obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915353 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39479 příspěvků, 5738 autorů a 390281 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dva hadi ::

 redaktor čuk publikováno: 16.11.2006, 20:22  
Jednáctá povídka z třináctidílného cyklu: Dva z pouti
 

Dva hadi
Když se tak rozpomínám, jezdila naše malá pouťová skupina spolu víc než dvacet let. Někdy jsme se připojovali k těm velkým pouťařům na přenáramných zábavních rumrajchách ve větších městech, ale bývali jsme spíš samotáři a dávali přednost drncání po zapomenutých a rozbitých silničkách do malých měst a městeček, které nikdo nikdy nenavštívil. Přijížděli jsme tam mimo jakékoliv pouťové dny. Sami, ale svobodní.
Nebyly to špatné štace, snad méně výdělečné. Ale srdce hladící svou domáckou atmosférou. Někdy naší partu někdo z komediášů opustil, někdy se pár zatoulanců přidalo, většinou na krátkou dobu. Ale vždycky nám kraloval pan Kroužek, řečený Kruh, a těšil se nezpochybnitelné autoritě. Když se někdy ta nezpochybnitelnost otřásala v hádkách, říkával: že na vás pustím svého bodyguarda Ferdu!
Ferda neboli Ferdinand byla jeho jediná výdělečná atrakce jemu plně oddaná. Vzhledem strašná opice, černá gorilka střední postavy, avšak mohutných ramen a dlouhých rukou. Povahou šíbal pronikavé inteligence se sklonem k nepřetržitému veselí a nejrůznějším vtipkům, mnohdy až kamenného absurdního rázu. Například: když pan Kroužek vážně promlouval ke shromáždění nás komediášů, Ferda, stojící v pozadí, svého pána karikoval. Nafukoval bříško na polokulovitý objem, jakým se honosí pan Kroužek, obratně napodoboval jeho gesta a dokonce i výraz obličeje a houpání řetízku u vesty. Pan Kroužek brzy poznal, čemu se jeho posluchači smějí, pohrozil Ferdovi baculatým prstem a přikryl jeho klec připraveným černým hadrem. Ty holomku, dneska žádnej banán!
Pak Kroužek byl nejen důstojným nesmlouvavým králem, ale i žertéřem dobromyslného založení. Vždycky si dovedl zachovat tvář a po demokratické diskusi s námi každý problém vyřešil.
Nikdy jsme žádné policajty nebo četníky k udržení pořádku nepotřebovali. Neříkám však, že jsme neměli vlastní policii, tajnou i četnicko-strážnickou zároveň. Sestávala ze dvou členů v strakatých uniformách. Tvořili ji Hadouš s Hadouškou, velitelkou té dvojice. Byli to dva obrovití hadi. Kdyby to bylo možné, řekl bych, že se podobali kouzelným křížencům rozličných hadích ras. Nejvíc připomínali obávané škrtiče z amazonských pralesů. Dlouhá mohutná skvrnitá těla se dovedla nafukovat jako balón a pozřít i velké předměty. Rejdivá očka jim nepřetržitě slídila a ovládala současně hypnotizérské umění. Jakmile je na někoho upřela, hned se dotyčnému začala podlamovat kolena. V tlamkách, které se někdy otvíraly do téměř krokodýlích rozměrů, jim kmital rozeklaný výhružný jazyk. Uměli se ale svým hadím způsobem taky smát. Napohled spící se mrknutím oka měnili v kroutící se a často se zauzlující klubko nebo zmizeli ze zorného pole rychleji než bys tím okem opětovně zamrkal. Aby se objevili na vzdáleném a nečekaném místě a tam nic netušícího maníka postrašili. Inu komediáši první třídy. Byli pohlavím on a ona, ale děti nikdy neměli, ba ani jediné společné vajíčko. Inu, příroda není vždycky spravedlivá ani k hadům.
Navzdory svému odstrašujícímu zjevu byli dobráky od kosti, lépe řečeno dobráky prachmilionskými, neboť takoví hadi asi ani kosti nemají. Pan Kroužek s nimi pořádal ve své manéžičce hrůzostrašná představení. Ovíjeli ho od hlavy k patě, pak jako by zesilovali svůj stisk, hlavně v břišní oblasti, až pan Kroužek splaskával, smršťoval se, vzdychal, napínal svaly, supěl, ale nakonec se vždy vítězoslavně osvobodil. Dalším jejich číslem byl páně Kroužkův kruh. Oba hadi si navzájem spolkli ocasy skoro až do půli těla, takto vytvořená obruč se postavila a jako ráfek obrovského kola se kutálela po obvodu manéže téměř neuvěřitelnou rychlostí. Uměli i svíčku: to se vzpínali vzhůru, skoro až k nejvyššímu bodu střešní plachty, aby pár vteřin stáli na zahnutém konci ocasu a pak se s rachotem zřítili k zemi, kde se kroutili, jakoby se o piliny manéže zranili Pak si teatrálně navzájem masírovali údajně naražená místa těla. Dovedli se protáhnou i neuvěřitelně malým otvorem: v tu chvíli se mnohonásobně prodloužili, zeštíhleli až připomínali otylé tkaničky od bot a už se kamsi soukali za směšného vrtění. Opakuji, komedianti, jaké svět neviděl.
Jejich klec se nikdy nezavírala. V noci Hadouš s Hadouškou vylézali ven a prováděli obhlídku placu. Když zaslechli někde hádku či bouřlivý spor, byli tam vcukuletu, stačilo, když dovnitř vstrčili své hlavy, podívali se zlověstně, nafoukli se a komíhali jazyky. Hádka pak ubrala grády a změnila se v sousedské popovídání. Pokud nově příchozí přeslechli páně Kroužkovo upozornění, padali do mdlob, když se v jejich příbytku náhle objevili dva mohutní hadi s dotazem v očkách, zda je vše v pořádku.
Někdy se Hadouš s Hadouškou opatrně vydávali na průzkum i mimo náš areálek. Traduje se historka, sám nevím, jestli je pravdivá, jak jednou zvečera zaslechli kus dál od poslední maringotky ránu a zakvílení. Připlazili se tam podívat, uviděli cyklistku, která narazila na strom a teď ležela v bezvědomí v trávě. Hadouš s Hadouškou si zauzlili ocasy, překřížili se v hrudní oblasti a utvořili improvizovaná nosítka ( tedy spíše plazítka). Na ně naložili bezvládnou dívku, kterou od bezvědomí neuchránila ani cyklistická přílba, a rychlým plazením (vždyť patřili mezi plazy!)v téměř indiánském stylu se doplazili k nemocnici. Naštěstí byla poblíž, hadí sanitka zaparkovala u dveří úrazového oddělení. Ošetřovatelce ztuhla krev v žilách a jen stále se stupňující hlasitost syčení ji přimělo, aby utekla. Hadí zvuky naplňující skoro celou nemocnici nakonec přivolaly toho nejstatečnějšího lékaře a jako sulc se klepající zřízence. Ti s pohyby zpomaleného filmu naložili zraněnou na nosítka a s rychlým cupitáním, stále se ohlížejíce na hady, dívku odnesli. Pak se naši hadi stočili přede dveře, a tam rámusili, dokud nevyšel doktor a neubezpečil je, že dívka bude v pořádku a že se o ni přepečlivě postarají. Další pokračování této srdce dojímající zkazky je přece jenom v říši snů, jež dovede vytvořit lidová fantazie. Jako, že se Hadouš s Hadouškou vrátili pro kolo se zkřiveným rámem a odvezli je do nejbližší opravny, vzbudili již spícího majitele, a dlouho na něho výhrůžně zírali, dokud si nenatáhl montérky a nešel kolo spravit. Když byl bicykl zase v pořádku, muž třesoucí se rukou napsal účet, Hadouš ho spolkl a Hadouška zasyčela a téměř o metr se přiblížila ke kácející se postavě mistra cykloopraváře. Bicykl prý odvezli na místo bouračky u stromu. Druhý den k polednímu si pro cyklistku přišli do nemocnice, jako by vytušili, že už je ve stavu vhodném k propuštění. Nic nedbali kordonu policistů a hasičů chránících nemocnici, ani shromaždivšího se davu (neb jeden vyjímečně odvážný policista hady sledoval a dával veliteli informace o jejich přesunech). Hadi se proplazili blokem roztřesených policejních štítů jako nůž máslem, utvořili vozítko-plazítko a naložilo si na ně cyklistku. Dav ztrnul a byl tichý jako pěna. Policajti, kteří se neodvážili ani špitnout, uvolnili v hradbě těžkoodenců průchod. A nakonec se všichni dali do jásotu, zvlášť když dívčina na plazovém dopravním prostředku všem mávala a křičela: hurá, sláva hadům. Byla k nerozeznání podobná královně krásy. Ti nejodvážnější ji doprovázeli, dokud se jim nedostalo rázného syčivého hadího upozornění, že už toho bylo dost, že je žádoucí, aby jim zevlouni nerušili soukromí. Cyklistku dovezli k jejímu stroji a srdečně se rozloučili. Den poté byly noviny přímo přeplněny fotografiemi. Dnes, po létech, mají téměř cenu zlata. Několik zvětšenin portrétů hadů poslaných fotografem- vtipálkem si Hadouš a Hadouška pověsili nad své hadí pelíšky. Veřte, nevěřte. Poznámka pro neznalé: hadí pelíšky jsou kruhového tvaru, velké a tudíž musí být skládací, neboť naši hrdinní hadi spí zásadně jen těsně stočeni do klubíček. Pan Kroužek musel pořídit i jeden extrémně obrovský pelech, neboť za chladnějších nocí se naši hadi navzájem proplétají, stočeni v klubko jedno.
Následující příběh je však určitě pravdivý, sám jsem byl svědkem. Obávám se ho vyprávět, jde při něm o zdraví úst a koleduje si o zamřížovaný pokojík. Ale je tak fantastický, že mu nikdo neuvěří a policajti už vůbec ne, nedává jim totiž dobré vysvědčení.
V okolí našeho placu se prováděl zátah na pašeráky heroinu, zásahová jednotka hnala dealera drog jako štvaného zajíce. Ten si to namířil rovnou přes náš plac a porážel všechno, co mu stálo v cestě. Ale nejhorší je tohle: za mou maringotku zahodil balík heroinu. Když dealera o kus dál v polích policajti chytili, byl čistý jako boží sklo, ani prášeček drogy u sebe neměl.
Věděli jsme, že policajti budou hledat i u nás, že všechno převrátí vzhůru nohama, a v případě, že heroin najdou, budeme bručet v kriminále až zčernáme. Prohlídka proběhla skutečně drastickým způsobem, ale kupodivu odhozený balík heroinu nenašli. Nikde nic. Dokonce všichni jsme museli jít na rentgen, i když spolknutí takového balíku by bylo absurdním činem, v praxi technicky neproveditelným. Od toho, aby policie začala přerývat náš plac jako při hluboké orbě, je pan Kroužek po dlouhém vysvětlování odradil: půda byla všude udupána, ano, ani náznak nějakého zakopávání. Byli jsme shledáni naprosto čistí. Zázrak. Policajti zvedali oči k nebi, až jim brigadýrky z hlav spadávaly, poulili oči a ti nábožní se dokonce modlili. Od té doby protidrogová brigáda, vystavena posměchu ostatních, pracuje podstatně liknavěji a našemu táboru, v němž panují zvláštní kouzla, se zdaleka vyhýbá.
Kdyby věděli, že nešlo o kouzla! Když rumrajch utichl a poldové zmizeli, objevil se poněkud zploštělý balík heroinu uprostřed placu.
Pan Kroužek zesinal a řekl:
„To je teda průšvih. Kdyby se poliši vrátili a našli ho, tak nás za tu blamáž postřílejí, aby nebylo svědků. Kterej kouzelník to začaroval?“
A pak Kroužek se významně na mě podíval.
Pokrčil jsem rameny a odpověděl:
„Já jsem kouzelník spíše psychologické povahy. Téhle matérie se štítím a nic bych s ní nesvedl.“
Pan Kroužek balíček pootevřel a prášek ochutnal. Začal se motat. Byl to čistý heroin!
Teď už se Hadouš neudržel a dal se do syčivého smíchu za doprovodu své družky. Předváděl polykání balíku, nafoukl břicho, začal dělat ksichty a metal kotrmelce. Přece jenom v něm asi pár zrníček toho jedu zůstalo. Museli jsme ho dva dny ošetřovat a podrobovat radikální odvykací protidrogové kůře, vše za pečlivého dozoru Hadoušky. Hadouška byla vskutku, jak se říká, metr (i když samozřejmě značně delší). Při vzpomínce na ni se musím znovu zasmát její reakci, když se kdosi o ní vyjádřil jako o hadici. Musela tam poblíž být skryta a slovní hříčku oplatila drsným způsobem. Posměváček skončil v kádi s vodou.
A jak lapálie s drogou skončila? Všichni jsme se nejdřív smáli Hadoušově mazanosti, kterou by ani chytrý policajt neprokoukl, kdyby se náhodou někde někdy nějaký našel.
Pak jsme strachy plakali.
Tu zavřeštěl opičák Ferdinand. Ukazoval na sebe, přímo se tloukl v chlupatá prsa, pak ukázal na balíček heroinu a následovně někam do dálky. Přidal kouzelnické gesto zmizení. Několikrát to opakoval, jako že žádné obavy, on se postará. Pan Kroužek, vrtěl hlavou a něco koktal. Viděl jsem ho v tak žalostném stavu vlastně poprvé. Pak známým způsobem mávl rukou, jak bylo jeho zvykem, a večer nechal klec s opičákem Ferdou otevřenou. Ostatně to nebylo poprvé, tedy nic divného. Pan Kroužek prostě rezignoval. Během noci balík heroinu skrytý v Kroužkově stanu pod hromadou hadrů prostě zmizel. Ráno ležel uprostřed placu stoh pečlivě zapáskovaných bankovek velkých hodnot, zatížený kameny až se pod nimi peníze ztrácely. Všichni zírali a tohle nadělení s nebe obcházeli velkým obloukem.
Opičák Ferdinand byl podroben dlouhodobému výslechu. Jen se smál. Dostali jsme z něho pouze pantomimu. Docela dobrou. Svýma chlupatýma rukama ukazuje obchod z ručky do ručky, přičemž ta kupující se třese jako sulc. Opičí prodejce si strká bankovky do velkého pytle.
„Panebože,“ říká pan Kroužek. „On ten můj chlupatec zatracenej hérák někomu prodal. Vždyť on se podílí na distribuci drog, a to je velmi trestné!“
Všichni sklopili hlavy, vědomi si, že jeden z nich, ten nejchlupatější, se stal zločincem. Jen opičák se směje, kroutí šklebící se hlavou, a ukazuje rukou pohyb husího zobáku a sám vydává zvuk klapy, klap, a dívá se pak na neexistující hodinky na své svalnaté ruce. Pan Koužek mimickou řeč překládá:
„Říká ten můj předčlověk, že máme dočkat času jako husa klasu.“
Náhle se bojí říci opičákovi: ty zvíře, ty čtyřnožče, ty předobraze všech opilců, ty chlupatče a ještě spoustu daleko sprostších nadávek. Pan Kroužek i všichni se bojí opičáka rozčílit. Vždyť příliš mnoho ví.
Peníze byly dány do společného fondu a pak na každé štaci zakopávány. O urovnání terénu po kopání se pak postaraly spřátelené myšky.
Poslechli jsme Ferdinandovy rady a vyčkali času. Jako husa zralého zfousatělého okvětenství se zrny obilí. Pečlivě jsme sledovali každý kriminalistický pořad v televizi.
Po čtrnácti dnech jsme se dověděli následující:
„Byl chycen sám nejvyšší boss drogového podsvětí. Na základě pečlivé činnosti policie a především zločincova výstředního chování. Uprostřed nejrušnější třídy hlavního města v několika jazycích naříkal a kvílel. Prý přišel o všechny peníze, a to v nejbezpečnějším doupěti jejich gangu. Byl odvezen do psychiatrického ústavu, kde si v zamřížované cele pobyde pár let.
Nechtěl ani slůvko změnit na své povídačce, že mu balík vysoce kvalitního heroinu prodala opice, a když měl drahocené zboží pevně v ruce, tu mu najednou zmizelo. Stejně jako opice ze židle před ním. S výsměšným chechtotem přeskakovala z nosníku na nosník, z traverzy na traverzu, v tlamě ten balík heroinu. Pak se pohoupala na ocase a vystrčila na zděšené gangstery zadek. Nakonec prolezla dírou na střechu a ještě strčila hlavu dovnitř a vychechtávala se dosytosti. Jim, tvrdým hochům gangsterským!
Také policisté se smáli, až se za opaskovaná břicha popadali. Chachá, opice! Chachá, prodávající hérák. Chachá, přeskakující z nosníku na nosník. Chachá, prodejce houpající se na vlastním ocase. Zasmáli se tomu jako špatnému vtipu, a snažili se nešťastníka přesvědčit, aby vypověděl, že to byl člověk převlečený za opici. Nepřesvědčili. Boss se třásl jako osika a nakonec prozradil celou bandu. Takže v blázinci skončili všichni členové narkomafijského gangu. Heroin se nikdy nenašel a neobjevil se na trhu.
Opět jsme podrobili Ferdinanda křížovému výslechu. Jediné co nám sdělil bylo, že mimicky předvedl zakopávání balíku do hluboké jámy. Ukázal nám i rýč. Ale v kterých místech ten hérák sprovodil z oběhu světem, nikdy neprozradil. Ani po létech. Klepal si teatrálně na hlavu: zapomněl jsem, pánové, zapomněl. A nikomu nedošlo, že v jednom místě pod břízou poblíž místa, kde jsme tenkrát tábořili, vyrůstaly květiny podivných barev, opile se klátící na tenkých stonkách.
„Nuže co,“ pronesl po neúspěšném rozhovoru s Ferdinandem pan Kroužek rozšafně. „Všechno se zdárně vyřešilo, naše občanská demokratická společnost neutrpěla újmy.“
Posečkali jsme ještě jeden interval husího čekání, a pak daleko ve světě, předaleko od místa honu na přenašeče heroinu, jsme si všichni zakoupili nové maringotky. Zbylo i na plachty na naše manéžky a krámky, i jásavější výzdobu všech atrakcí. Koupě proběhla bezproblémově, bez jakéhokoliv podezření. Nikdo po nás už ani nevzdechl, ani ten nejvtíravější policejní čichač nezachytil sebemenší stopu. Špinavé peníze přece nesmrdí. Teď budou konečně sloužit lidem! Neboť každý komediáš si svatosvatě myslí, že právě on a spolu s ním jeho druzi, dávají lidem tu echt potřebnou radost.
Gorilák Ferdinad se těšil od té doby mimořádné úctě, a někteří ho dokonce považovali za štědrého sponzora. Ale to už všichni kolem syčeli, hlasitěji než hadi dovedou: pst! pst!! pst!!!
A abych nezapomněl. To, že Hadouš spolkl heroin a zachoval se před policií jako hrdina, (samozřejmě na popud Hadoušky) zvýšilo Hadoušovo sebevědomí do té míry, že se Hadoušce časem narodila zdravá vajíčka.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 43 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 08.08.2007, 20:01:59 Odpovědět 
   :-D Opět jsem dal Jedničku! Čuk je výborným vyprávěčem! Hadí nosítka a opičí diler! To prostě nemá chybu... :-;
 Thomas 02.02.2007, 20:44:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: duddits ze dne 16.11.2006, 20:16:56

   Příjemný příběh a výborně vyprávěný, inu člověk se učí všude.
 Thomas 02.02.2007, 20:43:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: duddits ze dne 16.11.2006, 20:16:56

   Příjemný příběh a výborně vyprávěný, inu člověk se učí všude.
 Thomas 02.02.2007, 20:43:08 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: duddits ze dne 16.11.2006, 20:16:56

   Příjemný příběh a výborně vyprávěný, inu člověk se učí všude.
 duddits 16.11.2006, 20:16:56 Odpovědět 
   Páni, tak tenhle byl ze všech komediantských příběhů zatím ten nejneuvěřitelnější. Což rozhodně neber jako výtku ;-)
Nerad bych kecal, ale řekl bych, že byl také nejchudší na chyby. Nevím, jestli jsem se jenom tolik usmíval, nebo jsi si dal víc záležet, ale v povídce jsem objevil jen pár chybek… a ty se ještě docela ztrácely v okolním textu… Takže bravo, tentokrát to bude za jedna, pane :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Nevplouvej a ne...
Centurio
„Tomu nebudete ...
Sala Jyzuraf
Anti hrdina
Malíř
obr
obr obr obr
obr

Trpět za ni
dark_stuff
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr