obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915348 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39472 příspěvků, 5737 autorů a 390243 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Svět v očích zřít... ::

Příspěvek je součásti workshopu: Život po roce 2012
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 30.06.2012, 23:58  
Nový workshop s docela pěkným a zajímavým námětem: konec světa! Tak proč nevložit i své želízko do ohně? Hezký den a šotkům zdar! :o)
 

      Na začátku byla tma. Ono většinou na začátku bývá tma. Nehmotná, všudypřítomná a nezměřitelná, rozprostírající se v trojrozměrném prostoru. Tichá a tíživá. Ne jako když zavřete oči. Je mnohem výraznější a reálnější. Prý i před tím, než vznikl svět, byla tma. Pak kdosi luskl prsty a řekl: „Budiž světlo!“

      Tu náhle proniklo tmou oslnivé světlo. Ne, nebylo to slunce, co ozářilo onu nekonečnou čerň. Světlo mělo spíše kuželovitou podobu. Nořilo se do tmy pouze jedním směrem, jako by kdosi v oné tmě rozsvítil baterku, či spíše reflektor. Se světlem přišlo i teplo. Dá to rozum, vyzařované světlo s sebou nese i částečky tepla. Fyzika v praxi.

      Nyní tu máme světlo a tmu. Ovšem žádné stíny. Žádný kontrast mezi oběma světy. Světlo se nořilo do tmy postupně a s vektorem vzdálenosti od zdroje sláblo, až zmizelo docela. Pokud šlo o světlo promítačky v opuštěném kinosále, chybělo tu už jen plátno. A kdo ví, třeba onen světelný kužel ozařuje nějakou tu projekční stěnu, jen ještě není patrná.

      Pak cosi hlasitě cvaklo a ozval se tichý šum. Spolu se světlem se přidal i zvuk. Nejsme tedy ve Vesmíru, tam se zvukové vlny nemají v čem šířit, je v něm přeci jen vzduchoprázdno. Jsme tedy v místnosti? Obraz se změnil. Na konci světelného kužele se objevil nejasný obraz. Číslice. Obraz se zaostřil. Je to jasné, dostavil se i čas, protože každý začátek musí mít zákonitě i svůj konec.

      Dvojrozměrný obraz na plátně ukazoval jakousi ulici na předměstí. Tuctové domy s tuctovými zahradami a ploty. Mezi nimi vedla asfaltová ulice s příjezdovými cestami do garáží. Tu a tam před nějakou dokonce stálo i opuštěné auto. Stromy se nejistě komíhaly ve větru. Čas od času z jejich korun spadl na zem žlutohnědý lístek. Spolu s odpadky se ulicí hnal i prach. Zdálo se, že je ulice již nějaký čas opuštěná.

      Obraz se změnil. Ještě ne v ději. Z dvojrozměrného se stal třírozměrným. Plátna nebylo potřeba. Svět vysílaný z promítacího přístroje se stal reálným a skutečným. Stal se kostkou, či koulí ve tmě obklopen světlem. Došlo ke střihu a děj se přesunul do jednoho z domů. Do pokoje. Nešlo o kuchyni. Ani o pracovnu. Vypadalo to na dětský pokoj přeplněný hračkami. Plyšoví medvídci, štíhlé ledabyle oblečené plastové panny, domeček pro panenky...

      Náhle se čas zastavil. Kdosi, kdo stvořil tento svět z ničeho a v ničem, náhle zastavil chod času. Proč asi? Nejspíš v domě někdo scházel. Lide? Zvířata? V pokoji se náhle objevilo malé dítě. Holčička. Měla na sobě bílé tričko a kostkovanou sukni. Byla bosa. Stála uprostřed pokoje a dívala se na nepořádek v pokoji. Kdopak to asi uklidí?

      „Mamííí!“ zakřičelo dítě. „Mamííí...“

      „Copak je?“ ozvalo se z domu. Takže přeci. Dům má své nájemníky. Ale jak je to možné? Kde jsou ostatní lidé na ulici? V dalších domech? Jak je možné, že v opuštěné čtvrti bylo v jednom domu malé dítě? Kde se tam vzalo? Patřilo snad tomu pokoji? Neměl by pokoj patřit dítěti? Kde měla ona holčička své rodiče? Přeci jen, nemohla v tomto světě existovat jen tak, sama pro sebe. Potřebovala jídlo, pití, spánek, čas na hraní a hlavně... potřebovala své rodiče. Zázemí a pocit bezpečí.

      „Mamííí, kde jsi!“ volala holčička dál a kývala přitom hlavou. Dlouhé zapletené copy jí vlály kolem uší. Zdálo se, že se holčička zlobí. Maminka však nepřicházela. „Maminko, kde jsi? Mám tě ráda a potřebuju tě...“

      „Copak je, broučku?“ vešla do pokoje žena ve středních letech. Vzala dítě do náručí a konejšivě jej pohladila po vlasech. „Co pak se stalo tak strašného?“

      „Všichni umřeli...“ řekla holčička.

      „Jak to?“ nechápala jej matka.

      „Všichni jsou mrtví!“ rozplakalo se dítě.

      „A kdopak?“ pohoupala jej matka v náručí. „Panenky a zvířátka ve tvém pokoji?“

      „Ne, mami,“ zaštkala holčička. „Všichni lidé...“

      „V téhle ulici?“ zamyslela se matka a postavila holčičku na zem.

      „Ne, všichni lidé na světě!“ zamračila se, že je její matka tak nechápavá.

      „A to jsme tu zůstaly samy?“ klekla si matka k dceři a pohlédla jí do velkých modrých očí. „Jen my dvě? A co táta?“

      „Ten je také mrtvý!“ řekla holčička. „A ty taky, mami!“

      „Já jsem taky mrtvá?“ usmála se matka. „A co ty?“

      „Já nevím... Třeba se mi zdáš...“ zamyslelo se dítě.

      „Třeba se ti všechno jen zdá,“ souhlasila matka. „Možná spíš a máš jen noční můru...“

      „Ne, mami, vím to...“ dupla si holčička nohou a znovu se rozbrečela.

      „Kdybys byla mrtvá, nemohla bys se mnou mluvit, zlato,“ ujistila ji matka. Opřela se o šatní skříň a dívala se, jak se její dcerka vydala k oknu. Venku byl den. Jasno, ale nesvítilo slunce. Bylo to divné. Celé to bylo divné. Možná až podezřelé. Bylo snad zamračeno? Polojasno? Nebe přeci nebylo modré, jak bývá běžně... Tohle nebe mělo mléčnou barvu. Bez slunce, jakoby nikdy nebylo.

      „Mami?“ otočila se k ní holčička. „Co se stalo?“

      „Proč se ptáš, miláčku?“ vyděsila se žena. Holčička se na matku nejistě podívala. „Co se ti honí hlavou, zlatíčko?“

      „Nic není skutečné, mami!“ řeklo dítě. „Tenhle pokoj, tenhle dům, ty ani svět okolo. Děsí mě to!“

      „Proč by to nemělo být skutečné?“

      „Protože... Protože já nedýchám, mami!“ rozhodila holčička ruce.

      „Nesmíš zadržovat dech,“ nabádala ji matka.

      „Ne, ty mě neposloucháš, mami... A nebije mi srdce!“

      „Jak to? Proč ne?“ zamračila se matka. Proč by jí nemělo bít srdce? Proč by neměla dýchat? Bije srdce jí samotné? Dýchá? Cítí? Myslí? Proč by tento svět neměl být skutečný? Pokud ne, čím tedy je?

      „Náš svět je pryč... Skončil už před dávnou dobou...“ řekla holčička rázně.

      „Jak to můžeš vědět?“ nechápala ji matka. „Jsi přeci malá holčička!“

      „Jsme jen obrazem, mami! Zhmotnělým obrazem něčeho, co již dávno není... Děsí mě to!“

      „Ale já ještě nechci umřít!“ řekla žena. „Mám přeci tebe, holčičko. Mám tvého otce, tenhle dům a svou práci...“

      „Ty už zemřít nemůžeš...“ zavrtěla holčička hlavou.

      „Proč?“

      „Protože jsi už mrtvá,“ řekla holčička tvrdě. „I já jsem už mrtvá. Jsme jen dozvuky lepších časů...“

      „A proč jsme všichni zemřeli?“ zeptala se jí žena nevěřícně. Klekla si k dítěti a objala jej.

      „Protože,“ zašeptala jí dítě do ucha. „Protože nastal konec světa!“

      „Ale proč?“

      „Protože to tak někdo chtěl, mami...“ pohladilo ji dítě po vlasech.

      „A kdo? Bůh?“ zavrtěla žena hlavou a rozhlédla se po pokoji, jakoby se chtěla ujistit, kde se právě nachází. „Protože jsme byli špatní?“

      „Ne, protože jsme byli ve špatnou dobu na špatném místě...“ usmála holčička. „Ale neboj se, mami. Už se nám nic nemůže stát...“

      „Protože jsme mrtví?“

      „Protože existujeme mimo čas a prostor...“ řekla malá dívka vševědoucně.

      A pak... Pak se děj zastavil. Šum ustal. Kdesi znovu cosi cvaklo a nastala opět tma. Nehmatatelná a všudypřítomná tma bez začátku a konce. Kam se poděl promítací sál? Proč onen film náhle skončil? Jaký to mělo vše důvod? Kdesi bouchly dveře. Na okamžik bylo možné slyšet čísi kroky. Byl to snad bůh? Ne, to byl někdo jiný... Kam odešel? Odkud přišel? Proč tu vlastně byl? A proč byl promítán tento film? Komu vůbec?

      Existuje nějaký svět tam venku? Za čím? Kde? Existuje svět vevnitř a svět vně? Co se stalo? Bylo to důležité? Pokud lidstvo zahubil konec světa, bylo bezpředmětné, co to způsobilo. Důležité bylo jen jedno, že tu již není... Opravdu zahynuli všichni? A co když... Co když je život jen sen? Do čeho se pak probudíme? Kolik těch konců nakonec vlastně je? Kdy skončí vlastně svět? A kdy začne? Ten nový...?

      A pak byla už jen tma a nic než tma...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 27 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 56 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:32:45 Odpovědět 
   30. 07. 2014
Dočetl jsem za dnešek desátý příspěvek. Vím, že se jedná o zajímavé dílo. Vím, že jsem hned po dočtení usnul. A vím, že nevím, jaké hodnocení bych měl napsat. No, věřil bys tomu?
 ze dne 01.08.2014, 12:52:43  
   Šíma: Věřil! ;-)
 chris ONNE 21.07.2012, 22:39:55 Odpovědět 
   Ano ano, nejen dobří holubi se vracejí, ale i jeden takový šourající se přivandrovalec. No, nazdar hříbku… ;-)

Tak aby se neřeklo, jednoho šotka jsem zahlédl :-D
… Nejspíš v domě někdo scházel. Lide? Zvířata?... – Lidé

Příběh. Kupa otázek a odpovědi v nedohlednu, tak to moc dobře znám. Tváří se to jako jednoduchá jednohubka, ale opak je pravdou. Snad, druhý a poslední můj štěk, byl jsem začátek až tak naladěn, že jsem málem přeskakoval věty ve snaze zjistit, o co jde. Ale to jsem asi jediný.
Ale jinak povedené dílko, byť šímoviny z jiného soudku taky nezaškodí. ;-)

Hezký den přeji.
 ze dne 18.11.2012, 0:06:40  
   Šíma: Zdravím a velice (opravdu velice) opožděně děkuji za komentář (i kritiku). ;-) Snad se jako čtenář nezlobíííš! Brou noc přeji.
 Akiko 12.07.2012, 6:37:30 Odpovědět 
   Zdravím,
tenhle typ fikce mám ráda. Zajímavě řešíš otázku existence a vyvoláváš ve čtenáři další a další otázky, na které už ale neodpovíš, což je trochu podlé, ale aspoň si každý příběh může domyslet po svém. Moc povedené :)
 ze dne 12.07.2012, 11:59:06  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík... Podlé? Hm... Proč si trochu "nepohrát se čtenáři" (v dobrém)? A zda se povedlo, to už musí říci samotní čtenáři. Ještě jedou dík! ;-)
 salvator 03.07.2012, 14:09:52 Odpovědět 
   Nezvykle, o to však z mého pohledu příjemně a s jistou dávkou nadhledu řešený příběh lidstva shrnutý do rozhovoru maminky se svou dcerou, což způsobuje u čtenáře zajímavou zkratku v takto jinak širokých možnostech rozvětvení tohoto tématu.
Podle mne, Šímo, tě musela políbit nějaká zatraceně pěkná... múza.
Zdraví, Salvator.
 ze dne 03.07.2012, 15:06:01  
   Šíma: Díííky! ;-)
 čertíček244 02.07.2012, 22:00:30 Odpovědět 
   Je dost otázek bez odpovědí... A ty si mi jich ještě pár přidal do hlavy. Já jen doufám, že se ten někdo, kdo ovládá tu promítačku, rozhodne promítat co nejdéle. Dobře napsané, i když jsem od tebe čekala něco jiného, milý Šímo. Toto je překvapení... ale příjemné. Měj se. Čírtě
 ze dne 02.07.2012, 22:15:26  
   Šíma: Díky, jsem rád, že se líbilo. Něco jiného? ;-) No, mé múzy mne také překvapily, ale pšt! ;-)
 Jujacek 02.07.2012, 20:37:47 Odpovědět 
   Někdy jsou taková dílka potřeba ;) Každopádně příjemné počteníčko, navození atmosféry a tak ;) :)
 ze dne 02.07.2012, 21:08:08  
   Šíma: Děkuji. :o)
 Sonic 02.07.2012, 13:53:04 Odpovědět 
   Tajemné a mrazivé, nechává prostor pro spoustu výkladů...z nichž žádný nemusí být ten správný. Můžem být pouze projekcí něčí mysli? Je naše fyzično opravdu hmotné, nebo jej tak máme jen pociťovat? Co když někdo sedí u vypínače a baví se jen hrou zvanou lidstvo, pak může kdykoliv jen z rozmaru stisknout OFF...a je konec
 ze dne 02.07.2012, 16:08:53  
   Šíma: Zdravím.

Jo, tohle mě děsí, do čeho se to pak "probudíme" (jako lidstvo či jednotlivci)... ;-) Dík za zastavení a komentík.
 Šaňo 02.07.2012, 12:36:52 Odpovědět 
   Zaujímavý úlet do "sveta" za nejakou hranicou, ktorá nás delí od niečoho neznámeho. Vstup je volný, fantázii sa medze nekladú, ale skúseností z našého poznaného sveta sa len tak ľahko nezbavíme.
S pozdravom Šaňo.
 ze dne 02.07.2012, 16:09:20  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! :o)
 Věrka222 02.07.2012, 9:59:11 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Věrka222 ze dne 01.07.2012, 21:41:10

   Jo a ještě musím pochválit krásnou, vybroušenou češtinu. Tu bych od Tebe ráda odkoukala a naučila se.:-)
 ze dne 02.07.2012, 11:40:39  
   Šíma: Děkuji. Tak proto mne šotci nenechávají na pokoji, abych "nezpychnul" a dával pozor na jejich práci... :o) Slova chvály potěší! (mrk)
 zahradník 02.07.2012, 1:35:10 Odpovědět 
   Šímo, Šímo, Ty ses z toho nějak vykroutil - já od Tebe čekal nějaký pořádný nářez ze Zóny... ale dobrá, ono i zafilozofovat si občas neuškodí :)
 ze dne 04.07.2012, 14:56:34  
   Šíma: http://www.saspi.cz/dila/35248-delnik-cislo-2356-a

:o)
 ze dne 02.07.2012, 11:38:56  
   Šíma: Zdravím. :-)

Zóna je na čas u ledu, odpovědná múza má dovolenou (asi dva roky prázdnin)... ;-))) Dík za zastavení a komentík.
 Věrka222 01.07.2012, 21:41:10 Odpovědět 
   Tajemné, zajímavé a se spoustou otázek. Takové příběhy můžu.:-))
 ze dne 01.07.2012, 23:05:17  
   Šíma: Jsem rád, že se líbilo.
 Kalip 01.07.2012, 19:01:30 Odpovědět 
   Zatím si neumím vytvořit názor. :-) Rozhodně zajímavý nápad. Na mě je to ale asi příliš otázek. Proč si stále musíme pokládat nějaké otázky? Nemůže něco prostě jen tak být. Jako tma. A jako to ví holčička, (kterou to ale děsí).
Možná se k textu ještě někdy vrátím.

PS: Pár překlepů jsem našla. :-)
 ze dne 01.07.2012, 23:04:48  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík. Šotci mi vzkazují, že pokud mne opustí, bude skutečný konec světa... ;-)))
 mylencz 01.07.2012, 15:52:22 Odpovědět 
   Mám v tomto WS tři favority. Tvůj příspěvek se mi hodně líbí, protože je sympaticky krátký, technický začátek vůbec nenudí a příběh nabízí více vysvětlení, od nejpřirozenějšího (sen), přes jakousi diktaturu tajemného promítače, který na konci zkrátka jen cvakne dveřmi, až po vesmírné zkraty prolínajících se realit. V otázkách ("Jaký to vše mělo důvod? Bylo to důležité?") je docela dost ukryto, každopádně mi vyburcovaly fantazii po stránce filozofické i technické :-).

Kdybych sebrala odvahu k účasti, asi bych chtěla, aby můj text vyzněl podobně.
 ze dne 01.07.2012, 23:06:05  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík, jsem rád, že jsem (Ti) padl do noty! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Amercký sen
Veronikass
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Krásná žena
Akras
obr
obr obr obr
obr

Doznání
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr