třeštění. Do nosu mu vnikl těžký a zatuchlý vzduch.
Zapálil křesadlem louč. Vydal se vstříc zející temnotě.
Také v sklepení nalezl jen prázdné prostory. Nebyly sice uklizené, jako v komnatách ve věži, ale i tak v nich nebylo ničeho, co by ukojilo jeho zvědavost. Jen samé haraburdí. Náhle se mu zdálo, že se jednotlivé zašlé cihly ve stěnách samy přeskupují. Tichounce do sebe vrážely a tu a tam přehlušily klapot vodních kapek, které dopadaly na kamenitou zem. Přistoupil blíž, ale na zdi nic zvláštního neshledal. Čím dál postupoval do nitra sklepení, tím bylo podzemí neutěšenější. Pochodeň dokonce několikrát zaprskala, jako by se náhle prohnal chodbou nenadálý průvan. A nechybělo málo, aby zhasla docela a nechala našeho dobrodruha potmě.

Vtom cosi rychle proběhlo kolem něj. Pak uslyšel zaskřípání a zvuk prudce zabouchnutých dvířek vedoucích kamsi do spodních pater podzemí hradu. Avšak ani při sebepečlivějším pátrání je nenašel. S husí kůží na zádech opustil zpola zavalenou chodbu zřejmě vedoucí k poškozené věži a chvatně vystoupil na denní světlo. Hrad to byl vskutku začarovaný. Jako dvě strany téže mince. Ta dobrá a ta špatná. Zachovalá a polozřícená. Zmaten si netroufal připustit, nakolik byl klamán zrakovými i sluchovými vjemy a jak to vlastně doopravdy s hradem je. Proč byl opuštěn a proč je v tak podivném stavu.

Husí kůže mu na zádech setrvávala ještě dlouho poté, co se vrátil do chaloupky. Tam na stole našel nový krajíc chleba a horký čaj v hrnečku. Po ženě a dítěti však nebylo stále ani vidu, ani slechu. Podíval se do okna. Uviděl tam obrys obličeje. Nos a ústa nebyla zřetelná, zato celý obličej se skládal z plošek různých barev, které si rychle měnily místa a barevné odstíny. Protřel si oči, přízrak zmizel, zůstal jen dojem: byl jsem zkoumán a vážen, zřejmě mi bude hrozit nebezpečí.

Schim vyšel před chaloupku, nikde nikdo. Náhle se zvedl vichr, podobný tomu, který ho zastihl u jezera. Stromy v lese se začaly prudce kývat, jakési zelené ruce s pařáty s karmínovými dlouhými nehty se napřahovaly, aby vzápětí zase zmizely. Ozval se skřek a divoký chechtot, stoupající do výšek a bručící hlubokými zvuky jako údery zvonu. Vichr se však za pár vteřin utišil, stromy v lese se jen lehce kývaly a šeptaly si cosi neznámou řeči. Pak i ty zmlkly. V až nepřirozeném tichu a klidu zazněl směrem od hradu tklivý zvuk houslí.

Schim si zakryl oči a uši.
Přesto slyšel za zády hlas: „Tomu si, pane, časem zvyknete.“
Přinutil se otočit se. Za ním stála Zinia. Vedla za ruku malou holčičku.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 28.08.2012, 13:43:53 Odpovědět 
   Tohle skvělé dílko by si zasloužilo více čtenářů.
Obdivuji zejména vynikající popisy a tvůj smysl pro detaily.
 malý emo 15.08.2012, 7:32:59 Odpovědět 
   Popis byl napínavý jako kšandy!
 salvator 02.06.2012, 20:44:18 Odpovědět 
   Ahoj čuku, šotky jsem neviděl, ačkoliv, možná že oni viděli mne, to si nejsem zcela jist.
Další díl tvého příběhu na mne působil zvláštně ukolébajícím dojmem, což byl možná záměr, a nebo je to jen můj osobní dojem.
Rozhodně sed těším na další, to si piš.
Přeji ti moc hezký večer. D.
 Mariana Há 19.04.2012, 19:42:54 Odpovědět 
   Čuku, moc pěkná povídka, četla jsem ji jedním dechem. Těším se na pokračování. Měj se tvořivě.
Mariana
 Šíma 09.04.2012, 11:10:33 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkně strašidelný hrad. Být Schimem, vyhnu se mu na sto honů! ;-) Zinii to nejspíš nevadí (ženské jsou možná odolnější), ale kdo ví? Občas jsem viděl práci šotka (minimálně jednou), také si musí ohřát svou polívčičku! ;-) Těším se na další díl...
 ze dne 09.04.2012, 20:01:40  
   Šíma: P.S. Všiml jsem si tohoto, milý čuku:

-- Připadal si jako v neklidném snu Jako by ho jakýsi neslyšný hlas ponoukal, aby se podíval i do podzemí věže, možná že tam nalezne něco zajímavějšího. -- (nejspíš chybí interpunkce na konci věty - viz Připadal si jako v neklidném snu.)
 ze dne 09.04.2012, 11:41:01  
   čuk: Díky za přečtení a komentář. Budu ti vděčen, když mě upozorníš na šotky i chyby. Kdybychom to třeba později vydali knižně.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Dobrý muž z Ama...
dub
Zpověď dospěléh...
Miro Sparkus
Jsem tu
ORTTKA
obr
obr obr obr
obr

Dobrou noc...
Jean Larycu
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr