obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Dva života - Kapitola čtrnáctá ::

 autor Trenz publikováno: 07.06.2012, 20:23  
 

Kapitola čtrnáctá

20. října 2010

Tess vypila zbytek vína ve skleničce a zeptala se: „Co jste to řekl?“
Phillip se usmál, než odpověděl: „Řekl jsem, že bych rád Alexandra Harewooda poznal jako svého bratra.“
„Ale Alex mi neřekl, že má bratra,“ namítla Tess a pak si uvědomila, že to vlastně není první věc, kterou jí tajil.
„Neřekl vám to, protože o mně neví. Ani on a ani jeho sestra Julie. Vlastně je to i má sestra,“ znova se usmál.
„Nerozumím tomu. Jak? Kdy?“ věděla, že jako novinářka by měla vymyslet nějaké smysluplnější otázky nebo aspoň tvořit celé věty, ale byla příliš v šoku. Všechny ty nové informace se na ni navalily jako lavina a ona neměla šanci se prohrabat na povrch.
Phillip dolil sobě a Tess skleničku a pustil se do vyprávění: „Celý příběh začíná před šestatřiceti lety. Moje matka se jmenovala Eleanor Griffits a pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici v centru Londýna. Tam se také seznámila s Alanem Harewoodem, kterého do nemocnice přivezli po nehodě v autě. Má matka ho dostala na starost a pan Harewood se k ní už od začátku choval mile a laskavě, což odporovalo jeho povaze. Nebo aspoň tomu, co se o něm říkalo. Sliboval jí lásku na věčnost, ač už byl v té době ženatý. Matka věděla, že se kvůli ní nikdy nerozvede. Věděla, jak to s bohatými muži chodí, a proto ho zpočátku odmítala. Jeho žena ho nemohla chodit navštěvovat, neboť se tehdy musela starat o čtyřměsíčního chlapce, kterého spolu měli. Když ho po třech měsících propustili z nemocnice, nevrátil se domů ke své ženě a malému synovi, ale pokračoval v nadbíhání. Zahrnoval ji dary, zval do luxusních restaurací, a když jí začal platit nájem za byt, ve kterém žila, svolila nakonec, že se stane jeho milenkou. Jeho jedinou podmínkou bylo, že nesmí otěhotnět.
Dva roky si matka užívala životu v luxusu, když se dozvěděla, že má Alan Harewood další milenku. S manželkou byla smířená, ale nechtěla se o něj dělit ještě s milenkou. Jednoho večera mu oznámila, že ho opouští. Vyhrožoval jí, že jestli to udělá, zničí ji. A tak udělala jedinou věc, kterou mohla udělat. Přestala užívat antikoncepci a po pár týdnech otěhotněla. Harewood zuřil, když se to dozvěděl a chtěl, aby šla na potrat, avšak to má matka odmítla a on ji opustil.
Matka rázem ztratila luxus, na který byla zvyklá, avšak to pro ni byla přijatelná daň. Dokud to její těhotenství dovolovalo, chodila do práce. Jednou si vzala noční směnu za kolegyni, i když věděla, že by neměla, a sloužila společně s doktorem, o kterém se dozvěděla, že má rád děti, přispívá na charitu a rád čte. Ten doktor se jmenoval Rupert Rhodes a byl to muž, kterého jsem léta považoval za svého biologického otce.“
Tady se Phillip krátce odmlčel. Napil se vína a nechal Tess, aby vstřebala informace. Poté pokračoval: „Krátce před termínem porodu jí řekl, že pokud mu to dovolí, rád by se stal otcem jejího dítěte. Dovolila. Zároveň svolila ke sňatku. Ač se znali pouhé čtyři měsíce, milovali se, důvěřovali si a byli spolu šťastní. Když se občas dívám na jejich svatební fotografie, říkám si, že máma byla tou nejkrásnější těhotnou nevěstou,“ vzpomínka vyvolala Phillipovi úsměv na tváři.
„Kdy jste zjistil, že váš otec není váš biologický otec?“ zeptala se Tess, když si byla jistá, že Phillip ve svém vyprávění nehodlá sám od sebe pokračovat.
„Vzhledem k tomu, že nejsem Harewoodovi ani podobný, neměla matka důvod mi to říct, než jsem se stal plnoletým. A když mi pověděla příběh, který se vázal k mému početí, neměl jsem ani zájem se s ním setkat. Tehdy jsem se také od banky dozvěděl o kontu, které bylo založené na mé jméno. Peníze z něj jsem však mohl vybrat až ve svých jednadvacetinách. Těch peněz jsem se nedotkl, dokud jsem se nerozvedl a nedal polovinu své ex. Ty peníze pro mě nic neznamenaly a jsem si jistý, že je Lexa zužitkuje lépe než já tím, že bych je nechal ležet na účtu. Z druhé poloviny hradím nadace. Moje rodina v tom má dlouholetou tradici.“
„A nikdo z Harewoodů o vás neví? Ani Julie?“ ujišťovala se Tess.
„Ani ona. Nechtěl jsem se vměšovat do jejich života.“
„Ale teď jste se přistěhoval, abyste poznal Alexe. Proč? Co se změnilo?“
„Rodiče mi zemřeli a sourozence nemám. Ne že by nechtěli, ale táta nemohl mít děti, jak se nakonec zjistilo. Myslím, že o to mě miloval víc. Teď bych rád poznal svou druhou rodinu. Pokud se mnou nebudou chtít mít nic společného, pochopím to. Taky jsem dlouho nechtěl mít.“
Tess zívla.
„Omlouvám se. Není to, že byste mě nudil, ale zřejmě na mě dolehlo to víno. Nejsem zvyklá pít alkohol a i dvě skleničky vína stačí k tomu, aby mě uspaly,“ sdělila mu Tess omluvně.
„V pořádku,“ usmál se Phillip s porozuměním.
„Můžete se vyspat v pokoji pro hosty, jak jsem vám ukazoval.“
„Děkuju, jste velice laskav.“
„Je tam možnost i zamknutí, kdybyste se necítila dobře s cizincem v domě.“
„Vyprávěl jste mi svůj příběh. Těžko můžete být cizinec. Až mám pocit, že vám dlužím ten svůj.“
„Jednou na něj třeba dojde. Nechám to ve vašich rukou. Dobře se prospěte.“
Tess se na něj unaveně usmála.
„Ještě jednou děkuju,“ poděkovala mu a odšourala se po schodech nahoru. Phillip se za ní díval a přemýšlel nad tím, jaký může být jeho bratr Alexander pako, že jí ubližuje. Nemusel být Sherlock Holmes, aby vydedukoval důvod jejího trápení. Stačilo vědět, že přijela od Harewooda. Začínal si myslet, že si ji ani nezaslouží. Přesto se rozhodl stát stranou a nezaplétat se. Teresa sice byla velmi pohledná žena, ale jeho srdce ještě příliš krvácelo, než aby byl schopen se někomu otevřít natož ho nabídnout. Místo toho se rozhodl fungovat jako přítel. Vypadalo to, že právě to potřebuje Teresa zrovna ze všeho nejvíc. Přítele, který jí porozumí.

„Kolikrát to ještě můžu pokazit, než mě Tess začne zcela nenávidět?“ otázal se Alexander své sestry Julie nešťastným hlasem. Seděli v jeho pracovně. Alexander v ruce držel oblíbenou značku whiskey, ale tentokrát si ji nedokázal vychutnat. Jeho myšlenky se točily kolem Tess a faktu, že jí ublížil. Opět. Znovu to zvoral. Proč jen k ní nebyl upřímný? Proč jí neřekl, že on je spisovatel všech těch knih, které četla od Julie? Bál se, že by se mu vysmála, že je autor červené knihovny? Nebo by to rozhlásila do světa a vyvolala skandál? Ne, to by nebyla Tess, kterou znal. Měl jí to říct. Věděl, že měl, ale neodvážil se. Bál se, že by se na něj naštvala, když by se dozvěděla, že to před ní tajil a teď je naštvaná, protože to zjistila nedopatřením. A on byl naštvaný sám na sebe, že jí nedůvěřoval. Že se jí neotevřel, když měl příležitost.
„Je to i má vina, Alexi,“ odvětila mu Julie.
„Neměla jsem ti dovolit to tajit. Neměla jsem to přiživovat. Ty a Tess si musíte promluvit. Musíš jí říct celý příběh o tom, proč jsi to před ní tajil.“
„Řekl bych, že Tess mě teď nechce ani vidět, natož se mnou mluvit. Musím vymyslet něco jiného.“
„A co jiného?“
„Musím říct světu, že já jsem spisovatel.“
Julie se na něj podívala, jako by se právě zbláznil.
„To nemůžeš, Alexi. Nejen že by to vyvolalo obrovský skandál, ale navíc by to nic nevyřešilo. Škoda už byla napáchána. Nemůžeš to ještě zhoršit.“
„Nemám moc možností, Julie,“ povzdechl Alex nešťastně, odkládajíc skleničku na stolek vedle křesla a schovávajíc hlavu do dlaní. Julie si nepamatovala, kdy ho viděla tak nešťastného. Lámalo jí srdce takhle bratra vidět. Bohužel, tak jako on, neviděla žádné východisko. Byla přesvědčená, že kdyby Tess znala celý příběh, pochopila by, proč to před ní tajil. Jenže s ním nechtěla mluvit a domnívala se, že nebude chtít mluvit ani s ní. Už to vypadalo, že je všechno na správné cestě a jedno prořeknutí všechno zničilo. Nemohli z toho ovšem vinit Michelle. Nedostala žádné instrukce o tom, že by neměla Tess nic říkat o Alexandrově psaní. V duchu si povzdechla. Co se stalo, stalo se. Teď museli vymyslet, jak to spravit, ale vyjít s pravdou o autorství nebylo správné řešení. Tím si byla jistá.
Promluví si o tom večer s Charlesem. Její manžel byl o patnáct let starší než ona a obchodoval s nemovitostmi. Jeho realitní kanceláře byly zasazené do strategických pozic ve velkých městech a Charles každý den navštívil jednu. Pokud se rozhodl jet do těch vzdálenějších, stávalo se, že ho neviděla i několik dní, ale pak si udělal dva nebo tři volné dny a vzal ji i děti na výlet, kde se věnoval pouze jim a ani nezvedal telefony. Vždycky si věděl rady i v situacích, o kterých se domnívala, že jsou beznadějné jako tenkrát před jedenácti lety v australské buši, kde píchli kolo u auta a široko daleko žádná civilizace. Satelitním telefonem si sice zavolali o pomoc, ale ta k nim neměla dorazit dřív, jak ráno. Museli sami přečkat noc v buši. Charles tehdy postavil provizorní stan tím, že natáhl složenou plachtu na zem, zajistil ji kolíky a přes plachtu natáhl síť, aby je v noci neobtěžoval žádný hmyz. Jedinou zvěří široko daleko byly hyeny a Charles jí ujistil, že těch se nemusí obávat. Zážitek nebyl to jediné, co si odtamtud odvezla. Za devět měsíců porodila jejich prvního syna Stuarta. Ano. Promluví s ním a on určitě vymyslí řešení.
„Zatím nic nedělej, Alexi. Ne nadarmo se říká ráno moudřejšího večera. Vyspěme se na to.“
„Ještě si musím promluvit s Michelle. Nechci, aby si myslela, že je to její vina.“
„Buď s ní opatrný, Alexi.“
„Jak to myslíš, Juls?“
„Není květina ani ze skla. Už jsi jí jednou řekl, že za to nemůže. Když se k ní budeš chovat jako k dítěti, mohla by se jako dítě začít chovat. Už je jí osmnáct. Prožila si své. Skoro by se dala považovat za dospělou. A hlavně si myslím, že bys jí měl říct, že Tess je ta stejná osoba, s kterou se nechtěla ve svých pubertálních letech setkat. Dobrá rada, Alexi. Řekni jí o Tess dřív, než to zjistí sama. Další starosti opravdu nepotřebuješ. A hlavně zapomeň na to, že bys do světa vytroubil, že jsi autor. Věř mi, že mi nejde o ocenění, která jsem za tebe dostala, ale o tom, že by mé děti musely snášet, že její mámu nazývají podvodnicí a strejdu buznou. Ano. Mnoho lidí má v určitých oblastech stále primitivní myšlení a oběma nám je jasné, že by si mysleli, že když chlap píše červenou knihovnu, musí být zákonitě gay.“
Alex nad jejími slovy přemýšlel a nakonec jí to odsouhlasil: „No dobrá, Julie. Poslechnu tě.“
„V obou případech?“ ujišťovala se.
„Ano, v obou,“ odkýval jí to Alexander odevzdaně.
„Že by můj starší bratr konečně dostal rozum?“ otázala se ho škádlivě, doufaje, že z něj dostane aspoň pousmání. Avšak Alexander jen vzal ze stolku sklenici, kterou tam před chvílí odložil, a vypil ji do dna.
„Zavolám ti, když něco ohledně Tess zjistím,“ řekla a vstala.
Alexander jen přikývl.
„Vyprovodím se sama.“
Alexander jen něco zabručel. Julie si povzdechla a vyšla z pracovny.
Ve vstupní hale narazila na Michelle. Vypadala sklesle.
„Zlobí se na mě táta hodně?“
„Nezlobí se na tebe vůbec. Zlobí se na sebe a já se zlobím na sebe i na něho, ale na tebe se nikdo nezlobí. Byla to naše hloupost. Teď prostě musíme napravit chybu, kterou jsme oba udělali. Vlastně musíme doufat, že vůbec dostaneme příležitost.“
„Táta a Tess se znají už dlouho, že ano? Nejsem hloupá. Z toho, jak se k sobě chovají a jak je ona na něj naštvaná, mám pocit, že v tom je víc než jen zatajené autorství. Co mi s tátou tajíte, teto Julie?“
„Myslím, že bys to měla slyšet spíš od táty, ale ne dnes. Dnes už toho má nad hlavu. Nech ho, ať za tebou sám přijde.“
„Pokud se mi nechystá říct, že budu mít nebo někde mám sourozence, nebude to nic tak hrozného.“
To Julii rozesmálo.
„Ne, tak to ti opravdu nehodlá říct. Alespoň doufám, že o tom bych věděla.“
„Uf, to se mi ulevilo,“ oddechla si Michelle a Julie věřila, že doopravdy.
„Zase se to srovná, Michelle. Tvůj táta nebude nešťastný navždy.“
„To doufám. Jinak bych si s tou Tess musela pohovořit osobně a to by se jí asi nelíbilo,“ vyhrožovala naoko Michelle a Julie se musela znova smát. Bylo nadevše jasné, že pobyt u táty a docházky na sezení jí svědčilo více, než pobyt u její matky nebo na psychiatrii. Rozloučily se a Michelle se vydala do kuchyně za paní Gibbs, aby jí pomohla s večeří a Julie zamířila domů k manželovi a svým třem dětem.

Tess vzbudilo vyzvánění jejího mobilu. Zamžourala očima, aby viděla, kdo jí volá, a když viděla jméno Julie, típla to. Nechtěla s ní mluvit. Ani s nikým jiným z Alexovy rodiny. Potřebovala si srovnat myšlenky. Potřebovala dovolenou. Hned ráno zavolá Gině a požádá ji o dovolenou. Beztak si žádnou nevybrala za poslední tři roky. Protáhla se a podívala se směrem ven. Za okny už byla tma. Musela spát několik hodin.
Vstala a rukou si pročísla vlasy. To byla jednoznačná výhoda krátkých vlasů. Málokdy potřebovala hřeben, aby se učesala. Podívala se do zrcadla. Její tvář vypadala pomačkaně a v očích se jí odrážel smutný výraz. Cítila, jak jí Alexova nedůvěra bolí a zařezává se jí do srdce. Proč jen nemohl být upřímný ve všem? Vždyť ona mu nikdy nic netajila.
Otočila se a rozhlédla se po místnosti. Chvíli ji trvalo, než si uvědomila, že je v domě Phillipa Rhodese. Vzpomněla si, že měla dvě skleničky vína. Už nikdy si nesmí dávat víno na téměř prázdný žaludek.
Vyšla z pokoje a zamířila po schodišti dolů. Na posledním schodě ucítila vůni toastů a začaly se jí sbíhat sliny. V břiše jí zakručelo, a proto se vydala po vůni a dorazila do kuchyně. Phillip, který zrovna vyndával toasty z toustovače, uslyšel její kroky a otočil se k ní čelem, pokládajíc toasty na talíř a vzápětí jí ho podávajíc. S poděkováním si od něj talíř vzala a posadila se ke stolu.
„Vyspala jste se dobře?“ optal se jí, když se svými toasty posadil naproti ní. Tess spolkla sousto, než odpověděla: „Ano, děkuju.“
„Nechci vám mluvit do vašich osobních záležitostí, ale měla byste si s Alexandrem promluvit.“
„Jak víte, že moje problémy souvisejí s Alexem?“ zeptala se překvapeně.
„Vydedukoval jsem si to. Opravdu mi nechcete říct, co se stalo? Uleví se vám.“
Tess si povzdechla a odsunula prázdný talíř.
„Nejsem si jistá, kolik vám toho můžu říct, Phillipe. Věřila jsem Alexovi, že už přede mnou nic neskrývá. Pak jsem ale zjistila, že se mýlím a cítím se zrazená a podvedená. Vždycky jsem si myslela, že vztahy jsou o důvěře, ale on přede mnou zatajoval dceru a pak…“ Tess to nedokončila a Phillip na ni netlačil. Místo toho zopakoval, co řekl v úvodu jejich rozhovoru: „Měla byste si s ním promluvit.“
„Proč? Aby mi řekl další lži?“ v jejím hlase zaznívala hořkost.
„Pokud to není naprostý idiot a jako jeho bratr doufám, že není, vysvětlí vám, proč to tajil.“
„Proč se ho zastáváte? Tedy, když pominu ten fakt, že jste jeho bratr. Děláte to jen proto?“
„Viděl jsem vás s ním na plese, Tess. Viděl jsem vás s ním tančit. Vy ho milujete a on miluje vás. Na tom záleží. Vyslechněte ho. Hlavně kvůli sobě. Jinak vás to bude užírat, až vás to sežere zevnitř.“
Tess se na něj pečlivě zadívala.
„Mluvíte, jako byste to znal z vlastních zkušeností.“
„Znal jsem někoho, komu se to přihodilo,“ odvětil neurčitě a Tess bylo hned jasné, že o tom nechce mluvit. Ať to byl kdokoliv, znamenal pro něj hodně a stále to byla čerstvá rána, ať už to skončilo jakkoliv. Ale podle toho, jak sklesle při těch slovech Phillip vypadal, si mohla Tess domýšlet, že to nemělo dobrý konec.
„Asi máte pravdu,“ řekla nakonec, „Promluvím s ním hned ráno. A pak pojedu na dovolenou.“
„V Thajsku je teď hezky,“ navrhl jí Phillip a nepatrně se usmál. Pak vstal a uklidil talíře.
„Tam jsem se vždycky chtěla podívat.“
„Pokud budete chtít, splní se vám to.“
Tess se napila čaje ze šálku, který před ní Phillip postavil. Poté zívla.
„Myslím, že si ještě půjdu lehnout.“
„Dobrou noc,“ popřál jí. Tess mu dobrou noc rovněž popřála, ale viděla na něm, že je myšlenkami už jinde. Možná právě myslel na osobu, kterou zmínil v souvislosti s požíráním její duše.
Phillip myslel na dívku, která se nikdy nestala ženou. Byla to jeho první láska, avšak jen platonická. Nikdy pro ni nebyl víc, než jen kamarád, u kterého si mohla poplakat na rameni. Na střední se zamilovala do kluka jménem Dave, ale ten se k ní nikdy nechoval hezky. Ani když spolu chodili. Ponižoval ji přede všemi a Phillip měl kolikrát chuť mu rozbít jeho nevymáchanou hubu, ale ona ho vždycky prosila, ať to nedělá. Phillip na ni naléhal, aby se s Davem rozešla, že si najde lepšího, avšak ona ho neposlouchala a dál si nechávala ubližovat, i když ji to pomalu užíralo. Nikdy se Davea nezeptala, proč je na ni takhle hnusný. Nikdy se s ním nerozešla. Považovala se za příliš hrdou, než aby se vyptávala, ale milovala ho tolik, že ho nedokázala opustit. Phillip se domníval, že spojení hrdosti a přílišné lásky není možné, avšak buď se mýlil, nebo nebyla tak hrdá, jak se domnívala. Jmenovala se Sabina a bylo jí sedmnáct, když ukončila svůj život skokem pod vlak. Na pohřbu se ho Phillip zeptal, proč to dělal a Dave mu tenkrát odpověděl: „Protože si to nechala líbit.“ Všechno, co Phillipa deptalo a ničilo uvnitř, vybublalo na povrch jako láva dlouho nečinně ležící v sopce a on tomu klukovi vrazil takovou pěstí, že mu zlomil nos. Pak odešel bez ohledu na to, jestli na něj Dave podá žalobu nebo ne. Ten ji nepodal. Možná měl výčitku kvůli tomu, kam až jeho pubertální chování Sabinu zahnalo.
Vstal a sklidil zbytek nádobí. Podíval se na hodiny visící na stěně u lednice. Ukazovaly za pět minut deset. Ještě chvíli si bude číst a půjde spát. V knihovně si vypůjčil knížku Vášeň za zdmi kláštera, kterou mu tehdy na plese Tess doporučila a bylo to velmi napínavé čtení. To, jakým syrovým způsobem autorka popisovala zabití jednoho z mnichů a mučení druhého, když byli chyceni při smilnění, na něj působilo dojmem, že něco takového nemůže psát ani žena.

„Nezvedla mi to,“ prohlásila Julie a položila telefon zpátky na noční stolek, odkud ho před chvíli vzala, a otočila se v posteli k Charlesovi. Byl to vysoký muž s rozložitým hrudníkem, o který se mohla Julie opřít kdykoliv potřebovala. Byl tu pro ni a ona to věděla. Jako Alexander se i ona vdávala ve svých osmnácti letech. Zcela jí učarovaly Charlesovy čokoládové oči a hranatý obličej. Seznámila se s ní, když sháněla byt, ve kterém by bydlela hned, jak by dosáhla osmnáctin. V okamžiku, kdy uslyšela jeho sametový hlas, začalo její srdce divoce bušit. A když se ohlédla a pohlédla do jeho očí, věděla, že je ztracena. Bála se, že její city nebudou opětovány, avšak Charles se do ní zamiloval stejně jako ona. A jelikož v té době neměla již ani jednoho rodiče, pozvala na svatbu jen Alexandra, doufaje, že nebude mít námitky. Nebylo to tak dávno, co se usmířili na pohřbu rodičů. Alexander jí řekl, že jí nebude do výběru manžela mluvit, ale že Charles vypadá jako někdo, kdo bude schopen uživit velkou rodinu, kterou Julie vždycky chtěla mít. Tehdy zvala i Karen, ale ta odmítla s tím, že je Michelle nemocná a někdo s ní musí zůstat, když si Alex trajdá po svatbách. Julie byla šťastná, když dosáhla svých jednadvacetin, a tak získala půlku jmění a Alex se tak mohl s tou fúrií konečně rozvést, aniž by se s Karen musel dělit i o majetek, který právě náležel jí.
„Je to pochopitelné. Nechce s vámi mluvit.“
„Ale měla by si to nechat vysvětlit,“ povzdechla si Julie nešťastně.
„Často jste vám říkal, že byste jí to měli říct,“ odvětil jí Charles. O výměně autorství věděl a nesouhlasil s tím, ale Julie byla jeho žena, a tak je nechal. Varoval je o následcích a ty se teď naplnily. Měl by je nechat, aby se v tom vymáchali. Když však viděl nešťastný výraz Julie, rozhodl se jí utěšit.
„Pokud mohu říct podle toho, jak Teresu znám, nechá si to vysvětlit a pochopí to. Jen na ni nesmíte tlačit.“
„Úplně jsme to zpackali, že jo?“
Charles se na Julii pousmál a pohladil ji po tváři.
„Ano, zpackali. Ale já tě nemiluju o to míň,“ políbil ji.
„Miluju tě, Charlesi,“ zašeptala mu do ucha a polibek mu oplatila a prohloubila.

Tess ráno zazvonila na dveře Alexandrova domu. Otevřela jí paní Gibbs, která vypadala trochu překvapeně, že ji vidí. Rychle se vzpamatovala: „Pojďte dál, Tess.“
Vstoupila.
„Přišla jste za Alexandrem?“
„Ano.“
„Je ve své pracovně.“
„Děkuju, paní Gibbs.“
Maggie se za ní dívala se starostlivým výrazem v očích.
Tess vstoupila do Alexovy pracovny. Ten se skláněl nad stolem a něco psal. Zřejmě to byl příběh.
„Alexi,“ promluvila tiše.
Alex zvedl hlavu.
„Tess,“ vydechl tiše. Chtěl, aby přišla, ale netušil, že to bude tak brzy.
„Prosím, posaď se,“ nabídl jí křeslo před stolem. Tess se posadila.
„Můžu si přečíst, co to píšeš?“ musela se na vlastní oči přesvědčit, že je autor. Mlčky jí podal sešit s tvrdými deskami, do kterého psal příběh, než ho posléze přepisoval do laptopu. Tess ho převzala a začala číst.
„Musíme si promluvit, Jamesi,“ řekl to tak klidně a věcně, až to Jamese děsilo.
Chvíle, které se děsil, nadešla. Přízrak, před kterým utíkal, ho dostihl. A to si myslel, že už ho po příjezdu Christophera nemůže potkat nic horšího. Jak mohl být tak pošetilý a myslet si, že na to Henry nikdy nepřijde?

Tess vrátila Alexovi sešit.
„Pořád tomu nevěřím. Julie o těch příbězích věděla všechno. Jak to mohla vědět, když je nenapsala?“
„Všechno s ní konzultuju, aby byla iluze, kterou předvádíme, dokonalá,“ vysvětlil jí Alex.
„Proč jsi mi o tom neřekl? Nevěřil jsi mi?“
„Věřil, ale měl jsem strach a strach je zcela iracionální.“
„Jak to bylo doopravdy, Alexi? Jak jsi k tomuhle psaní přišel?“
„Příběh naší rodiny znáš. Narodil jsem se svým rodičům jako první dítě a otec měl jasnou představu, jak mě bude vychovávat. K jeho zklamání jsem nikdy nebyl dost dobrý. Nic jsem nedělal pořádně. Nic jsem nedotáhl do konce. Utíkal jsem do světa fantazie a tvořil tam příběhy, ve kterých byl můj otec laskavým a vstřícným mužem, který miloval svého syna. Když se narodila Julie, všechno se ještě zhoršilo. Má matka o mě zcela ztratila zájem a já se už nedočkal žádného pohlazení nebo slov útěchy. Nenáviděl jsem svou malou sestřičku za to, jak na sebe strhla všechnu pozornost.
Když jsem povyrostl, začal jsem ji mít rád. Chodil s ní ven, hráli jsme si spolu. A ve chvílích volna jsem potají psal příběhy. Snad odjakživa mě zajímaly příběhy, které byly pro svět tabu. Gayové a lesby. Na ty jsem se zaměřoval nejvíc. Můj otec mě jednou nachytal a všechny sešity, které jsem měl do té doby popsané, spálil. Pak mě bil rákoskou tak dlouho, dokud si nemyslel, že ze mě tyhle nesmyslné nápady, jak to nazýval, vymlátil. To mi bylo třináct. Julie tehdy za mnou přišla do pokoje a utěšovala mě. Sedmiletá holka mě utěšovala. Věřila bys tomu?
I když můj otec zničil všechno, co jsem za ty roky napsal, pokračoval jsem v tom, i když mnohem tajněji, než předtím. Psal jsem po nocích v posteli s malou baterkou, ve školách o přestávkách. Střední školu jsem si vybral tak daleko, jak jen to šlo, abych nemusel být doma. Nedošlo mi, že tak přenechám Julii šelmám. V šestnácti jsem se zúčastnil charitatního plesu, na kterém jsem se seznámil s Karen, s mou budoucí a teď dlouho bývalou ženou. Bezhlavě jsem se do ní zamiloval a chtěl si ji vzít. Otec mě poslal do vojenského tábora, aby tam do mě natloukli rozum. V osmnácti jsem odtamtud odešel, fyzicky i psychicky posílen, avšak stále odhodlán si Karen vzít. A otec tomu nemohl zabránit. Mohl mě vydědit, ale to neudělal. Byl jsem jeho jediný syn.
Krátce po svatbě se narodila Michelle a nebýt Maggie, nikdy bych to nezvládl. Psaní ustoupilo do pozadí a já si myslel, že to tak má být. Když jsem se s Karen rozvedl a Michelle byla svěřena do její péče, což jsem si v pozdějších letech nikdy nepřestal vyčítat, vrátil jsem se ke psaní a napsal své první dvě knihy. V pokušení a Vášeň za zdmi kláštera. Julie a její manžel Charles mi říkali, že jsou ty příběhy opravdu dobré a že bych je měl vydat, ale já si uvědomil, že nechci, aby lidé věděli, že já jsem autor. A tak se Julie nabídla místo mě, čímž to všechno začalo. Nevím, jestli to bylo otcovou výchovou a jeho nenávistí k mé tvorbě nebo jen z obav, že by se mé knihy přestali číst, kdyby lidé věděli, že jsem autorem těch knih. Můžeš mi odpustit ještě jednou?“ uzavřel Alex své vyprávění otázkou a čekal na Tessinu odpověď. Tess dlouho mlčela a nakonec řekla: „Ach, Alexi. Ty jsi takový idiot.“
Alex nic neříkal.
„Kdybys mi věřil, mohlo být všechno jinak.“
„Mrzí mě to, Tess.“
„Vztah je o vzájemné důvěře, Alexi. Myslím, že bychom teď neměli být spolu. Miluju tě, ale teď s tebou nemůžu být.“
„Chápu.“
„Opravdu?“
Tess vstala.
„Vezmu si teď na pár dní dovolenou a budu o nás dvou přemýšlet. Až se vrátím, ozvu se ti.“
Alex jen přikývl a Tess odešla.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 07.06.2012, 20:22:41 Odpovědět 
   Zdravím.

Omlouvám se za pozdní publikaci (času není nazbyt a tak se krade, kde se dá). ;-) Text je položený spíše do psychologické roviny (a možná je to tak dobře), vypráví o tom, že ani lidé v dnešní době to nemají lehké (ať už se jedná o vztahy v rodině či práci). Byť už jsem několikrát napsal, že mám tu historickou linku raději, možná i této (více současné dějové linii) přicházím na chuť! ;-) Výrazných nedostatků jsem si nevšiml. Hezký den a psaní zdar.

P.S. Snad jen tady (co se týče přechodníků), buďto použít "správné tvary", nebo je opsat a nepoužívat (zde užit tvar pro ženský rod, byť jde o muže - s tousty! ;-))

Phillip, který zrovna vyndával toasty z toustovače, uslyšel její kroky a otočil se k ní čelem, pokládajíc toasty na talíř a vzápětí jí ho podávajíc. -- ... a otočil se k ní čelem, pokládaje toasty na talíř, aby jí ho vzápětí podal. (tak nějak)
 ze dne 09.06.2012, 0:09:22  
   Trenz: To je v pořádku:) Těch pár dní čekání mi nic neudělá:-) Díky za koment:-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Smrt v objetí
Julia de Sena
Záležitost s du...
Maria M
ONKANÉ
Danny J
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr