obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"
Joseph Rudyard Kipling
obr
obr počet přístupů: 2915355 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39483 příspěvků, 5738 autorů a 390302 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Legenda o modré trávě- blue grass, kapitola 4 ::

 autor mylencz publikováno: 21.04.2012, 6:30  
Každý muzikant jednou potká ďábla.
Každý se jednou musí rozhodnout.

...ale nad muzikantem Danem i ďábel občas vrtí hlavou. Věřili byste, že se rozhodl požádat o ruku krásnou šerifovu dceru, jen co s ní jednou promluvil? Slíbil jí vykovat klíč ke všem dveřím...
A kamarádka Jenny, která má Dana opravdu ráda, se může leda trápit...
 

Ležím za komínem, smysly vyladěné soumrakem. Pece kovárny už chladnou. Slunce zavřelo umilované oči a tma je ještě líná.

Tóny z konce zahrady atmosféru dokonale kreslí. Výtečně, muzikante!
Něco se stalo. Bylo to věcné a prozářené jak uplynulý den. Setkání. Dohoda. Dívka, jejíž krása v tobě zůstala svítit...ať už je jakákoliv.
Teď. Teď to znělo velmi pěkně, Dane! Letmý akord vypilovaný k takové úzkosti, že kamarádku Jenny pohladí nepřítomný mráz, tam někde v kuchyni schová kovářka hlavu v dlaních a jen ďábel spokojeně přede.
Okamžik, ale stojí zato. Tón nikdy dlouho nečeká, chvíle, kdy se soumrak láme, je zkrátka neskutečně prchavá.
Začne přibývat tmy. Hudba sílí. Přichází očekávání. Stupnice se předbíhají.
Den je věcný. Tma dobou šílících nadějí. Něco se stane.
Něco se přece musí stát.

Moc jsem toho zatím nepřipustil.
Snad abych dal Danovi čas se vzpamatovat. Poslední šanci.
Přesně podle svého předsevzetí se druhý den po slavnosti rozběhl s novým klíčem navštívit šerifovu dceru.
Nebyla doma, víc jsem zařídit nemohl. Vyšeptal jsem pro Carol jakési společenské pozvání.
Logické, že? Přece nám ta mrška nebude trávit život čekáním na kovářovic muzikanta. Dívky jako ona jsou vždycky trochu nedostupné.
Nedoufejte ale, že Dan si nějaké poslední šance vážil. Když osud člověku jasně ukazuje své, lidé to většinou vůbec nepoznají. Znovu a znovu touží klopýtnout po té široké cestě k nám.

Dan v sobě živil opilost jejíma očima. Vzpomínal na vůni Carolina parfému, na chvíli, kdy stála blízko k uchopení. Vzpomínky stínoval do obrazů, které nenastaly a touha mu propletla sny se skutečností natolik, aby vlastním fantaziím uvěřil.
Carol ho chce. Carol ho taky miluje. Vzkázala přece, že dnešní večer si pro jeho návštěvu vyhradí.
A uznejte-já jsem ďábel, ne nějakej strážnej od konkurence. Já se mám starat, aby pláč v duši muzikantů bořil mýty, pálil hranice! Hudba to umí.
Slyšíte teď Dana?
Tu uspěchanou touhu v konečkách prstů? Ten zmatek očekávání?
Naděje. Příslib. Nejistota. Ven s tím, ať se struny zblázní!
Žádné typické country. Místy to zní jako... nevím, co. Nikdo mi takhle ještě nehrál. Ale zní to zatraceně dobře.
Zatraceně.

V kuchyni nesměle vrzly dveře. Škvírou dovnitř plaše nahlíží oči obkroužené trápením. Vlasy barvy medu se zhoupnou ve vlnách.
"Tetičko..." hlesla Jenny.
Kovářka, schoulená za jistotou stolu mnoha generací, zvedla hlavu z dlaní a jejich modré pohledy se setkaly. Dívka rychle vešla. Poprvé se odvážila pohladit tu upracovanou ruku i duši.
"Proč..." posadila se vedle. "Proč pláčete?"
"Ta hudba, víš?" zašeptala žena, která kdysi za soumraku přivedla na svět její lásku. "Ta hudba nám ho bere."
Mateřský instinkt, no. Kouzlo, na nějž je i peklo krátké.
Jenny se snažila být spravedlivá, přestože cítila podobně.
"Hudba? Snad ne... spíš ta strašná Carol..."
Chlapec se samozřejmě doma pochlubil, s kým se hodlá ženit. Vzbudil tak u rodičů pouze podezření z horké nemoci.
"Nemůže ho brát vážně," usoudila věcně kovářka. Synovo milostné okouzlení jí největší starost nedělalo.
"Dan si nedávno stěžoval, že jeho muziku nemáte ráda," vzpomněla si Jenny. "Víte, tetičko, nechápu to. Hraje tak krásně! Krásně, že bych taky plakala, ale chce se mi i tančit nebo zpívat nebo..."
Nebo se milovat.
"Protože ho máš ráda," usmálo se mateřské kouzlo.
"Mám," zarděla se dívka. "Ale je v tom i něco víc, víte? Já myslím, že Dan má talent od Boha."
"A já se bojím, že od Boha není," zašeptala kovářka, jako by věděla, že ji i za komín snadno uslyším.

Inu, ani matky nemohou vědět všechno.
Talent skutečně dává konkurence.
Ale já nabízím příležitost!

"Že se chlap zblázní...stane se," poučila Jenny ta moudrá žena. "Je mladý. Skoro každý si prožije nešťastnou lásku. Nebýt té hudby, usadil by se...poznal, kdo ho má rád. Ale on má v duši muziku. Hlouběji, než se dokáže uložit jakákoliv dívka. Hlouběji, než tuší sám. Touhu po něčem, co nikdy neuchopí. Ten druh vášně, co člověka žene, až zapomíná žít...hraje tak krásně, že se srdce svírá, ale jednou zjistí, že nemá nikoho a nic než to..."
"Neplačte, tetičko," řekla Jenny, vděčná za maličko naděje.
"Já počkám..."

Nemusela čekat dlouho. Čas pracoval k osudovému večeru. I Danova naděje dnes měla plnit slib.
Hudba v zahradě utichla. Nahradily ji chlapcovy spěšné kroky. Horečně do kuchyně skoro vtančil, aby vyhledal matku.
"S jídlem mě dnes nečekej... a vida, Jenny! Jdeš mi popřát štěstí? Oblékl jsem si tu modrou košili, co se ti vždycky líbí! No? Jak vypadám?" těšil se.
"Krásně, Dane," přistoupila pouhá kamarádka blíž, aby mu upravila límeček.
Plavé vlasy měl ještě provoněné trávou z jejich zahrady. Ještě mu na rtech nezesládla všechna společná tajemství. A chtěl v té známé košili pro jinou vypadat krásně.
"Modrá je barva naděje," povzbudila ho.
Co na tom, že to bolí.
Skutečně Danovi přála, aby aspoň on byl šťastný.
Lásku nevynutíš. To už pochopila.
Ale ani nezapřeš.

Pravda je, že náš trotl za svou hloupost taky nemohl.
Prý láska! No tak viděl pěknou babu.
To jen já umím číst v myšlenkách.
Dan je pouze okouzlený, Dan ji nezná. Skutečná láska chodí za ruku s poznáním.
Nepostačíš se divit, chlapečku.

Budiž mu přičteno ke cti, že na chudého muzikanta nijak nepůsobila okázalost šerifova (dost kudrlinkově nevkusného) domu, rychlost, s jakou ho uctivý sluha zavedl do salonu, vlivné postavení rodiny. Vnímal jen vlastní pocity a tu trému až nemístnou si měl za zlé. (Tep se zrychluje, dech krátí, nevypadám já jako hlupák?)
Dokud se před ním Carol neobjevila.
I potom však nutno přiznat, že krásce upřeněji zíral do jiskřících očí, než do výstřihu.
A že tentokrát bylo nač se dívat!
Šerifova dcerka, nadána ryze ženským kouzlem rafinované zlomyslnosti, zvolila dnes šaty večerní, žluté.
Kontrast s černými vlasy byl ostře souzvučný, Carol připomínala vlídně naladěnou vosu. Tenký pas, nahé paže, až příliš holá, pěkně formovaná ramena.
Na to, že by se s pouhým muzikantem nikdy nezahodila, předváděla bezelstně okouzleným očím chlapce dost vybroušený balanc na samé hranici slušného vkusu. Nejen oblečením. Carol patřila k ženám, které i od hlavy k patě zahalené budí poněkud nahý dojem. Pohled pevně vlahý, zorničky jak žhavé brány do pekel, ústa teple tekutá.
Milovala své sladkokruté hry.
Ten kovářovic moula, co umí vykovat klíč ke všem dveřím, je, konec konců, docela pěkný kluk.

"Nuže?" usmála se.
"Těšil jsem se na Vás, Carol," řekl Dan s upřímnou bezprostředností.
Vůči takovému kalibru ženských zbraní naprosto nebyl trénován.
Kupodivu ho v té chvíli opustila veškerá tréma. Podobný herci s poctivě nacvičenou rolí byl teď rozhodnut ze sebe vydat doslova všechno. Povědět, jak nejlépe umí, co tak dlouho toužil říct, aby si víckrát nemohl vyčítat promarněnou příležitost... a ono to nějak dopadne..
Doufal v potlesk, samosebou.
Nehrál by, kdyby nedoufal.

"Jsem Vaší návštěvou potěšená, " připustila Carol.
Klíč ke všem dveřím se vždycky hodí. Obdiv pohledného mladíka neméně. Třeba i v téhle zakopané díře bude nějaký únik z nudy. Dívá se na ni jak na svatý obraz, v pořádku. Možná by spolu mohli...
Jenže Dan žil v dočista jiném snu.
"Přišel jsem Vám říct, slečno..." rád by poklekl, jak se snad v takové chvíli sluší, ale bylo mu to podivně hloupé, jako by správný okamžik už zmeškal. Na tři kroky od Carol zůstal tedy poněkud toporně stát a tím zmateněji rozhazoval rukama:
"...že na Vás stále myslím od té kouzelné neděle, protože máte nejkrásnější oči na světě. Že jsem Vám složil tucet písní a všechny jsou...zamilované."
(Všechny byly bezkonkurenčně strašnější, než sirup na bolavém zubu. Slušná technika, děsná melodie, katastrofální text. Něco tak sladce nakrouceného jste v životě neslyšeli. A buďte rádi! )
"Přišel jsem Vám říct, slečno Carol, že bych udělal všechno na světě, kdybyste mě mohla...chtěla mít aspoň trošku ráda, a jestli dovolíte..."
(Ne. Do poslední chvíle odmítám uvěřit, že tu drzou žádost o ruku vážně vysloví! )
"...rád bych se o Vás ucházel, Carol. Vím, že patříme k sobě a Vy to tušíte taky. Rád bych se s Vámi...jednou...třeba časem...oženil."
(Tak to je pecka. Proč jen jednou? A proč ne hned?!)

Vole. Teď si holt něco vyslechneš.
A čert je mi svědkem, v tomhle já prsty opravdu nemám.

Ticho.
Čekám menší zemětřesení a ono nic.
Siréna mlčí a chaos jejích myšlenek je zneklidňujícně nečitelný. Jen Danovo srdce finišuje k infarktu.
Co Carol? Je tak uražená, rozčilená, dojatá?! Nebo jen překvapená? Proboha, co když (čert nikdy nespí a tyhle slepice mají sklon k hystericky rozmarným reakcím, aby předvedly něco nečekaného): co když bude souhlasit?!
Nenenene, mám s ním jiné plány. Svatbu ne. Tahle šaškárna by se do krámu nehodila vůbec nikomu.
Jediným švihnutím stojím Carol v zádech.
Hezká ramínka, akorát k obejmutí. Pojď ke mně, Carolko. Pěkný krček, zrovna k líbání. A já to umím. Kdo už, když ne já. Jsi potvora, Carol, nezapomeň. Holka s ďáblem v těle. A on je jen muzikant, chápeš? Je chudej, Carolko.
Je chudej!

"Ty si mě chceš vzít?" konečně chytila dech. "Kovář-šerifovu dceru?!"
Chudák Dan jen zmateně přisvědčil.
"Ale to dřív poroste všude kolem modrá tráva, než já bych si tě vzala!" dupla rozkošným střevíčkem.

Ale výborně, holka!
To vůbec není špatný nápad.
Znal jsem jednu podobnou číču, ráda používala nemožné úsloví: to dřív bude v pekle zima, než...
Než prostě cokoliv. Opravdu protivná osoba.
Modrá tráva? To by šlo.

" Modrá tráva? To přece nejde..." zesmutněl Dan, který stále ještě nemohl pochopit, že ten toužebně očekávaný potlesk zkrátka nezazní.
"Přišel jsi mi přece říct, že uděláš všechno na světě!" vysmívala se mu kráska.
"Ano...to ano..."
Jak je možné po někom toužit celou duší a tak osudově se mýlit? Jak je možné tolik silně vnímat odezvu citu, když naprosto nebyl vzájemný?!
Tady se s obrovským rachotem nesypaly jen zdi vzdušného zámku. V základech se chvěla Danova nejprostší víra, že vlastnímu úsudku může důvěřovat. Jsem blázen, když tak pevně dokážu věřit sebeklamu? A jsem-li blázen, co všechno ještě vidím naopak?! Zelenou trávu tam, kde pro jiné roste modrá?
"Tak šup pro ni, muzikante! " smála se Carol.

Ano.
Jinak by totiž neplatilo, že láska se pozná.
Jinak by totiž neplatilo, že skládat písně má ještě nějaký smysl.
Jinak by totiž neplatilo všechno, čemu dodnes věřil... a musel by se nejspíš znovu narodit, aby chápal tyhle záludnosti světa naruby.
Modrá tráva. Ano, to je řešení.
Dan se otočil jako ve snách. Odcházel bez rozloučení.
"Kam jdeš?!" vysoký tón, cinknutý hysterií.
Ona se ještě ptá!
"Hledat modrou trávu, přece..."
"Stůj! Tys mi měl dát jen klíč ke všem dveřím, tys měl...!" (hrát dočista jinou roli, že, princezno?)
"Dám. Až kolem poroste modrá tráva, " našel v sobě frajer Dan hrdost posledních slov.
Co na tom, že bolela.

Neusnul by. Sbalil pár kousků oblečení (modrá je barva naděje!), něco k jídlu, kytaru. Písknutím přes plot vzbudil Jenny.
"Chápeš, že musím odejít?"

Nechápala.
Z touhy po něčem, co nikdy neuchopí, přesto odcházel a ona mu nemohla bránit ani pomoci.
Odcházel stejně nečekaně, jako té noci odcházely jistoty.

Kovářce dnes slíbila, že bude čekat.
Jak dlouho? Věčně?

Seděla na jejich známém místě. Poslední dobou si připadala tak protivně ubrečená...
Ale tohle bylo zlé.
Lásko moje.

Tu noc Jenny vyplakala všechny své slzy a všude, kam dopadly, zmodrala krásou milujících očí tráva v jejich zahradě.

Ale tohle se Dan nikdy nedozví.

Tohle se ti hloupí chlapi nikdy nedozví.


 celkové hodnocení autora: 99.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kalip 19.03.2013, 23:50:30 Odpovědět 
   Čtu s velkým zpožděním, nějak nestíhám. Tentokrát mi tu ďáblovy vsuvky nějak nesedí. Nemyslím obsah, ale styl. Jinak příběh se odvíjí zajímavě, lituji ty, jimž dnes skončil, já si ho budu ještě nějakou dobu vychutnávat. :-)
Zdravím.
 ze dne 20.03.2013, 10:44:25  
   mylencz: I já čtu s velkým časovým odstupem, abych odhadla, co ti nesedí na klíčové kapitole, kterou jsem pokládala za dobrou. Nešlo náhodou o ty Deriho hlášky v závorkách během návštěvy Carol? Fakt je, že na konci příběhu (kde se poetická stylistika už hodně -a záměrně- vytratila nebo spíš proměnila) bych se určitě vyhla výrazům jako bezkonkurenční, katastrofální, finišovat k infarktu, hysterie a možná i dalším. Kontrast těchto hlášek se zbytkem kapitoly mi dnes připadá dost rušivý i od ďábla.
Nebo jsi to myslela jinak? Byla bych moc ráda, pokud si čtení fakt vychutnáš. Ty zpětné konfrontace budou zajímavé i pro mne ;-).
 Apolenka 12.12.2012, 7:10:25 Odpovědět 
   A je to tady - modrá tráva (jak ta mi vrtala hlavou).
Dovolím si citovat čuka... "krásná próza".
Povznáší mě a neskonale baví.
 ze dne 12.12.2012, 11:06:29  
   mylencz: ... jsem tomu neskonale ráda. Tak moc, žes mě tím zájmem dokonce vykopala z nějaké autorské krize a 14. kapitola už čeká publikační frontu :-).
Za to i za hodnocení Ti co nejkrásněji děkuji.
 Šaňo 25.04.2012, 21:44:39 Odpovědět 
   Ako vždyčky, zasa si nám to pekne rozohrala.
Ladí Ti to vo všetkých tóninách. Tešíme sa na ďalšie harmonické čítanie.
Ahoj.
 ze dne 28.04.2012, 11:31:14  
   mylencz: Tak jsem Ti chtěla, Šaňo, poděkovat nějak obzvlášť hezky, až budu mít kapku času, leč on nekape a nekape a člověk vypadá jak nevděčnice :-/.
Děkuji Ti obzvlášť hezky a přijď si zas zaposlouchat ;-).
 Maruška 21.04.2012, 13:00:35 Odpovědět 
   Ahoj, nevím, co napsat... proklatě pěkný. Jak obsahově, tak technicky. Všechno spolu krásně ladí. Těším se na pokračování! Maruška :-)
 ze dne 22.04.2012, 10:51:45  
   mylencz: Maruško, fakt si moc vážím pochvaly od tak šikovné (proklatě dobré) autorky ;-). Díííííík!
 čuk 21.04.2012, 6:29:22 Odpovědět 
   Krásná próza. Sofistikovaně psaná s ďáblem v pozadí. Zůstane jenom pozorovatelem? Styl obdivuji. Poněkud archaizovaný, přesně charakterizující třeba jen náznakem.
Skládá se pitoreskní mozaika z usečný jednoslovných vět, aby se zatřpytila nečekaně delší nová a okouzlující věta, metafora, ba i vtip a především moudrost nadhledu
Příběh je na pomezí pohádky a absurdního divadla, a přitom je v něm i psychologie. Faustovský dojem (a možná, že i z Krysaře). Paráda textu, který je možno plně vychutnat, nový svět se otevírá velmi sugestivně. A jak působí někdy pouhými náznaky a jindy větou vybroušenou k dokonalosti výrazu.
 ze dne 22.04.2012, 10:47:17  
   mylencz: Čuku, neráčíš být nějaký kolega ďáblíka Deriho? Že tak krásně našeptáváš, co chci slyšet? :-D
Děkuji.
Poněkud archaizovaný styl používám -schválně- jen do pohádek a legend, umožňuje krásnou volnost hry s trošku patetickými pojmy, které bych si jinde nedovolila, ale v téhle "Zemi nikoho" se lze "beztrestněji" vyblbnout. Doufám :-D.

Jako zkušený dramatik správně tušíš, že ďáblík by měl do děje brzy zasáhnout. Pokud mě tedy poslechne ;-).

Ještě jednou moc díky za krásná hodnocení.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Nekropotence28
kilgoretraut
Škorpion a žába
Georgius J. Dvorak
Lapání
Polly
obr
obr obr obr
obr

Dobrou noc...
Jean Larycu
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr