Další příspěvek do fondu neuměle napsaných depresivních básní
Stejně jako před ním
i po dalším z půlnočních představení cítím podivnou samotu
Samota mě vysává
přesto mě vzrušuje jako zakázaná droga
Sám na prázné metro stanici
pozoruji svůj odraz nevidomýma očima
upřenýma na podlahu.
Přichází cizí dívka
a já mám pocit
že už jí dávno znám
Obezřetně se odsouvám
nemužu věřit sám sobě
v době kdy paranoia lásky
dosáhla vrcholu.
Když přijel vlak
stanice zůstala prázdná
na zemi zůstal ležet jen
lístek s básní psanou vlastní krví