obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je sen bdícího."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915659 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39756 příspěvků, 5802 autorů a 392271 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dva životy - Kapitola dvanáctá ::

 autor Trenz publikováno: 23.04.2012, 19:33  
 

Kapitola dvanáctá

17. října 2010

Tess se ohnula, aby pořádně utáhla šněrování na bruslích. Když se z Eastbourne vrátila do Londýna, nechala ležet tašku u dveří a běžela zavolat Emmě, že je zpátky. Ta jí hned navrhla, že se sejdou na zimním stadionu, zabruslí si a pak si půjdou sednout do kavárny a proberou možnosti, které se Tess nabízely. Koukla na plochu, kde už Emma bruslila. Jako bývalá krasobruslařka milovala led a pokud jí to možnosti dovolily, nenechala si ujít žádnou hodinu veřejného bruslení. A protože dobře vydělávala, čas od času si mohla pronajmout na hodinu stadion a zavzpomínat na mládí. Teresa věřila, že nebýt té nešťastné události před třinácti lety, kdy Emma čekala na autobusové zastávce a najel do ní opilec, stala by se nejspíš světoznámou krasobruslařkou. Náraz ji odmrštil o několik metrů dál skrz skleněnou výplň zastávky. Skončila v nemocnici s dvojitou otevřenou zlomeninou lýtkové a holenní kosti, se střepy v zádech a s naraženými bederními obratli.
Tess znala Emmu už od šesti let. Tenkrát se spolu sešli v krasobruslařské škole. Už tehdy Emma bruslila lépe, než ostatní její vrstevnice. Učila se rychle a přesně. Vyhrála každou soutěž, které se účastnila. Měla slibnou budoucnost, kterou zničil opilý muž, jenž zasedl za volant. Emma byla půl roku upoutána na lůžko a další půl rok trvala rehabilitace, než dokázala chodit bez opory berlí. Lékaři jí přísně zakázali jakékoliv skákání po další dva roky, aby byla jistota, že to kosti vydrží. V tu dobu Emma pochopila, že se musí závodního krasobruslení vzdát a pustila se usilovně do studia psychologie, doufaje, že tím přijde na jiné myšlenky. Byla přesvědčená, že pomáháním druhým, pomůže i sama sobě. Trvalo však ještě dlouhých sedm let, než našla sílu odpustit muži, který zničil její sen stát se nejznámější krasobruslařkou na světě.
O dvě hodiny později seděly v kavárně a na stolku položené dva šálky voňavé kávy.
„Pamatuju si, že než jsem nastoupila do práce, kávu jsem vůbec nepila,“ vybavila si Tess s úsměvem.
„V kolektivu se člověk naučí věci, o kterých si myslel, že je nikdy dělat nebude. Je to přirozený proces, který nám napomáhá dostat se do kolektivu. I tak banální činnost jako pití kávy nás může sblížit s ostatními,“ vysvětlila Emma Tess záhadu o nepití kávy před příchodem do práce z profesního hlediska.
„A jak se vlastně mají Jennifer a Timmy?“ optala se Tess a upila kávy.
„Timmy roste jako z vody. Měla by ses někdy stavit a podívat se na něj. Jinak se nenaděješ a půjde na vysokou. Věřila bys tomu, že ve svých pouhých dvou letech má slovní zásobu víc jak tisíc slov? Je to úžasné,“ rozplývala se Emma.
„Určitě přijdu. Co tenhle víkend?“
„To by bylo báječné, ale nebudeš u Alexe?“ Emma se na Tess tázavě podívala. Tess se znovu napila kávy, než odpověděla: „Říkala jsem si, že bychom se do toho tak neměli hrnout. Vlastně my oba si to myslíme. Za dva týdny se k němu nastěhuje jeho dcera Michelle a nebyl by nejlepší nápad, abychom tam byly obě. Myslím, že mě má ráda, ale jsou i jiné důvody, proč bych neměla u Alexe bydlet. Pokud chceme znova začít, musíme na to jít pomalu. Posledně jsme do toho skočili po hlavě a obě víme, jak to dopadlo. Tentokrát bych tomu chtěla dát volnější průběh.“
„Zní to jako dobrý plán.“
„A navíc tady mám práci. Když bych se odstěhovala do Eastbourne, musela bych dojíždět.“
„Nebo si najít jinou práci. I když s majetkem, který Alexander Harewood vlastní, bys nemusela hnout ani prstem a uživil by vás všechny tři, když budu počítat i jeho dceru.“
„Ale to bych nebyla já. Nemohla bych celé dny nic nedělat.“
„Posledně jsi pracovala jako externí pracovnice. Myslíš, že tentokrát by to Gina nepovolila?“
„To ne, s Ginou by problém nebyl. Jde spíš o mě, Emmo.“
„To mi teda vysvětli, jak to myslíš?“
„I v době, kdy jsem byla s Alexem šťastná a žila jsem v jeho domě, se mi stýskalo po práci v Londýně. Chybělo mi to prostředí a lidi z kanceláře. Možná by se Alex mohl přestěhovat do Londýna a udělat si z domu v Eastbourne letní sídlo,“ polemizovala Tess s úsměvem na rtech. Pak se ale podívala na Emmu a úsměv jí zmizel ze rtů.
„Hezky si to plánuju, viď? Už jsem se ale naučila, že plány a realita se málokdy shodují.“
„Nech tomu volný průběh. Však se to vyvrbí, a když budeš mít pocit, že se to vymyká kontrole, zasáhneš.“
„A jak poznám, že je to ten správný okamžik?“
Emma se pousmála.
„To poznáš. Říká se tomu ženská intuice.“
Tess se zatvářila skepticky.
„Hádám, že ti v tomhle budu muset prostě věřit.“
Rozhodla se změnit téma.
„Zítra zavolám Julii a domluvím s ní konečné datum, kdy s ní udělám ten rozhovor. Nechápu, že jsem u Alexe strávila deset dní a za celou dobu jsem se k tomu ani jednou nedostala. A to jsem dokonce jela za ní s myšlenkou, že ten rozhovor proběhne, jenže pak jsme mluvily o Alexovi a že bych mu měla dát druhou šanci a úplně jsem to vypustila z hlavy. A vím, že mě Gina zatím nijak neuhání, ale stejně bych to už ráda udělala, abych se mohla soustředit na jiné věci.“
„A těmi jinými věci myslíš sex s Alexem?“
Tess se na Emmu naoko pohoršeně podívala.
„No Emmo. Tohle bych od tebe nečekala. Co by tomu řekla tvá přítelkyně?“
Emma se zasmála.
„Právě má přítelkyně se domnívá, že byste do toho měli praštit. Pročistí to ovzduší a zmírní napětí mezi vámi. To jsou její slova ne má.“
„A tvoje?“
„Myslím, že byste měli počkat. Oddalovat to, jak jen to půjde. Prvně jste byli rychlí, a jak to dopadlo. Měli byste se lépe poznat. Jsem si jistá, že je ještě dost věcí, které o sobě navzájem nevíte. Udělejte z toho vaše obnovené poprvé.“
„O důvod víc držet se stranou od jeho rezidence,“ usmála se Tess.
„Koneckonců ať se rozhodneš jakkoliv, jsem s tebou,“ podotkla Emma, i když nemusela. Tess to věděla.

Ještě před třemi dny se domnívala, že držet se stranou od Alexovy rezidence je to nejlepší řešení, jak se vyhnout svodům. Avšak s Julií si domluvila schůzku na 20. října, aby s ní konečně udělala ten rozhovor, který jí byl svěřen již před dvěma týdny. A cestou z Juliina domu se rozhodla zastavit u Alexe, aby ho překvapila. Kdyby tušila, že ta nevinně vyhlížející návštěva obrátí její život naruby, zamířila by od Julie rovnou do Londýna, zasedla ke svému laptopu a přepsala rozhovor.
K Julii dorazila kolem deváté ranní hodiny. Julie udělala kávu, postavila na stůl sušenky a začala odpovídat na otázky, které jí Tess pokládala, nahrávajíc si její odpovědi na diktafon a zároveň si zapisovala poznámky pro případ, že by technika selhala. Rozhovor trval hodinu, ale další dvě hodiny spolu seděly na gauči a probíraly své životy. Měly si toho hodně, co říct. Vždyť za poslední tři roky spolu mluvily jen párkrát. Jednak Tess nechtěla jezdit do Eastbourne, když se rozešla s Alexem a jednak Julie neměla příležitost jet za ní do Londýna, neboť se musela starat o malou Mary.
Když od ní odjížděla, bylo pravé poledne a začaly se stahovat mračna. Blížila se k rozcestí, když padlo několik prvních kapek. Buď mohla jet dál a riskovat cestu v bouřce nebo mohla odbočit a zamířit k Alexově rezidenci. Auto za ní zatroubilo. Musela se rozhodnout rychle. Tmavé mraky kupící se před ní slibovaly silnou průtrž deště. Rozhodla se jet vpravo a přečkat bouři v Alexandrově rezidenci. Při troše štěstí ani nebude doma, ale na statku a ona si jen popovídá s paní Gibbs. Úmyslně se mu vyhýbala, neboť věděla, že kdyby s ním byla dlouho a často o samotě, nedokázala by se udržet. A nevěřila, že by ji zastavil. Byli na tom stejně. Jestlipak se Alexovi taky zdálo, že se milují na pláži, ve sprše nebo na tom kopci, na kterém k tomu málem došlo nebýt bouřky. Ano. Poslední noci se Tess nezdálo o ničem jiném. Když se s tím svěřovala Emmě, bylo jí řečeno, že se nemůže divit, když tři roky nikoho nepustila do své jeskyňky, jak to Emma nazvala. Tess se při vzpomínce na to slovo, musela usmát.
Zaparkovala auto na příjezdové cestě, vystoupila, zabouchla dveře a rychle přeběhla pod stříšku zakrývající vchod, neboť se již hustě rozpršelo. Zaklepala a čekala, až jí paní Gibbs otevře. Proto byla překvapená, když jí neotevřela paní Gibbs, ale Michelle, Alexova dcera. Pokud si Tess dobře pamatovala, měla z psychiatrie přijet až na konci měsíce.
„Ahoj,“ vypravila ze sebe Tess nakonec, když si uvědomila, že se na ní Michelle udiveně dívá, zřejmě nechápajíc, proč na ni Tess zírá.
„Ahoj. Pojďte dál,“ pozvala ji Michelle dovnitř, ustupujíc, aby mohla Tess projít. Tess vstoupila do domu a sledovala Michelle, jak zavírá dveře, snažíc se přijít na to, co tady Michelle dělá. Nakonec usoudila, že bude nejlepší se zeptat, než se pokoušet na to přijít sama. Musela však vymyslet, jak se zeptá, aniž by to vyznělo, že jí tady nechce, protože nic takového nechtěla.
„Ráda tě zase vidím, Michelle. Jen jsem překvapená, že tu jsi. Alex říkal, že tam budeš do konce měsíce nebo se mýlím?“
„Pamatujete si to dobře, ale když jsem mluvila v pátek s doktorem, dospěl k názoru, že pokud budu bydlet u táty, může mě propustit už tohle pondělí, takže jsem už tři dny doma.“
„To je výborná zpráva. A jak se cítíš?“
„Nemám chuť ani na drogy ani na to vzít si život, jestli se ptáte na tohle.“
„Vlastně neptám,“ usmála se Tess.
„Chtěla jsem vědět, jak se cítíš u táty. Asi jsem to měla upřesnit.“
„Aha, no, fajn, myslím. Paní Gibbs je naprosto úžasná. Dneska k obědu mi udělala tu nejlepší nudlovou polévku, kterou jsem kdy jedla. Měla byste si ji dát taky. Určitě ještě bude teplá, a i kdyby ne, jsem si jistá, že by vám jí paní Gibbs ohřála. Mám se zeptat?“
„Ne, to je dobrý. Jsem nacpaná ještě z těch sušenek, co jsem snědla u tvé tety Julie.“
Michelle pokrčila rameny a pak řekla: „Táta je v pracovně a píše tu svou knihu, jestli ho chcete vidět.“
Tess chtěla říct, že za Alexem vlastně nepřišla, když si uvědomila, co Michelle právě řekla.
„Cos to řekla?“
„Že je táta v pracovně a píše tu svou knihu.“
„Tvůj táta píše knihu?“
„Samozřejmě. Už několikátou.“
Tess nedokázala vstřebat, co právě slyšela. Michelle jí říkala, že Alex je spisovatel. Proč od něj nikdy nic nečetla?
„Jak se jmenují jeho knihy?“
Michelle se na ni podívala způsobem, jako by se Tess zeptala, kdo v současnosti vládne Spojenému království a pak začala vyjmenovávat: „V pokušení, Vášeň za zdmi kláštera, Potrestaná, V zajetí citů, Slib mlčenlivosti a zrovna má rozepsáno Láska bez hranic.“
Michelle se zarazila.
„Jste v pořádku? Vypadáte, jako by na vás sáhla smrt,“ prohlásila Michelle starostlivě.
Tess nevěřila tomu, co jí Michelle řekla. Ty knihy, které jmenovala, ty všechny přece napsala Julie. To, co jí Michelle říkala, nemohla být pravda. Musela se splést.
„Jsi si jistá, že tyhle knihy napsal tvůj otec a ne Julie?“
„Jasňačka,“ odpověděla a pak si něco uvědomila.
„A do háje. To jsem podělala,“ vyklouzlo z ní.
„Vy jste to nevěděla, že ne? Že táta napsal všechny ty knihy, ale jako autorka je uvedená teta Julie, protože se táta chtěl vyhnout popularitě. Nemá rád novináře a publicitu a tak,“ snažila se Michelle odlehčit situaci tušíc, do jakého průšvihu tátu dostala. A to tady nebyla ani týden.
Tess se zatmělo před očima. Alex a Julie z ní dělali hlupáka celou tu dobu. Najednou si připadala tak směšně se svou nervozitou, kterou cítila při prvním setkání s Julií. Jak jí to mohli udělat? Tři roky žila pod touhle střechou a ani slůvko, ani náznak, který by jí napověděl, jak to ve skutečnosti je. Chtělo se jí brečet a řvát vzteky zároveň. Musela odsud vypadnout. Provětrat si hlavu. Věděla, že kdyby teď šla za Alexem, mohla by se unáhlit a říct něco, čeho by pak litovala. Bez rozloučení vyrazila ven do deště.
„Do háje,“ zopakovala Michelle znova a zamířila do tátovy pracovny. Rychle vešla dovnitř.
„Michelle, měla bys klepat před tím, než někam…“ začal Alex s poučením, když Michelle vyhrkla: „Udělala jsem něco strašného, tati.“
„Co?“
„Řekla jsem Tess, že to ty píšeš všechny ty knihy, které teta Julie vydává za své.“
Alex zbledl a vyskočil na nohy.
„Kde je teď?“ zeptal se.
„Odešla. Je mi to líto, tati. Já nevěděla…“
Alex obešel stůl a položil Michelle ruce na paže.
„Není to tvá vina, Michelle. Měl jsem to Tess říct už dávno,“ potom vyběhl ven doufaje, že ji ještě zastihne a dostane příležitost jí to všechno vysvětlit, i když ani nevěděl jak.
Dostihl ji u auta, když se chystala nastoupit.
„Tess, stůj!“ zakřičel na ní a vběhl do lijáku. Tess se k němu otočila.
„Nech mě jít, Alexi.“
„Nemůžu. Ne, dokud ti to nevysvětlím. Nech mě ti to vysvětlit.“
„A co mi chceš vysvětlit? Jak jste ze mě ty a Julie dělali hlupáka?“ musela křičet, aby přerušila burácení bouřky.
„Měl jsem ti to říct, ale nešlo to.“
„Proč mi pořád něco tajíš, Alexi? Proč náš vztah tak strašně komplikuješ?“
„Pojď dovnitř. Tam ti všechno vysvětlím.“
„A co mi chceš vysvětlovat?! Proč jsi mi to neřekl?! Vždyť je to jasné! Nevěříš mi! Nevěřils mi s Michelle, nevěříš mi ani to, že bych tě neprozradila! Vztahy jsou o důvěře, Alexi! To nevíš?!“
„Je mi to líto, Tess. Prosím, nech mě to vysvětlit.“
Tess prudce zavrtěla hlavou.
„Ne, potřebuju teď být sama. Ozvu se ti, až budu chtít vysvětlení.“
Natočila se k autu, že do něj vleze.
„Tess! Neblázni! Nemůžeš jet v tomhle počasí!“
„Jela jsem už v horším!“ odsekla mu. Otočila se k němu a zadívala se mu do očí.
„Víš co! Emma měla pravdu. Měla jsem se tě zeptat, jaká další tajemství skrýváš před tím, než jsem se s tebou znova zapletla, ale já jsem si říkala, co může být horší, než skrývání, že má dceru a hle! Je to tady! Celé ty roky! Jak jsi mi to mohl udělat?! Jak jste mi to mohli udělat?!“
„Tess,“ Alexander nevěděl, co říct. Pro tohle nebyla omluva. V okamžiku, kdy mu odpustila, že jí neřekl o Michelle a ona si myslela, že jí je nevěrný, se měl přiznat k tomu, že on je spisovatel, který napsal všechny ty knihy, které reprezentuje Julie.
„Miluju tě, Tess,“ zkusil naposledy zmírnit její zlobu, kajícně jí hledíc do očí, avšak Tess se cítila příliš podvedená a rozhněvaná, než aby to s ní hnulo.
„Hezky to dáváš najevo,“ ušklíbla se a nastoupila do auta. Nastartovala a odjela, aniž by se na Alexe jedinkrát podívala. Ten zůstal stát na dešti, sledujíc, jak Tess odjíždí, neschopen udělat nic, čím by ji zastavil. Doufal, ne modlil se, a to nebyl věřící, za to, aby se Tess vrátila a on jí to mohl všechno vysvětlit. Avšak jeho modlitby nebyly vyslyšeny. Tess se nevrátila.

Tess jela po silnici plné vody, mokré oblečení se jí lepilo na tělo a studilo ji a voda, které jí stékala z vlasů, se na tváři mísila se slzami, kvůli kterým neviděla na cestu. Pokračovat v cestě by byl čilý hazard se životem. Proto zastavila na okraji silnice a zůstala sedět v autě, snažíc si v hlavě srovnat myšlenky. Uklidnit se.
Vyděsila se, když někdo zaklepal na okýnko jejího auta. Stáhla ho, dívajíc se vzhůru a spatřila Phillipa s deštníkem.
„Co tady děláte?“ zeptala se, doufaje, že nerozezná slzy od vody.
„Bydlím támhle naproti,“ ukázal Phillip někam dopředu. Tess přes provazce deště nic neviděla.
„Pojďte se mnou. Usušíte si oblečení, dáme si horký čaj. Přečkat bouřku v autě není nejlepší nápad.“
„Stát venku s deštníkem taky ne,“ podotkla Tess.
Phillip se usmál.
„Proto bychom neměli riskovat a jít dovnitř, co říkáte?“
Posunul se, aby Tess mohla vystoupit.
„Schovám vás pod svůj deštník.“
„To už nezachráníte. Prostě to přeběhnu.“
Phillip jen přikývl a vyrazil kupředu. Tess ho následovala.

O půl hodinu později seděli v obývacím pokoji. Tess na sobě měla džíny a květované tričko, oblečení, které tu zůstalo po předchozí majitelce a sám Phillip byl převlečený do domácích kalhot a přiléhavého trička. Tess si nikdy nevšimla, že má tak pěkně vytvarovaný hrudník. A vlasy měl taky moc hezky ostříhané. Ne tak husté jako Alex, ale slušely mu. Zelené oči na ni pátravě hleděly.
„Myslím, že by vám prospěla sklenka vína. Červené nebo bílé?“
„Jsem tu autem,“ namítla Tess.
„Než se ta bouřka přežene, ani si nebudete pamatovat, že jste něco pila.“
„To nezní moc zodpovědně, doktore.“
„Právě naopak. Věřím, že bouře ještě nějaký čas potrvá a dle mých zkušeností se vám jedna sklenka vína dostane z krve po třech hodinách. Pokud byste se však i přesto bála jet, nabízím vám dvě možnosti. Taxi nebo přespání. Myslím, že tam zůstalo i nějaké pyžamo. Zdá se, že předchozí majitelka odjela dost na rychlo. Nemusíte se bát. Vše je vyprané a nic bych na vás nezkoušel.“
„Věřím vám. Ani nevím proč.“
„Od přírody mám nevinný kukuč,“ nadhodil Phillip žertem a Tess se musela smát.
„Tak tedy ještě jednou. Červené nebo bílé?“
„Červené, děkuju.“
„Dáte si italský Merlot, francouzský Pinot Noir nebo španělské Tempranillo?“
„Merlot, prosím.“
„Dobrá volba. Ročník 2007 tu mám.“
Nalil jim oběma skleničku.
„Děkuju,“ řekla, když jí jednu podal.
Posadil se do křesla naproti ní.
„Vidím, že vás něco trápí. Nemusíte mi to říkat, pokud nechcete,“ dodal dřív, než se Tess vůbec nadechla k odpovědi.
„Je od vás opravdu milé, že jste mi poskytl úkryt před bouřkou a sklenku vína k tomu a to nezmiňuju ani to, že mě tu necháte přespat, ale raději bych o tom nemluvila.“
„V naprostém pořádku. Nebudu vás do ničeho nutit.“
Tess se na něj vděčně usmála a napila se ze své sklenice.
„Je výborné,“ pronesla uznale.
„Jsem rád, že vám chutná,“ přijal Phillip poklonu s úsměvem.
„Zdá se, že se ve víně vyznáte.“
„Jako dítě jsem strávil každé léto na strýčkově vinařství ve Francii.“
„Naučil vás to dobře.“
„Vaše mínění by ho jistě potěšilo.“
Na okamžik se mezi nimi rozhostilo ticho a pak se Tess zeptala: „Řekněte mi, jak se úspěšný neurochirurg dostane z Londýna do Eastbourne? Tedy pokud o tom chcete mluvit,“ dodala rychle.
„Už na plese jsem vám říkal, že mě tam nic nedrželo. Pravdou je, že to nic představovala moje žena. Tedy spíš teď už ex. Zřejmě se cítila příliš osamělá, a tak si našla milence, který její samotu zaplnil. Nikdy nenajímejte zahradníka ke znuděným paničkám. To je poučení pro příště,“ usmál se Phillip trpce při vzpomínce, jestli na chvíli, kdy svou ženu našel v posteli se svým zahradníkem.
„Potřeboval jsem změnit prostředí a tady v Eastbourne se naskytla příležitost. A když jsem se dozvěděl, že je tady dům na prodej, neváhal jsem, podal si žádost do zdejší nemocnice a zavolal realitnímu agentovi, který měl prodej domu na starost. Zpráva, že budu bydlet vedle Alexandra Harewooda byla pomyslná třešnička na dortu.“
„A proč jste chtěl bydlet zrovna u Alexe?“ nedalo Tess, aby se nezeptala.
„Protože doufám, že dostanu příležitost ho poznat jako svého bratra.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 23.04.2012, 19:27:38 Odpovědět 
   Zdravím.

Pořád si říkám, že je text určený spíše onomu "něžnějšímu pohlaví". Jako "chlap" (dal jsem se raději do uvozovek, aby to nevyznělo příliš "vyzývavě") a jako "redaktor" Tvůj textík přelouskat musím, ne že by se mi textík nelíbil, ovšem ona "historická část" se mi líbí více! ;-))) Ale což... Výrazných nedostatků jsem si nevšiml. I linka ze současnosti má svou váhu a "kouzlo", byť jde o každodenní starosti. Třeba se časem něco změní. Beztak toho mají hrdinové až nad hlavu. Hezký den a psaní zdar.

P.S. Mé druhé já říká něco o tom, že se to občas mírně táhne, nu což, zřejmě má docela jiné chutě. Mezi námi, kdysi jsem zabrousil i do "červené knihovny" a to je už co říci! ;-))) Tedy, ne že by se toto vyprávění k tomuto žánru blížilo (víceméně). A vůbec, jdu zase o kus dál! (než něco plácnu)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Řada domů
Leeter
Intermezzo - 9....
Shanti
Svět za duhou 3
micromys
obr
obr obr obr
obr

Tvý soukromý USA
Nikotin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr