obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2915661 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39760 příspěvků, 5802 autorů a 392280 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: RedForce - O nudu tu už není nouze, konečně ::

 autor Thorpe publikováno: 26.06.2012, 12:57  
Konečně jsem se k tomu dokopal. =-D Jedná se o další kapitolku, parodující, mojí a Iserbiusovu bývalou třídu.

Tak snad se bude líbit...=-)
 

Základna den druhý
Čas: 7:30

Už zase! Já se z nich jednou poseru! Den co den! Hodinu co hodinu a minutu co minutu sedí u těch posraných noťasů a paří to zasraný wowko! Místo budíčku, jako mají ti ostatní, nás budí Emík se Švabachem a řvou na celou kasárnu: „Dělej! Tank! Kdo je tank? Kurva Healer!“

Z počátku, když jeden z nich zařval: „TANK!“, tak jsme okamžitě vystřelili z pelechů a namířili do zbrojnice ještě ve spodkách. Nádherná podívaná na partu, která probíhá táborem v tom, v čem spala a míří pro zbraně, ale náhle se zjistí, že to byl jen planý poplach. My se vracíme zpátky do kasárny a tam ti dva debilové na nás blbě čumí a ptají se, co blbneme. Pak jsme byli díky těm dvou debilům za exoty a kretény a bůh ví, co ještě. Emeričani si z nás dělali neustále prdel, tak jsem si z nich taky udělal jednu. Domluvil jsem se se zbrojmistrem a trochu jsem si pohrál s jejich zbraněmi. Docela sranda, když je pozorujete na střelnici, jak jim ze zbraní práší mouka.

Nic jiného neslyšíme, než jen tyhle debilní plky, kterým stejně rozumí sotva pětina bandy a další se jen můžou dohadovat! Bohužel, já jsem mezi tou pětinou!
Okolo postele se prohnal ToFolp. Co mi hned bylo divný, bylo to, že neslyším komolého. Otočil jsem se na posteli a spatřil jen rozházené věci kolem.
„Kreténe!“ ozvalo se z horních paland sborovým hlasem. Folpik šel od zásuvky. Bylo mi jasné, co udělal. Wowkaři ho probodávali pohledem a něco si brblali pod nos.
Situace se na chvíli uklidnila. Dveřmi prošel Mektavej a já se mohl podívat na ty vypatlané palice, bojující za Emerickou věc, jak se rozcvičují a my si stále válíme šunky v posteli. Něco mi říkalo, že to nebude jen tak, ale na hlídku s tím debilem už nechci. Včera mi to stačilo!

Čas: 9:00

Hodil jsem do sebe několik proteinových tyčinek, které mě pěkně zasytili. Pomalu jsem na sebe hodil věci. Zkontroloval jsem zásobu nábojů ve skřínce. Za celou dobu co jsme tady, jsem sotva vystřílel tisíc kulek a to spíš jen na střelnici. Akce nebyla v podstatě ještě ani žádná, tedy až na ty nudné hlídky, kdy se na nich občas objeví průzkumné vozidlo, ale dřív než se k nám přiblíží na dostřel ostatních, sejmu řidiče hezky z dálky. Komolého obličej mě vždycky pobavil. Vrčel jak medvěd a funěl ještě dobrý tři hodiny potom.
Dveře se rozrazily a mezi futry stál Hudy. „U…U…U…“
„Kurva tak se vymáčkni!“ křikl jsem na něho od skřínky.
Než něco stihl říct, vybuchl za ním granát a okenní tabule se vysypaly.
„Útočí!“ zamumlal s hlavou v podlaze.
V pískajících uších jsem rozpoznal dva jednotné hlasy, které pronesly: „Teď ne, máme dung!“ Samozřejmě, zase wowkaři.
První kdo byl u dveří, byl Quo. Ostatní se posbírali a vyrazili hned za mnou. Venku jsem si našel úkryt. Zpoza rohu někdo vyběhl. Ještě že jsem nestiskl spoušť, nevím, jak bych vysvětlil postřelení Tečka. Přejel mne pohledem.
„Sorry vole, reflex,“ zamumlal jsem.
„Za mnou!“ chytil M16, kterou mu někdo hodil, a všichni se vydali za ním. V dáli nad horami vylétly desítky raket. Všichni vyrazili kupředu jako splašení. Dorazili do podzemního bunkru právě včas, těsně před dopadem prvních raket. Strop se divoce otřásal. Kolem nás mezitím začali běhat amíci. Každý s každým na sebe štěkal nějaké rozkazy nebo bůh ví co. Teček se zvednul, očistil se a doběhnul k jednomu z důstojníků u taktické mapy. Něco mu řekl a začal se s ním zuřivě dohadovat. Pak se vrátil k nám a mávl na nás, abychom šli zase za ním. Vyběhli jsme po schodech nahoru na plácek a poté zdrhali do předních zákopů na severu. Cestou jsem viděl spoustu vojáků, jak ruských tak talibanců, tanků a obrněných vozidel valících se na nás. Teček si nás prohlédl.
„Kde je Švaback s Emmonsem?“ pokusil se překřičet střelbu a vybuchující granáty.
„Jsou na Ilidanovi,“ odpověděl mu Google, když si kryl hlavu před sprškou kulek cestujících kolem nás.
„Oni si raidujou Ilidana a nás si tady raidujou talibanci,“ odvětil vztekle a hned na to poslal dávku z našeho úkrytu a doufal, že trefí cíl. Poslal jsem pár dávek před první zákopy. Kulky se zařezávali do pytlů s pískem. Sem tam vybuchl granát. Vyskládali jsme se do půlkruhu, vytvořeným z pytlů s pískem. „Tak pánové, uděláme to takhle,“ zařval Teček, a když někoho vybíral, ukázal na něj prstem. „ Santini a Loudys půjdou krýt střelce z děl. Béčko, Google, Mekták, Kryton si vezmou na starost obranu muničního skladu. Kajman, Kytarista, Wors a Píchy jdou bránit garáže. Vosa, Folp, Gronda, Setan a Zbyněk se staví v jídelně pro Kuličku. Potom to vezmete od severního perimetru, přes západní a jižní do východního. Tam se setkáme. Flíček, Quo, Rohlík jdou za mnou.“
Jen co to dořekl, všichni se rozprchli. Spolu s Tečkem a Rohlíkem jsem oběhl půlkruh a zaplul do zákopu. Najednou jsem se ocitl zavalený nějakým pytlem. Nebyl to pytel. Byl to Quo. Ten kretén se převalil přes okraj půlkruhu a skončil na mne.
„Vole,“ sykl jsem a dloubl ho loktem pod žebra.
Naše cesta vedla do jednoho z mnoha podzemních bunkrů. Když jsem probíhal bunkrem, díky čtveřici raket, které dopadly na povrch, se mi podlomila kolena. Z tunelu, který dělil bunkr na dvě části, se ozval rachot padajících sutin a vyvalil se prach. Když opadl šedivý mrak, viděl jsem jen Rumlika, jak tam stojí a krčí ramena.
„Hoši, jste celí?“ ozval se ve vysílačce Teček.
„Jo, jsme oba v pořádku a vy?“ odpověděl mu Rum.
„Quo je celý a já taky. Jen tudy neprojdeme. Budete muset najít jinou cestu, jen ne po volném prostranství… Nebo hoši…. Změna plánu, běžte pomoci Santinimu a Loudysovi chránit děla.“
Oba jsme mu jednohlasně odpověděli.
Oba jsme se otočili a vrátili ke vchodu. Akorát jsem vybíhal, když do zákopu skočil jeden talibánec. Leknutím mi podjely obě nohy a já si sedl na zadek. Reflexně jsem stiskl spoušť a najednou jsem vše viděl zpomaleně. Zbraň vystřelila dlouhou dávku. Kulky se, jedna za druhou, zavrtaly do jeho těla od pasu po bílou palestinu, kterou měl omotanou hlavu. Po každém zásahu jeho tělo cuklo a poté spadlo, nejprve na kolena. Díval jsem se mu do obličeje. Díry měl ve spodní čelisti, nose a na čele. Prázdný výraz v obličeji, nebo se mi to jen zdálo? Ne, byl to překvapený pohled, který si stále pamatuji.
Rumlik mi pomohl na nohy a oba jsme, skrčeně, proběhli zákopem. Museli jsme přes celou základnu, protože děla se nacházela na kopci za ní. Byli jsme skoro u nich, když v tom se ve vysílačce ozval Santíniho hlas.
Santini: Musíš si mířit nad cíl, nebo propočítat dráhu střely!
Loudys: Na to ti sere Bílej Tesák!
Na chvíli mě ve sluchátku zaduněl výstřel z osmaosmdesátky.
Loudys: Kurva!
Santini: Já ti to říkal!
V tu chvíli se do rozhovoru vložil Teček, opodál střílející z levého kulometu.
Teček: Co jste sejmuli, vy hovada?
Loudys: Kasárna
Teček: Jaký proboha?
Loudys: No naše kasárna. S Emíkem a Švabachem uvnitř!
Teček: Stojí ten barák ještě? Vy jste fakt kreténi…
Santini: Jo stojí, ale je trochu poničený…
Teček:Radši se na to vyserte a běžte zkontrolovat, jestli jsou ti dva v pořádku…
Santini: Právě vyběhli z budovy a střílej Talibance! Jdeme jim naproti…
Tak teď jsem nechápal kam, mám jít. Strčil jsem do Rohlíka a ten se prudce otočil a poslal dávku na dva ruský, kteří se blížili zákopem. V tu chvíli se ozval Emík z frekvence, patřící Santínimu.
Emík: Ti hajzlové sejmuli naši wi-finu! Přišli jsme o čtyři sta goldů! Připojíme se k Santinimu, nebo co máme dělat? Počkat, právě se k nám připojil Rohlík s Krejcarem.“
Teček: Připojte se všichni k Vosově skupině, ten už ví, co dělat. Ten už ví, co dělat… Dejte mi Santiniho.
Santini: Slyším…
Teček: Poslouchají ti dva?
Santini: Ne, nemají vysílačky.
Teček: To je dobře, protože být vámi, tak jím neříkám, kdo tu wi-finu sejmul… Jasné?
Santini a Loudys: Jasné.
Cestou zákopy jsme potkali Buriho, Krytona a Vosu. Rohlík se k nim přidal a šli se spojit s Tečkem a Ládisem, jak jim nařídil Santini. Já se přidal k němu a Emíkovi. Louda někam zběhl a taky udělal dobře. Zpoza jedné budovy se vynořila T-72 a vystřelila poblíž nás. Část zákopu explodovala a pytle vylétly do vzduchu, jakoby nic nevážily. Wors, který přiběhl s Nazim rozdělal LAW a vylezl na zákop. Vystřelil přímo a jistě, ale nekrytě. Sice zasáhl věž tanku, ale nějaký bastard ho trefil do ramene a on zaplul do zákopu stejně rychle, jako z něho vylezl.
„Wors to dostal!“ zařval jsem do vysílačky a okamžitě jsme mu na krvácející ránu začali stlačovat.
„Jak je na tom?“ začal řvát Teček do vysílačky.
„Koupil to do ramene. Ten debil vyskočil na zákop a střílel naprosto nekrytý.“
Pomohli jsme mu vstát a Loudis ho odnesl na ošetřovnu. Já, Santini, Emík a Švabach, jsme se připojili k jedné emerické jednotce a postupně jsme čistili tábor od talibánců. Trvalo to sotva půl hodinky, než jsme je vytlačili až na jižní perimetr. Zpoza kopců se vynořily AH-64 a začaly čistit oblast. V podstatě jsme už měli, padla. Málem jsem pukl smíchy, ale chybělo málo a hodil jsem šavli. Kulička, Píchy, Mekták, Peťan a Pepan měli tu smůlu, že probíhali kolem latrín, když je zasáhla nějaká střela. Měli nádherný štěstí, protože obsah latrín zasáhl právě je.

20:00
Do večeře jsme se umyli. Zbytek jednotek se starali o opravy tábora a Teček nám vyprosil padla.
U večeře se zase o zábavu postaral Komolej.
Když jsme si sedali v nové jídelně ke stolu, prohlásil: „Čím silnější armáda, tím horší strava pánové,“ a já se ani tomu výroku nedivil. Kdybyste to jen viděli. Špenát, špek, sýr, slanina a bůhví co ještě dalšího. S nechutí jsme nabrali lžíci a pokusili se to ochutnat.
„Kurva, netušil jsem, že naše armáda je až tak mocná,“ prohlásil s plnou hubou Ládis a já obsah lžíce vyprskl na stůl. Všichni se začali smát jak blázni, ale v tom tu utnul Teček: „Po jídle se běžte radši prospat. Čeká nás totiž noční práce.“
Což nevěstilo nic dobrého.


 celkové hodnocení autora: 90.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 26.06.2012, 12:57:27 Odpovědět 
   Zdravím.

Při pročítání této části jsem nabyl dojmu, že jsem už někde na SASPI něco podobného četl, ano, Tvůj kolega Iserbius (viz vaše spolupráce na RedForce). Prošel jsem ze zvědavosti i text Tvého kolegy a zdá se mi, že Tvá verze je čtivější a lépe klouže po papíře (ale pšt, ať mě Iserbius nepřerazí). ;-) Kostra i hlavní události jsou totožné, texty se od sebe liší jen v detailech a stylu (s jakým jsou napsané). Občas se najde i práce tiskařského šotka (Překlepníčka). Porovnávat Tvou parodii se skutečností nebudu, protože sám mám modrou knížku, takže napíšu, že se mi textík líbil a byl příjemně akční (takové odpočinkové čtení, napsané na motivy PC her). Zažít skutečnou válku, to chce zřejmě nejen mít pořádné "koule"... Takže buďme rádi, že jsem rádi. Hezký den a psaní zdar (a zase u dalších příběhů - ať už RedForce, či Stalkerských příběhů).

P.S. Je zajímavé sledovat, jak podle PC her vznikají nové knihy a filmy a naopak. Záleží pak už jen na autorovi, jak moc jeho text bude čtivý a kolik do námětu a samotného příběhu vloží kus ze sebe sama. A vůbec... Jedna mínus za příjemné počtení a odreagování se. ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Princezna
vDenisav
Náš den - Akt I...
Uskar-Arah
Strážci světů-D...
Skullka
obr
obr obr obr
obr

..příběh nového začátku
Mája
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr