obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"
Joseph Rudyard Kipling
obr
obr počet přístupů: 2915613 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39710 příspěvků, 5787 autorů a 392097 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: KRÁL ŠÍLENSTVÍ ::

 autor Janir Killman publikováno: 12.04.2012, 12:37  
Zatím moje nejnovější povídka o takovém jednom milém a oblíbeném pánovi :)
 

Klodar byl povaleč, od přírody nadaný antitalentem na cokoli užitečného. Nebyl hezký, měl odpor k práci, a i ta drobná zlodějina, kterou se jakžtakž živil, mu nijak zvláště nešla. Onoho dne vysedával již od poledne v hostinci U plného džbánu ve společnosti jemu podobných zkrachovalců a levného piva. Někde mezi čtvrtým a pátým pivem si povšiml postaršího poutníka osamoceně sedícího u stolu a zejména masivního prstenu na jeho prstu. V tento moment, aniž by si to kdo uvědomil, byl osud města zpečetěn.
Klodar nadále seděl u stolu a upíjel ze svého korbelu, ale v hlavě spřádal plány, jak by připravil staříka o jeho majetek a mezitím snil o tom, jak prohýří peníze, které mu jeho zločin vynese. Odvahy měl poskrovnu, okrádat osamělé opilce bylo maximum, na co si troufnul. S potěšením sledoval, jak se s přicházejícím večerem situace vyvíjí. K poutníkovi si za celou tu dobu nikdo nepřisedl, vypil toho požehnané množství a z jeho kumpánů si jej nikdo jiný nevšiml. Takové štěstí již dlouho neměl.
Když se neznámý poutník zvedl a odešel z hospody, byla již venku tma. Klodar rychle dopil zbytek větroně a ledabyle se rozloučil s kumpány u stolu, kteří si z něj utahovali, protože pil neobvykle střídmě. Na ulici vyšel akorát včas, aby neztratil cíl z dohledu a přitom na sebe předčasně neupozornil. Zdálo se, že mu dnes vše hraje do karet. Poutník odbočil do postranní uličky a jeho stín jej následoval. Již se blížil ke své kořisti a v ruce svíral dýku, když tu se znenadání onen muž otočil. Někdo inteligentnější by si z výrazu jeho tváře nejspíše uvědomil, že tady je něco špatně. Klodar však ještě udělal dva kroky, než jej zmrazil pohled očí onoho poutníka. Onen muž náhle vůbec nevypadal na křehkého starce, za jakého jej považoval, jeho oči nebyly zakaleny alkoholem. Ne, byly to ledově klidné a nekonečně hluboké studny, z kterých se na něj upíralo cosi nepopsatelně děsivého. Bezděčně upustil dýku z ruky. Ten podivný muž však, místo aby jej na místě zmrazil do bloku ledu, vytáhl odkudsi velký, bledě čirý a dokonale vybroušený krystal a podal mu jej. Klodar vzal krystal do obou rukou a drže je před obličejem, byl oním neznámým nasměrován směrem k nedalekému náměstí. Šel, aniž by si uvědomil, co dělá. Nedokázal odtrhnout zrak od dokonalých facet kamene. Cítil mrazení v zádech, ale jeho myšlenky jako by byly anulovány již v momentě svého vzniku.
Ve chvíli, kdy tato podivná dvojka dorazila na náměstí, zde bylo jen pár lidí, které kdoví co vyhnalo v tuto hodinu z domova. Najednou se všichni jako jeden obrátili a vykročili směrem k nim. Ať již předtím mířili kamkoli, nyní se pohybovali rychlostí vycházkové chůze, podobni náměsíčným, přímo za krystalem. Ve chvíli, kdy se dostali na pět kroků, jejich pohyb ustal. Náhle se všichni sesunuli bezvládně k zemi. Klodar v tu chvíli ucítil strašlivou bolest a v hlavě uslyšel výkřiky podobné nářku mučených odsouzenců. Z domů po celém náměstí počali vycházet další lidé, a další přicházeli z ulic, na náměstí vedoucích. Všichni šli stejnou rychlostí, s prázdným výrazem a jako siločáry magnetu se stahovali do středu, tvořeného pobudou Klodarem, s glaceritovým krystalem nad hlavou a za ním stojící osobou. Přicházeli jen proto, aby v momentě přiblížen jejich těla padla na zem, zatímco jejich duše byly nezměrnou silou vyrvány a vtaženy do kamene. Klodar stál a viděl přicházet, jednoho za druhým, lidi z celého města. Byli tam žebráci i boháči, gardisté s halapartnami, měšťané v nočních košilích, nahé nevěstky i se svými zákazníky, děti, dokonce i starosta města a všichni radní. Ve vlnách přicházeli a vršili svá těla v kruhu, až z nich vyrostl vysoký val. Jakoby nestačilo toto hrůzné divadlo pozorovat, cítil bolest všech těch násilím z těl vytržených duší a slyšel jejich výkřiky plné hrůzy, zoufalství a beznaděje. Při tom všem se ani nepohnul, nemohl. I kdyby jim chtěl nějak pomoci, nebylo jak. Ani ve svých nejtemnějších představách pekla si nikdy nedokázal představit nic tak hrozného.
Ve chvíli, kdy už nikdo další nepřicházel, vzal onen divný muž, nyní jasně modře zářící krystal, z Klodarových rukou, postavil se před něj a pronesl: „Všichni jsou teď mí, všichni patří Strivingovi.“
Toho dne přijíždějící kupci objevili uprostřed prázdného města hromadu více jak pěti tisíc mrtvých těl a uprostřed jediného přeživšího. Jediné, co se od něj kdy dozvěděli, mezi záchvaty a blábolením bylo: „Všichni teď patří Strivingovi!“


 celkové hodnocení autora: 90.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 12.04.2012, 12:37:13 Odpovědět 
   Zdravím.

Víceméně jde jen o epizodu (ze života Tvého oblíbeného čaroděje, nebo mága?), která poukazuje na fakt, že se nám občas mohou naše životní osudy ubírat docela jiným směrem, než jsme původně zamýšleli. Stejně dopadl i náš lupič a lapka (v jedné osobě). Určitě byl překvapený. Možná si jej čaroděj vybral již v té hospodě, aniž by to samotný hrdina tušil, kdo ví? Nebyla zmínka o zpečetění osudu města předčasná? Konec je poměrně překvapivý, textík čtivý a výrazných nedostatků jsem si nevšiml. Tato slova bych nejspíš do fantasy příběhu nevkládal: antitalent, facet, anulovány, siločáry. Věc názoru? Hezký den a psaní zdar.

P.S. Navzdory poměrně dobré vizáži textu mne mé druhé já kope do nohy, že mohl být text ještě vychytanější (na to, jak je krátký - co do rozsahu)...
 ze dne 12.04.2012, 16:19:05  
   Janir Killman: Inu, zrovna oblíbená postava to zrovna není - jen je to takové obávané jméno v mém světě.
Tu zmínku o zničení města jsem dal na začátek schválně z důvodu přitáhnutí pozornosti čtenáře. Otázka je jestli jsem tím prozradil moc. Pro mě je pointou povídku ne to, že město bylo zničeno, ale jak k tomu došlo.

Co se týče těch slov - to je specifikum mého světa - magie na vysoké úrovni a s ní spojený žargon. Na druhou stranu zas příliš magobabble termínů se zas neodvažuji používat.

Hutnější atmosféra by šla udělat a také by to bylo dobré (možná lepší), ale text by pak byl delší a rozvláčnější - tady jsem volil raději menší rozsah a svižnější tempo.
 ze dne 12.04.2012, 12:39:17  
   Šíma: Aby nedošlo k nedorozumění, co mám na mysli? Chtělo by to více detailů a hutnější atmosféru, ale to jen na okraj. Ať se daří!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Magdaléna Verneová
(5.8.2020, 19:54)
Vopica
(28.7.2020, 10:58)
jeewangarg
(27.7.2020, 13:46)
Bláha
(21.7.2020, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Prameny rozumu,...
dcera syonska
Když se Maruně ...
Racek
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
obr
obr obr obr
obr

Vzkazy pro anděla
Haisenberg
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr