obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915348 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39472 příspěvků, 5737 autorů a 390243 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Podivný příběh. Kap 10. Podivný průzkumný let ::

 redaktor čuk publikováno: 06.05.2012, 16:34  
Rubian letí z roku 2091 do roku 1776. Trochu sci-fi informací o stroji času, portrét Rubiana, který je liška podšitá, a cosi tuší o záhadách. V závěru se čaruje v Temném lese.
 

V dvacátém století by byla nízko letící helikoptéra dobře pozorovatelná. V roce 2091 nikoliv, ani by nebyla slyšitelná. Nemusela by létat nízko. I při letu ve velkých výškách měla díky speciálním senzorům povrch Země pod sebou jako na dlani. I vše, co bylo skryto nebo se nalézalo pod zemí. Helikoptéra typu S z roku 2091 byla dřívějším helikoptérám nepodobná. Její vlastnosti se neměnily ani průchodem časem do roku 1776. Helikoptéra byla vlastně malým Časostrojem s možností nejen v daném roce přistát, ale poletovat nad tehdejší krajinou jako motýl nad květinami. Používala se na kratší průzkumné, nenápadné lety s dvoučlennou posádkou, namísto velkokapacitních drahých časostrojových křižníků. Ona to vlastně ani helikoptéra nebyla, vypadala jako… ale proč si zatěžovat hlavu jejím popisem, který by představil stroj fantastický a neuvěřitelný. Na top vývojovém stupni soudobé létací techniky. A nebyl by to ani popis přesný, prezentována je jen záměrně zkreslená počítačová simulace. Neboť vše, co se týká uvedeného „dopravního prostředku“, zůstalo přísně utajeno. I jeho název. Tento „stroj“ označovali krycím jménem, z piety a s dávkou humoru zvolili slovo Helikoptéra S. Nebo prostě jen Helikoptéra.

Teď tedy Helikoptéra letí nad terénem v roce 1776, poté co opustila výzkumný Areál Budoucňanů a prolétla časovým tunelem.
Rekognoskační signály z Helikoptéry mohly být vysílány do zvoleného místa na Zemi a do libovolného roku a pak v Areálu mohly být zachycovány odezvy od sledovaných historických zemských objektů. Než se do věci nenápadně vložil Rubian. Geniální vědec vytvořil stovky holostran výzkumných studií, aby prokázal, že na cestě časem by mohly být zpětné signály zdeformovány nebo dokonce zfalšovány. Podařilo se mu všechny odborníky podobného zaměření přesvědčit. Rozhodl se příjmu autentických signálů zabránit, ale nejen to. S cílem vyloučit možnost seriózního průzkumu přímo z Areálu nebo dokonce z Města vyvinul korekční superpřístroje kontrolující příchozí signály. Pokud byla nějaká odpověď podle názoru Rubiana závadná, prošla sekcí etické úpravy, jak s úšklebkem nazýval cenzuru a falšování zpráv. Poté se odtud odeslala pro další zpracování, a byvše pak upravená a nezávadná, dostala se k očím ostatních Budoucňanů. Rubian měl takto v rukou informační soustavu Areálu i Města. Nezamýšlel to z touhy po moci ani z osobního prospěchu. Dělal to, jakkoliv to zní pateticky, z obav o lidstvo.

Měl utkvělou představu, a nebyl daleko od pravdy, že lidské populaci hrozí zkáza, že nepřítel buduje Pátou kolonu, aby mohl lidi zotročit.
Kdo měl být tím nepřítelem, to ještě přesně nevěděl. Usilovně však na poznání pracoval. Nikde ovšem nešířil zprávy, že už na Zemi Kosmičané přistáli, tušil i kde, byť prozatím žádnou než malou lokální činnost nevyvíjeli a jevili se jako neškodní. Prozatím.
Rubianovým štěstím bylo, že sám Velký šéf byl značně mdlejší inteligence a Rubian pak byl až neskutečně usilovným workoholikem, který téměř vůbec nepotřeboval odpočinek. Pracoval pro něj široký tým vědců a techniků, kteří často o sobě vzájemně nevěděli.

Rubian měl schopnost vybírat si spojence a zavazovat si je laskavostí a osobním kouzlem i propracovaným systémem služeb a protislužeb. Byl svým způsobem nadšenec a idealista, praxí pragmatik až k machiavelismu. Na pohled působil tento urostlý pohledný muž neškodným, někdy naivním a dokonce přihlouplým dojmem. V ploché tváři měl šarm, který přitahoval ženy. Zůstával však vůči nim chladný, někdy byl až zlý. Ti, co ho znali blíže, říkali, že má rozum ostrý jako meč a srdce jako z nejvzácnější slitiny. A že nechybí ani tvrdost diamantu. Bylo zřejmé, že je plný vnitřní vášně. Jako sud prachu s nasazenou maskou kliďase. Navíc že oplývá fyzickou i psychickou výdrží jako stádo nejtrénovanějších koní.

Helikoptéra přelétá nad vojenským táborem. Stany, pušky v jehlanech, koně uvázaní ve stáních. Na kopečcích stráže, bedlivě pozorující druhou stranu řeky. V trávě se na bandalírech povalují vojáci, vysoké čáky vedle nich. Spí nebo si tiše vyprávějí. Zřejmě je před bitvou. Zítra mnozí z nich budou mrtví. Rubian tomu nemůže zabránit, porušil by kodex historie a principy využití strojů času. Svět by nabral pohyb nečekaným a nezákonitým směrem. Zvrtl by se a zauzlil až do paradoxů. Rubian zatíná zuby, už viděl tolik válek a tolik mrtvých. Při svých cestách na ně narazil téměř všude, jako by války byly stigmatem lidstva.

Holohlavý pilot také pozoruje ten malebný obrázek, který ještě nezaplavila krev a říká:
„Ale co kdyby na druhé straně bojiště nebyli podobní lidé, jen v jiných uniformách, ale tvorové z Vesmíru? Co by bylo pak?“
„Vyloučeno, Paule. Ti by se nezahazovali v tomhle primitivním století. Určitě by o nás věděli. Proč jíst kyselá bezobsažná pláňata, když ve vrcholcích dozrávají nádherná granátová jablka?“
„Tak proč jsme tady, v roce 1776, kapitáne?“
„Děje se něco, co se vymyká mému rozumu a uniká mému chápání.“
„Ono něco takového existuje?“
Rubian se usmál:
„Dosud ano. Proto mě to tolik láká. Nemyslíš, Paule, že u nás v Areálu je vlastně velká nuda?“
„Já jsem se dosud nenudil.“
„Jsi šťastný člověk. Já vlastně taky ne. Ale je ve mně něco, co mě pohání, abych poznával neznámé a toužil čichat nebezpečí a zneškodňovat je.“
„Tento stroj plně ovládám, kapitáne.“
„Nepochybuji o tom. Vidíš támhle ten obdélníček s dvěma kolečky? Tak to je Hrad, kam naše čidla neproniknou. Děje se tam něco zvláštního.“
„A my to objevíme a anomálii odstraníme.“
„Snad jednou. Teď neznáme souvislosti a nevíme, odkud pramení jejich zdroj. A abych nemluvil jen v metaforách… vidíš támhle ten velký modrý kruh? To je jezero, a není jasné, odkud bere své vody, které nikdy nevysychají. Přítoky do něho žádné nevedou. Ty za velkých dešťů se pod jeho hrází vypaří dřív, než se mohou spojit s vrtkavou vodou jezera. Pokud by…“
„Něco vás napadlo, kapitáne? Takže tam poletíme a přistaneme?“
„Ne, bylo by to velké riziko. I pro nás, kteří jsme perfektně vybaveni. Riziko nejen pro nás.“
„Příliš to nechápu, no co já…Vidíte, šéfe, tamhle ty tři tečky se pomaličku pohybují k Hradu?“
„Asi se ti něco zdá. Nebuď zvědavý nebo ani Časostroj ti nepomůže.“

Tohle byl otřepaný vtip z roku 2091, varianta na dřívější „nebo budeš brzo starý“. Pilot se povinně zasmál až se ukázala mezera mezi jeho zuby - to bylo v roce 2091 módou, přišla po éře bezvadných slonovinově bělostných chrupů. Rozhlédl se po kraji a protřel si unavené oči. Byl naivnější a upovídanější než jeho předchůdce doktor Chu, který býval nasazován na řízení i těch největších a nejsložitějších typů Časostrojů.
„Měl jste pravdu, kapitáne. V tuhle chvíli je tam už jen jedna tečka.“
„Tak tady vidíš jasný příklad kolísání projevů reality. Teď si, Paule, raději pro jistotu zkontroluj palubní mechanismy. Já se taky musím věnovat svým přístrojům.“

Jeden z nich již přijal řadu čísel a zobrazoval je viditelně jen pro Rubiana. Rubian měl v hlavě dešifrovací stroj a tak se bez potíží začetl. Nad některými informacemi se pousmál a propustil je dál. Jiné vymazal. Nad některými se zachmuřil a chvíli přemýšlel, jak je předžvýkat, aby byly pro jeho šéfa stravitelné. Nad některými mu bylo smutno. Pocit, který zřídkakdy dával najevo. Pár informací nasměroval do svého osobitého záložního prostoru.
Na malé věcičce, úplně novém jeho vynálezu, který před letem nainstaloval, se náhle objevily varovné signály.
„Otoč to zpátky, Paule, tam nemůžeme.“
„Ano. Proč ne? Ale jak jste to poznal?“
Rubian se zasmál, ten smích však nešel ze srdce, na pilota po své levici se však podíval laskavě a promluvil žertovným tónem:
„Mám víc než šest smyslů, Paule, než se vejde do tvé šišaté hlavy bývalého zrzka!“
„Hmmm.“
Pak kapitán převzal řízení. Volil souřadnice letu tak, aby je jeho kolega nemohl zaznamenat.
Místo, kam poletí, musí znát jen Rubian sám. Vypnul ukazatel polohy i obrazovku před Paulem.
„Prospi se, chlapče, budeš potřebovat síly na cestu zpět.“
Paul věděl, že to není jen Rubianův projev vlídnosti a péče o něho, ale i rozkaz. Sundal si kuklu posetou ploškami čidel, zavřel oči a usnul.
Kapitán věděl, jak zařídit to, co potřebuje.

Rubian přistál na loučce poblíž černé hradby lesa. Přes vysoké stromy nebylo vidět ani Ziniinu chaloupku ani Hrad.
Zpod klopy fialové kombinézy vyňal cosi, co vypadalo jako větší špendlíková hlavička. Věc, která byla na začátku století označována jako vysílačka či přijímačka, v jednodušší verzi jako pager nebo mobil, v roce 2091 už pracovala na zcela jiném principu. Vysoce sofistikovaný komunikátor s nejrůznějšími druhy a spektry entit byl výrazně rozměrově zmenšen, ovládán otisky prstů a konfigurací oční duhovky. Tím bylo zcela znemožněno jeho používání cizí osobou a bylo vyloučeno zprávy (či spíše množiny kódů) odposlouchávat (jak to bylo v oblibě na začátku století). Nebo možnost přenášet informace jinam než k obdobně definovanému adresátovi. Kterého měl Rubian pod vnitřní kontrolou.
Rubian přejížděl po kuličce štíhlými hbitými prsty a upřeně na ni hleděl.

Cosi se v prostoru dělo. Nepřišla však odpověď taková, jakou očekával. Kolem Rubiana se vytvořil oblak mihotavé mlhy, v kterém zmizel. Lesy odpověděly kakofonií zvuků, při níž by člověku méně odvážnému než Rubian tuhla krev v žilách. Stromy se daly do pohybu a kroužily ve zvětšujících se kružnicích okolo svých os, dokud nenarazily na neviditelnou překážku, načež se poloměry otáček začaly zmenšovat až do úplné nulové hodnoty a stavu nerušeného klidu. Ten trval jen okamžik a pak se opakoval celý proces, který oživoval stromy a přenášel je do jiné dimenze. Načež se vcelku plynulý děj jako mávnutím kouzelného proutku změnil v zmatený nelítostný boj v temnotě mezi stromy. Nad vrcholky lesa vyletovaly blesky a k zemi padaly světélkující jiskry. Snad se do boje zapojil i příkrov kryjící Rubiana. Posunul se až k okraji lesa. Za silného praskání a sršení posléze pohyb i zvuky utichly.
K Rubianovi cosi vklouzlo, a boj se přenesl k němu. Zvuky začaly být víc strukturované. Lišily se tónovým zabarvením i ozvěnami. Nakonec převážil zvuk (či to byla dosud nepoznaná melodie) vyšší frekvence, hlubší zvukový kaleidoskop výkřiků postupně utichával. Kdyby existovalo příslušné dešifrovací zařízení, pravděpodobně by rozeznalo vzrušený dialog dvou hlasů, z nichž jeden byl zcela mimo oblast lidské řeči. Pak vše utichlo a propadlo se do pohybové i zvukové apatie, zář probleskující v mlze postupně uhasínala, až mlha zcela zmizela.

Rubian stál na louce zcela sám a netvářil se šťastně. Byla třeba taková kamufláž? Anebo působila jakási halucinogenní mlhová droga? Nebyla na něm však znát ani stopa zápasu, ani příznak strachu. Na vysokém čele mu však naskočily vrásky obav. Pomalým rozvážným krokem došel k Helikoptéře a nastoupil do ní. Vstupní otvor se uzavřel a zacelil.

Ohleduplným šťouchnutím Rubian probudil svého zástupce. Ten zcela nepředpisově zívl, podrbal se na zarostlé bradě a podíval se na svého šéfa.
„Dělo se něco v době, kdy jsem spal?“
„Cosi ne zcela příhodného.“
„A to?“
„Pokusil jsem se o setkání s…“
Rubian nedopověděl, a Paul usoudil, že dopovědět nechce.
„Ale udělalo vám to zřejmě kupu starostí, že.“
„Jen malou kupičku. Jestli výsledek lze nazvat starostmi.“
„Nějaké důsledky pro naše mise?“
„Dosud jsem byl zvyklý spoléhat jen sám na sebe.“
A Rubian dodal do ticha plného očekávání:
„Také na svůj tým. Budu muset vynaložit značné úsilí a zátěž přenést…“
„Na nás?“
„Vy jste jako já. Na někoho jiného, kterého neznáte, alespoň ne ve formě, v které existuje.“
„Ale není neviditelný, že?“
„Paule, Paule. Cožpak jsi zapomněl, že viditelnost je funkcí stavu a emisí vysílajícího a přijímajícího? Dost řečí. Nastartuj, jedeme domů.“

Rázem zmizeli. Po Helikoptéře nezůstala sebenepatrnější stopa. Při cestě oba muži mlčeli. Každý měl dost svých myšlenek k přebírání, jako pohádková Popelka hrst čočky a hrachu. Paul cítil, že jejich výměna by byla zbytečná a dokonce nežádoucí.
Rubian byl překvapen přivítáním, kterého se mu v lese dostalo. Bylo hrůzostrašné. Brzy však pochopil o co šlo. Kuči-Kuči se naučil ovládat spouštěče strašení. A tak se sám strašíval, a vyvolával neskutečně děje, jako svou hororovou zábavu. A Pán lesů, či kdo to byl, už nerozeznal, kdy čarodějné jevy vytváří on, nebo kdy se samy opakují setrvačností a spíš se zaměřil na pozorování lidí a obvyklých utajovaných signálů. Proto Kuču-Kuči provedl šifrovaný rozhovor s Rubianem ve strašidelných kulisách, které nebyly sledovány, bez nebezpečí prozrazení. V Helikoptéře usedl Rubian ke klávesnici, vysílal šifrované zprávy a vysílal je na nejrůznější strany. Ty důležité našly směr do Rubianových přijímačů, ty krycí neprozrazovaly nic o tom, kdo je vysílá, nebyly nikdy rozluštěny a přispívaly k matení nepřátelského průzkumu, byl-li nějaký.

Pět minut před přistáním upadl Rubian do ztrnulého klidu, prostor kolem letící Helikoptéry byl pokojný, měnil se jen s dobíhajícími změnami času.
Přistáli klidně a bez obtíží. Nikdo je nečekal, jen tým letištní obsluhy. Paula to trochu mrzelo. Rubian byl naopak rád, že nevzbudili pozornost. Věřil, že A žádnou relevantní informaci se ten dogmatický stařec nedozví ani později mu nebudou položeny všetečné otázky. Starý kostnatý šéf bude jejich cestu časem považovat za bezvýznamnou. Vždyť také nikoho odnikud nepřivezli. Ani nic, alespoň zjevně ne.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 07.09.2012, 17:40:18 Odpovědět 
   Ač bojuji s časem, pomalu budu u posledního dílu. Měl by sis pospíšit - čekají i další čtenáři.
Epizodka s vtipem a odhalenou štěrbinkou mezi zuby mě pobavila.
 ze dne 08.09.2012, 11:15:46  
   čuk: Jen se dostat k opravám. Text už byl před delší dobou napsán. Díky za zájem
 salvator 06.09.2012, 10:50:59 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: salvator ze dne 25.05.2012, 11:32:51

   Na skomírajícího ducha vypadáš dosti duchapřítomně. Tedy, co se dá vyčíst z tvých slov.
 salvator 25.05.2012, 11:32:51 Odpovědět 
   Konečně opět u čuka v příběhu. Těším se samozřejmě na další. Díky. D.
 ze dne 19.08.2012, 6:44:04  
   čuk: Díky za přečtení a ochotu číst dál, byť začátky bývají lepší než další pokračování vytvářené skomírajícím duchem.
 Šíma 06.05.2012, 21:37:21 Odpovědět 
   Zdravím.

Co by řekl klasik? "Hu... Hustý!" Jen bych rád věděl, co si oba výzkumníci vyměnili mezi sebou (Kuči-Kuči vs. Rubian). Cestování časem s sebou přináší nejedny komplikace, kupříkladu možné poručení časového kontinua (čehož se naši výletníci zuby nehty brání), taková změna v toku času a následné změny z toho související (jako když jeden hodí do jezera kámen a ten se žblunkňutím vytvoří na hladině množství vln plynoucích všemi směry) by byla určitě katastrofou (třeba i pro lidstvo). Tak mě napadá, zdali oni Kosmičané nekují pikle a nebrousí si zuby na lidské časostroje... Děj nejspíš vše napoví (třeba i později). Uvidíme v dalším díle... ;-)
 ze dne 07.05.2012, 10:19:32  
   Šíma: Kurňa, tak to mu držím palec!!! ;-)
 ze dne 07.05.2012, 7:53:09  
   čuk: Díky za přečtení. Kosmičané už časostroj mají, o to bude hůř, avšak Rubián má tajné plány...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Sugesce - rozuz...
pedvo
Krk
vrama
TILDA a její př...
Tilda
obr
obr obr obr
obr

Doznání
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr