obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2916112 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Důvod proč odejít ::

 autor Nears publikováno: 21.05.2012, 17:24  
 

Kapitola 1. Důvod proč odejít
Anthony sám sobě kladl otázku. Jak se mohl dostat až sem – do chrámu. Všechno se to seběhlo nějak rychle. Odchod z domova, zabití toho chlapa, za které podle něho nemohl, přechod v čase, což bylo vůbec divné, Elis Scottová a konečně rozhovor s Tobiasem, který mu namlouvá jeho výjimečnost, o které on sám nic neví. A spousty dalších věcí okolo, nevyjímaje tu holku co o sobě tvrdí, že vidí do budoucnosti, a že Anthonyho příchod čekala. Přesně si pamatoval, jaký den tohle všechno začalo.
Byla středa, 14. Září 2011 něco málo po desáté dopoledne. Zrovna kráčel přes asfaltové parkoviště před obchodem se smíšeným zbožím. V zadní straně stály vedle sebe dvě auta. Všiml si, že to blíže k němu je červený Wolksvagen. Nijak víc se na auta nesoustředil. Však proč také, většina aut, která u tohoto obchodu parkovala, nepatřila místním.
Ti chodili nakupovat pěšky nebo na kole. Anthony bydlel ve vesnici Black Twins, která se nacházela hned pod dálnicí, ta směřovala do Londýna. Vesnice byla situována na východ, 40 kilometrů od hlavního města Anglie. Obchod se smíšeným zbožím byl v Black Twins jedinou možností nákupu. Taky tu měli kostel a hostinec U Veselé Merry, tak se mu říkalo. Žil tu už osmnáct let a znal každého z osmdesáti sedmi obyvatel této vesničky.
Otevřel prosklené dveře obchodu, nad kterými se rozdrnčel elektrický zvonek. Jako obvykle, pomyslel si. Zvenčí budova působila prostorně ale zevnitř už tomu tak nebylo. Pár regálů s běžnými potravinami, jedna chladnička a mrazák s masem v zadním koutě. Opravdu jen to nejnutnější.
Hned vedle dveří napravo byl umístěný pult a za ním buclatá dáma se světlými, kudrnatým vlasy. Na sobě měla obyčejné šaty s květovaným vzorem. Jmenovala se Katerina Mayerová, bylo ji šedesát tři let a kdysi se velice přátelila s Anthonyho babičkou, která žila u nich v domě než zemřela. Ale to už je dávno. To byl ještě malým školáčkem. Anthony ale neměl Katerinu Mayerovou v lásce, byla to prostě normální drbna a jeho otec na ni měl úplně stejný názor. Už tenkrát, když chodila k nám domů na dlouhé návštěvy. Vždy po domě pátrala očima, hledala nějakou vadu, o které může polemizovat s ostatními. „Dobrý den…“ Pozdravil ji Anthony vynuceně, aniž by si prodavačku nějak dlouze prohlížel. Popadl košík z plastu nalevo u dveří. „Nazdárek, chlapče. Nějak pozdě pro snídani, co říkáš?“ Snažila se o co nejlíbeznější hlas. Jakoby byl malé dítě. „Možná.“ To bylo to nejslušnější, co ze sebe dostal. Raději se rychle schoval mezi regály. Sáhl pro dvoje solné chipsy a pár čokoládových tyčinek. V chladničce si vybral dvou litrovou láhev Coca – Cola a tři bagety s kuřecím masem. Ty měl nejradši. „To nevypadá na zrovna nejzdravější snídani. „Okomentovala to Katerina, když vyložil obsah košíku na pult. „No co k tomu říct, člověk si nemůže stále odpírat to co je chutné.“
Dobře věděl, že prodavačka drží přísnou dietu na svou nadváhu a tímhle ji naprosto uzemnil. „Jistě, to máš pravdu.“ Řekla už méně sebejistým hlasem. Anthony se tak připravil o další otázky na jeho osobu. Katerina se spíše soustředila na to, jestli jejich rozhovor neslyšel někdo další ze zákazníků, kteří přijeli těmi vozy zaparkovanými venku. Anthony čekal, až mu prodavačka vrátí zbytek peněz za nákup a ihned poté odešel. V igelitové tašce neměl nezdravou snídani jak se Katerina mylně domnívala ale občerstvení na dalekou cestu, kterou hodlal podniknout. Anthonyho otec je právník a před dvaceti osmy dny musel odjet do České republiky. Zastávat tamějšího zločince, o kterém otec tvrdil, že je nevinný. Jeho kauzu sledoval mnoho let a znal každý detail. Češtinu – jazyk, kterým se mluví právě v České republice plně ovládal. Kdysi tam se svými rodiči a bratrem bydlel. Teď se odtamtud však nevrací zpátky do Anglie. Doma měl být už před týdnem.
Telefon měl stále vypnutý a Anthony začínal mít strach. A hlavně doma byl teď sám. Jeho matka zemřela ihned při jeho narození, nezvládla porod. A o tři roky starší brat Mathew byl zastřelen při loupežném přepadení londýnské banky, když Anthonymu bylo třináct. Šel tehdy náhodou kolem, a když viděl zloděje vybíhat z banky ven, snažil se ho zastavit. To se mu však stalo osudným. Jak dlouho po něm on i otec smutnili. Právě proto si teď Anthony nedokázal představit, že by jeho otec zahynul v autě někde na cestě zpět.
Rozhodl se, že se vydá do České republiky, najít otce. Všechno měl pečlivě rozmyšlené.
Vyhledá dům strýce Lense Lewise, tátova bratra. Ten v České republice zůstal a žije tam dodnes. U něj měl otec několik dní přespávat. A když ani tam nic nezjistí, dojde k soudu, u kterého táta onoho zločince zastupoval. Za dvě hodiny mu ze zastávky v Black Twins odjíždí autobus do Londýna, odtud bude dalším autobusem pokračovat až do České republiky. Toto rozhodnutí začal plánovat před týdnem. V den kdy se otec měl nejdéle vrátit. Uskutečnit svůj tak zvaný výlet naplánoval na své narozeniny. Tedy na dnešek. Ano v den, kdy to všechno začalo, měl osmnácté narozeniny. Na internetu si nalezl spoje autobusů až do České republiky a ze svého studentského konta vybral veškeré peníze. Táta, vždycky chtěl, aby si Anthony šetřil na horší časy. Ty teď právě nastali, když otce nenajde, skončí v dětském domově. A to bylo to poslední, po čem toužil. Musel vzít okolnosti do svých rukou. Myslel si, že otce opravdu najde.
Mezitím došel k domovu, kde vytáhl klíče z kapsy a odemkl dveře. Jejich dům byl v klasickém anglickém stylu. Cihličkové stěny a šikmá střecha. Dřevěná veranda před hlavním vchodem a živý plot v předzahrádce. Byl to starý viktoriánský dům. Vstupní dveře byli z masivního dřeva a uprostřed vyplněny sklem, které bylo nahoře zaobleno. Dveře měly tmavou barvu, té se říkalo Eben. Měl už všechno zabalené, stačilo jen jídlo přidat do batohu k ostatním věcem a vyrazit na autobus. Ten ze zdejší zastávky, která tu mimochodem byla jediná, odjížděl přesně v dvanáct hodin a osm minut. Vstoupil do kuchyně spojené s obývacím pokojem. Uprostřed tyto místnosti rozdělovala pouze krbová kamna. V levém rohu místnosti, hned vedle kuchyňské linky byly dřevěné schody do patra. Tam byl Anthonyho pokoj a otcova pracovna. Táta měl ložnici dole. Kdysi ji sdílel i matkou.
Anthony chodí na soukromou školu podnikání v Londýně. Ale teď mají prázdniny, které končí příští týden. Doufal, že do té doby se stihne vrátit. Ve škole to miloval. Učili se i zajímavé věci, třeba o tom jak vést lidi, nebo znát lidskou psychiku. Sice Anthonymu tohle zatím moc nešlo, ale všechno si ve škole pilně zapisoval. Snažil být se dobrý, už i kvůli otci, který na něj spoléhal. Jednou se třeba i dostane taky na takovou prestiž jako táta. Jiný ideál vlastně ani neznal. Žil jen s otcem a přátelil se s klukem od sousedů. Jmenoval se Keamy Fillmore.
Byl skvělý, udržel tajemství a nikoho nepomlouval. Keamy však před sedmi dny zmizel. Utekl z domova ze zatím z nezjištných důvodů. Dokonce ani Anthony o jeho možném útěku nic nevěděl. Ten den trávili společně, jako každý jiný. Byl pátek, a oni ho trávili u jezera na konci Black Twins. Končil první týden v září a slunce ještě vydávalo pár posledních paprsků. A tak se koupali. Tam mluvili o všem možném, o holkách ze třídy a hlavně o včerejším výsledku fotbalu v televizi. Až pak když odcházeli, začali rozebírat jejich zvláštnost. Už od malička spolu vyrůstali a kolem nich obou se děli divné věci. Vlastně oni byli divní. Anthony se vždycky dotkl nějaké rostliny a ona ihned uschla. Uměl vyhodit odpadek do koše i na deseti metrovou vzdálenost. Keamy to samé. Občas uměli k sobě přitáhnout nějakou menší věc, aniž by se jí dotkli. Třeba propisku. O těchto věcech s nikým jiným nemluvili. Tajně doufali, že jsou vyvolení hrdinové, a že je jednoho dne bude svět potřebovat. Ale tohle byly pouze dětské sny, reálný svět byl opravdu jiný. Keamy Anthonymu vyprávěl, jak dokázal pouhýma očima zapálit sirku. Trvalo mu to prý víc jak půl hodiny upřeného zírání. Ale přeci se podařilo. Anthony tím byl uchvácený. Keamy se tím zezačátku nechtěl chlubit, ale pak si řekl, že by to Anthony vědět měl. Stáli tenkrát na rozcestí, jedna cesta vedla ke Keamymu domů a druhá k Anthonymu. Nikam dál se člověk nedostal. Za oběma domy byl hustý les. Stáli tam a dlouze o tom diskutovali.
Anthony se domů dostal až v osm večer. K žádnému závěru tenkrát nedošli, zase se domluvili, že o tom před ostatními pomlčí. Tehdy ho Anthony viděl naposledy. Druhý den ráno přiběhl Keamyho otec, Hesli Fillmore. Bouchal na dveře a nepřetržitě zvonil. Když Anthony otevřel, spustil na něj, ať jde Keamy ihned domů. Byl rozčílený. Myslil si totiž, že tady jeho syn spal. Anthony mu to však vyvrátil. A tak po Keamym Fillmorovi bylo vyhlášeno pátrání.
Přijela policie se psy. Pátrali v lese, prohledávali jezero, kde se ten den koupali. Nikde nic. Po týdenním pátrání toho nechali a okomentovali to tím, že musel utéct z domova. Policie ho neznala, tak tohle vysvětlení považovali za oprávněné. Ale Anthony, Fillmorovi i ostatní lidé z vesnice nevěřili, že by Keamy jenom tak odešel. Teď už vlastně jen čekali s rukama v klíně. Anthonyho zase honila myšlenka zda – li se nějak nezaklel či co. Ovšem nikomu to říct nemohl a stejně by mu to neuvěřili. Stejně jako všichni, i on musel čekat, jestli se jeho přítel vrátí. Doufal, že za týden spolu nastoupí zase do školy.
Došel nahoru do pokoje a sehnul se k zemi pro batoh. Do něj už opravdu stěží nacpal obsah igelitové tašky z obchodu. Nandal si ho na záda. Řemen ho škrtil do ramen, jak byl batoh těžký. Sešel dolů ze schodů. Vizuálně zkontroloval celý dům. Nebylo tu nic, co by mohlo zapálit, či zatopit dům. Na moment jakoby si všechno rozmyslel. Jakoby nikam nechtěl, počkat na otce i na Keamyho doma. Tuhle myšlenku ihned vyhnal z hlavy. Už se ani neohlížel přes rameno. Surově zabral za kliku a vystoupil z domu ven, na dřevěnou podlahu verandy. Otočil se, vytáhl klíče z kapsy, aby zamknul. Ale stalo se opět něco zvláštního. Zámek cvakl sám od sebe, aniž by tam Anthony vsunul klíč. Jakoby dokázal zamknout dům pouhou myslí. Už se nad takovými věcmi ani nezastavoval. Bylo zbytečné o tom přemýšlet. Akorát by se trápil. Samozřejmě by se dalo těchto schopností i využívat. Ale nadrbou by se do toho zamotal ještě více než bych chtěl. A navíc moc tohle ovládat neuměl. Někdy to dokázal, vysát z květiny vodu, odtrhnout centimetr hlíny aniž by do ní kopl rýčem. Ale někdy ho jeho moc vůbec neposlouchala. Jako tenkrát, když na školních záchodcích zastavil vodu v umyvadle. Školník celý den hledal závadu. Po pár hodinách se k Anthonymu úlevě vada spustila sama.
S těžkým batohem odcházel vstříc dlouhé cestě. Svůj domov nechával za zády. Scházel dolů z kopce. Míjel kostel ve starém gothickém stylu. Sem kdysi chodívala babička, každou neděli tu totiž bývala mše. Anthony tu s ní byl jednou, když byl malý a už tenkrát se mu tady nelíbilo. V žádného boha nevěřil. Věděl, že svět není náhoda. Ale mystická bytost jakou byl bůh, to bylo až moc smyšlené. Někdo by možná mohl říci, že jeho a Keamyho schopnosti jsou darem božím, ale Anthony by se mu vysmál.
Právě procházel kolem obchodu Kateriny Mayerové. V době obědů uvnitř nikdo nebyl. Tedy jen ona. Prohlížela si ho skrz výlohu. Doslova na ni byla přilepená, jak Anthonyho pozorovala. Ten ji ironicky zamával, a prodavačce došlo, že když ona vidí ven, on vidí dovnitř. Rychle zmizela mezi regály a jeho zamávání ignorovala. Strašná drbna. Pomyslel si Anthony. Jak tak procházel vesnicí, cítil, jak z oken domů vychází příjemná vůně připravovaných jídel. I jeho žaludek se ozval hlasitým zakručením. Od rána nic nejedl. Ještě to chvíli vydrží a pak se nají. Má přes půl hodiny času než pojede autobus. Sešel až k hlavní dálnici podél Black Twins. Odbočil do leva a tak ušel asi tři sta metrů. Stejně jako každé ráno když odtud jezdíval do školy. Došel až na zastávku. Měla prosklené stěny a nahoře byla zakryta plechovou střechou, když k ní Anthony přišel blíže, spatřil na zadní stěně nad dřevěnou lavičkou dva plakáty vedle sebe. Na tom prvním bylo pozvání na koncert jedné punkové kapely na tento pátek a na tom druhém zase do divadla na muzikál. Těžko říct co si vybrat. Pousmál se nad tím Anthony. Sedl si na lavičku a batoh položil vedle sebe.
Do příjezdu autobusu zbývalo dvacet devět minut. Nikdo krom Anthonyho tu zatím nestál. Však proč taky, bylo ještě brzo. Anthony vytáhl z vrchu báglu kuřecí bagetu. S chutí se do ní pustil. Přemýšlel o svém výletu. Peněz má dost, strádat rozhodně nebude. Tak půl hodině mu bude trvat cesta do Londýna. Do Česka pojede ale až druhý den ráno. Nechtěl cestovat za tmy. Už se rozhodl, že přespí v Londýně, někde poblíž vlakového nádraží si najde hotel. Hlavně, aby měli dobrou kuchyni. Pomyslel si. Z pravé kapsy vytáhl mp3 přehrávač a zaposlouchal se do jeho oblíbené americké kapely. Po chvíli si všiml, jak lidé přibývali. Nějaká stará paní si sedla vedle něho.
Ještě pár minut uběhlo a v dáli se objevil autobus, který se rychle přibližoval. Zastavil a ihned se tam všichni nahrnuli. Anthony stále seděl na lavičce, vypadalo to jakoby si autobusu ani nevšiml, ve skutečnosti však čekal, až se všichni usadí. On nikam nepospíchal. V rychlosti pozdravil řidiče, aniž by se na něj podíval, zaplatil a sedl si na poslední lavici před zadním vchodem. Autobus zavrčel a rozjel se vpřed. Black Twins během chvíle zmizela v dáli. Anthony svůj dům opravdu opustil. Doufal však, že až se vrátí, najde tu Keamyho a s otcem povečeří. Tehdy byl dost naivní. Když o tom teď tak přemýšlel s odstupem času. Jak bláhový mohl být.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 21.05.2012, 17:18:23 Odpovědět 
   Zdravím.

Omlouvám se za poměrně pozdní publikaci, ale dlouho jsem chodil kolem Tvého textu jako kocour kolem horké kaše. Takže do toho...

Když jsem pročítal tuto část, měl jsem najednou pocit, jako bych už něco podobného četl. A nemýlil jsem se, vrátil jsem se tedy k předešlému textu, který také vypráví o vesnici Black Twins a našem hrdinovi. Je tento text pokračováním, nebo přepracovanou verzí (původního textu)? Vesměs se v něm objevují tytéž chyby (něco jsem si dovolil vypsat níže). Zatím své čtenáře seznamuješ s bydlištěm hlavního hrdiny, něco z jeho minulosti (včetně "nadpřirozených schopností") a také předkládáš samotnou zápletku, která bude zřejmě nosnou částí celého příběhu: pátrání po otci, který zmizel kdesi v České republice.

Nebudu oba zmíněné texty (tento a již publikovaný) spolu srovnávat, oba jsou o něčem jiném, přestože pojednávají o tomtéž. Text je víceméně čtivý, ale i tak by si zasloužil ještě dopilovat. Zkus si jej přečíst s odstupem času (nechat jej uležet), popřípadě jej dej přečíst kamarádovi či kamarádce (někomu, kdo Ti bez obalu a upřímně řekne, jak na tom jsi a co ti jde a co ne). Ne, že by byl tento text špatný, děj se vyvíjí logicky - příběh zavádí své čtenáře do jedné zapadlé vísky kdesi v Anglii, kde si mladý muž jde koupit nejnutnější potraviny do obchodu, dřív než se vydá na výpravu do neznáma (kamsi do Čech v srdci Evropy), kde zmizel jeho otec (jediný člen rodiny, matka i bratr mu zemřeli a on nechtěl přijít i o otce, aby nezůstal sám). Zápletka sice v ničem nová není, ale také se nezdá být nezajímavá. Uvidíme, jak bude příběh pokračovat (cest do Čech bude dlouhá, jak si asi chlapec povede ve svém "soukromém vyšetřování"?).

Pozor však na gramatické a stylistické nedostatky. Nejspíš by i nějaké ty odstavce také textu neuškodily. Pozor i na odsazení přímé řeči, aby nebyly promluvy hrdinů zbytečně utopené v textu. Neupravený a neopravený text pak jen odvádí pozornost od děje (čtenář se pozastavuje nad tím, jak se co píše a jak by to mělo být). Větší péče tedy text vždy jen prospěje.

Co mi padlo do oka:
============

- pozor na chybějící čárky v souvětích (nejjednodušší rada: spočítej si slovesa),

- číslovky je mnohdy lepší opsat slovy - pokud nejde o přesný údaj (viz 40 kilometrů - čtyřicet kilometrů),

- pokud přímá řeč nenavazuje výslovně za popisným textem, je dobré ji odsadit vždy na nový řádek, text je pak mnohem přehlednější (příklad užití přímé řeči ve Tvém podání a jak by to mělo vypadat):

„Dobrý den…“ Pozdravil ji Anthony vynuceně, aniž by si prodavačku nějak dlouze prohlížel. Popadl košík z plastu nalevo u dveří. „Nazdárek, chlapče. Nějak pozdě pro snídani, co říkáš?“ Snažila se o co nejlíbeznější hlas. Jakoby byl malé dítě. „Možná.“ To bylo to nejslušnější, co ze sebe dostal.

„Dobrý den,“ pozdravil ji Anthony vynuceně, aniž by si prodavačku nějak dlouze prohlížel. Popadl košík z plastu nalevo u dveří.
„Nazdárek, chlapče. Nějak pozdě pro snídani, co říkáš?“ snažila se o co nejlíbeznější hlas. Jakoby byl malé dítě.
„Možná...“ To bylo to nejslušnější, co ze sebe dostal.

- pozor na správné slovní tvary:

-- V chladničce si vybral dvou litrovou láhev Coca – Cola a tři bagety s kuřecím masem. -- V chladničce si vybral dvoulitrovou láhev Coca–Coly a tři bagety s kuřecím masem.

- další příklad nesprávného užití přímé řeči:

„To nevypadá na zrovna nejzdravější snídani. „Okomentovala to Katerina, když vyložil obsah košíku na pult. „No co k tomu říct, člověk si nemůže stále odpírat to co je chutné.“
Dobře věděl, že prodavačka drží přísnou dietu na svou nadváhu a tímhle ji naprosto uzemnil. „Jistě, to máš pravdu.“ Řekla už méně sebejistým hlasem.

„To nevypadá na zrovna nejzdravější snídani," okomentovala to Katerina, když vyložil obsah košíku na pult.
„No, co k tomu říct, člověk si nemůže stále odpírat to, co je chutné.“ Dobře věděl, že prodavačka drží přísnou dietu na svou nadváhu a tímhle ji naprosto uzemnil.
„Jistě, to máš pravdu,“ řekla už méně sebejistým hlasem.

- pozor na shodu podmětu s přísudkem:

-- Ty teď právě nastali, když otce nenajde, skončí v dětském domově. -- nastaly (TY horší časy)

-- Už od malička spolu vyrůstali a kolem nich obou se děli divné věci. -- děly (TY divné věci)

- občas se nedostatky vyrojí v jednom souvětí (v až znepokojujícím množství):

-- Anthonyho zase honila myšlenka zda – li se nějak nezaklel či co. -- zdali (ne zda-li) + dal bych čárku před "zdali" a "či co" -- Anthonyho zase honila myšlenka, zdali se nějak nezaklel, či co.

- občas Ti to uletí (co se správného pojmenování toho či onoho týče):

-- Sešel až k hlavní dálnici podél Black Twins. -- hlavní silnici ??? (dálnice je přeci jen dálnice)

-- Už se rozhodl, že přespí v Londýně, někde poblíž vlakového nádraží si najde hotel. -- (jel autobusem a měl celou cestu naplánovanou tak, že pojede autobusem, proč hotel u vlakového nádraží?)

Hezký den a psaní zdar! Neházel pero do žita! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
Do vrstvy
ing.nárt
Nekropotence13
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr

Třída Speciál
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr